Diskuse - Deprese

Ahoj, moc vás všechny zdravím. Pročítám vás všechny pravidelně každý den, ale co chodím do práce, tak už nemám tolik času odepisovat. Jsem ale s vámi a moc na vás všechny myslím.
LUBOŠI, všechno nejlepší k narozeninám, ale hlavně to ZDRAVÍČKO, to je nejdůležitější. A taky spoustu lásky, porozumění a spokojenosti...ať se máš pokud možno jenom dobře :-)
MARCELKO, jsem ráda, že se cítíš líp, i když jsi včera měla menší krizi, zase se to ustálí a bude dobře. Já bych taky moc chtěla druhé mimčo. Malá teď bude mít v červnu 4 roky, tak by to bylo ideální. Vím ale, že musím počkat. Nechci nic uspěchat. Teprve až přestanu brát AD a budu se i bez nich cítit v pohodě, tak bude ten správný čas. Mě se deprese spustila právě na mateřské, když jsem se celý rok pořádně nevyspala, byla jsem děsně unavená...atd. Na druhé těhotenství se ještě necítím, i když bych moc chtěla. Ale vím, že se jednou dočkám a druhé mimčo si taky pořádně užiju.
ALKO, co noha, už je to lepší? Kdyby se ti to nelepšilo, tak si radši zajdi k doktorovi. Mě když štípne nějaká potvora, tak většinou musím brát antibiotika.
Moc zdravím taky Malířku, Lili (ta se už dlouho neozvala, snad se má dobře), Honzu, Kollerku, Ninu a všechny ostatní. I když už nepíšu tak často, jsem tu s vámi každý den. Mějte se co možná nejlíp.

Ahojte všichni, moc Vás zdravím děvčata, i Honzu, Luboše, zkrátka všechny.
Minulý týden v pátek jsem se probudila s tak silnou neschopností vstát a jít do práce, že jsem zavolala vedoucímu, že mi není dobře a dám si to jako den dovolené. Prostě jsem neměla sílu. Ano, depka, jasně, ale ne až nějak brutální, spíše hrozná únava, pocit vyčerpanosti. Neměla jsem po tom telefonátu do práce ani výčitky svědomí a spala jsem dál. Nesoustředila jsem se na čtení historické knížky, jak jsem měla původně v plánu v rámci relaxu. Historie je můj oblíbený knižní žánr - hlavně ze starověkého Říma, Egypta. V Egyptě jsem byla loni na dovče ( zlaté časy, kdy jsem byla plná sil a energie ), byli jsme se podívat na pyramidy, sfingu, bylo to zajímavé. Četl někdo z Vás knihu Egypťan Sinuhet ? Je moje oblíbená, fakt doporučuji. Sobotu jsem proflákala, jen jsem vyprala a vyžehlila, ale všecko s přemáháním. Můj hodný manžel uvařil oběd a odjel na golf - já ho v tom podporuji, je to jeho velký koníček. myslím, že je dobře, že už dvacet let žiju s partnerem, který je optimista, jeho nic jen tak nepoloží, je silná osobnost. Nedovedu si představit, že by měl stejné problémy jako já, jak bychom to zvládali. Jsem za něj osudu vděčná. Nechci tady navozovat dojem, že mám jen a jen sluníčkové manželství bez mráčku. To se ví, že jsme se za ty dlouhé roky taky porafali, probíhaly výměny názorů, hlavně, co se výchovy kluků týče - manžel se mně zdá na děti měkota, měl by být přísnější, starší kluk má hroznou pubertu. Z jedné střední školy nám utekl a přešel na jinou a ztratil rok - mně to hodně vzalo. Dělá mi starosti. Jenže za něj jeho život žít nemůžu. Nahučela jsem se do něj horem dolem, prosila, vysvětlovala význam vzdělání pro život, dokonce brečela, ale jemu jde všechno jedním uchem tam a druhým ven, jednou na to přijde, že to s ním myslím dobře, ale to už bude pozdě. Ale jinak je pro mně poslední dobou manžel vzor, jak se umět vypořádávat s věcmi, má náročnou práci, když je mu mizerně ( zlobí ho občas žaludek, má s tím problémy od mládí ) nepostěžuje si, je k sobě tvrdý, má svoje zájmy a záliby, umí na všem najít pozitivum, prostě bych chtěla mít jeho duševní vybavení, fakt. Mladší syn jde taky do puberty, ale ve škole s ním na rozdíl od staršího nejsou problémy, má víc disciplíny a ctižádosti. Je mu třináct. A pak je tady poslední ženský člen rodiny - moje fenečka Roxana. To je Vám zlatíčko. Mám ji od štěňátka a je jí sedm a půl měsíce. Výchova se mi moc nedařila, slevovala jsem ze svých původních zásad, takže nakonec spávala v psím pelíšku vedle mojí postele pět měsíců, pak se naučila vyskočit na velkou postel a od té doby spíme ve třech, tulí se k nám a zahřívá mi záda, k ránu se mi občas projde po hlavě. Je to mazel, jediná holčička v rodině. Včera jsem byla s rodinou na Moravě, bylo to pět let, co mi odešla mamka, byla jsem na hřbitově a byla za ni sloužena mše, tak jsme byli taky v kostele, přijela tátova sestra s manželem a na oběd přišla i jeho přítelkyně, taková hodná paní, naše bývalá sousedka, s jejím starším synem jsem chodila na gympl a na základku. Znala mně spíš jako upovídanou, říkala taťkovi, že umím hezky vyprávět i bavit lidi, včera jsme ve stručnosti probraly můj problém, ani jsem se moc nestyděla přiznat, že procházím zlým obdobím. To je prostě poznat - člověk se do hovoru spíše nutí, nic veselého ze sebe nevysoukám ... taťkova sestra mi ovšem řekla, že si depresi nemám pěstovat, ona, že by ji mít nemohla, protože je celý život v jednom kole, práce - je laborantkou v lékárně, pak barák a veliká zahrada, starala se o syna, který se už osamostatnil a má rodinu a teď si opečovává nebo podle mně spíš rozmazluje manžela. Ona třikrát týdně peče a o víkendech vaří dva chody jídla, protože syn má rád něco jiného a manžel taky něco jiného. Dovolené celý život trávila ( je jí 55 let, ale vypadá o hodně mladší ) zavařováním obrovského množství ovoce, které se jim urodí, vyráběním marmelád, ovocných šťáv, zavařováním hub a vůbec všech možných plodin. Až mi bývala hanba, když jsem se s ní srovnávala, jak jsem proti ní mizerná hospodyně a s vařením taky žádná hvězda. Vaření baví mého muže, střídáme se. Ona se tahle moje teta obětovala pro svou rodinu, ale ssi ji to baví. Mají i pole. Jenže mně nadzvedla. To tak není, jak ona tvrdí, že ten, kdo má hodně práce, si depresi nemůže dovolit, protože na ni nemá čas. Já mám taky práci, barák, chalupu, tři chlapy, po kterých uklízím, peru na ně, žehlím, v prácí bývám do pěti i déle ... přesto si mně ta nemoc našla. Ona to vidí podle mně zjednodušeně. Mně to přece trápí, že teď stěží zvládám práci a nákup a jsem v osm hodin večer hotová - nejsem lenoch ani simulant. Kdo to neprožije, nepochopí. Byla jsem na hřbitově s kytkou, čím déle doby plyne, tím víc mi ta mamka chybí- spíš by mně pochopila, mohla bych s ní o věcech mluvit. Takhle to musím dusit v sobě a vypovídám se tady Vám, kteří víte o čem věc je ... bylo mi včera smutno, ráno se mi opět nechtělo do práce, ale jsem tady a budu plnit naprosto nesmyslné úkoly, to si nevymýšlím, ale prostě plodím momentálně lejstra k ničemu. Navíc už potřetí kvůli někomu měním termín škodní komise, je to jak v blázinci. Pořád problémy, jednou nemůže ten člen, pak zas onen, žádná spolupráce a najde se tu i pár jedinců, kteří se vyžívají v házení klacků pod nohy druhým. Myslím, že jsem se hodně rozepsala - kdo by tak mohl mít náladu číst tak dlouhé úvahy - posílám Vám všem pozdrav, myslím na Vás, přeji Vám pohodu, klid, schopnost se poprat a plnohodnotně žít - zvládneme to - ahoj Malířko, Lili, Gabčo, Kollerko, Luboši, Alko, Marcelko a ostatní. vaše Romana.

Ahoj všichni, zdravím a přeji Vám hezký den. Romano, taky jsem se na začátku Deprese setkala se svojí kamarádkou, která mě naprosto nepochopila. Tvrdila, mi, že přece když jsem se do Deprese dostala sama, musím se vlastní vůli přemoci a dostat se zase z ní. Že s ní by se doma nikdo nemazlil, tak jako manžel se mnou, že omezuji rodinu v jejich aktivitách když někam chtějí jet a já nechci. Velmi mě to tenkrát mrzelo, koukala na mě jak na simulanta.Naštěstí mám kolem sebe dost lidí, kteří to chápou. Vlastně jsem díky depresi ale našla odvahu přehodnotit co je pro mě v životě nejdůležitější. Rodina, zázemí. Dnes jsem měla obrovskou radost, poprvé v životě buderme chovat ovce a kozu. Mám z toho nesmírnou radost, vracejí se mi pocity štěstí. Mám najednou hodně energie, baví mě láska, práce venku, na zahradě. Všem kdo se trápíte můžu říct, že bude opravdu, když ne dobře tak alespoň líp. Věřte a vydržte, stojí to opravdu za to, miluji svůj život. Budete taky. Držím všem kdo bojují, aby zvítězili.

Ahoj všichni, zdravím Marcelku, z jejího e-mailu sálá pohoda a optimismus, mám z toho radost. Mám hrozně ráda jaro, nejoblíbenější měsíc je pro mně květen, ta jarní zeleň, teď už to začíná, věřím, že sluníčko nám trochu dobije baterky a posílí nás. Zdravím. Romana.

Dobrý večer, čtenáři i pisálkové!

Luboši, opožděně ti přeju k tvým narozeninám hodně zdraví a energie, příjemných pocitů, milující a chápající rodinu, přízeň přátel, klid, pohodu a taky radost i z malých věcí a hlavně obrat k lepšímu!
Vůbec nejsi divnej, jak jsi naposled psal, jsi jen vnímavější, než je obvyklé a hodně citlivý. Máš obrovské, dobré srdce :-) Psal jsi o objímání buků, náhodou buky jsou moje nejoblíbenější stromy, jsou pro mě nejkrásnější ze všech, které znám a když jsem v lese, dokážu na ně moc dlouho koukat a obdivuju tu nádheru (dokonce mám někdy pocit, že nějak komunikujeme). Mrzí mě, že sis zase ublížil při těžké práci, dávej na sebe trochu pozor :-)))

Kollerko, kdepak tě máme? Jak jsi zvládla svůj výlet? Doufám, že jsi jela a jsi v pořádku!

Milunko, ty tu teď taky moc nejsi, asi chystáš svatbu a máš toho moc. I když, ono se někdy nechce psát, člověk to tu jen pročítá a nemá inspiraci něco napsat...

Marcelo, moc ti přeju, že se dobře cítíš, když to sem napíšeš, dáváš ostatním naději. Výkyvy jsou běžné, podle mého se budou prodlužovat chvíle, kdy se cítíš supr. Nejdůležitější je, že cítíš radost a miluješ svůj život! To jsi už za vodou :-))) Napsala jsi, že jsi měla středě těžkou D a mě cvokařka řekla: "Ženská, vy to máte chronický." Ale nějak bylo a nějak zase bude, naděje je tu stále...

Alko, jak vypadá tvůj štípanec, byla jsi s ním u doktora, nebu už se umoudřil? Potěšilo mě, že ti manžel napsal SMSku, že tě miluje. Vidíš, dělá dojem tvrďáka a přitom tě tajně miluje. Možná se taky trápí, že se necítíš dobře, jen se ti to stydí říct. Tvoje psycholožka ti snad radí správně, jak si máš udělat v rodině pořádek, ale zkus mužovi taky někdy říct (napsat SMS), že ho máš ráda, i když to třeba vůbec necítíš. Třeba se pak budou dít věci... Když nic jiného, uděláš mu radost (on si uvědomuje, že tě trápí tím svým pivem a hospodou, a když ho pochválíš, pohladíš slovem, třeba něco změní).

Romano, přečetla jsem si "tě" dnes už dvakrát a s velkým zájmem, krásně se to čte...Taky se setkávám s názorem, že si někdo D dovolit nemůže, protože musí třeba živit rodinu atd. a to je taková pitomost! A hodně to mrzí, pokud člověk vůbec něco cítí. A podobně jse se setkala s údernicemi typu, jak popisuješ ty, práce, děti, rodina, kolchoz, domácnost, vaření, pečení, zavařování, pletení, šití, paličkování a kdoví, jaká hovadina ještě (jedině snad už jen lety do vesmíru). Já tomu říkám, že někdo mám v zadnici vrtuli, motor, který ho žene pořád něco dělat a někdo má zase v sobě klid, jako stojatá vodní hladina. Taková ta hyperaktivita u některých lidí bývá, mimo jiné, zapříčiněna zvýšenou činností štítné žlázy. Komu štítná Ž pracuje málo, je pomalejší, klidný, spíš unavený, potřebuje víc spát, tloustne atd. (to jsem já).
Takže zůstaň v pohodě. Každý jsme nějaký. My ti rozumíme :-)

Pájo, zdravím tě a jsem ráda, že už píšeš jen samé příjemné zprávy! A obdivuju tě, že vůbec ještě píšeš, když už mezi nás "nepatříš"...

Lindo, co je s tebou? Nemáš čas napsat? Našla jsi vyhovující práci? Snad jsi v pořádku.

Lili, ty jsi už dlouho nenapsala, ale já na tebe denně myslím. Pokud nás čteš, zkus napsat aspoň řádek, jak se ti vede.

Nino, jsem lenoška, ale už jdu poslat ti ten svůj mail.

Dobrou noc vám všem, Anjele, Honzovi, Hraběnce....

ahoj všichni,mám prosbu.Už čtyři týdny beru Citalec a opravdu mi zaírá,jediné co mě trápí je hrozná bolest hlavy.Jakoby tlaky nebo křeč,ale pokaždé někde jinde.Doktorka říká,že to přejde,ale já mám pořád strach,že to bude něco horšího.U neurologa jsem byla a vše v pořádku.Prášky proti bolesti nezabírají a Lexaurin se bojím brát.Máte s tím prosím někdo zkušenosti?Díky za odpověd

Zdravím Všechny
Marcelka píše o kamarádce, která jí tvrdila, že za Depresi si může sama a sama se z ní má vyhrabat. Zajímavý názor. Myslím, že vyhrabat se sám z depky je téměř nemožný. Všichni to znáte. Ono by to šlo, jenže bychom to museli umět a museli bychom mít na sebe náhled.... Jenže mějte na sebe náhled v takový chvíli..... Na druhou stranu, tato stavy jsou naše. Nechodí k nám odněkud zvenčí..... Dávají nám přesný obraz o našem vidění světa a sebe sama. A dovolte mi vyjádřit ten názor, tím nám naše nemoc pomáhá dostat se dál, říká nám, Tvůj model světa je nepravdivý, je to jinak. Bohužel v té chvíli jsme jen málo, pokud vůbec, schopni vnímat tyto věci a ještě si měnit svou mapu světa. Jak se to vlastně stane, že se najednou cítíme blbě? Jaký je Váš názor?

Jardo, vítám námět na diskuzi!
Před chvílí jsem pročítala na netu téma logoterapie a zaujal mě výrok Freuda, který tvrdil, že JAKMILE ČLOVĚK ZAČNE PŘEMÝŠLET O SMYSLU ŽIVOTA, JE NEMOCNÝ.
V tom případě mám já depresi od svých 15ti let, kdy jsem začala uvažovat, jaký smysl má moje existence. Něco na tom bude, protože ve svém okolí jsem potkala jen málo lidí, kteří by nad tím přemýšleli. A když jsem se jich na rovinu zeptala, většinou odpověděli, že nejspíš proto, aby si to tady užili, že život je krásnej, je jen jeden a proto si ho za každou cenu užijí, jak to jen půjde. Že zkrátka žijí rádi a nepřemýšlejí, proč jsou tady.
Možná jsem se dostala trochu mimo nadhozené téma, ale třeba i tady může být počátek neradostného prožívání bytí, když pominu fiziologii a chemii mozku. (Teď mě napadlo srovnání s diabetem, u něhož některé zdroje uvádějí, že vzniká chronickým pocitem nedostatku lásky, že je to touha po lásce. Láska je sladká, takže touha po sladkém, která tu nemůže být uspokojována.)

Ahoj Malířko a vůbec všichni tady, zdravím Vás ! Včera jsem měla docela lepší den, cítila jsem se tak nějak v pohodě. Rána jsou horší, vůbec se mi nechce z postele a den mi připadá jako kláda, kterou musím někam odtáhnout, což mi úplně vycucá síly. Odpoledne musím na rodičák mladšího syna a hodně restů se mi nakupilo doma - pořád jen odkládám praní záclon a závěsů, úklid sklepů a garáže, úklid skříní a vyřazování nenositelných věcí - nemůžu se k tomu dokopat a ani z toho necítím výčitky svědomí. Možná mně včera trochu pozitivně nabilo to sluníčko, bylo fakt hezky. Pokud počasí vydrží, jeli bychom s rodinou na chalupu do Orlických hor. Je tam moc hezky a celou zimu jsme tam nebyli. Už bych tam ráda zajela, pokud nebude o víkendu zima, je to tam špatně vytopitelné. Tak to je asi dobré znamení, že se mi někam chce a není mi všechno jedno. Je tam plno drobností, které mám ráda - kachlový kamna, ve kterých jsme třeba zkoušeli péct domácí chleba, velká truhla na krámy, kterou jsem omalovala sama temperovými barvami - kýč jako hrom, ale tam se to hodí, Tichá Orlice, která teče kousek pod chalupou, maliny velké jako malé švestky ( no, asi o trochu menší ), lány borůvčí, hrozně krásná vůně čerstvě pokosené trávy, sníh v zime úplně bělostný a krásně jistřící, srnky, které nám málem koukají do oken, i ta kuna, která se nám zabydlela na střeše a nejde ji vypudit, nádherně tam jiskří nebe hvězdami, hlavně v zimě a je jiné než ve městě, krásné břízy kolem chalupy. Zažila jsem tam moc vzácné a hezké chvíle naprosté duševní pohody moji milí - takovou tu vnitřní vyrovnanost, klid a pohodu a dravou chuť k životu. Koukala jsem třeba na to nebe a vytanul mně na mysli Kantův citát o tom, že dvě věci na světě ho přivádí v úžas - hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně - ty chvilky jsou vzácné a krátké, málokdo má schopnost si je podržet déle - hlavně je to těžké v dnešním světě - hektickém, uhoněném, plném povinností a nemožností na chvilku se zastavit, zpomalit. Pak přijedu domů, pustím si televizi, poslechnu si, kde byl jaký sebevražedný atentát, kde se přehnala smršť, kde kdo koho zabil, kolik obětí si vyžádaly víkendové nehody na silnicích, kde našli týrané dítě a na konec radostnou zprávu, že v pražské zoo se narodil vzácný druh malého krokodýla. A je po euforii, pořád se ptám, proč je tolik zla na světě, hladu, chudoby, zabíjení a proč to lidi všechno tak kazí.
Opravdovou depresi nezvládáme hlavně proto, že naše tělo nedovede samo vyprodukovat to, co mu musíme podat v chemické formě - tabletkou. Lidská psychika je tak složitá a komplikovaná, nedovedeme si to představit - zjednodušeně řečeno máme v mozku nedostatek serotoninu -.hormonu štěstí se mu říká a nedostatek neuropřenašečů, které předávají v mozku jednotlivé informace - je jich zapotřebí spousta, abychom třeba jen na základě pokynu z mozku zvedli ruku. Potřebuju svůj serotonin zase zpátky hodně rychle a Vám všem, co jste tady přeju totéž a pohodu - myslete na něco hezkého, co jste prožili ve svých životech, doby, které byste rádi prožili znovu a dejte si za úkol, že to hezké vrátíte, byť třeba v jiné podobě - ale stůj co stůj. Zdravím Vás všechny. Romana.

Ahoj Malířko a ostatní.
Přemýšlet sám o sobě není nic špatného. Záleží na tom, jaký k sobě máme postoj, jak se máme rádi. To je to bolestivé téma, které se dříve, nebo později stane šablonou kterou vidíme svět a sebe sama v něm.
Konečná orientace v tomto prostoru je jen a jen na nás. Vyskytnou se různí našeptávači a rádci ať už uvnitř, nebo okolo nás, kteří budou říkat "je to tak a tak". Konečná zodpovědnost je ale na nás.
V této souvislosti mě napadá, že deprese může být alespoň v některých případech souviset s vnitřním rozporem podvědomí, které někde chytilo nějaký program a duše, která ví, že je to jinak.
Například..... Někdy někdo nám řekne.... jsi hloupý, tlustý atd.... a nán se tím spustí nějaký program vnímání sebe sama a svého místa na světě.
To samozřejmě stačí k tomu aby se člověk stal tlustým, nebo naopak bulimikem, či anorektikem, nebo aby se choval jako blbec. Navíc je tu ale Duše která Ví. Ví že je to absolutně jinak a konflikt je na světě. Závěr: nic není dobře ani špatně. DŮLEŽITÝ JE NÁŠ POSTOJ!!!
Naštěstí tyto programy lze odhalovat o přepisovat.

Taky si už delší dobu myslím, že duše ví, že je to jinak. Nevím, jestli tady můžu otevřeně vynášet na světlo své postřehy, ale zkusím to (komu se budou příčit, nemusí je číst). Zslechla jsem názor, že tady jsme za trest, že náš časoprostor je jakési předpeklí, anebo škola, kde jsme se propadli do nižší třídy a musíme si opravit "vysvědčení". A teď ten, kdo si spravedlivě "užíval" ve vyšších světech a probudil se do následujícího života sem na Zem, zazívá těžkou frustraci, nebo chceme-li, depresi. (Protože jeho duše ví, že všechno je úplně jinak.) Je to jako v nějakém filmu, kde hrdina, civilizovaný, inteligentní, pohybující se v odpovídající společnosti, je vysazen do pralesa mezi divochy a musí se s nimi naučit plnohodnotně a šťastně žít. Postrádá rodinu, přátele, společnost lidí, s kterými má o čem mluvit, chybí mu noviny, vědecké publikace, krásná literatura, auto, telefon, televize, mikrovlnka, pračka vysavač, vana s teplou vodou, WC, toaletní potřeby.... A má být šťastný!!!
Jestli jsem to přehnala, omlouvám se. Mám zájem přeprogramovat se :-)

Ahoj Leo
Ve své praxi Reflexní terapie se setkávám s tím, že téměř všechny bolesti hlavy pocházejí od zablokované krční páteře. Velmi často se při odblokování těchto míst setkávám s tím, že zde najdeme s klientem nějaké nezpracované emoce, které následně odstraníme. Často je to dokonce i tak, že potom klentům docházejí věci, které se jim v životě děly jako následek této neprecované emoce.

Všechny zdravím,necítím se vůbec dobře,musím se přinutit sem napsat,ale čtu vás pořád.
Luboši,Tobě přeji také dodatečně všechno nejlepší k narozeninám a nejvíc toho zdravíčka a duševní pohody a taky aby se ti ty nehody fyzické co máš poslední dobou vyhýbaly.
Malířko na návštěvě u bratra jsem byla od pátku do soboty,bylo mi tam fajn i cestu jsem zvládla,jenom jsem si nevzala sebou svoje AD a v sobotu byl problém na světě.Takový propad na dno jsem nečekala,úplně jsem psychycky zkolabovala.Prospala jsem celou neděli a v pondělí jsem nezvládla jít do práce a vzala jsem si den volna.Myslela jsem si že se nedonutím jít ani na svou pondělní terapii,ale šla jsem a stavila se rovnou u psychyatra,který mi zvýšil dávku léků,mám to zkusit na 14dní a že pak uvidíme.Tak snad to bude OK.
Romano,chtěla bych ti napsat něco víc,ale musím už do práce,tak snad jen že tě tady vítám a Egypťana Sinuheta jsem četla.Je to už pár let a moc se mi ta kniha líbila,myslím,že si ji přečtu znova.
Jardo,to o čem píšeš mě hodně zajímá a myslím že je v tom hodně pravdy.Víc se k tomu vyjádřím až mi bude líp.
Zdravím taky Marcelku,Ninu,Anjela,Lili,Páju,Milunu,Alku,Honzu,Lindu,Gabču a všechny co sem píší nebo čtou.

A to je ta mapa SVĚTA. Já si zase myslím, že jsme tady z jiných důvodů.... Každý tedy trochu jinak. Ale jeden ze základních důvodů je naučit se rozlišovat dobro a zlo. A nejlépe sám na sobě.
Dalo by se o tom akademicky diskutovat, ale bez přímého prožitku to bude jako diskuse paniců a mnichů o tom báječném sexu. A navíc je to tak daleko.... . Ale Vraˇme se k Tobě. Lze se přeprogramovat. Lze si vyměnit mapu, nebo alespoň některé úseky. Lze i tady na zemi žít dobrý život sám se sebou. Bylo by možné se tady ptát a nechat Tě dojít ke správným odpovědím, ale k tomu je potřeba aspoň základní znalost EFT, aby jsi ta bolavá místa dokázala zneutralizovat

Krásný podvečer,musím konstatovat to co Kolerka,že se cítím dost bídně.Myslím to počasí s náma moc mává.Já jsem se včera díval na Dobrou čtvrť,pak si říkám,kouknu se na hokej a najednou to na mě padlo,strašnej smutek,cítil jsem se hrozně vyčerpanej,skoro po čtyrech jsem vlezl do postele,ani jsem nezaznamenal,kdy manželka přišla z práce a syn z venku.A ráno jsem se necítil vůbec vyspalej,nemohl jsem se vyhrabat z postele.Nadnešek jsem měl psychiatra,tak jsem musel vstát.Ten je pořád optimistickej,fajn člověk,akorát mu říkám už poněkolikátý,že se mi celou noc něco zdá,většinou škaredýho,ten mozek si nemůže odpočinout,říkal mi,abych si zkusil vzít obden prášek na spaní,asi na to nic nedávají,ale někde jsem četl,jak nabízí přírodní přípravek proti škaredejm snům.Škoda,že ty časopisy vyhazuju.Zítra se musím z postele dostat aspoň o půl osmý,jdu na chirurgii,pak tam bejvá moc lidí.Jenom chci ještě říct,že jsme si mezi pacientama v léčebně říkali,že lidi v depresi prožívají očistec a pak přijdou do nebe.Tak se všichni pěkně vyspinkejte.Ahoj.L.