Diskuse - Deprese

Nějaké strašidlo se nám do toho zapletlo a zavařilo internet ?!?

Zdravim.. Tak sem se konecne odhodlala a sla se svym problemem k doktorce. Mivam dost tezke deprese a kdyz je mam tak si obcas i ublizim. byla sem jen u obvodniho lekare. dal mi citalec a neurol. Neurol me akorat uspi-spim i 16 hodin denne. za tyden mam jit k psycholozce a mam z toho dost strach. Nikdy sem se nikomu s nicim nesverovala. neumim to. Muzete mi prosim nekdo rict jak to tam probiha??!! Dekuju...

Luboši, máš úplnou pravdu a děkuju ti. Přesně jsi vystihnul, co si myslím o svém stavu já. Víš, já rodinu nemám a ty ano a velkou a to je kromě zdraví snad to největší bohatství a ty máš pro ně obrovskou cenu, jsi manžel, otec, dědeček atd. Až moje máma odejde, zůstanu tu sama. Neber to tak, že jsi jen kvůli nim, jste tu všichni pro sebe, navzájem si dáváte i přijímáte :-))) a to je hrozně krásný!

Mrcelko, to nic, občas to zmastí každý.

Leno, k psychologovi se vůbec neboj, probíhá to, že si s ním nebo s ní hezky povídáš a nestyď se odhalit všechno, co v sobě máš. Ono ti to za chvíli určitě půjde samo a budeš se divit, co ze sebe dostaneš. On nebo ona ti bude odpovídat, ptát se, co cítíš, co jsi udělala, jak jsi reagovala na to, či ono, aby tě poznali a mohli ti co nejvíce pomoci :-) Bude tě to bavit a na další návštěvu se budeš těšit, protože ucítíš, že tě ten člověk chápe, že ti chce pomoci, že s tebou cítí a na rozdíl od např. kamarádky ti umí poradit, konstruktivně navrhnout řešení. Budeš po sezení nabitá energií a snad i optimismem, určitě se budeš cítit líp! Hlavně se otevři, důvěřuj, mluv.

Nino, jdu se odměnit horkou voňavou koupelí s mořskou solí. Bolí mě celý člověk (kvůli alergii) a nohy jentaktak tahám při chůzi za sebou. Co jsi dělala ty?

Romano, ty se máš, že ti dělá dobře sluníčko, že víš, že ti nabije baterky. Užívej si ho, co to jen jde a opatruj se!

Kollerko, z tebe cítím, že jsi uhoněná a mrzí mě to s tvou maminkou. Odpusť jí. Odpusť i sobě, že vám to neklape. To se mi to řekne, co? Neboj, já mám s mátí něco podobného. Dnes jsem ji potkala na chodníku a přišlo mi to, jako když se potkají dvě známé. Cítím, že je mi tak cizí a přitom mi dala život, nosila mě v sobě, rodila mě v bolestech, kojila mě, přebalovala, koupala, budila jsem ji v noci, trpěla, kyž jsem byla nemocná, teď trpí, že jsem ztratila práci, kterou mi zprostředkovala ona... Ale slušelo jí to, i když už opravdu není nejmladší, je stále hezká. Přeju jí, aby byla hlavně zdravá, aby netrpěla bolestmi, aby byla šťastná. Nikoho jiného tu nemám, tak si říkám, jaké to bude, až ona odejde?

Zlatíčkové, klidnou, dobrou noc :-)))

P.S.: Všimla jsem si, že na nás opět začíná útočit Měsíc, který se sune do úplňku, tak počítejte s tím, že nejspíš nebudeme ve své kůži. A na noc si dobře zatemněte, aby vás ten zlobič nerušil ze spánku.

Milým lidičkám s vesměs bolavými dušičkami.
Promiňte mi prosím, tohle oslovení, ale snažím se říkat a tedy i psát to jak cítím a myslím. Dlouho jsem si myslel, že tyhle stránky někde musí existovat, že prostě není možné, aby se skvělí a milí lidé, bohužel zápasící s takovou Mrchou D, někde na netu nescházeli.Byl jsem moc rád, když jsem na tuto diskusi narazil. Jednak proto, abych vám řekl, jak moc si každého z vás, kteří píšete své příspěvky vážím a zároveň jak hluboce vás obdivuji.Vím, že se mnohým bude zdát zcestné to co teď napíši, ale je to možná to nej., co bych vám chtěl dnes sdělit.Jsem totiž bytostně přesvědčený o tom, že vy všichni, kteří, ač s Mrchou D zápasíte a navzdory ní píšete tak krásné a lidské příspěvky,jednou dojdete k cíli a to jedinému možnému a tím je uzdravení.Vím, že si teď téměř každý z vás myslí, co nám to tady ten Petr vykládá, ani jsme ho tu nikdy neviděli něco napsat, že to není možné, že se vám to nepodaří, že nemáte dost sil, motivace, vždyť ani ráno nemůžete stát, nespíte, přišli jste o práci, někteří o partnera, který nechápal... Možná se vám zdají moje slova ne moc pochopitelná, ale ten z vás, který vydrží číst dál, zajisté brzy pochopí... Již při přečtení několika vašich příspěvků jsem zcela jistě věděl, že vám všem napíšu.Jenže abych vás alespoň trošku poznal, šel jsem stále dál a dál nazpět časem a četl nesmírně krásné, někdy až děsivě smutné příběhy, kterým člověk, který tu Mrchu D nepocítil nerozumí a přiznejme si, ani rozumět nemůže. I když se vám to možná nebude zpočátku zdát, patřím k vám, k lidem, kteří měli tu čest (schválně nepíši smůlu, vysvětlím snad později) se sní setkat. Ohromně si vážím každého z vás, který jde na stránky otevře diskuzní fórum a napíše jakkoliv dlouhý příspěvek.Víte, původně jsem chtěl napsat, že se před takovými lidmi hluboce skláním, ale jelikož bych nerad, aby si někdo z vás, hned při prvním mém příspěvku o mě pomyslel, že tohle snad píše nějaký ťampala ze staré školy,raději jsem od toho upustil (a je to venku, no co už teď...). S Mrchou D jsem se stejně jako vy seznámil také, bylo to již před pár lety, ale ty vzpomínky jsou tak děsivé a živé, že čas v tomto nehraje žádnou roli.Vím tedy, jak je pro mnohé těžké napsat byť pár řádků...Možná stejně jako téměř u všech z vás se do mé duše vkrádala pomalu, jako by nic a to asi bylo pak vše těžší. Měl jsem možná tu smůlu, že po dlouhé době nastaly nějaké personální změny v práci, a mně začalo být postupně hůř a hůř.Jelikož se zajímám o kde co, mohl jsem vytušit, co se to ke mně vkrádá...bohužel...nevytušil.Jednoho "krásného" dne jsem nebyl již schopen odejít do práce, doma sám, zamířil jsem naštěstí ke svojí doktorce. Jo, pane p., to musíte být aktivní, sportovat, dělat věci ze kterých budete mít radost, kamarádi atd, atd. Všichni asi znáte...Nemocenská, nějaké málo významné léčivo a doma postupné peklo.Promiňte mi ten výraz, ale myslím , že mluvíme otevřeně.Špatné spaní, nechuť k jídlu, žádná činnost a když tak jen to, co je nezbytné k přežití...No a samože postupně totální apatie, jen sezení, čučení na televizi, která mohla být zapnutá či vypnutá, to už mi bylo doslova a do písmene jedno.Je mi opravdu nesmírně líto, že já, který tohle prožil, píšu tohle vám, kteří Mrchu D spíš více než méně právě prožíváte. Věřte , že kromě toho, že jsem s vámi moc rád na těchto stránkách, nejšťasnější bych byl , kdyby byť jednoho z vás některé mé myšlenku dokázaly posunout trošku blíž k vámi zajisté vysněnému, ale prozatím tak strašidelně vzdálenému uzdravení...Než pokročím dál v mé anabázi, chtěl bych, abyste věděli, že ač vám, kteří navštěvujete nějakého psychologa či psychiatra tohle možná říkají, vím, že cesta je sice nesmírně těžká, spíš strašná až děsivá, ale DOKÁŽETE TO, uvidíte!!!Nepíšu vyčtené ani slyšené bláboly, jen zavzpomínám...Omlouvám se, ale chtěl bych vám toho tolik říct, možná nebudou myšlenky až tak moc uspořádané a za chyby se předem omlouvám, píšu, nečtu...takže, jo, když mě v tomto stavu viděli moji nejbližší, naložili mě do auta a zavezli k psychiatričce.Jak jsem se dočetl o tom přetvařování se k depresi od některého z pánů J + J, musím se tomu stejně jako vy zasmát. Doktorka hned poznala oč se jedná, zvedla telefon, zavolala do nemocnice (jo, léčebny...) a tradá, ani jsemse nestačil otočit doma.S lístkem na kterém byla diagnóza: těžká deprese se za mnou zavřely dveře.Myslím, že oba naši pánové Luboš a snad i Honza, kteří podobné zařízení navštívili, tak pochopí...kolik bolesti, smutku, bolavých duší, osudů se nakupí na jednom místě.A vám naordinují AD a čekáte.Čekáte, kdy bude líp.Ale tohle znáte bohužel asi všichni, že ač moderní AD (až 4.generace), působí tak bolestně pomalu...tohle popisovat je nadlouho, nicméně, když vám jako skoro jedinému řeknou, že ani na Vánoce bohužel nepojedete domů...od té doby vím, jaké to je, když bolí duše...ani ale nevěříte, že se někdy něco změní, myslíte, že je to napořád, možná myslíte na to, že kdyby se to nemělo zlepšit...ZLEPŠÍ!!!, věřte, že zlepší...6 týdnů v nemocnici, půl roku doma , zlepšování zase bolestné, zdlouhavé, pak návrat do práce...jakoby dobré, na mé židli posazený známý vedoucího a ejhle , já (zaplaťpánbůh) nominován do nově vzniklého odboru! Ale...na novém bezva lidé, supr vedoucí....a Ona Mrcha D, zase přišla, zase pozvolna, jakoby nic a najednou nic nešlo, úkoly nešly ani plnit, sám jsem šel za vedoucím, nevěděl jsem co se děje, takže to nemohl ani vysvětlit a objasnit...další neschopenka, dalšího půl roku doma...věděl jsem ale , že jakmile to stav dovolí, pokusím se jít pro práci, pohovořit s kolegy, vedoucím a pomalu si ji (práci)zpracovávat doma.Bylo to bezva řešení, vím, že jsem měl štěstí na dobrou práci, kolegy a hlavně vedoucího...i když je to již několik roků, mám se všemi bezva vztah. Dokonce můžu říkat, že se těším i do práce i domů...asi se to některým těžko čte, ale moje myšlenky byly stejné jako vaše(Malířko, Lindo a jiní), ale dokázal to nějaký petr, dokážete to taky! Nejsem o nic jinačí než vy. V tomhle boji není důležité zda jste ženy, muži, mladí, v nejlepších letech, se vzděláním či bez, důležitá je snad víra v to, že se vám TO podaří.A že jeden jako druhý se s tou Mrchou D ač bolestně, bude to těžké, vyčerpávající, je to Peklo, já vím, všichni !!do jednoho ji přemůžete!! Rád tady budu s vámi...tohle není snad ani procento toho, co bych vám chtěl říct.Psychoterapie, to samé ve skupině, poté ač bez D mi psycholog zavolal, že pořádají další skupinu (po roce) a jetli bych (protože jim zapadám do modelu) nenavštěvoval i tuhle.Samo, že jsem navštěvoval...myslím a bylo to i řečeno , že já jsem mohl kolegům něco dát a oni mně ani ne kupodivu také.A můžu říct, že také skvělí lidé , dodnes si s některými píšu a stýkáme se. Nechtěl jsem sice dnes nikomu psát jakoby osobně, ale přece, děvčata (Malířko, Lindo), nezoufejte ze zaměstnání, ono bude a možná že lepší! Lindo, nemusíš mít hned takové jako dřív, ale můžeš k němu dospět!A...psaly to myslím holky, myslím, že Tě potkalo velké štěstí, že jsi se vymanila ze spárů takového člověka.Věř, že mi Tě bylo i líto. I když není proč! Máš spíš štěstí i když se to dneska špatně přpouští, protože je to čerstvé a nesmírně to bolí..., je to zklamání, bolest, ale jak psala malířka, Ty jsi šikovná, chytrá, vím , že psala i krásná :-)) , tohle odezní, zmátoříš se , jako ostatní a pak půjde všechno. Při čtení vašich mailů jsem si uvědomil, kolik toho mám s vámi s každým společného.Hlavně Mrchu D, ztrátu mamky, nová práce, nové bydlení, opuštění přítelkyně (která mi ale v tom nejtěžším byla úžasnou oporou a toho si vážím a na to já nezapomínám).Chápající manželky (jejda, tu já nemám) jestli se nepletu mají i Luboš a Honza, to je opravdu výhra.... Alko, mamka také zemřela na rakovinu, jel jsem do nemocnice a tam ...Těžko se s tímto vyrovnává, smrt je prostě asi jediná nevratná...Trošku "závidím" Lili to prohánění se na koníku, já totiž , stejně jako Malířka vidím s balkonu až k lesu a navíc na jízdárnu s koňmi. Marcelko, myslím, že máš taky dobrého kolegu v práci, ale tam jdi až budeš ok.I když na Tebe čekají.Milunka má tuším přítele trošku dál, ale mají se asi moc rádi a nebude se náhodou vdávat? Pájo, konečně jeden človíček , který dělá také s ubrouskovou metodou! :-)) Můžeme vyměnit zkušenosti, já dělám i na kameny, jo, to můžu! Romanka přišla myslím nedávno,ale když poznal Retrívr, že maminka , kterou jsi do posledka držela za ruku, že odchází, evokovalo mě to na myšlenku, když odešla moje mamka, jejich pes, krásný , chytrý, milý vlčák Bessy to truchlení nepřežil...Mamka se totiž odstěhovala a vdala asi 200km daleko...Sarah snad ještě chodí na stránky...je to asi těžké, když se nakupí tolik zlého na jednoho...víš, také vím, co je deprese a myslím, že i chápu lidi, kteří se rozhodnout odejít...Jenže i vím, jaká obrovská by to byla škoda, teď, když jsem si jistý, že se dá dojít uzdravení. Gabča se myslím stará o manžela, který bojuje s Mrchou D.Asi tyhle stránky pomůžou alespoň trošku pochopit, co je tohle za utrpení...Moji milí psal bych klidně do rána, tak jako jsem si četl naráz vaše dopisy, ale raději vám všem, Malířko, Lindo, Mrcelko, Pájo, Luboši, Honzo, Kollerko, Alko, Sarah, Romanko, Milunko, Lilli, Gabčo (božínku, nerad bych někoho opomněl, takže vám všem) přeji zdravíčko.Vím, že tohle by vám stačilo a bylo by to to nej, ale pokud možno klidnou noc, dobrý spánek, ráno ne nepříjemné vstávání, pokud možno pohodový zítřek, sportovcům ať to nepřehánějí, těm, kteří jsou sami ať to ještě vydrží, ono bude všechno dobré, věřím tomu. Díky těm, kteří dočetli moji slohovku až sem.Mějte se fajn, nebo alespoň snesitelně a díky, že jsem vás mohl poznat.Ani nevíte, jak mě naplňuje být tu s vámi.Budu se těšit na další setkání s vámi. Dobrou noc...případně pěkný den. Snad váš petr

Milý Petře, vítám tě k nám s otevřenou náručí :-))) Dočetla jsem jedním dechem a obdivuju, jak jsi o každém dokázal napsat, jako bys nás znal osobně!!! Další dobrá duše, mám radost, že ses rozhodl vstoupit. Těším se na tvoje dopisy :-)))

Petře,tak jako Malířka,tě co nejsrdečněji vítám mezi námi.Přečetla jsem tvůj příspěvek též jedním dechem.Chvilkama mě až mrazilo po těle.Opravdu moc hezky napsaný a i z těch pár řádků si troufám říct,že jsi skvělý člověk.Nějak to na mě z těch řádků působí hrozně mile a hřejivě.Doufám,že se i nadále budeš s námi dělit o tvé zkušenosti,radosti a starosti.
Malířko,je supr,že ses překonala a vyrazila na brusle i když jenom na chvilku.Každá i sebemenší činnost je malý krůček vpřed.Jen tak dál!Moc ti to přeju,aby ses dokázala konečně radovat.
Leno,i tebe vítám mezi námi a doufám,že setrváš i nadále.Přesně jak ti psala Malířka,psychologa se neboj.O nic nejde.Jen je důležité,aby na tebe udělal dobrý dojem a pak už to svěřování půjde samo.Píšeš,že to neumíš,ale z toho si nic nedělej.Pokud najdeš člověka,o kterém zjistíš,že je ochoten ti naslouchat,časem to půjde samo a uvidíš,že ztratíš zábrany a vysypeš ze sebe všechno,co tě trápí.Je dobře,že jsi se dokopala k tomu,vyhledat odbornou pomoc.Jak píšeš,když máš depku,tak si i ubližuješ.A to je strašně nebezpečný.Neboj,zvládneš to!Budu ti držet palečky a určitě napiš své dojmy ze schůzky s psychologem.
Marcelko,jsem moc ráda,že se cítíš dobře a že můžeš konečně pociťovat radost ze života.Další příklad těm,kteří ztrácejí naději na to,že bude líp!Prostě to jednou přijde!!Přesně vím,jak si cítíš,taky mám ráda ty okamžiky,kdy začnu pociťovat úlevu a cestu zpátky do "normálního života.Moc ti to přeju!A přeju to samozřejmě i všem ostatním lidičkám!Hezký den všem a aspoň malý úsměv na tváři.

Omlouvám se naší Kollerce, že jsem jí včera večer napsala něco, co nepatřilo jí, ale.... Kdybych to tak mohla dodatečně smazat!Tolik jsem na ni myslela, že jsem napsala její nick. Nebo mi už mozek dojíždí na konečnou :-)))

Ahoj Milun, včera jsem tomu teda dala, chtěla jsem napsat "Miluně", ale napsala jsem "Kollerce", asi jsem na ni moc podvědomě myslela a přitom jsem to o těch našich blbých vztazích s matkami psala tobě. Mozek mám teď, jakoby zalitý betonem, který mi v hlavě zatvrdnul. Přítelkyně obě, ještě jednou se vám omlouvám :-)))

Malířko,to je v pohodě,nic se neděje.Mně to tedy přišlo trochu divný,že jsi psala Kollerce,protože jsem si nebyla vědoma toho,že by tam něco takového psala.Napadlo mě,že to bylo pro mě :-)).A tvůj mozek na žádnou konečnou nedojíždí,na to si budeš muset ještě počkat!!Papa

Rád bych popřál vám všem pokud možno krásný den a co nejméně bolestí v srdíčkách.Malířce a Miluně bych moc poděkoval za krásné a milé přijetí, jak bylo již včera psáno do Klubu malajského šípu. Nejen tohle mě včera upřípně pobavilo. Moc se mi líbila Malířčina odpověď či definice Mrchy D.To bylo jako z Mojí první encyklopedie pro děti. Dovolte citaci:... jsme takoví vesměs strašně hodní lidé, takoví dobří blázni, kteří se starají o jiné, soucítí s nimi a na to bereme prášky, které nám předepisuje psychiatr.No, to je Malířko nádhera! Vůbec, Tvoje dopisy se čtou bezvadně, je vidět, že Tě psaní baví, jde z hloubi srdce a troufám si říct, že jsi taková malá encyklopedie. Však jsi tohle myslím psala, že se zajímáš o věci mezi Nebem a Zemí, od 15ti přemýšlíš o smyslu života atd.No a malování...snad něco málo naznačí o mém vztahu k tomuto druhu umění...jen v obývacím pokoji mám 10 - 17 obrazů :-)) Divné číslo, že? Visí jich "jen" deset, ale na některých jsou v paspartách třebas tři. Všechny jsou od mého strejdy, který maluje neuvěřitelně nádherné akvarely. Někdy lituji, že nemám měšec s penězi, protože bych kupoval celé jeho výstavy! :-)) I tak mám dle něho (i mě) ten nejkrásnější obraz, který kdy namaloval.Maluje mj. i reminiscence různých obrazů, můj nej. je Klimt, od kterého "mám" obrazy dva. Malířko, prosím, možná jsi někde uváděla, le já to nenašel, dalo by se někde mrknout na Tvoje obrázky? Moc rád bych tak učinil.Předem díky! Víte, myslím, že když je člověk obklopený tím co má rád (lidmi ale i věcmi) a které mu dělají radost, je na světě hned příjemněji.Já vím, mnozí si tohle zrovna neuvědomujete (byl jsem na tom stejně), ale časem, až se vám (nám všem) podaří tyhle nesmírně náročné bitvy vyhrát, budete všechno vnímat zase jako dřív...ne jako dřív, myslím , že jinak, víc a lépe.Jedna z kladných věcí, kterou si lze od Mrchy D vzít, je, že jsem si začal života víc vážit, lépe a více ho prožívat, změnil jsem již tak myslím že ne špatně uspořádané životní hodnoty a priority.Myslím, že se dá říct, že po té neskutečně těžké a nesmírně bolestné zkušenosti s D, jsem vnímavější k lidem, okolí, přírodě, prostě asi ke všemu. I když v nějakém posudku z doby dávné, jsem měl uvedeno, že jsem hypersenzitivní.
Omlouvám se, ale i když jste to asi nezaznamenali, musel jsem hodinku a půl něco vyřizovat. Nikomu to neříkejte, ale píšu z práce. Naštěstí máme pružnou pracovní dobu a někdy si práci beru domů. Takže se to snad srovná.
Trošku jsem ztratil nit, ale chtěl jsem ještě alespoň v rychlosti pro Lenu.Psaly Ti sice již děvčata, ale co se týče návštěvy psychologa...opravdu žádné strachy! Jsou to supr lidé, já na ty svoje mám jen ty nejlepší vzpomínky a možná je to z mého včerejšího "slohového cvičení" i znát, že jsem s tím svým měl takový vztah, že mě dokonce pozval jako jediného , jestli bych nechodil do jejich skupiny, i když jsem ji absolvoval o rok před tím. Neboj, svěříš se, uleví se Ti i tímto a řekneš mu to, co neříkáš nikomu jinému :-)) Tohle je zkušenost, víš...
Ještě jsem vám všem chtěl říci, že jak jsem se dočetl o konstalacích, myslel jsem si to, ale ubezpečil jsem se, protože jsme tomu říkali jinak, ale tohle jsem také v rámci skupinové terapie absolvoval a je to zážitek v krátkosti těžko popsatelný. Prostě vyberete z kolegů typy , kteří vám připomínají vaše nejbližší (vy jste v dětském věku) a postavíte si je tak, aby jejich postavení odpovídalo tomu, jak jste je vnímali.Poté si "sousoší " prohlédnete, poupravíte a stoupnete si místo sebe sama. Tzn. chytíte ruce, obejmete, díváte se na někoho atd a myslím, že každému z blízkých něco řeknete.Poté si vyberete nové nejbližší, ale jako by ze současnosti a provedete totéž. Stává se např. že bývalý přítel stojí až u dveří či za nimi...a situace s hovory se opakuje. Myslím, že bylo některou z vás popisováno, jak taková situace může být emotivní. Ono, když říkáte někomu s kým se již nemáte možnost setkat, jak jste ho měli rádi, třebas svoji zemřelou maminku, jak moc byste jí to teď chtěli říct...nebo bývalému manželovi jak moc vám ublížil a dohnal vás až sem...no, za slzy se asi v ty chvíle styděl málokdo. Spíš někteříí nemohli ani říct co chtěli, jak dojemné situace vznikaly.
Jejda, zase slohovka, ale snad nikoho neodradím...Vzpomněl jsem si např na první setkání skupiny, kdy jsme měli sraz úplně v jiném městě, neznámí lidé, každý s jiným problémem, sesedli jsme se do kruhu, viděli se opravdu poprvé a začalo to...celý den jsme mluvili jeden po druhém o svém životě, samo, že kdo co říci chtěl, ale můžu vám říct, že za těch asi 10 hodin (bylo na dva dny s noclehem), jsme byly psychicky docela dost unaveni.A druhý den znova, ani jsme všechny nestihli, dokončilo se ale na sezení dalším, které ale probíhaly již v našem městě každý týden. Víte, četl jsem sice od některých, že hovoří s psychiatry, příp. psychology, ale zdá se mi, že takové nebo jiné metody práce s klienty jsem moc nezaznamenal. Když jsme se po roce rozcházeli, nikdo z nás si ani nedokázal představit, že v ten každý den v týdnu nebude sedět se skupinou. Samo, že s některými se vídám a můžu říct, že jsou to asi ti nejlepší přátelé. Takové spřízněné duše.Možná by se dalo říci, něco jako mezi vámi (vlastně námi).
Safra, omlouvám se, ale já vám těch myšlenek chci říci tolik, že to bude asi pěkně nesourodé počteníčko.Snad se alespoň někdo dostal až na tohle místo, ze kterého vám chci ze srdce popřát pokud možno příjemné nebo alespoň snesitelné poledne, děvčatům ještě moc díky za vlídné přijetí a budu se těšit na další setkání s vámi. petr

Ahoj moji milí přátelé, moc se Vám omlouvám za to, že jsem nepsala ale tři týdny ležím jen v posteli a měla jsem nějakou hroznou virozu, v krku mě bolelo, že jsem nemohla ani polknout ani jíst, rýmu jsem měla hroznou a bylo mi pořád špatně a navíc sem více a více obsedantně kompulsivní, že jsem si častokrát poplakala.Ted mám nová antidepresiva, jmenují se REMOOD a už mi je trochu lépe, protože doufám že mi pomůžou, že už se nebudu bát najíst a napít anebo si vyčistit zuby a budu spokojeně večer ležet a usmívat místo abych v úzkosti hodiny kontrolovala náš dům..Omlouvám se, že jsem nepsala, myslím na vás všechny, já celé tři týdny nebyla na internetu a ani ke koníkovi jsem nemohla tak mi bylo smutno, jen jsem ležela, tak jsem se zkoušela učit ale většinou jsem nad tím usnula...Jak se vám všem vede?Myslím na vás a přeji vám všem ze srdce aby ste se měli dobře a držím vám palce!Přeji krásný den, jdu si zase lehnout

Ahoj děvčata, Luboši, zdravím Vás a vítám tady Petra - myslím, že je moc hezké a povzbudivé napsat nám všem a snažit se nám vlít sílu do žil a dávat nám tak najevo pochopení. Petře, je to o to cennější, protože je Ti teď dobře, svůj boj jsi vyhrál, ale víš, oč jde a rozumíš nám. Kdo to neprožil a bude tvrdit, že s námi soucítí a že chápe, pak je to od něj sice určitě hezké, ale chápat nemůže - nikdy do toho nespadl a ty stavy si neumí představit. Proto taky zdravý člověk mně řekne slova útěchy jednou, dvakrát, ale přestane ho to rychle bavit, on žije a nelze po někom chtít útěchu donekonečna, když stojí na druhém břehu a nechápě, proč já jen přežívám, když život je jeden a krátký k tomu .... D si nevybírá a nikdy dopředu nevíme, na jak dlouho se ta černá dáma rozhodla být naší společnicí 24 hodin denně. Odrazit se ode dna stojí hodně sil. Někdy jsem mívala pocit, že visím nad hlubokou propastí a držím se jednou rukou větve, která se začíná viklat a pád je nevyhnutelný. Už jednou jsem se vydrápala na pevnou zem a teď se hrabu podruhé. Pomalu se to zlepšuje. Na začátku jsem nemohla jíst a zhubla jsem za dva týdny pět kilo, teď mám opačný problém, jíst se mi chce pořád a zase jde váha nahoru - prostě z extrému do extrému. Děkuji Ti Malířko a povzbuzení, přeju Ti hodně sluníčka v duši, drž se - bude to lepší a lepší -bohužel to nejde tak rychle, jak bychom potřebovali, musíme mít trpělivost a hlavně - pořád naději - ta umírá poslední. Všem tady Vám přeju pohodový víkend, radostný den a klidnou noc a myslím na Vás. Romana.

Petře,jsem ráda,že tě potěšilo naše přivítání.Hřeje mi u srdce,když udělám někomu radost nebo mohu někomu pomoci.Málokdy umím říct ne a to taky není dobré,když si naberu víc,než jsem schopna přijmout.Na druhou stranu se pak setkávám s lidmi,od kterých když něco potřebuji tak se pomoci nedočkám.To mě pak hrozně mrzí,ale zase vím,kde mám se svou pomocí ubrat.Opravdu rčení "v nouzi poznáš přítele" jsem si nesčetněmnohokrát ověřila na vlastní kůži.I to mě naučila,raději o pomoc neříkat,pokud to není nezbytně nunté,aby se to pak neobrátilo proti mně a nedočkala se výčitek apod.Mám ale pár lidí kolem sebe,kterým se o pomoc říct nemusím bát.A toho si moc cením.Jak si sám napsal,je dobré mít kolem sebe nejen lidi,ale i věci,které máme rádi.Je to taková malá náplast na ty naše "nepěkné dny".Pokud jde o ty konstelace,tak jsem tu o nich psala já.Je to dva týdny,kdy jsem se poprvé jedné zúčastnila.Fakt síla.Je to přesně jak píšeš ty.Postavení lidí a máš možnost se na to podívat nejprve jen v roli diváka a pak se sám zapojíš do role.Já tam jela kvůli vztahu s mámou.Už jsem to tu několikrát psala,že to není to pravé ořechové.Na jednu stranu mě to mrzí,ale na druhou stranu už jsem tak trochu rezignovala,protože jsem zjistila,že moje veškerá snaha je marná.S mámou se prostě nedá rozumně mluvit.Je to člověk,který uznává jen své názory a svojí pravdu a nic s ní nehne!Snad se někdy změní její myšlení a pohled na život nejen její,ale i členů její rodiny.Já si to potřebuju srovnat hlavně sama v sobě,abych se tím nemusela dál trápit.Je to ještě dlouhá cesta,ale vytrvám.Zase si ale říkám,že všechno špatné k něčemu dobré.Můj nedobrý vztah s mámou mi dává šance,abych si vypěstovala přátelský vztah s mými dcerami.Vím,co vadilo mě,když se naši rozvedli a neopakuju ty samé chyby,které páchali naši na nás na dětech.Myslím,že se mi to zatím daří,i když bývaly krušné chvíle,obzvlášť pokud jde o mou mladší dceru(8 let).Bohaté zkušenosti s depkou bych taky ráda využila v pomoci jiným lidem s podobnými problémy.Proto jsem si podala přihlášku na studium psychologie a grafologie.Když to vyjde,bude to supr.A i kdybych to nevyužila pro jiné,tak mi to určitě pomůže lépe pochopit sama sebe a lépe zvládat tu mrchu,která zase určitě jednou přijde!
Přeji všem lidičkám krásný den!

Petře, nevím, proč, ale čtu si "tě" a skoro bulím. (Je mi šoufl od alergie, venku sluníčko, holky s odhalenými rameny mu nastavují obličeje, lidé jsou nabiti energií a očekáváním ještě krásnějších dní.) Jo, už před lety mi kamarád řekl, dej si pozor, ať nepůsobíš, jako chodící encyklopedie, lidem to vadí. Tak si od té doby dávám pozor, ale někdy se tolik chci podělit o poznatky, které by ostatním mohly něco dát, že to prostě řeknu,nebo napíšu. Petře, tvůj strýc má obrazy na internetu? Já ne, ale kdo chce a napíše mi mail, pošlu mu ty, co mám nafocené, v příloze.
Piš, prosím tě dál a neměj depku :-), že to máš moc dlouhé.

Lili, jsem ráda, že ses ozvala! Uzdrav se, ať můžeš projet svého koníka, určitě vám to chybí oběma. Je dobře, že se učíš. A přeju ti, aby ses mohla konečně pořádně najíst, napít a být v klidu!!!

Romčo, já taky na začátku nemůžu jíst a rychle zhubnu (kamarádky mi závidějí) a teď mám pořád hlad, hlavně pozdě večer (dopoledne většinou nejím nic), takže nabírám a nabírám, raději se nevážím, abych neměla depku :-) Myslela jsem si, že si slušnou váhu udržím, tím spíš, že cvičím, ale pokaždé, když se vrátím z posilovny, jsem jako Otesánek, vyplundruju kastróly, ledničku, skříňky s dobrotami (lepší je nic nenakoupit) a přítel na mě zírá a říká, že jsem, jako kobylka. No, ještěže ta kila udržuju cvičením zpevněná, jinak bych asi měla děsnou depku i z toho, jak vypadám.

Milun, jsem ráda, že jsi pochopila, že jsem se upsala. Když jsem to dnes ráno zjistila, zhrozila jsem se, jak snadné je i nechtěně ublížit!!! A Kollerka má za sebou moc těžké dětství bez maminky a navíc je jí teď právě špatně a já ji ještě svou nepozorností dorazím. Prostě mozek si sám o své vůli přehodí výhybku a jede si, kam chce on. Pomyslela jsem, já už jsem fakt asi cvok :-(((

Dneska mám teda den - blbec. Ještěže mě kamarádka za chvíli dotlačí do fitka, abych vyždímala pár endorfinů, které by mi mohly dopřát pocit, že je mi fajn. Pak si dáme kávu, pokecáme. Ona mi nevěří, že jsem nemocná, kritizuje prášky, prý nač se zbytečně otravovat a začla mi závidět, že nic nedělám. Její druh má cukrovku, inzulínovou pumpu, tak jí vysvětluju, že podobně, jako si on musí uměle do těla dodávat inzulín, tak já zase určité látky do mozku. Jsem bezmocná, když vidím, že stejně nic nechápe a že bych byla daleko radši na jejím místě, v práci a bez prášků.

Už tu otravuju vzduch docela dlouho, tak mizím a třeba se ještě večer na chvíli stavím v kavárně U Malajského šípu....

Malířce :
ahoj Malířko, tak to jsme na tom stejně, ráno nejím nic, pak už na oběd jdu a večer je to útok na ledničku, můj manžel tomu říká bílý sex, ale prostě večer mně honí mlsná a i když vím, jak je to nezdravý a nejvíc tím budu přibírat, nemůžu si pomoct. Myslím, že je to jeden z vedlejších účinků působení AD - ta zvýšená chuť k jídlu. Venku krásně svítí sluníčko a já se tady hrabu v šanonech, nebaví mně to a ani na nákup se netěším - to mně taky nebaví. Ale těším se, až půjdu se svou fenečkou Roxankou na procházku. Takže to je pozitivní. Tebe obdivuju s tím cvičením - já jsem na tohle hrozná. Letos jsem ani jednou nebyla lyžovat a to jsem posledních pár let jezdila. Nějak to letos nešlo. Nemám absolutně žádný pohyb, musím s tím něco udělat. Loni jsem chodila na spinning. Tak až bude opravdové jaro, snad vyrazím aspoń na kolo ... přeju Tobě i všem ostatním pěkný víkend. Romana.