Diskuse - Deprese

Baaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa

Ahoj všichni,zdravím a přeji hezké páteční odpoledne!
Malířko,nedělej si těžkou hlavu z toho,že jsi mi napsala něco co mi nepatřilo.Nezlobím se ,to se může stát každému,naopak jsi hodná že se snažíš každému odepsat a přispět dobrou radou.
Vítám tady mezi námi Petra,hezky jsem si početla příspěvky a chci si je přečíst ještě znovu,je v nich plno naděje.
Pořád mi nejde moc psát a soustředit se,ale slíbila jsem si,že tento víkend se musím dát nějak dohromady a přinutit se k nějaké činnosti,protože když se mi to podaří budu se cítit určitě líp a taky si přečtu znova co píšete a ozvu se!
Tak teď se musím hlavně přimět vstát od počítače a začít se svým předsevzetím.Pustím si k tomu nějakou hudbu,dopiju kávu a hurá na to,vstříc lepším zítřkům.Jdu na to,myslím na vás a fandím nám všem!
Bude líp,bude líp,bude líp :-)

Ahojte lidičky chci vás všechny pozdravit u nás je vše v naprostém pořádku,kardioverze měla zatím úspěch správný rytmus se drží tak doufám že vše bude v pořádku.LILI manžel měl taky Remood účinek nastoupil asi do třech týdnů a je s ním spokojený,už se cítí lépe tak jsem mu ho snížila z 1 na 1/2 a cítí se dobře,ale lékařka která mu ho napsala říkala že s ním mají dobré zkušenosti.Jinak tady moc vítám Petra,jen si dovolím ti Peťo říct že i když jsem to nezažila osobně tak vím o co jde,protože jsem to prožívala s ním i já,ale přenesli jsme se přesto a snad už bude líp,budu se snažit aby se ta mrcha nevrátila.Jinak ti chci říct že moc pěkně píšeš a dobře se to čte,stejně jako dopisy od malířky.Moc vás všechny zdravím Ninu,Lili,Romanku,Malířku,Honzu,Luboše,Kollerku,Alku,Milunku,Petra,prostě všechny než bych vás tu všechny vypsala tak jsem tu do rána

Zdravím a přeji hezký večer, vítám také Petra, napsal nám mnoho zajímavého. Já mám dneska nějakou krizi. Nedá mi to, mám totiž problém a ten mě docela rozhodil. Jde o intimní záležitost, snad mi to teda chlapi odpustí. Stalo se Vám holky, že by AD rozhodily cyklus? Mě právě dnes a dost mě to děsí. Omlouvám se, že to píšu takhle, ale kde jinde se zeptat než mezi dušemi zpřízněnými. Jinak jsem celkem schopná každý den normálně fungovat, ale do práce nee. Připadám si doma jak příživník. Z práce se mi ani neozvali, takže přemýšlím, že mě asi odepsali. Možná, že by mi to i usnadnilo rozhodování. Ach jo, jsou to boje, musím si je vyhrát sama, ale dře to. Něco pozitivního na téhle nemoci ale velmi vnímám.Dříve jsem absolutně nevnímala svoje tělo, zdraví byla samozřejmost, teď si však velmi vážím každého pěkného dne, daleko víc vnímám co se děje venku i doma hezkého, raduji se z maličkostí. Trochu jsem zamávala s tím konzumním životem a jsem vděčná.
Mějte se hezky, hezký víkend, zítra jsem zase kouknu. Dobrou lidičky.

je tady nekdo ted?

Rad bych si promluvil s nekym, kdo taky proziva deprese ... diky ... ale stejne tady asi nikdo neni ... :(

Rád bych vám všem, těm které bolí dušička pak obzvlášť, popřál pokud možno pohodové sobotní odpoledne, těm kteří se chystají ven , ať jsou co možná nejspokojenější a pokud by jim ani tam nebyl nejlíp...nebojte, bude!
Ze všeho nejdřív bych chtěl moc poděkovat Romance, Kollerce, Marcelce, Gabči, Milunce za přivítání (snad jsem na niko nezapomněl, jinak promiňte). Musím vám říct, že jsem se na vás všechny moc těšil! I když jsem na stránkách z vás zatím nejkratší dobu, člověk jako my zcela jistě pozná s kým je mu fajn. Je to možná jedna z těch kladných stránek, které zůstanou po Mrše D. Schválně teď nebudu jmenovat, ale některé z vás mi udělaly upřímně velkou radost tím, jak jste se krásně vyjádřily o mém psaní. Jednak, že se k mailům vracíte, některé že skoro pláčou (není to náhodou pozitivní, myslím v tom, že vesměs píšete, že po AD skoro nic necítíte...), ale hlavně, že z nich cítíte naději. Víte, kromě toho, že je mně s lidmi jako jste vy dobře, bych byl nesmírně rád, kdyby alespoň někomu z vás moje myšlenky ale hlavně zkušenosti daly naději, že opravdu bude líp. Myslím, že takovým, ne malým důkazem, nám může být,, jestli to můžu napsat Marcelka. Z jejich dopisů bylo tohle cítit ještě než jsem začal psát a z těch posledních je již cítit to, co čeká určitě na každého a sice, že začala vnímat každý pěkný den, co se děje venku, doma, zamávala s konzumním životem.Tohle poslední se mi dost líbilo. Marná sláva, doba je asi taková, jsme v jednom kole, starosti, peníze, práce, děti...a bohužel (ne, možná bohudík) až něco vážného nás vytrhne z tohoto žití. Víte, dřív jsem si myslel, že se mi daří vcelku dobře, asi ano, pak ale přišla ona, Mrcha D a pád, nedá se snad ani říct na dno.Možná pod něj, sami to ale víte nejlíp...a pak tak nesmírně těžký a bolestný návrat. Zdá se mi, že v našem povídání je ze všeho nej. to, že jednak víme, že nejsme "takoví" jen my, je nás víc, krásně jste to některá napsala, že "tohle" postihuje hlavně citlivé, vnímavé a hodné lidi...Bezesporu...s tím ale asi nic moc nenaděláme. Raději budu ale tím kým jsem i když to přináší mnohdy neskutečnou bolest, než bezcitný a všehoschopný jedinec, který (promiňte) rozšlápne kočce hlavu a hrdě se nechá obdivovat na netu, ukradne z náhrobků bronzové destičky, nebo přepadne 80ti letou stařenku, ke které musí přijet rychlá (stalo se u nás , kousek od mé kanceláře v pátek...). Tohle ale není o tom o čem jsem se chtěl dneska zmínit.
Nechci se zmýlit, ale dlouho tady mezi námi nebyla Linda.Vím, že psala o rozvodu, zaměstnání...nebyl jsem si tehdy úplně jistý, ale teď už to zjištěné Lindo mám.Myslím, že by Ti mohlo alespoň trošku pomoci vědět, že Tvůj (bývalý) manžel bude mít za povinnost se o Tebe postarat i v případě, že by si neměla práci a byli jste již rozvedení. A nejen to, pokud si vzpomínám na Tvůj mail ohledně jeho příjmu, on by Ti dokonce měl , pokud budeš mít práci s nižším finančním ohodnocením než dřív, doplácet to Tvého dřívějšího životního standardu! Nechci moc házet čísly, ale zjistil jsem, že se snad počítá i s tím, že on by si nechal asi 2/3 svých peněz a Tobě dával, případně doplácel do té "Tvojí"1/3.Tohle všechno ovšem musí projít soudem, protože asi není takový charakter, aby Ti sám o sobě finance poskytoval. Nemysli si, ale Tvůj příběh znám z Tvých mailů celkem dobře. Jednak mně z bylo z toho člověka tak jak jsi ho popsala nanic, ale na druhé straně, psaly Ti děvčata, že je to Tvoje výhra, že budeš bez něj! O tom nepochybuji! Teď se "jen" vrátit tam, odkud by se dalo znovu začít,že?! Ty už jsi ale na dobré cestě, věř mi.To, že jsi dokázala vymalovat není málo! To, že dokážeš "jen" uvařit polévku a umýt si vlasy...vím jak moc práce a úsilí tohle obnáší...Víš, když jsem byl v nemocnici, možná přikrytý tím dnem (ani ne na dně...), silou vůle jsem každý večer chodil do sprchy, ve které se snad koupali už za císaře pána, byla tam zima jak v Rusku, ale to nebylo nic proti úsilí, které mě tato pro jiné tak běžná činnost stála...Asi nejsem sám, kdo by Ti chtěl říct, pokud čteš tyto stránky, a je to alespoň trošku možné, jestli by ses mohla, byť v krátkosti připomenout, že nás čteš. Myslím , že takto o tom psaly již holky přede mnou. Budeme určitě všichni rádi, když o Tobě budeme vědět, snad i něco pozitivního. Jo, jak se má ten Tvůj věrný chlupatý kamarád?(jejda, teď myslím samozřejmě psa :-) ) A co knížky a brusle? Měj se prozatím fajn a budeme se na Tebe těšit.
Malířko, jak bylo ve fitku a pokud jste byly i v kavárně U malajského šípu ? :-) Mně tohle úsloví nedalo, zadal jsem ho do vyhledávače a to byste se divili, kolik odkazů bylo! To jsou starosti,že? No, já jsem asi složitější typ, nerad něco nevím. Promiň s tou encyklopedií, ale třebas já si s takovými lidmi rád povídám. Taky se zajímám o takové ty věci mezi Nebem a Zemí, životy po životě apod.Ono je totiž skoro pořád o čem. Strejda na netu obrázky asi nemá, ale můžu taky poslat některé nafocené na mail. Samozřejmě každému z vás.Jo, nevím jak u vás , ale tady při pohledu z okna vidím, že holky, které se nastavovaly sluníčku, mají dneska asi volno :-) Jak jsem se dočetl, je nás asi celkem dost, kteří mají rádi ne moc pěkné počasí. Já mám rád déšť, bouřky, lijáky, kroupy, někdy ale zase může být líp, hlavně když někam chodím na tůry, v horách a tak.
Romanko, díky, jsem rád, že se Ti mail líbil a že v něm vidíš něco pozitivního. Z toho mám radost.Ono máš pravdu, že kdo neprožil, nepochopí.Taky mě zaujala Tvoje myšlenka, že je lepší brát AD dlouhodobě, než živořit. Naprosto souhlasím.Mám to takto "zařízené" a nemůžu si stěžovat. A nemějte strach, že byste byli emočně oploštělí! To teda žádnopádně! (tohle je můj výraz jako negativum ke každopádně...) Vím to.Všiml jsem si, že taky píšeš ráda dlouhé maily. To, že jsi nelyžovala snad neva, na jaře vyjedeš na kolo.Stejně si myslím, že je tady spousta dost činorodých a šikovných lidiček, sportovců, kutilů, stavitelů bugatek apod.Jen šly asi trošku aktivity stranou, ale to se poddá. Myslím, že mám taky podstatně víc a jiných aktivit než "dřív".
Milunko, taky dík za pochvalu, těší mě. Vím, že na konstalacích jsi byla Ty.Byl to ale zážitek, že?! My jsme je dělali jako součást celoroční psychoterapeutické skupiny, jak jsem asi psal. Tu psychologii a grafologiku Ti tak trošku závidím a moc přeju! Bylo by to super!Já mám vedle sebe skripta z psychologie a už se na ně těším. Možná proto, že nejsem student, "jen" mě i tohle zajímá.Jsem rád, že i Tobě už je asi líp, nebo spíš dobře, že.
Kollerko, díky za milé přijetí, nechci se opakovat, ale jsem rád za to co píšeš, že si čteš můj mail znova...Chtěl jsem Ti říct, že pokud bereš AD 7týdnů, nemusí to být ještě dobré...bohužel. Měl jsem taky tak dlouhodobě bolestné období.Vím jak je to těžké, když úleva nepřichází...Je otázkou, jestli jsou AD ty správné. Já se po 6ti týdnech cítil snad pořád stejně.A to mně řekli, tak pane p. už jste tu (v nemocnici) 6 týdnů, tak pozdravujte tam u vás, ve čtvrtek jedete domů! :-(( To jsem asi vypadal podobně, skoro jsem začal panikařit, že mě hodí mezi "normální" lidi, mně, který je na tom tak bídně.No, však jsem zůstal doma dalších snad 5 měsíců.Až poté mě psycholog doporučil jít do práce. A to jen na týden a pak jsem byl domluvený, že budu mít týden dovolenou a tu jsem prožil touláním na jachtě po chorvatských ostrovech. Asi to mělo něco do sebe. Byla to nádhera!
Lilli, to je fajn, že jsi se ozvala.Jak se Ti líbí na psychoterapii? A co koník? To musí být krása se tak projet! Pamatuji se, když jsem na tom nebyl nejlíp, jak jsem hladil koně po hlavě (vidím na ně z balkonu) a přál si, abych ještě někdy mohl cítil radost z toho, že ho hladím a vůbec ze všeho ostatního...moc jsem tomu tehdy nevěřil. Možná proto, že jsem neznal takové lidi, kteří píšeme na tyto stránky. Škoda...teda škoda tehdy pro mě. Ale to už je pryč a já jsem fakt moc rád, že jsem stránky našel.
Gabčo, já vím, že jsi D nezažila na sobě, ale procházíš jí v podstatě tak jako každý ...takového člověka Tvůj muž potřebuje. Myslím, že bez vás , lidí co dodávají sílu bychom to měli moc a moc těžké...Vážím si takových lidí, je jí i moje bývalá přítelkyně, která tohle utrpení se mnou tehdy sdílela. No a dneska si dokážeme popovídat nad kočárkem s jejím miminkem... a oba myslím snad šťastní.
Trošku mě proto zarazilo to, jak psal myslím Luboš, jak někteří chlapi oppuštějí své pastnerky , které je , když bojují s D tak moc potřebují.
Moji milí, raději vám dopis pošlu, již tak už to nebude asi k dočtení.Všechny vás moc zdravím, nezapomínám ani na Lenu, Alku, Páju, Luboše, Honzu...prostě na vás všechny. Mějte se fajn, pěkný zbytek dne, ale to se možná ještě "uvidíme". Všechny vás zdraví a přeje vše dobré petr.

George, musíš napsat co Tě tíží, aby ostatní mohli na Tvé potíže reagovat! Už tím, že napíšeš co Tě trápí - se Ti aspoň trochu uleví....

Ahoj, zdravím své vrtuální kamaráky a kamarádky. Petrovi děkuji za jeho hezké příspěvky. Sálá na mě z nich klid a pohoda, podpora nás všech. Ani se mi nechce věřit, že někteří chlapi ještě dokážou byýt takhle hezky citliví. Takový pocit po přečteníé tvého edopisu Petře, jsem měla po mojí návštěvě u psychologa. Šla jsem tam se zmatkem v hlavě ohledně mého zaměstnání, odcházela jsem naprosot v pohodě a uvolněná. S tím mým zaěmstníním se to možná i vyřeší samo. Dostala jsem nabídku o 15 km blíže od domova s možností a částečně pracovat doma. Asi na to kývnu, mebudu mít tak úžasnou výplatu, ale budu mít klid v duši. T

Jižíš, já to tam sem zase pustila nezkontrolované, prostě zmatkuji. Omlovám se, ale snad mi chyby odpustíte, o tom to tu přeci není. Cítím se dobře, sice se z blízka koukám na hromadu nevyžehleného prádla, ale na blízku si hrajou mé děti a já si uvědomuji, jak moc je mám ráda. Návrat emocí, jde to pomalu, ale o to je to hezčí. Přeji Vám všem hezkou neděli, má svítit snad i sluníčko, pište, pište.

Krásný den všem vám.Konečně se s vámi mohu opět sejít,měli jsme tady od včerejška vnoučata,dcera s manželem šli slavit šestileté výročí svatby,je s nima veselo,ale po pravdě,už jsem rád,že si pro ně maminka přijela.Ahoj Petře,Taky tě mezi námi vítám,tvoje příspěvky jsou moc krásné,hřejivé,jak píše Marcela,taky mě to napadlo,jako když odcházím od svého psychologa.Povzbuzení do dalšího života.Tvůj optimismus je obdivující,škoda,že já jsem ho už ztratil.Rád čtu příspěvky od všech.
Malířko,jsem rád,že jsi ode mě můj poslední příspěvek vzala.Mám radost,že nejsi sama,píšeš občas o příteli,myslím takovou jako jsem tě poznal,že tě určitě má moc rád a že tě s tvojí nemocí bere.Šíleně moc ti to přeju a myslím na to.
Marcelo,je dobře,že se ti emoce vracejí,taky když jsem měl akutní deprese,nevěděl jsem jestli je mám rád a zase jsem se děsil,že bych je neměl,je to taková směsice myšlenek.A dneska jsem rád,že to funguje,že se máme všichni rádi.Nejvíc mě dostává 5-letá vnučka,když ke mě přijde a dá mi pusu a řekne,dědo,já tě mám tak ráda.Ale i ty menší se ke mě mají,trošku zapomenu na to svoje trápení,ale to určitě znáš.
Všechny moc zdravím a těším se na vás.Ahoj.L.

Marcelko, díky moc, potěšila jsi i Ty mě. Hlavně ale je úplně super to Tvoje snad budoucí zaměstnání! Tohle Ti ještě asi chybí k celkovému štěstí, že?! A je to snad tady! To by bylo parádní. Taky jsem měl dřív práci o které jsem si myslel, že je dobrá.Jo, uplatnění, finanční ohodnocení, to bylo dobré, horší už to, že se někdy těžko zvládalo až 50 lidí...o dalším působení u firmy jsem měl jasno za 2 vteřiny (odhadem). Na slova, že mě příští týden očekávají 200km daleko , na jiném postu, jsem jim jen řekl: Tam já nejdu..a co myslíš? No, nešel. Teda těch 200km...šel jsem jinam....na úřad práce :-)) S čistou hlavou, bez peněz, jsem shodou okolností chodil za kamarády v mém městě, kteří mě zcela náhodou právě stavěli kancelář! To jsem ale musel odkroutit půl roku na pracáku, odmítat místa řečníka u pohřební služby nebo místo vzdálené 250km daleko...a počkat, až se zůčastním konkurzu spolu s dalšími 46 lidmi a pak ještě 2. kola a až si právě mě vyberou (bez protekce, podotýkám, to je celkem podstatné). Stejně budu vždycky říkat, že jsem se na místo dostal díky odpovědi na otázku: Jak budete kompenzovat své pracovní vypětí ve svém volném čase? A já na to: Pozitivním přístupem k životu! :-)) Podle výrazů ve tvářích si dodnes nejsem jistý, zda někdo z komise pochopil, nicméně já na místě zůstal dodnes a myslím , že z pánů již není u instituce nikdo...no a místo desítek lidí teď kontroluji "jen" odvedenou práci a tok skoro sto milionů ročně.Oproti dřívějšku naprostá pohoda. Věřím, že bezva práci najdou i ostatní, kteří si dělají starosti stejně jako dřív já. Taky mně říkali: Tam přece jít musíš!! Ne, nemusím....vím, že jsem nemusel. Musím se jen co nejvíc snažit, abych byl zdravý, šťastný , no a snad i sem tam užitečný...
Stejně tak nemusí nastoupit Malířka, Linda a ostatní na místa, kam jít nechtějí...Ono, za problémy se zdravím a obzvlášť ty "naše", žádná práce nestojí! Ale to asi víme všichni. A nebojte se, ono těch lidí ve frontě na práci za dveřmi zase tolik nestojí, jak nám každý tvrdí. Pár jich stojí na pracácích, ale drtivá většina jich tam nestojí kvůli tomu, že práci chtějí...také o tomto vím své...
Nebojte, nebudu se moc rozepisovat :-))
Krásný večer vám všem. Díky a těším se na vás. Marcelce ještě jednou velké blahopřání! petr

Dobře, svěřím se vám tedy. Možná bych měl trochu nastínit mou minulost. Určitě největší zlomovou a tragickou událostí v mém životě byla smrt mého bráchy, který bohužel odešel dobrovolně ve věku 20 let. Mimochodem mě je teď 23 let takže v době té události mi bylo 18 let. V tom období to bylo hodně těžké. Vlastního otce jsem poznal poprvé až právě na pohřbu takže to byla taky zajímavá situace a k tomu všemu asi v rozmezí tří posledních let ode mě a mamky asi třikrát odešel můj nevlastní otec, což provázelo dlouhodobé hádky apod., ale to vše, i když bylo těžké, tak se vším jsem se dokázal porvat a dokázal jsem být silný a jít dopředu. Nějak jsem překousnul i to, že mi v náručí pak umřel můj pejsek, kterého jsem měl 15 let takže úplně od dětství ( možná to zní směšně, ale i pes má kolikrát stejnou funkci v životě pro někoho jako člověk ) takže to beru taky jako velkou ztrátu. V té době jsem byl dost silný a myslím, že jsem byl oporou mamce, protože shodou náhod i ji zemřel sousozenec, tedy moje teta. Já se dokázal vrátit do běžného života. Samozřejmě mě to hodně ovlivnilo, ale určitým způsobem mě to posunulo ve vývoji k vyspělosti - začal jsem si více vážit maličkostí, života, měl jsem větší chuť žít a těšil jsem se z každého rána, kdy jsem se já i mí blízcí probudili. Nedovedete si ani představit, jakou já jsem míval radost ze života. Mnoho lidí kolem se mě často ptalo, jestli neberu nějaké drogy, že se pořád směju a já jim odpověděl, že ne, že mám jen radost z toho, že žiju a rozdával jsem radost všude kolem a povzbuzoval jsem své kamarády, prostě jsem šířil úsměv a radost a bral to jako své poslání. Všechno bylo v pohodě - vždyť hraju hokej, florbal, mám těsně před státnicemi a nikdy jsem neměl ve škole problém a co se týče práce, pracuju jako kameraman a už se tomu věnuju 8 let a dostávám stále lepší a lepší příležitosti takže bych mohl být spokojený a možná vám to bude připadat směšné, ale chci natočit film a věřím tomu ( spíše věřil ) ... jsem dost cílevědomý a vždy jsem říkal, že pokud má člověk něco dokázat, musí něco obětovat a hlavně musí věřit a já tomu tak věřil, že se mi opravdu dařilo téměř vše, dokud mě nepotkaly úzkosti ... to je tak strašný pocit, že jsem se teď málem ocitl v situaci, kdy jsem to chtěl ukončit, ale za prvé na to nemám sílu a za druhé jsem tohle vždy odsuzoval a bral to jako prohru ...víte, já chci zase milovat život, chci začít znovu a radoivat se jen z toho, že třeba slunce svítít, nebo že ptáci zpívají, ale těm úzkostem se nedá vyhnout a já nevím, jak dále .... Byl jsem asi 3x u psycholožky, v něčem mi to pomohlo a v něčem ne ...říkal jsem si, že musím bojovat sám, že největší podíl na úspěchu budu mít já, ale ono je těžké tak bojovat, když není vedle mě nikdo jiný s podobným problémem...znáte to, že pro vás něco znamená konec světa a pro někoho primitivní věc ... ten, kdo nemá klaustrofobii nikdy nepochopí člověka, který se bojí, když zavřete dveře - to je jasný. Co se týče mluvení o problémech ... minimálně 4 roky jsem vše řešil sám, doma jsem se trápil, ale venku jsem se smál a bavil se...s nikým jsem nic neřešil a to se asi pak nahromadilo - minulý rok mě to dost vzalo, ale pak mě to nějak poslnilo a já myslel, že je to v pořádku ...jedná se o to, že mám ze všeho šílený strach, aby se někomu nebo třeba i mě něco nestalo a snažím se předvídat vše, co by se mohlo v dané situaci stát ... a to je dost zničující pořád myslet na něco špatné, co by mohlo přijít ... když jsem uklízel věci po bráchovi, našel jsem v jeho šuplíku injekční stříkačky a byl to pro mě velký šok a od té doby se toho šíleně bojím ... viděl jsem to i několikrát na ulici ( samozřejmě jsem zavolal policii, aby to odklidila ) ... mám prostě šílený strach z toho, že na to někdy narazím a nebudu umět to řešit ... často se mi stávalo, že jsem si vytvářel určité představy a ty představy se staly tak reálné, že jsem začal stresovat ...tak samo jsem se začal bát čehokoliv červeného, co mi připomínalo krev ... nějak jsem se s tím ale smířil a teď ve čtvrtek jsem dostal novou motivaci, nový impulz, byl jsem s kamarády a výborně se bavil .. samozřejmě jsem popíjel, ale byl jsem v náladě ( to není nic špatného a nepil jsem rozhodně proto, abych odvedl starosti, ale čistě ze zábavy a z radosti z toho, že jsem s kamarády ). Pak jsem jel zpátky tramvají a měl jsem šílený strach z toho, že si na něco sednu, že tam bude krev nebo stříkačka a jel jsem zároveň s kámoškou, která si sedla na dvousedačku a já si říkal, že musím být silný a už hodněkrát jsem si všimnul, že všichni lidé kolem na to ani nemyslí...říkal jsem si, že musím být silný a musím se tomu postavit čelem a sednul jsem si, i když se mi zdálo, že tam byl nějaký flek, ale na kalhotech jsem nic neměl, ale pak mi začne fungovat fantazie a začnu se tím užírat a najednou mám strach, že se zboří svět a nedokážu posoudit, co byla moje fantazie a co byla realita, začnu si domýšlet, co vše na té sedačce mohlo být a přitom jsem se ( i když jen v rychlosti ) podíval ... tak tohle je moje tajemství ... těch úzkostí v poslední době přibylo a já si přestal věřit a takové stavy jsem nezažíval ani po smrti bráchy, i když vím, že jsem mohl něco ovlivnit a dlouho jsem si to vyčítal ...jsem teď ochoten podstoupit nějakou léčbu...je mi jedno, kolik to bude stát, jak dlouho to bude trvat, ale jen nechi, aby mě někde zavřeli od okolního světa ... Přeji hezký den ...
Jirka

Čau,týden jsem tu nebyl, protože zase klekly ta zasr......Wind....A mladý Honza měl čas až dnes,fungujeme provizorně.Jak já ty Win nenávidím.Jinak ve středu mi Dr. zvýšil AD a prohlásil,že pokud mi nebude líp,úplně změní léčbu.Dokud mi nebude skoro perfektně, do práce nejdu.Jsem doma teprve 4 měsíce.Moc blbě mě není,až na neklid a že se cítím tak nějak "synteticky".Do práce chodím na chvíli třeba 3x týdně,to je v pohodě.Budu muset vše zpětně přečíst a vidím,že je nás zase víc.Takže všem hodně sil a trpělivosti.Hezký večer

Milý George,přečetla jsem si tvůj příspěvek a musím na něj reagovat.To co jsi prožil je určitě hodně smutné a skličující.Možná jsi to zvládal po smrti bratra pár let,protože jsi podvědomě cítil,že musíš být oporou své mamince a za to ti patří velký dík.
Já o tom něco vím ze své zkušennosti,kdy jsem po rozvodu před šesti lety na tom byla hodně špatně(maminku nemám od 11 let),zůstala jsem se svými dvěma dětmi sama a chtěla jsem všechno skončit jako kdysi moje maminka,ale věděla jsem jak mě děti potřebují a vydržela jsem až do nedávna,dcera měla 18let a tak se to ve mě nějak zlomilo a asi pocit že už nemůžu dál zvítězil nad mou odpovědností.Ale proč ti to píšu?
Zašla jsem k psychyatrovi a chodím i k psycholožce,která by mi sama o sobě nepomohla.Myslím,že stavy které máš a kterými trpíš mají dokonce nějaký svůj název,nevím přesně,ale je to něco jako obsedantní poruchy a to určitě vyžaduje návštěvu psychyatra.
Jsi mladý a tvůj organizmus si mušel projít takovým stresem a trápením,že se proste vzepřel.Není divu,vydržel jsi to tak dlouho.A podle toho jak píšeš jaký jsi byl dřív,tak v pohodě a rád a bezstarostný,byla by škoda kdybys nemohl být jako dřív.
A proto ti radím,poraď se s odborníkem,nekdy jsou nutné léky,které ti třeba pomohou.
A taky je dobré že jsi sem napsal a vymluvil se tady,je zde spousta skvělých lidiček co dokáží poradit a povzbudit,proto sem na tyto stránky chodím moc ráda a myslím na trápení všech co sem píší,ale také se raduji z úspěchů každeho z nás když se něco podaří byť je to jen malý náznak radosti z čehokoliv.
Přeji všem pěkný sobotní večer,já jsem sama doma jen se svou malou yorkšírkou,děti jsou někde na flámu,ostatně jako každý víkend.Tak se mrknu na TV jen nevím jestli mě to bude bavit.
Zítra mě čeká oslava u bývalé tchýně,kterou mám moc ráda,ale bude tam i můj bývalý manžel se svou přítelkyní,coč nevím jak na mě bude působit,mám z toho docela strach.
Snad to nějak zvládnu,zdravím všecky milé lidičky a musím říct že jsem moc ráda že tu jste.