Diskuse - Deprese

Ahoj všichni tady, musela jsem se na Vás přijít podívat, všichni tady jste hrozně citliví, hodní a můžu Vám psát o tom, co nemůžu říct nikomu kolem sebe, protože lidi kolem mně nemají čas ani chuť poslouchat smutné věci.
Marcelko, dodatečně ti přeju k Tvým jmeninám hodně zdraví, lásky, pohody, radosti, splněných přání a dobrých přátel.
Malířko, já mám taky moc ráda moře a vydržím se na něj dívat dlouho, je takové tajemné, protože skrývá další celý svět.
Petře, zdravím Tě taky, děkuji za Tvoje e-maily - dávají naději a já ji do sebe vstřebávám. Mám pozitivní změny, byla jsem na to moc mizerně celé tři měsíce, jen jsem přežívala, hubla, snad noc s práškem na spaní byla opravdu už pro mně chvilkovým vysvobozením z hrozného pocitu beznaděje a prázdnoty. Vůbec jsem se nedokopala k tomu jít na procházku se svou malou yorkshírkou, když jsem přišla z práce. Teď už chodíme, chci jí to všechno vynahradit, v pátek bylo moc hezky a procházku jsme si udělali delší, šli jsme podél domků se zahrádkami a obdivovala jsem kytky, protože je miluju a mám ráda jaro. Dlouho mi nějak unikalo, že už krásně kvetou stromy, tulipány, narcisy, fialky. Mám AD, nezvládla bych to jinak, tak s berličkou, ale funguju.
Ahoj Georgi, vítám Tě a moc zdravím. Já jsem trpěla úzkostmi i v mládí, jaště jako holka na fakultě, vzpomínám si třeba na to, jak strašně nepříjemný pocit jsem měla, když jsem šla při kraji silnice a za mnou jelo auto nebo dokonce rachotil náklaďák, bála jsem se bez důvodu, že mně přejede. Takový hrozný pocit hrozného úleku, tlak u srdce ... jenže, když se jen lekneš třeba proto, že ti pod kola auta vběhne pes a ty rychle brzdíš, abys ho nepřejel, takový chvilkový pocit úleku pak rychle odezní, ale já jsem se toho pocitu nemohla zbavit. Trpěla jsem takovým hrozným vnitřním neklidem a rozervaností, ale nějak jsem to zvládla bez pomoci. Když jsem se vdala, o prvního chlapečka jsem přišla v šestém měsíci a pak se mi narodili dva kluci - hezcí, zdraví a já jsem na mateřské cítila velkou izolaci a říkala si, že mám deprese. Ne, to nebylo vůbec nic, byla jsem jenom smutná a unavená stereotypem a vlastně jsem se rouhala, protože jsem si klidně používala slovo, jehož obsah jsem vůbec neznala. Ale bohužel poznala, sáhla jsem si na dno - jak šly roky a smutné události přícházely - zdravotní problémy, smrt maminky, která mi umřela v náruči a bylo jí teprve 59 let a byla plná života a chuti žít a věděla, co ji čeká, protože byla zdravotní sestra. Teď mi moc starostí dělá starší syn, kterému je osmnáct let - bojím se, že se svým přístupem k učení a plnění nejmenší povinnosti mi jednou ani neodmaturuje, už z jedné střední školy odešel, protože se mu tam nelíbilo, je na jiné, poflakuje se, na učení kašle.
Ty to zvládneš a překonáš, ohlédneš se jednou zpátky a budeš v tom vidět jen nepříjemnou epizodu svého života.
Zdravím moc Lili, Alku, Kollerku, Luboše a všechny ostatní tady, mějte hezký a pohodový den ! Romana.

Všem milým pisálkům i "pouhým" čtenářům těchto stránek přeji pokud možno pěkný den.

MALÍŘKO,moc a moc Tě zdravím a přeji Ti pohodový den. S těmito starostmi , které teď prožíváš jsem se setkal také. Nejprve jsem nevěděl co budu vůbec dělat v "normálním" světě až mě propustí z nemocnice.Nebylo to sice jednoduché, protože to bylo teprve po 6ti týdnech užívání AD.Měl jsem , jak jsem již psal ale štěstí na psychologa i psychiatra, kteří se mě hned "ujali". Chodil jsem každý týden k psychologovi na 1-2 hodiny, poté ještě každý týden na "skupinu", to bylo těch 10 lidí mezitím i k psychiatričce a tohle bylo celoročně. S návratem do práce na mě nikdo netlačil, ani doktoři, ani naštěstí z práce. Nemyslím si, že je zrovna vhodné, člověka, který se necítí v pořádku "strašit" takovými záležitostmi jako, ukončíme vám neschopenku, půjdete do práce, už jste si "odpočinula" dost, půjdete do léčebny atd. K nám, jakožto pacientům s takovými problémy by , myslím, měli přistupovat co možná nejcitlivěji. Mě připravovali do práce 6-9 měsíců.S tou prací jak píšeš není lehká rada, ani nevím co jsi dřív dělala (vlastně děláš!co blbnu!). Já se taky děsně obával návratu, ale to jen do doby , než jsem to byl "zase já".Teď každému z vás připadá, že není možné to či ono zvládnout, že takovou práci již nezvládneš...ale zvládneš!!Zvládl to petr, zvládne to kdokoliv z vás!! Je k tomu ale třeba být v pohodě.Pokud to nebudete zase vy, lidé s jasnou hlavou, která dokáže racionálně myslet, asi by to nebylo to právé-ořechové...Víte co jsem četl v jedné knížce? Pokuste se jakýkoliv problém, který vás tíží představit tak: co nejhoršího by se mi mohlo stát.Myšleno teď třebas s prací. Jednak si myslím, že by Tě nikdo neměl do práce tlačit, ale i tak, čistě teoreticky. No asi nejhorší (možná časem to bude to nejlepší!) může být, že do té práce prostě už nevkročím...(přemýšlíme teď nad takovou jakože nejhorší variantou, která ale samo že nemusí nastat!!).Když do ní nepůjdu, půjdu do jiné nebo na pracák.Když na něm byl petr, proč bych ho nemohla vyzkoušet já? Nic extra, ale pobavil jsem se tam taky dost (ještě když mi nabízeli práce, např. dělat "plačku" při pohřbech...)pak už mě asi jen kontrolovali jestli žiju a při návštěvě si mě "odfajfkli". Pokud budeš jinde, sama jsi psala, že to není "nadosmrti" Dneska je přece doba, kdy se zaměstnání může hledat, zkusit i vyměnit.A Ty, pokud jsi dělala náročnou duševní práci, jsi chytrá a ještě umělecky nadaná, nemám obavy, že se Ti dobrou práci najít podaří!! Víš, já ještě když na tom byl zle, tak jsem chtěl taky , že zůstanu doma, budu třebas něco vyrábět a tím se živit. Jak jsem psal např. s ubrousky, kamením, odléval jsem i olovo a zpracovával ho, prostě činnosti, které by mě bavily. A dneska? Práci podstatně lepší, placenou asi tak stejně, není to na zbohatnutí, ale na "normální" žití to stačí. Já se nakonec naučil i takovou činnost, kterou provádějí právníci a celem slušně si jí přivydělával. Možná proto, že již dneska mám vše co k životu potřebuji, dělám tyhle "umělecké" záležitosti "jen" pro radost.A že mě baví, to si piš!!Doma mám natáháno snad dva metráky kamení :-)) a když se mi chce, něco vytvořím.Vím, že to dneska vydíš jinak, ale tohle byl můj příklad, taky zpočátku děsný strach z prácea a pak...paráda! Mohla by si mi prosím jestli můžeš napsat mailovou adresu, poslal bych Ti nějaké obrázky a Ty by si mi prosím mohla poslat na ukázku ty Tvoje. Nevím jestli jsi psala, že některé by snad mohly být i k zakoupení? Každopádně, rád bych se na ně podíval.Už se těším!!Hledal jsem strejdovi na netu, tak našel jen jeho výstavy v novinách, ale obr. zatím ne. Ale neva, pošlu. Samo, že každému z vás, kdo by měl zájem a poslal e-mailovou adresu.Mám fotky obrázků ale i z výstav. Jo, zase jsem si vzpomněl na Lindu, myslím, že měla taky obavy mimo jiné z práce.Byl bych rád, kdy si tohle přečetla, třebas by jí to trošku pomohlo.Doufám, že je alespoň v pořádku, čte nás a jak to půjde, tak se ozve...byl bych moc rád a vy ostatní určitě taky. Malířko, přeji pěkný den a se sportem opatrně! Jak říkám i na spinningu z kopce brzdit!
ANJELI, myslím, že jsi Georgemu poradila dobře, prostě některé stavy se bez léků zvládnout nedají.Rady typu chodit ven, sportovat, najít nové aktivity, přátele...vím, že to i doktoři myslí dobře, ale ti co prožili, tak ví své.Místo aktivit ve sportu je člověk rád, když vstane a třebas se osprchčí.Popisoval jsem...nadlidský úkol! Ale takto to prostě někdy je, ale tyto boje se dají vyhrát!! Vždyť už někteří z nás k tomuto snad i dospěli. A to je ta nejlepší věc na světě, která nás může potkat, být zase jako dřív!! Jde to a půjde to všem. Bolestně, děsně bolestně , ale vy všichni víte, že se to dá!! Tohle vědět je určitě důležitější, než to, že prostě s Mrchou to prostě ani nemůžeme být my. My jsme ale silnější než ona, ona to ví, tak nevím proč nás tak trápí!? Možná proto, abychom pak viděli svět svým pohledem, který je na hony vzdálen pohledu "běžného" nebo spíš zdravého člověka. Anjeli, pokud bys chtěla na naše stránky, určitě budeme všichni rádi. Tady je myslím každá duše přínosem. A možná už jen pohovoření si o svém problému, může pomoci :-)) Jo, podle psaní není těžké odhadnout, že jsi asi zs Slovenska.Tak Ti napíšu, že poslední dva roky jsem strávil 7! dovolených v Tatrách (Vysokých). Naprostá nádhera, relax a někdy trošku adrenalin. To když na nás v noci mručel z naprotivnější stráně medvěd, nebo jsme byli o půlnoci v zimě ve 2 200m výšce a pak šli potokem dolů a po 20ti hodinovém pochodu došli kolem 6 ráno na chatu.Nádhera!
Přátelé, opět slohovka....přeji vám všem prozatím vše dobré a hlavně uzdravující se dušičky :-)) petr

Ten internet je ale blbec...najprv mi to nechcel zobrať a potom sa tu opakujem ako papagáj...

Petře,
naše Tatry sú naozaj krásne. Predtým som v nich aj s deťmi strávila veľa času vo forme dennodenných túr. Ale odkedy som začala mať tie moje problémy tak už ma tam strach nepustil. Mám veľmi temperamentnú a energickú dcéru, ktorá ma stále otravuje, kedy si dáme túru...teraz ma nenapadá meno toho kopca...a otravuje ma stále. Takže možno sa jej dám nahovoriť a s božou pomocou a tabletkami v taške to možno zvládnem.

Ahoj Anetko,
lék Esprital neznám, možná je to novější řada AD. Chápu, jak se asi cítíš, když problém postihl Tvého blízkého člověka, tahle nemoc dovede člověka moc změit, já jsem nepoznávala sama sebe, trpěla jsem taky pocity viny, pořád jsem se obviňovala, že otravuju svou rodinu, že jsem k ničemu, ničím je a jim by bylo beze mně líp. My se obviňujeme, když je nám mizerně a o to je nám hůř, možná to Tvůj manžel vidí a prožívá podobně, nechce přenášet na nikoho beznaděj, která ho trápí, zatím se s tím nedovede porvat, cítí tu zeď, kterou deprese staví mezi něj a ostatní zdravé lidi, kteří ten stav naznají.N ení asi jiná možnost, než ho ujistit, že s ním chceš být, že problém, který ho momentálně tolik trápí, zná spousta lidí kolem, jen nejsou vidět a že to zvládne jako tolik jiných před ním. Je potřeba počkat, až AD ( lék, který dostal ) zabere, což ie v řadě týdnů. Je to u každého jiné, individuální doba nástupu účinku, u někoho se objeví pozitivní změna už po třech týdnech, u jiného až třeba po šesti, sedmi, nějak v takovém rozmezí se to pohybuje nezávisle od druhu léku. Vydrž a vytrvej, přeju Ti hodně sil a manželovi taky, určitě se všechno obrátí k lepšímu !! Romana.

Ahoj Aneto,
prosím tě, buď trpělivá a hodně shovívavá ke svému manželovi. Napsala jsi v podstatě, že mu depresi způsobil stres a přetížení v práci, spolu se zdravotními obtížemi. Jeho organismus se vyčerpal natolik, že spustil poplach, to je právě ta D, jelikož ona člověka donutí přestat dělat, to, co ohrožuje celý organismus.
Mám pocit, že o rozvodu mluví proto, že si myslí, že naprosto selhal a ve tvých očích se shodil natolik, že už ho nemiluješ a nevážíš si ho, protože už není výkonný, jako dřív. Hodně záleží na tvé podpoře a ujištění, že se tvůj vztah k němu nezměnil, protože právě podpora nejbližších a pevné zázemí je pro nás nejdůležitější a nebojím se napsat, že někdy může zachránit i život. Neměl by pracovat, anebo jen minimálně, naopak relaxovat, pohybovat se (třeba v přírodě) a vůbec dělat všechno, co má rád, aby načerpal zpátky energii, o kterou ho připravil jeho způsob života. Věřím, že se nemýlím, že se tvůj manžel ve skutečnosti rozvést nechce. Naopak, bojí se, že to uděláš ty, protože je nemocný. Mluví o tom proto, že by ho ranilo, kdybys to ty navrhla první. Antidepresiva na změnu jeho postojů nemají vliv. Manžel se cítí v nové situaci, jako nahý v trní a dokud nezačnou AD fungovat, mizerně, a tak ti třeba poví i ošklivé věci, ale v hloubi duše ho mrzí, co z něho vyšlo. Co se pocitů týče, D člověk přichází o své emoce a pudy (např. sexuální), ale to neznamená, že by mu lidé byli ukradení. Máme vás rádi, ale neumíme to prožít. Někdo nás rozzlobí, ale je to jen slovo.
Jestli ho máš ráda, říkej mu to. Já vím, že to chce hodně trpělivosti i sebezapření, ale pokud ti manžel za to stojí, udělej to pro vás :-))) Je to pořád on...

Ahoj Petře,
děkuju ti za empatickou odpověď, plnou naděje. Ozvu se ještě podrobněji večer a pošlu na sebe kontakt. Obrázky přátelům neprodávám, to bych se musela stydět, kdyžtak bych darovala. Dřív jsem dělala i na objednávku, podle oblíbených barev, odstínů. Zatím jich mám několik těsně před dokončením.
Nevím, jestli jsem to tady už psala, ale našla jsem na netu obrazy Klimta a zaujaly mě, líbí se mi, dalo by se říct fascinují svou neobvyklostí a krásou. Díky ti za inspiraci! Já ale dělám naprostou abstrakci, nedá se vůbec říct, co to je, nevím to ani já sama :-) Říkávám, že si jen tak pro radost roztírám barvy a najednou se něco objeví a já to dotvořím.

Ahoj Aneto,Romana s Malířkou ti to napsali úplně přesně,jsou to chytrý holky a mají s depresí zkušenost.Já bych jen dodal,že by bylo dobrý dojít společně k psychologovi.před deseti roky jsem dostal depresi,ale měl jsem ji patrně schovanou v těle a spouštěč bylo duševní vyčerpání z práce,doma jsme přestavovali domek,takže hned po práci do práce,soboty,neděle,bez odpočinku,zedničinu jsem si dělal sám,takže došlo i k fizyckýmu vyčerpání.Něco podobného asi prožívá teď tvůj manžel.Když mi bývalo hodně zle,tak se mnou manželka chodila k psychiatrovi a ten jí to říkal,Ať počítá s tím,že budu chtít být sám.I u psychologa jsme byli spolu a ten mluvil podobně,že o rodinu ztratím zájem,než se můj stav upraví.Já jsem byl půl roku v léčebně,pak dva měsíce doma,pak zase půl roku v léčebně a takhle se to opakovalo asi sedm roků.A v jeden čas přišla ta chvíle,kdy jsem manželce napsal dopis,ať za mnou nejezdí,že jsem jí zkazil život,že se rozejdeme,se mnou už není žádná perpektiva,ať začne žít nový život.Hned přijela,řekla,ty seš blbej,padly jsme si v slzách do náručí a v tu chvíli jsem si uvědomil,že je ve mě ještě hodně lásky a že nikoho ztratit nechci.Dneska jsem hrozně šťastnej,že se to nestalo.Tak buď trpělivá,léky zaberou,samozřejmě je teď hodně nešťastný,buď mu hodně nablízku a věř,že bude zase dobře.Holky ti to napsaly líp,tak držím moc palce.Ahoj.L.

Ja som na život už rezignoval. V podstate je mi všetko jedno. Môj život nemá žiadnu cenu a všetko čo, robím je zbytočné. Preto ani nič neriešim a nevyvíjam žiadnu aktivitu. Som bez energie do takej miery, že sa nedokážem ani zabiť. Len tak živorím, ako mŕtvola. Najradšej by som bol, keby ma zjedla nejaká divá zver, nech som užitočný aspoň ako potrava. Nechcem nikomu zavadzať a nikoho otravovať. Vlastne ani neviem, prečo tu píšem. Závidím vám váš prívetivý prístup k životu. Všetci ste tu takí milí a srdeční. Máte sa navzájom radi. Ale možno je to len obrana. Obrana voči beznádeji, ktorú v skutočnosti prežívate. Neviem. Možno sme na jednej lodi o ktorej si myslíme, že sa potápa. Ona však vytrvalo pláva a bude plávať aj naďalej. S nami, alebo bez nás...

Moc ráda bych všem napsala nějakou radu aby jim bylo líp,ale myslím že to neumím.
Můžu jen napsat to co cítím a to že mým velkým přáním je aby jste byli všichni co sem píšete v co největší pohodě,Jste teď taková moje nová rodina ke které se velmi ráda vracím.
Luciano,chápu tě jak se cítíš,někdy mám také takové pocity,ale teď je mi líp a tak vím,že tu určitě nejsi k ničemu.Najde se jistě pár lidí a možná i víc kteří tě mají rádi a kterým bys chyběl.Skoro nic o tobě nevím a tak zkus napsat něco víc o sobě,teď patríš mezi nás a my ti třeba můžem pomoct.Já třeba nemám tolik zkušeností,ale jsou tady jiní,třeba Malířka,Milunka,Petr nebo Luboš a i jiní co se s tebou rádi podělí o zkušenosti a poradí ti jak na to!Buď tak hodný a napiš ať vím že jsi v pořádku,záleží mi na každém co sem píší a jestli potřebuješ třeba s někým mluvit tak můžeš kdykoliv zavolat.Platí to i pro všechny ostatní a proto tady zveřejním své telefonní číslo. 733668502

Vaše Kollerka

Ahoj,prosím tě na kterých stránkách jsou ty snímky vesmíru?Můžeš poslat ?Dík.Jinak se všichni držte a mějte pokud možno fajn.Už to sotva stíhám číst,tady snad přibude každý den jedna duše.Inu,je jaro.Čau

Dobrý a hezký večer všem, dneska mám nějakou krizi, už mám v sobě dva neuroly, těším se k psychatričce.Nic mě nebaví, musím se ie všemu přemlouvat. Už jsem si myslela, že je to ve větší míře za mnou. Ano je to určitě o moc a moc lepší, ale umí se to ještě pěkně zhoupnout. Dneska jsem neodolala a koupila jsem si domu dalši zvíře. Tentokrát je to andulka. Děti měli radost, manžel už menší. Začínáme mít doma takovou farmu. Jsme zvědavá kdo se o to postará až nastoupím do práce, ale asi brzo to ještě nebude, tak se tím netrápím. Nějak mě ta příroda uklidňuje. Děkuji všem za blahopřání k svátku. Je to velmi milé. Děkuji i Petrovi zs to, že i když je v pohodě už několik let, nezapomíná a sanaží se léčit i jiné. Díky, jsou to slova plná útěchy a naděje. Já si myslím, že až to budu mít někdy skutečně za sebou, nezapomenu. Ta nemoc mi vzala ale i hodně dala, donutila mě zastavit se ještě včas, na to se nedá zapomenout.
Mějte se hezky, krásné sny moji virtuální přátelé. Pište, jsem s Vámi každý den, přistihla jsem se, že na Vás a Vaše slova myslím i za volantem, samozřejmě se i soustředím na jízdu.

Luciano,
víš, co se říká u nás, když máme pocit, že hůř už být nemůže?
NAČ STAHOVAT KALHOTY, KDYŽ BROD JE JEŠTĚ DALEKO!
Tak je zatím nestahuj :-)
Spíš se tady rozepiš víc o sobě. Nic o tobě nevíme. Kolik je ti let, co jsi prožil, v jakém prostředí se pohybuješ atd., zkrátka sděl nám co nejvíc informací, ať ti můžeme udělovat babské rady. Podle tvého krátkého dopisu to vypadá, že jsi v počáteční fázi D. Tyhle pocity tu máme za sebou všichni, někteří i víckrát. Ale chce to trpělivost, užívat léky, povídat si psychologem a píšeme si tu i o jiných, alternativních možnostech léčení. Nemáš energii zabít se a to je velmi pozitivní! Všechno špatné je pro něco dobré :-) Jako potrava jednou určitě užitečný budeš, ale na to máš dost času. Zatím se postarej, abys byl užitečný sobě a svým blízkým, nebo i úplně cizím lidem...
Energii získáš jedině tak, že se začneš hýbat, sportovat. Můžeš začít procházkami, soustředit se při nich na svůj dech, nebo jezdit na kole, zahrát si bowling, později třeba zajít na squash, do posilovny, atd. Pohyb ti okysličí mozek a vyplaví se do něho látky, které mu chybí a které jsou, mimochodem, v antidepresivech. Nevím, jak jsi na tom se sportem, ale jedině tak, že dáš svému tělu pořádně zabrat, se nabiješ energií!
Nikomu nevadíš ani neotravuješ, ani tady, ani tam, kde žiješ! To se ti jen ta Mrcha D snaží namluvit :-) Naopak, my tě tu všichni chceme mít. Ty jsi určitě také dobrý a milý člověk, jinak bys nás ani nečetl...
Píšeš, že naše loď vytrvale plave a to je tvůj způsob pozitivního náhledu na momentální situaci. Ty jsi pozitivní a ani o tom nevíš! Takže začni přemýšlet, jak dáš svému tělu do těla a piš, piš, piš, my čekáme na co nejvíc informací o tobě :-)))

Kdo chtěl můj mail?

Honzo, fotky z vesmíru jsem objevila na:
"Havránkovy první stránky", některé byly podobné obrazům Z. Hajného, které miluju a Pana Malíře s úctou obdivuju!

Luboši, zase jsi mě dostal. Dojal mě tvůj příběh z léčebny s tvou manželkou! Já mám občas strach, že díky své D jednoho dne přítele ztratím. On ani neví, že beru AD, natož cokoliv o D.

Mějte příjemný večer a klidnou noc. Naberte hodně energie a síly, uzdravujte se. Bude čím dál líp :-)))

Zdravím všechny ... dnes jsem nějak zase upadl do depresí takže jsem nevnímal školu a nedokázal ani pečlivě odvést svou práci takže mi vše dlouho trvalo a tudiž jsem ani neměl možnost vám napsat. Jsem úplně vyšťavený takže jen ve stručnosti píšu. Malířko, já se nesnažím měnit lidi, jen se snažím je ovlivnit, pokud to jen trochu jde.
Petře, vážím si tvých slov a děkuji ... každopádně pokud se z toho dostanu a natočím film tak jste zajisté zváni, to se ví. :)))
Anjeli, tobě moc děkuji, povzbudila mě tvá slova a jsem rád, že v tom nejsem sám ... mimochodem, miluji slovenšťinu takže tvé řádky se mi četly velice příjemně... mám sestřenici v Žilině takže i nějaký vztah k slovenštině mám... :)))

Romčo, i tobě moc děkuji ...
...vím, že se věci nemají odkládat a omlouvám se za to, že vás zanedbávám a píšu tak stručně, ale jsem dost mimo a už mě ani nenapadají slova ... až mi bude malinko léepe, určitě vám napíšu více řádku ... jinak ve čtvrtek jdu k psychiatrovi a dost se těším ... mějte se pěkně ..