Diskuse - Deprese

Ahoj všichni, dlouho jsem tady nebyla a potěšilo mě, že se zajímate, co je se mnou.. No, nic moc.. Dozvěděla jsem se od tchána, že manžel má už od svatby dlouhodobý vztah s 26ti letou kolegyní z práce. Tak mě to nějak semlelo, bojuju s nenávistí, s lítostí, se snahou to pochopit, zase špatně spím, jsem stašně unavená, nevím, jak bych zvládala chodit do práce. Přijde mi, že kdybych zůstala zavřená doma do konce života, vůbec by mi to nevadilo. Upnula jsem se jen na knížky, na dvd a na jídlo..jen abych zaměstnala mozek něčím jiným, peču-pak to sním..pak si to vyčítám a tak dokola... Bývá mi moc úzko. Minulý týden mi nějak úplně vypověděly nervy a strašně jsem se pohádala s mámou, bulo to moc ošklivé..zase jsem měla myšlenky, že spolykám prášky, že už prostě nemůžu. Šla jsem spát k sobě do bytu, kde mi manžel sebral i matrace, takže jsem spala na roštu jen tak..jednu peřinu pod sebou, druhou na sobě..vzala jsem si několik Neurolů, zapila to vínem a bylo mi všechno jedno. Probírala jsem se z toho pomalu ještě dva dny.
O víkendu mě moje kamarádka vytáhla na brusle na Ladronku, mám pocit, že na mně všichni koukají, že to prostě vědí, že jsem jiná, divná.. Jinak jsem měla alespoň lepší pocit, že jsem něco udělala, pak mě odvlekla na solárko...kupodivu mi to pomohlo, měla jsem pak sice celý večer zimnici, ale tam se nějak uvolním, nebo co...
Jdu si přečíst Vaše příspěvky a věřím, že to Vy zvládáte:-) (já vím, střídavě nahoru, dolů..)
Moc na Vás myslím..

Malířko, prosím tě, neomlouvej se, jelikož nemáš vůbec důvod se omlouvat. Nic špatného jsi mi nenapsala, jen jsi mě možná špatně pochopila a já ti to jen vysvětlil...však se nic nestalo takže nemá cenu používat smutné smajlíky, juuu ... :))) Mnohokrát v životě psaný text plze chápat úplně jinak než mluvená podoba, jelikož to, co se jednou napíše, už nevygumuješ ... je třeba t brát s rezervou takže se neomlouvej, ale naopak se aspoň mlinko usměj...já měl dnes velký problém, ale celkem se držím - snažím se zachovat klidnou mysl ... :) Mám plno práce tak běžím, mějte pěkný den a pokud to jde tak aspoň v této chvíli u čtení mého vzkazu se aspoň malinko usmějte a já budu mít radost ... zatim ahoooj :))) Váě benjamíííínek ... :)))))))))))))))) Ostatním odpovím hned posléze, hned, jak budu mít malinko času navííííc

Ahoj Lindo,
měli jsme tu o tebe strach, takže jsm rádi, že ses ozvala! S bývalým to je opravdu rána pod pás, ale aspoň vidíš, co je to za povahu a až se ti podaří vymazat ho ze života, budeš říkat, to jsem teda měla kliku, že jsem se ho zbavila ještě včas. Už skutečnost, že se dospělý chlap s nevěrou svěřil svým rodičům, hovoří za vše. Tchán ti udělil podpásovku a zasloužil by za to! Mě se jednou stalo něco podobného a řekla mi to máma a ještě mi vyčítala, že jsem si zkazila život. A pak se s ní nepohádej, když ti to na jedné straně rve srdce z těla a za druhé máš na sebe vztek! Já bych něco takového prostě neoznamovala, protože vím, že "co oči nevidí, srdce nebolí". Ježíši, jak ti, Lindo rozumím! A štve mě, že se ti přitížilo. Naštěstí tě kámoška vytáhla na brusle a do solárka (já mám solárko taky ráda, protože mě nabíjí světlo a teplo uvnitř, ale letos ani vloni jsem nebyla).
Taky jsem už dvakrát vyzkoušela nové brusle. To je škoda, že nebydlíme ve stejném městě, jinak bychom chodily jezdit spolu, třeba denně. I do solárka bys mě vytáhla :-) Nikdo na tobě nevidí, co ti je a čím se trápíš. Lidi zajímají jen oni sami. Maximálně se podívají na pěknou ženskou, ale nepřemýšlejí o jejím životě. Takže tímhle si neotravuj potěšení z jízdy.
Máme tě moc rádi... A zbytek ti určitě napíšou ostatní :-)))

Georgi, alles gutte :-))))))))))))))))))))))))))))))))
Zafugovalo. Dík.

Péťo, těším se a taky, díky :-)))))))))))))))))))

Ahoj všichni, holky i kluci, asi už Vám polezu dnes na nervy, ale mně to sem hrozně táhne a nemůžu se soustředit na práci, bolí mně hlava, pálí oči a chce se mi spát ...
Lindi, hlavu vzhůru, bude líp, všichni víme, jaké to je být na houpačce, zase budeš nahoře....
Petře, díky za Tvůj e-mail i to, jak jsi napsal Anetce, jsem ráda, že jsi tady !
Já jsem zase úplně v jiné rovině, mizí moje citová otupělost snad každou hodinou a dneska se cítím nabitá emocemi a chtěla bych, aby všem bylo fajn a dobře a s jarem se probudily bolavé dušičky do prosluněného nekonečně dlouhého dne .... hlavně Vám tady to přeju všem do jednoho, protože jste lidé, kterým ani jednomu z Vás není osud ostatních lhostejný - je to prostě poznat. Ve mně je teď momentálně hrozně moc pokory, všichni ti kolem tady v práci, kteří si jen stěžují a stěžují na úplné blbosti, které nejsou v podstatě žádným skutečným problémem, se podle mně rouhají. Žijeme ve světě plném násilí, válek, zabíjení, týraných a postižených dětí, dětí umírajících hlady, lidí, které nehoda připravila o blízké nebo je upoutala na invalidní vozíky, mladých lidí bojujících se zákeřnou chorobou - tak se perete s problémem vy sami nebo někdo váš blízký stejně jako já se s tím potýkám, ale ten boj vyhrajem - protože vidíme, slyšíme, chutná nám jíst, chodíme po svých nohách, máme rodiny, lidi, kteří nás mají rádi - a ve skutečnosti jsme silní jedinci, asi silnější než ti, kteří D neznají. My jsme ale trošku citlivější, neštěstí a bída okolo nás nenechávají lhostejnými, i když se nás bezprostředně netýkají, jsme zranitelní hrozně snadno - vždyť to z Vašich příspěvků sem přímo sálá. Já už se zase dovedu nadchnout pro jedinej tulipán krásně zbarvenej nebo pro svou fenku Roxanu, jak mně šťastně a bouřlivě vítá denně, když se navečer vracím z práce. Jenom tu výkonnost k duševní práci kdybych dovedla zmobilizovat a kdyby mi v souvislosti s vedlejšími účinky AD tak nechutnalo jíst. Budu tlustá, jestli to takhle půjde dál, včera jsem snědla na posezení tři zákusky po obědě a to považuju za zvěrstvo. Též by bylo nutné se z mé strany vybičovat k duševní práci, daleko líp mi jde v posledních dnech ta fyzická - hrabat listí nebo vařit. ..Už nemám depresi z poměrů tady v práci, začínají mi být vzdálené, proč bych se trápila tím, že lidi tady jsou studení, neosobní a pomlouvají se navzájem ? Je to moje vina ? Není. Dost dobrých lidí z firmy odešlo s nástupem nového vedení. Škoda. Pozoruju tady všechny ty, kteří to jakoby rádoby vzali za správný konec a vytipovali si ty správně zadky do kterých polezou, aby se zalíbili, posílili svoje posty a vysloužili si třeba i časem jiné výsledné číslice na výplatních páskách. Vlezp**elkové jsou nesmrtelní stejně jako závist a pomlouvání - máme to tady ve velkém. Máme tady všechno. Donašeče, práskače, lidi nafoukané, skromné dříče a pracanty, bohaté i chudé ... mladé hezké chlapce v nažehlených bělostných košilkách a barevně sladěných kravatách s přesnou pěšinkou ve vlasech, jeichž první otázky při příchodu do firmy se týkaly výše platu, značky služebního vozu a mobilu, jejichž stisk ruky připomíná leklou rybu a požadavky jsou veliké až po ženské ve výrobě na pásech, které živí dvě tři děti, jsou rozvedené a manželé neplatí výživné, takže po šichtě odtud jdou večer čepovat do hospody pivo anebo uklízet výrobní haly jinde, obrací každou korunu za výdaj pro sebe, aby zbylo pro děti na lyžák nebo nové bundy. Ti schopní mladí manageři umí plynně dva až tři světové jazyky a jsou inteligentní a mají ambice - jsou obdivuhodní. A já jsem asi divná - ale hluboce se klaním a smekám a obdivuju ty mámy samoživitelky, které neumí cizí řečí kváknout, ale mají pevný stisk ruky a umí se smát i očima - mezi nimi mám kamarádku, s nimi se cítím dobře, tam se chodím z kanclu dobíjet - do skladu, do výroby, tyhle obdivuju jak se s tím poperou - s dřinou, nedostatkem financí, pubertálními dětmi, nedostatkem lásky, samotou, stereotypem. Mnohým jsem psala návrhy na rozvody, když přišly, je to moje práce, uvařila jsem jim kafe a vyslechla jejich osudy - některé si vytrpěly svoje - kdybych měla se prát se zlomkem toho, co ony ( bití, psychický teror od chlapa ), v depresi se snad utopím - nebo taky možná ne, třeba bych byla silná a ustála to. Nevím. To člověk nikdy předem neví - co zvládne, co ho zlomí. Není to tak jednoduché. Nejdříve se ptáme po příčině deprese, až ji definujeme, snažíme se tu příčinu odstranit. Až se to podaří, dostaneme se nahoru. Bohužel - existuje taky deprese zcela bez zjevné příčiny - larvovaná deprese ( zakuklená jí taky říkají ) - ta se řeší hůř. Jak napsal Petr - svět není černý a bílý - je barevný - přeju vám, abyste zase co nejdříve objevovali ty barvy, chutě a vůně života, mějte hezký zbytek dne, už Vás nebudu unavovat svými úvahami. Jen je mi prostě dneska hezky a chtěla bych vám nějak předat kousek svojí pozitivní energie - mějte se pěkně Petře, Luboši, Gabčo, Malířko, Lili, Lindo, Marcelko, Kollerko, Luciano, Georgi, Alko, Anetko a všichni tady, moc Vám všem držím palce a vážím si Vás. Romana.

Aneto, píšeš, že z manžela ani na chvíli necítíš, že by tě měl rád. Já jsem tento problém jako má on měla a ještě bohužel částečně mám vůči svým dětem. A právě tak jsem poznala, když deprese začínala, že se děje něco divného. Vůbec nic jsem k nim necítila naopak mi hrozně vadili jejich bytˇ jen menší náznak jejich lásky. Byla to hrozná vnitřní tíseň, musela jsem se moc a moc přemáhat dát jim pusu a poslouchat jak mě mají rádi. Hrůza, myslim, že řada lidí to tu zná. Dej svému manželovi čas. Miluje tě, ale je to v něm uspané. Můj manžel když na mě jenom sáhnul, bylo mi to víc než nepříjemné, neustále jsem ho od sebe odstrkovala. Chce to čas, hoavně ho neopouštěj, člověk nemůže zůstat sám, u mě to byla právě také rodina a manžel, kteří mi pomohli. Vydrž, bude líp, určitě. Přeji Ti hodně trpělivosti, ZVLÁDNETE TO!
Lindo, nehledej prosím útěchu v alkoholu, prášky a chlast, druhý den hrozná krize! Četla jsem, že solárko je pro lidi s depresí léčivé, teda pokud se to nepřehání. Doporučují to lékaři, zahřeje tě to a jaksi prosvětlí. byl to dobrý nápad, že tě tam kamarádka vytáhla.
Jinak přeji hezký den všem.

:))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))

Moje milé dušičky.
Dneska mám takovou radost jako již dlouho ne. Jenže není to díky sobě, ale vám!!Nedá mi, ač jsem plný všeho možného, abych řekl: Ufff... Díky Lindo, že jsi již tady!!! Ani to snad nebudu moc vypisovat, ale já měl o Tebe snad to můžu napsat celkem dost strach.Možná pokud jsi se začetla do starších dopisů, tak mě trošku poznáš a budeš vědět, že tímto vším, co vy všichni prožíváte jsem si musel projít taky. (viz. maily, nebudu unavovat). Věděl jsem , že bojuješ, že Ti hrozně...a že jsi na to asi sama. Šílená kombinace! Nejen proto mám tyhle stránky otevřené skoro 20 hodin denně...čekali jsme určitě na Tebe všichni. Myslím, že nemluvím jen za sebe... Já Ti psal něco málo v mailech v naději, že je alespoň přečteš a budeš vědět, že ač to tak vypadá, nejsi na tu bolest sama... Je nás tu hodně...jsme tu jeden pro druhého a i když jsem tu necelý týden, beru vás všechny jako své moc dobré přátele. Ne, stejně to napíšu , jak móóóócccc! velkou radost mám z toho, že jsi tu!!! Neboj, "nezbláznil" jsem se :-)) , to jenom prsty píšou to, co mám v duši. Víš, Tvůj příběh známe určitě všichni a jistě Ti psalo hodně z nás, ale upřímně se těším na to, až jednou, až to budeš zase Ty, ta Linda, která se těší ze života jako dřív a napíšeš, to jsem ale měla štěstí, že to takto všechno dopadlo.Myslím tím ty neskutečné chlapy v Tvém životě, bývalého manžela a úžasňáka skorotchána, který Ti zvěstoval takovou zprávu, že jeho povedený synáček měl v době, kdy on (skorotchán) Ti možná říkal , jak jsou s maminkou (skorotchýní) šťastní a buďte děti šťastné a brzo ať s babičkou chováme vnoučátka a přitom věděl , že se jeho synáček tahá s milenkou... haha!! Promiň mi tohle celé, ale takové pokrytce nesnáším. Jako bych oba viděl! Brrr... To je vrchol pokrytectví, arogance a absolutní neúcta k Tobě jako bytosti s citlivou dušičkou. A právě takové ta Mrcha (teď vyjímečně nemyslím ani manžela ani skorotchána, ale D) navštěvuje.To máme asi z těchto stránek všichni v povědomí. Víš co by bylo fajn? Kdyby jsi se tady k nám přidala, nejlépe každý den a místo prášků, vína, a podobných berliček si tu s námi povídala.Já vím, že si teď možná říkáš, Tobě se to říká...Já Ti rozumím , možná ani netušíš jak moc...Ale z mých mailů jsi asi poznala, že jsem tím peklem prošel taky a vím o čem je řeč. Proto napíšu, že bych byl rád, když budeš moci a bude se Ti chtít přijít mezi nás... nejen já, ale my všichni budeme určitě rádi. :-))
Jsem toho všeho plný asi jako Romanka, z té dneska čiší taková pozitivní energie! Píšeš dneska tak krásné maily! Je z nich úplně cítit, jak vypadá štěstí po takovém vysilujícím a hrozném boji. Moc mě těší, že tomu tak je!
Dnes jsem vám , některým , které jste napsaly mailové adresy poslal slibované obrázky, tak doufám , že došly a pokud jo, tak doufám, že potěšily vaše dušičky i oči.
Milí, přesunu se pomalu na základnu (moje bydliště), odkud se ještě dneska myslím že setkáme.

Pokud možno pěkné odpoledne všem. petr

Milá Marcelo, já ho opustit nechci, ale hrozně se bojím, že to chce udělat on. Asi jsem teď v jeho očích nebo spíš mozku jediným viníkem neradostného života. Bojím se, vyplývá mi to z jeho slov, že ho napadlo, že když se mě zbaví a nebo by mě vyměnil za jinou, bude mu hned líp. Jsem z toho hotová, do února jsme se vodili za ruce, mysleli na sebe, plánovali dovolenou, měli se rádi a najednou mě nemá rád, mluvil o rozvodu, řešil by bydlení atd atd. Strašně se bojím, aby v tomhle stavu neprovedl nějakou blbost, kterou všechno zničí. Nesahám na něj, i když bych ho tak ráda chytila aspoň za ruku. Byla bych tolik vděčná za každý malý náznak toho, že se mnou v životě počítá. Jsme spolu sami, děti nemáme, doteď jsme měli krásný vztah, mám hrůzu z toho, že mě čeká životní cesta bez něj. Netušila jsem, co je to deprese, už nikdy tohle slovo nepoužiju zbůhdarma. Promiňte mi, že Vám tu takhle brečím, když mě osobně tahle nemoc netrápí.

Anetko,
nebrečíš "nám tady". Jsme tady proto, abychom si říkali věci, které nás trápí. Je nás tady spousta, patrně všichni se stejnou nebo dosti podobnou diagnózou. Bohuže, až se Tebe nebo někoho z nejbližších Mrcha dotkne, poznáš, jak ukrutná bolest to je. Já vím, že nejsi ta, která ji má, takových tu moc není, ale žiješ vedle ní a trápí Tě svoji krutostí, tak jako každého z nás. Myslím, že v Tvém případě Ti dokáží spíše poradit holky, které mají doma partnery než my, kteří se v tom utápíme, či utápěli sami. Možná už to někdo psal, vlastně možná i já... ten , kdo se s Mrchou potýká je prakticky někdo jiný než ten , koho jsme znali před tím... Víš, taky jsem nevěřil, když mně říkali, že "budu zase normální"...Ta cesta je tak dlouhá a šílená, že to ani člověk sám bez pomoci není snad schopný zvládnout...když si to tak promítnu zpětně (mě bohužel postihla silná forma), asi bych bez pomoci (myslím tím léky a lidi kolem) nebyl schopný přežít.Nemyslím tím dobrovolný odchod ze světa, i když ruku na srdce, o koho se tato myšlenka alespoň malinko neotřela! Cítil jsem mimo jiné takovou šílenou bolest v duši, že jsem nebyl ani já ani léky ani nikdo jiný schopný s tím něco provést...Týden, měsíc, dva...no hrůza a děs. Čas mi možná už splýval, bylo to moc a moc dlouhé. Pravý očistec....pchchch! Očistec je podle Mrchy asi prdlajs! Chtěl jsem napsat i ostatním, pokuste se být na sebe pokud možno schovívaví, myslím tím, nesnažte se řešit žádné závažnější problémy! Zaměstnání, vztahy....tohle je těžké i pro zdravého jedince....Asi ti ještě dneska budou psát další...takže uháním k domovu...držím pěsti.Moc!! petr

Petře díky. Já jsem teď už tak vykolejená, že ani nevím, jestli mu můžu a mám zavolat, že se třeba někde zdržím (aby šel z práce domů a mohl si tam být tam v klidu sám), jestli mám uvařit a nebo tím jsem vlezlá, protože nevím, jestli se chce rozvádět nebo to jen tak řekl. Vůbec nevím co dělat. Psycholog mi řekl, že nesmím mluvit o žádných plánech do budoucna, to je jediné, co vím a čeho se držím. Nad vším spekuluju, jestli se to hodí nebo ne, co pomůže a co škodí. O víkendu bude mít jeden den celý pracovní. Mám na víkend odejet, aby měl ode mně klid a nebo ne? A takhle bych mohla pokračovat. Nic nevím a pak určitě zvolím tu blbou možnost. Jednou jsem někde slyšela, podle čeho se pozná šťastný manželství, bylo to "když se těšíte domů". Takhle jsem to měla a je mi za tím smutno.

Petře díky. Já jsem teď už tak vykolejená, že ani nevím, jestli mu můžu a mám zavolat, že se třeba někde zdržím (aby šel z práce domů a mohl si tam být tam v klidu sám), jestli mám uvařit a nebo tím jsem vlezlá, protože nevím, jestli se chce rozvádět nebo to jen tak řekl. Vůbec nevím co dělat. Psycholog mi řekl, že nesmím mluvit o žádných plánech do budoucna, to je jediné, co vím a čeho se držím. Nad vším spekuluju, jestli se to hodí nebo ne, co pomůže a co škodí. O víkendu bude mít jeden den celý pracovní. Mám na víkend odejet, aby měl ode mně klid a nebo ne? A takhle bych mohla pokračovat. Nic nevím a pak určitě zvolím tu blbou možnost. Jednou jsem někde slyšela, podle čeho se pozná šťastný manželství, bylo to "když se těšíte domů". Takhle jsem to měla a je mi za tím smutno.

Tak jsem Vás všechny už přelouskala..:-)
Moc děkuju Petrovi, sice jsem si pobrečela, hrozně mě to dojalo - ano, tchán sám má vždycky nějakou známost bokem, takže mu to asi přijde normální a tchýně mě něsnáší, takže řekla, že můj manžel je te´d konečně šťastný a že takhle šástný nikdy nebyl a ta "nová", že je přííma holka. Svému manželovi nevěry celý život vyčítala a mají spolu chladný vztah a svého syna v tom samém podporuje a ještě mě pomlouvají, kudy chodí.. Je mi z toho na zvracení.. Co je to za lidi??!! Že se ani trochu nestydí? Já tomu nerozumím..
Leo - mně na bolesti hlavy zabírá Voltaren Rapid..vyzkoušela jsem kde co a tohle pomáhá, tak zatím nic jiného nehledám. Je to ale na předpis.
Milunko - taky mě zajímá grafologie, zatím jsem se na studium dívala jen na netu, nemám zatím odvahu se někam přihlsit, nebo dělat zkoušky.
Georgi-můj pejsek mi opravdu člena rodiny nahrazuje a znám hodně "pejskařů", kteří to mají stejně a nepřijde mi to divné-nejsi sám. Takže úplně chápu, že to způsobí veliký žal a raději na to nemyslím, ale vím, že v 11ti letech to může přijít již brzo.
Marcelko-jsem na tom taky tak s poznáváním nových lidí a poštění se do nových věcí. V práci jsem byla 7let a teď mám jít někam jinam a ještě v tomhle stavu? Brrr..
Anetko-je to těžké s manželem, člověk ani pořádně neví, co se děje, má strach, že ať se rozhodne jakkoliv bude to ta špatná varianta.. Co poradit? Snad jen říci, že Tě to trápí, ale netlačit a že třeba, kdyby si chtěl promluvit, tak že jsi tam pro něj. Také jsem měla období, kdy mi vlastně nějbližší lezli nejvíce na nervy, utrhovala jsem se, měla jsem pocit, že mě nikdo nechápe.. Je to vážně těžké.

Já čekám, až se vrátí moje advokátka z dovolené a chci se poradit, co budeme dělat dál, manžel se se mnou nechce vypořádat, jednou řekne, že an, pak zase ne..handrkuje se o částkách, jak na dražbě. Ano, myslím, že u soudu bych to vysoudila, ale budu na to mít psychicky? Zvládnu všechnu tu špínu, kterou si navymýšlel a přitom má on máslo na hlavě, vesele si žije dál, ještě nejsme ani rozvedení a on už slibuje hory s horákama někde jinde? Jak ještě nikdy s nikým necítil to, co cítí...ani na to nechci vzpomínat.
Jak píše Petr - je to pokrytectví a nesnáším to. Mám strach, že ho za to všechno nenávidím a nechci být stejná jako on. Už jí doma asi zřejmě i představil, takže jsem asi hlavním tématem, jak si chudáček synáček narazil takovou mrchu jako jsem já a že jsou rádi, že ona je jiná..
Věříte tomu, že se všechno špatné člověku vrátí? Někteří známí mi říkají, že na něj taky jednou dojde.. Já nevím, bylo by to asi spravedlivé, ale takový život bohužel vždycky není :-(
S mámou těd ať udělám co udělám, mohla jsem to udělat jinak, lépe, jindy...strašně mě to štve a bolí, mám pocit, že se snažím a neví, kolik mě to stojí úsilí a jenom mě tím shazuje. Vyluxuju, jde a luxuje po mně ještě jednou, upeču buchtu-ona by tam přidala ještě to a to ( a ona nikdy nikdy nepeče), zasadím kytky a zaptá se mě, proč jsem nezasadila ještě tu jednu jedinou (na kterou mi nezbylo v truhlíku místo), uklidím celý balkon, vyházím hromady krámů - ona mi řekne, že to dělá běžně a hlavně se mě každý den ptá :"co budu dneska dělat??!!" Už jen z principu říkám, že NIC.
Hrozně mě to ubíjí, vysává, bere chuť do všeho, připadám si jako úplně poslední hovínko u cesty:-( uff.

Naplácala jsem tam překlepy a chyby a teď teprve vidím, jak mi to tady chybělo a kolik toho ve mně je..
Malířko-to solárko mi vážně pomáhá, i když mě tam bolí ten zánět šlach na rukách-takové nepříjemné bodání a pak mám prsty jak bambule..ale možná tím, že je to "sluníčko umělé" mi nevadí..venku mi leze na nervy..asi proto, že nejde vypnout :-)
Všem vám vážně ještě jednou moc děkuju:-)

Aneto, chovej se normálně, zůstaň sama sebou, vím, že je to těžké (uvař a když si nevzme, nevyčítej mu to). A nech ho chvíli o samotě, pokud je to ve tvých možnostech (na víkend bych odjela, ale zeptala bych se, jestli nechce jet taky, nevolala bych mu zbytečně, pošli třeba jen SMS, že děláš to a to a přijdeš domů v tolik a tolik). Můj přítel se choval úplně stejně, jako před mým onemocněním, mluvil se mnou stejně, stejně odcházel a přicházel, do ničeho mě nenutil, a tak si myslím, že to je ta správná cesta...