Diskuse - Deprese

Posílám Vám všem pozdrav a poděkování. Vaše rady a sdělení pocitů, které prožíváte ve dnech s D, jsou pro mě moc cenné. Bez Vaší pomoci jsem vůbec nic nedovedla pochopit. Začala jsem propadat šílený beznaději, protože to, co mi manžel řekl, bylo moje jedno velký obvinění. Mluvil o dvou letech, že se hrozně snaží a nemá z ničeho a hlavně z našeho vztahu už radost. Já teď pořád lovím z paměti, co bylo, jak se ke mně choval dva roky zpátky, nic nevidím, ale možná jsou to jen klapky přes oči a krátká paměť, protože jsem byla šťastná, možná jsem nevnímala jeho propadání. Závidím teď každýmu člověku, na kterého se dívá bez toho divnýho výrazu, který má v očích, když se náhodou podívá na mě. Spí úplně na kraji postele, bojím se pohnout, abych mu tím nepřipomněla, že ležím vedle. Když mluvil minulý týden o rozvodu, řekl mi, "musím se Ti přiznat, že jsem u psychologa řekl, že už nevím co dál, že přemýšlím jak dál, jestli si mám najít nějakou ženskou nebo co". Naštěstí ten mu prý řekl, že je to v daný chvíli to nejhorší, co by mohl udělat. Taky mi říkal, že mu volal do práce nějaký chlap-anonym, že mu nejsem věrná (není to pravda). Nevím, jestli je si tohle všechno vymýšlí, aby se mě zbavil, nebo o co jde. Chtěl mít ode mně pokoj, byla jsem dvě noci u mámy, zavolal mi a brečel, ať přijdu domů, tak jsem se vrátila. Přitom ale ani malý náznak, že je to tak dobře. Tak teď čekám, nenápadně hlídám, jestli bere prášky. Jestli to trochu jde, až budete mít své smutné dny, neberte slovy naději na společný život těm, kteří Vás mají rádi. Lítáme v tom s Vámi.

Aneto,
bohužel, my s D si neuvědomujeme, že vy trpíte naším změněným chováním, jako odtažitostí, izolovaností, neschopností se pro cokoli nadchnout, mít radost, milovat. Naše mozky najednou nefungují tak, abychom se cítili normálně, jako ti zdraví. A taky máme strach, že jsme blázni, když musíme k psychiatrovi a ten nám předepíše léky, i z nich máme strach (co s námi udělají, jestli nás nějak nezmění). Někdo z kluků sem napsal, že podpora partnera je úplně to nejdůležitější a vlastně je to v těch nejhorších chvílích pro nás jediný důvod, proč žít dál. Manžel ti zatím není schopen vyjádřit žádný cit, protože nic necítí (v mozku chybí ty správné hormony) a určitě je zmatený, ale v hloubi duše ví, že na tobě visí. Pokud užívá léky, změní se to k lepšímu. Kdyby ne, vyzkoušejí se jiné léky, ale bez nich se z těžké D nedostane, jako diabetik se neobejde bez inzulínu. Tvůj manžel zatím není schopen uznat, že na vině jeho nespokojenosti nejsi ty, ale jeho onemocnění. Je moc dobře, že našel schopného psychologa. Ještě k "anonymu", myslím si, že žádný nevolal, ale manžel má strach, že ho kvůli nemoci opustíš, tak tě zkoušel, protože v tobě potřebuje mít jistotu.
Aneto, díky tvému dopisu si budu dávat velký pozor, abych někoho neranila. Děkuju.

Pěkné odpoledne všem :-))
Malířko, moje maily Ti včera přišly, ale ani ty moje dnešní Tobě nefungují...asi ucpané dráty...posílal jsem Ti ho ráno, odp. zjistil, že nepřišel , tak poslal bez obrázků a vrátil se zase...no nic, pokusíme se jindy.Posílal jsem Ti další obrázky a taky jak to vypadá u mě doma a v práci (ohledně obrázků). Měj(te) se fajn. petr

Ahoj Miluno, koukám, že taky nemůžeš mít chvilku klid. Když tě přestane zlobit zub, objeví se střevní bacil! Hlavně, aby děti byly v pořádku. Ony mají mladá těla, jsou plné síly, určitě se s tím dobře poperou. A pak snad budeš mít zasloužený klid a pohodu :-)))

Romčo,
s velkým zájmem jsem si četla tvůj dlouhý a výstižný popis domácí situace. Trochu se podobá diskuznímu tématu Tchýně - problém. Problém to opravdu je, pokud tchýně nebydlí 300 km od snachy. O co jim jde? Já myslím, že o syna, myslí si, že je to jen a jen jejich majetek a žárlí, že už u něho nejsou na prvním místě. Jsou vyjímečně i dobré tchýně, ale to je už asi o jejich povaze. Zasmála jsem se nad indulónou a mýdlem s jelenem, u nás se říká, marina a jádrové mýdlo, vlasy si umyj jarem nebo žabkou a je to :-)))))))) Ale, víš, v každé rodině je něco podobného, třeba jeden z dětí dostane od rodičů horydoly a druhý nic a paradoxně ten, který nedostal nic, se o rodiče jediný stará. Takový je život. Romčo, v každém případě jsi mě přiměla překonat lenost a napsat, za což jsem ráda, protože se mi v těchto dnes do ničeho, ani do psaní nechce. Takže, vydrž to se svou "rudou třešní", i když jednoduchý to není ani trochu. Ahoj :-)

Krásný den vám všem,včera jsem se sem nedostal,ráno tady se mnou bývá dcera,pak přijela druhá dcera,o půl dvanáctý,že potřebuje pohlídat malou,pak byl na počítači syn ,pak manželka,která se zajímá o první světovou válku,její babičky bratr tam zahynul,teď jsem jí našel,že by mohla o něm najít informace Na Moravském zemském archívu,tak se někdy do Brna vydáme,zajímá mě i náš rod.Tak jsem si vás všechny přečetl a jen tak bych reagoval na pár příspěvků.
Aneto,co to bylo za doktorku,když ti radí takový kraviny,může jí omluvit jenom její mládí,ale přesto bych od ní prchal pryč.
Lindo mě je to tak líto,co tě potkalo,ale prosím,neblbni s práškama.Po Neurolu,je velice příjemně,znám to,polykal jsem jich denně třeba 6-8jednomg,doktor si ani nevšiml,že mu říkám pořád,že nemám neurol,ale stejně jsem padl na dno.Ve vážným stavu mě odvezli do léčebny,kde mi ho vysadili naráz,to byly šílený stavy,jako když mi někdo vyřezává maso z těla,hrozný třes,návaly,rozmazaný vidění a to mě nutili,abych procházel všemi terapiemi,až když jsem sebou švihnul na keramice,dovedli mě na oddělení,zavolali primáře a ten řekl,už jsem vám někollikrát říkal,že je to normální absťák,buťe rád,že nejste na antioxidačním,ale pak mi začali něco píchat,tak už to bylo lepší,V tomhle případě jsem byl vůl,zavinil jsem si to sám.tak buď prosím opatrná,ale vím,že teď prášky potřebuješ.
Aneto vydrž!!!!!!Vím,že to chce hodně trpělivosti,taky jsme si tím prošli,ale to už ti holky napsaly.
Malířko,strašně rád bych viděl tvoje obrázky,ale když já tak strašně někoho obtěžuju.
Dneska má sousedka pohřeb,tak šíleně se mi nechce,možná mám z toho bolení břicha jako Miluna i když u nich je to podstatně horší,když mají malou v nemocnici.Teď si půjdu vzít diazepam na uklidnění,abych to zvládl.
Romano,pěkně jsi to napsala,manželka mi taky vypráví,jaký jsou vztahy na jejich pracovišti,říká mi,ty bys to dneska v práci psychicky nevydržel,věř,že už by na tebe nebyly všichni tak hodný a měli tě rádi jako když jsi chodil do práce,lidi se hodně změnily.
Petře,Georgi,moc krásně píšete a umíte povzbudit,je moc fajn,že jste do téhle diskuze přišli.Moc vám za to dík.
Všechny moc pozdravuju a těším se na vás.Ahoj.L.

POSLALA JSEM TI MAIL...

Ahoj všechny milé dušičky,
taky vás chci všechny moc pozdravit a popřát hodně síly a klidu do všedních dnů. Všechny jsem si vás přečetla, je mi líto, že vás potkávají zlé věci a trápíte se, ale vím podle sebe, že se všechno postupně přemele a své životy si dáte zase do pořádku. Říká se, že čas je milosrdný a zahojí všechny rány a je to pravda, jen k tomu každý z nás potřebuje podle své povahy různě dlouhou dobu.

Malířko, chtěla jsem ti napsat, abys ses neomlouvala, když nenapíšeš, já také píšu jen když to jde a někdy ani neotevřu počítač.
Prostě se na svou hlavu ani na své tělo nemůžu spolehnout. Ale mohla jsem si tě číst na dizkusi a tak jsem věděla, že žiješ, a to je hlavní. Maluj, cvič, jezdi na bruslích a piš, jen když máš náladu a můžeš, já to opravdu neberu jako nezdvořilost, jen kdybys nenapsala nikam, tak bych měla starost.
Napíšu, jak jsem slíbila, hned jak to půjde, zase mě přepadla ta příšerná únava, horší než obvykle a mám problém obstarat základní věci.

Lindo, jsem ráda, že jsi se ozvala, moc bych ti přála, abys měla lepší zprávy. Chci tě jenom ujistit, že ty "boží mlýny" opravdu melou, mívala jsem také období, kdy jsem tomu už nevěřila, ale můj vlastní život mě o tom přesvědčil. My jenom nevíme, kdy se roztočí.

Luboši, Kollerko, všichni ostatní, myslím na vás.

Malířko, jsem moc ráda za Tvoji odpověď. Budu se snažit věřit, že až mu bude dobře, bude taky rád se mnou.
Luboši, ta doktorka "odbornice" byla v Bohnicích.
Ještě mi prosím poraďte. Mám velký dilema. Manžel začal brát AD Esprital v neděli 20. 4., na kontrolu (zase Bohnice a nejspíš stejná doktorka) má jít v půlce příštího týdne. Od našeho psychologa má sice zařízený termín k psychiatričce, která je prý výborná, ale bohužel, je to až na 29. 5. Protože jsem byla na dně, byla jsem u nás na obvodě, kde je myslím velmi dobrá psychiatrička. Mám se do toho montovat a zkusit se s ní domluvit, jestli by manžel mohl na kontrolu přijít raději k ní na obvod (nevím jestli by mu moje péče byla taky vhod) a nebo mám nechat vše běžet a spoléhat na to, že teď se to snad už nemůže jednou kontrolou víc zkazit, event. stalo by se něco, kdyby, pokud by se tak sám rozhodl, na kontrolu do Bohnic nešel? Aniž bych ho nějak ovlivňovala, prohlásil, že byla k ničemu, a to určitě nebyla trapná jako přede mnou. Vím je to blbá otázka, ale jste jediní, kdo mi můžete s tím pomoci.

Ahoj milí spolubojovníci, posílám pozdrav a Anetce přání hodně sil zvládat situaci - je to tak, jak píše Malířka - úplně přesně - a jde o to vydržet do nástupu účinku AD - já věřím, že pak změna k pozitivnímu u manžela přijde.
Souhlasím s Lubošem - s Neurolem opatrně a nepřehánět dávky. Já jsem ho brala - ne na D, ale na úzkostné stavy po mamčině smrti. Na rozdíl od AD na něj může vzniknout závislost - není to sice moje zkušenost, ale někde jsem to četla.
Malířko, pobavila jsi mně s rudou třešní a pak Ti musím dát za pravdu v Tvém postřehu - tchyně velice opečovává nejmladšího třicetiletého benjamínka a i prostředního obdivuje a jen k němu zbožně vzhlíží, protože vydělal podnikáním spoustu peněz, což jí imponuje a po mém muži se shání jen když něco potřebuje - přesto nevěřím, že kromě manžela by se druzí dva synové někdy o tchyni a tchána postarali - k tomu nedojde, znám je už dost dlouho. Tak to bývá.
Hezký den všem a hodně pohody přeje Romana.

Teď jsem mluvila s manželem a hrozně jsem si naběhla. Volal, že se zdrží déle - pracovní večeře. Ptala jsem se ho na víkend, jestli má pracovní nebo ne.Má prý celý volný a zeptal se jestli chci jet na chalupu, on ale že nejede. Řekla jsem mu, jestli bys chtěl, tak zůstanu doma. A už jsem to dostala "netlač mě do kouta". Pojede prý asi k rodičům (má partu kamarádů, tak se asi chce odreagovat). Samozřejmě to mě zase nervuje kvůli těm AD. Jsem jediná, kdo ví o jeho nemoci, přede všemi to tají, lidi kolem něj si určitě myslí, že jeho problém je v našem manželství. Musím se asi přestat na něj úplně ohlížet a svůj volný čas plánovat i realizovat naprosto bez něj. můžu vlastně jen oznamovat, kde jsem a kdy se vrátím. Ještě pořád si myslíte, že máme spolu nějakou budoucnost a nebo se zbytečně utěšuju doufáním, že za všechno může jen ta hnusná deprese? Jak při ní fungujete v práci, s kolegy, s kamarády? Je možné, že se projevy nepřátelství a odporu projevují jen proti partnerovi? Všem Vám přeju hezký den. Aneta

Teď jsem mluvila s manželem a hrozně jsem si naběhla. Volal, že se zdrží déle - pracovní večeře. Ptala jsem se ho na víkend, jestli má pracovní nebo ne.Má prý celý volný a zeptal se jestli chci jet na chalupu, on ale že nejede. Řekla jsem mu, jestli bys chtěl, tak zůstanu doma. A už jsem to dostala "netlač mě do kouta". Pojede prý asi k rodičům (má partu kamarádů, tak se asi chce odreagovat). Samozřejmě to mě zase nervuje kvůli těm AD. Jsem jediná, kdo ví o jeho nemoci, přede všemi to tají, lidi kolem něj si určitě myslí, že jeho problém je v našem manželství. Musím se asi přestat na něj úplně ohlížet a svůj volný čas plánovat i realizovat naprosto bez něj. můžu vlastně jen oznamovat, kde jsem a kdy se vrátím. Ještě pořád si myslíte, že máme spolu nějakou budoucnost a nebo se zbytečně utěšuju doufáním, že za všechno může jen ta hnusná deprese? Jak při ní fungujete v práci, s kolegy, s kamarády? Je možné, že se projevy nepřátelství a odporu projevují tolik jen proti partnerovi? Všem Vám přeju hezký den. Aneta

Teď jsem mluvila s manželem a hrozně jsem si naběhla. Volal, že se zdrží déle - pracovní večeře. Ptala jsem se ho na víkend, jestli má pracovní nebo ne.Má prý celý volný a zeptal se jestli chci jet na chalupu, on ale že nejede. Řekla jsem mu, jestli bys chtěl, tak zůstanu doma. A už jsem to dostala "netlač mě do kouta". Pojede prý asi k rodičům (má partu kamarádů, tak se asi chce odreagovat). Samozřejmě to mě zase nervuje kvůli těm AD. Jsem jediná, kdo ví o jeho nemoci, přede všemi to tají, lidi kolem něj si určitě myslí, že jeho problém je v našem manželství. Musím se asi přestat na něj úplně ohlížet a svůj volný čas plánovat i realizovat naprosto bez něj. můžu vlastně jen oznamovat, kde jsem a kdy se vrátím. Ještě pořád si myslíte, že máme spolu nějakou budoucnost a nebo se zbytečně utěšuju doufáním, že za všechno může jen ta hnusná deprese? Jak při ní fungujete v práci, s kolegy, s kamarády? Je možné, že se projevy nepřátelství a odporu projevují tolik jen proti partnerovi? Všem Vám přeju hezký den. Aneta

Aneto, já bych se teda montovala do výměny psychiatra, protože tady jde o hodně. Když bys řekla, že je manžel akutní případ, měli by ho vzít dřív. Ale jak on zareaguje, netuším. Asi bych pře něj položila lístek s termínem a jménem doktora a nechala na něm, co s tím udělá. Pokud by tam nešel, nic se nestane (jen bych tam potom zavolala a vysvětlila situaci).
Co se týká toho telefonátu, nic jsi neudělala špatně, naopak, jen on prostě reaguje zkratově. Pokud chce jet k rodičům, řekla bych mu, ať tedy jede. A pak bych mu poslala SMS, ať si nezapomene vzít prášek. Jo, za všechno může ta deprese! My nefungujeme ani v parnerském vztahu, ani v práci, ani s kamarády, my jen silou vůle hrajeme divadlo, že fungujeme (než zaberou AD, pak já osobně docela funguju). Aneto, neměla byses ale ponižovat a ustupovat mu nadmíru a zbytečně dlouho. Já bych se na tvém místě opravdu poradila s odborníkem, jak s manželem zacházet. Taky tu jde o tvé zdraví. Nikdo nevydrží do nekonečna všechno. Už jsem tu napsala, že můj přítel zůstal úplně stejný, nelitoval mě, nevyptával se mě, dělal to, co obvykle a jsem mu za to vděčná. Vadilo mi jedině, že se snažil mě rozptýlit, vymýšlel různé činnosti, jako jít do bazénu, s jeho známými posedět, hrát bowling, ale všechno jsem odmítala, nechtělo se mi mezi cizí lidi (vlastně jsem se stýkala jen s jednou kamarádkou a jejím přítelem a mými kamarády, ani za mámou se mi nechtělo, abych ji nepřidělávala starosti). Fakt, že se ventiluje jen na tobě... může si to k tobě dovolit (v práci to nejde, rodiče taky neurazí, před kamarády by se shodil, tak zbýváš jenom ty, člověk nejbližší, bohužel), ale líp ti to vysvětlí psycholog, já jen odhaduju. Neber si to osobně!
Aneto, snaž se relaxovat, dělat něco pro sebe, odpoutat se od něho psychicky, jinak tě ta naše mrcha taky skosí :-)))

Luboši, mě neotravuješ, ráda ti pošlu fotky obrázků! Dokonce ti jeden maluju, kdyby se mi povedlo ho dokončit a k něčemu vypadal, dala bych ti ho :-)

Manželka má pravdu, že se lidi změnili, mě bývalo nanic z kolegyň, já bych pro ně udělala skoro cokoliv a ony si šly jen za tím svým sobeckým, vypočítavým cílem a ještě donášely, podrážely... Taky proto se bojím jít do nové práce.
Mrzí mě, co sis v životě musel vytrpět, dokonce v léčebně se k tobě nechovali dobře. Ale přežil jsi všechno a zůstal jsi dobrým člověkem, což je nejdůležitější (aspoň pro mě).
Možná ses už vrátil z pohřbu. Zvládnul jsi to? Paní hodná sousedka si určitě zasloužila odpočinek, už je jí dobře. Asi ti bude chybět, ale máš kolem sebe spoustu hodných lidí, kteří tě mají rádi, tak nesmutni :-)))

Dobrý den. Jsem šest let v invalidnim důchodu s depresema. Měl jsem asi štěstí - našel jsem si dobrého psychiatra.