Diskuse - Deprese

Dobrý večer :-)

Nino, dnes jsem se v psaní překonávala, dopoledne jsem ti napsala mail (pěkně blbý). Kdyby se mi někdy nepovedlo ozvat se zde, neboj, budu žít. Sledovala jsem, co jsi napsala sem a taky je mi líto, že zakoušíš takové výkyvy. Já tyhle stavy řeším tak, že si rozdělám barvy a jedu... Dnes jsem u toho
vydržela tak dlouho, že mě rozbolela záda, hlavně za krkem a dokonce mě tlačila i kostrč od židle. Nevěřila bych, že to tak unavuje. A stejně jsem nebyla schopná nic dotáhnout do konce.

Lindo, tvůj psycholog má pravdu, že tvůj ex je totálně nevyzrálá osobnost, závislá na rodičích a celá ta famílie je vskutku vypečená. Ať si ji užijou, ty máš štěstí, že jsi z toho venku. Pořád chodíš na pohovory za prací? Já se pořád nehnula z místa a v pondělí za to asi dostanu od cvokařky držkovou. Dost se bojím,už pár dní je mi z toho špatně. A stydím se.
Za zvířátky bych hned jela taky, tak si to krásně užij :-))

Petře, já ti své matlanice nemůžu poslat, protože byses zhrozil (nemaluju konkrtétní výjevy, jako tvůj strýc, ale "snové", vize). A telefon na sebe, ani nový mail jsi mi asi zatím neposlal. Samozřejmě, že mi nevadí, že ho budu předávat dál, děkuju ti za důvěru.

Ahoj Jaroslave,vítám tě mezi námi.
Jak jsi na tom teď po letech léčby.Nenapíšeš o sobě něco víc?

Moji milí, moc a moc vás všechny zdravím alespoň po síti a přeji vám co nejméně bolesti v srdíčkách! :-))

Od rána vás samozřejmě všechny čtu, někdy stačím i napsat, ale díky Romance jsem dneska asi vypadal jako "blázen" . Romčo, to Ti fakt díky (ale v dobrém!!). Četl jsem si Tvůj dopis o tchýni a bavil se a bavil, úsměv na tváři,. Přišel k nám náš vedoucí (skvělý člověk, jsme ale jen my dva na 4 děvčata. Takže sedím v kanceláři s nimi, ale je to super! ), oznámit, že máme v 15 poradu , já pořád s úsměvem(stále jsem četl) a co čert nechtěl, zrovna jsem přečetl stať o šminkách a la "indulona a mýdlo s jelenem". Začal jsem se tak smát, že jsem i přeslechl kvůli čemu přišel a co vlastně chtěl :-)) Asi tohle pobavilo i jiné dušičky, ale dokáži si představit sebe pře X lety, kdy bych nehnul "brvou" a možná by mě dopis ještě obtěžoval...Proto bych vás možná požádal o shovívavost k nám, kteří píšeme již s vyzdravenými dušičkami...my zcela jasně víme, přoč se třebas neusmějete, nejste to vy...to je ten problém, někdy si možná řeknete, co nám to píší, nebo těm se to píše....Ale kdybyste viděli tehdy petra, asi byste nevěřili...ani já bych se nepoznal, dříve veselý, živý, bavící, radující se ze života....pak....chodící a smutný...nechodící a dýchající...pak i nemohoucí něco sníst...no a další již znáte...Naštěstí ale vy již víte, že i z otupělé, průhledné skoromrtvolky se zakaleným zrakem, která snědla za půl hodiny ani ne deset zrnek rýže (příborem, ne hůlkami :-) ) , neschopné téměř ničeho, citově naprosto otupělé a s rozervanou duší (takto jsem tehdy opravdu tu bolest cítil...) se díky AD a nezlomné vůli stal zase ten petr s radostí žít,chodit do práce, milovat... Vy již víte, že to jde...bohužel, moc těžko....šíleně, hrozně , bolestně....ale JDE !!! Každý z vás, kteří jste schopni i v té velké bolesti přijmout tuhle (nejen) moji životní zkušenost, tvrdím, že máte VYHRÁNO!! Ne teď , ani za týden, možná ani za měsíc, ale máte.....já bojoval přes půl roku...
Romanko, ještě jednou...ten Tvůj dnešní popis tchýně si někam schovám, je naprosto senzační! Celé Tvoje dopisy, jsi jako spisovatelka. Ale znám ten pocit, kdy chci stále něco sdělovat, pořád vím, že to není všechno...hlavně teď tady s vámi...ale důvod je úplně prostý, je mi tady s vámi všemi MOC fajn...
Malířko, ty maily nám dneska daly! Já poslal spoustu mailů, obrázků a nic...ale to napravíme...to je tsoro to poslední.Doufám, že jsi se dneska měla fajn.Moc Ti to přeji! Tvoje maily a rady jsou takové, že já pak nemám skoro o čem psát! :-)) Ale ona každá myšlenka každého z nás má svoji obrovskou cenu!
Milunko, to je pech, jako by toho bylo málo, že?! Držím palce ať se rychle všichni vyzdravíte....
Luboši, obdivuji Tě i Tvoji rodinu.To je v dnešní době myslím již trochu vzácnost taková rodina.Manželka, děti, vnoučata... a děda, se kterým si teda osud "pěkně " pohrává a Ty jim dokážeš dávat tolik lásky...když byli na světě mí pra i prapra rodiče, taxme měli taky takový velký rodinný kolektiv, ještě strejda (malíř) a jeho manželka, sestřenice ...prostě paráda. Nejvíc ale vzpomínám na dědu (to je náhodička, že?!). Ten mě naučil poznávat zvířata, rostliny, chodili jsme na houby, já s ním na chatě sedával na verandě , dívali jsme se do údolí a on kouřil cigarety z dutinek, které jsme mu pomáhali vyrábět. Pěkné vzpomínky.Víš co někdy říkám? Že bych se chtěl ve zdraví dožít toho, že jednou odejdu...jako Tvoje sousedka.Je to bolestné, ale to je prostě život. Víte, mám mimo jiné na starosti něco okolo hřbitovů, takže kromě plnění úkolů si je procházím, dívám se na náhrobky, fotky, říkám si jaký měli asi ti lidé osud, některé náhrobky jsou překrásné, náš hřbitov je vlastně kulturní památka. Poslední dobou ho lidi dokonce schválí, jak je pěkný...lidé ale spíš kritizují, to je ale dneska normální. Takže Luboši, držím palce!
Nino, moc na Tebe určitě taky všichni myslíme.To, že se ozveš "jen" když můžeš je v pořádku. Klidně si nás jen pročítej a ozvi se když Ti bude líp...S Mrchou je to prostě všechno moc těžké a něco nejde prostě vůbec.Moc Ti to přeji!! :-))
Aneto, dneska Ti toho všichni tak moc a pěkně napsali...ony děvčata mají s těmi chlapy holt zkušenosti...když tak čtu některé příběhy, nemyslím jen Klub malajského šípu, a představuji si že bych si měl hledat (coby příslušnice něžnějšího pohlaví) chlapa....brrr, jsem šťastný, že můžu vybírat z té "vaší" poloviny! :-)) Tvůj muž Tě zajisté potřebuje, o tom tady asi nikdo nepochybuje. Jen Ti holky psaly, ať myslíš i na sebe.Žádná Matka Tereza, která obětuje život.To Tvé zdraví a bytítady je stejně cenné jako život Tvého muže! Ano, je důležité, aby bral AD, je to bych řekl s nadsázkou životně důležité!Víme dobře, kde bychom bez nich byli...Dovol mi ale jednu takovou myšlenku a sice,pokud má Tvůj muž myšlenky na to, aby si zašel s chlapama třebas na pivo, byl s kamarády, nebo jel třebas k rodičům, nedovolím si to hodnotit ani raději srovnávat, ale ti , kteří na tom byli dost špatně nemůžou ani stát z postele a jít se umýt, chtěl jsem se dobrat prostě k tomu, že manžel zřejmě netrpí tou netěžší formou D (a to je myslím že dobře!). Víš, ten kdo ještě nějak funguje v práci a nemusí ležet a koukat do stropu, s tím se snad dá alespoň trošku promluvit. Jejda , teď jsemto možná napsal až moc složitě, prostě chtěl jsem jen naznačit, aby si navzdory všemu tuhle jeho Mrchu neodnesla i Ty. Dávej i Ty na sebe prosím pozor! Zvládnete to....
Tebe jsem si Ty naše Zlatíčko (Lindo) "nechal" až nakonec. Normálka jsi ve mě těmi Zlatíčky evokovala myšlenky na naši psychoterapeutickou skupinu, kdy se po jejím ukončení scházím a píšeme si se dvěma bezva kamarádkami a jedna nás dva oslovuje Zlatíčka a já jim říkám zase Pusinky :-)) Tolik jen jako vysvětlení. Jsem moc rád , že jsi dneska napsala a taky jsem rád, že Ti alespoň trošku vykouzlili na tváři úsměv Úžasňákovi. Víš, včera jsem si tak říkal, jestli se tomu Linda alespoň trošku pousměje, je na móóc dobré cestě být zase tou Lindou jako dřív. Dneska Úžasňáky asi vynechám, holky Ti o nich napsaly svoje, vlastně na ně máme všichni stejný názor. Nemyslete si ale děvčata, že my, kluci, kterým maminka nenosí papání v kastrůlku, kterým nepřevléká peřiny, trička a možná i trenky , toužíme po takových "raritách" ,které tak bezvadně popsala Romča! Nevím, ale mým snem je něco jiného, vztah založený na toleranci, lásce, úctě, rovnosti partnerů....Takové to pánské odpočívání po práci a hospodě a manželčině "druhé" směně, to by se u mě asi nechytilo :-)) Lindo, myslím, že teď si to ještě ani neuvědomuješ, ale tím rozchodem jsi získala strašně moc! Ale to ať hodnotí Linda z dřívějška, Ty se do toho hodnocení nemusíš ještě pouštět. Ty buď na sebe opatrná, hodná, jdi krůček po krůčku a hlavně se prosím neobviňuj...z ničeho! Vím, že s tou prací se Ti to teď zdá jako těžce řešitelný problém, já to měl naprosto ale naprosto (jejda , to je jak Klaus :-) ) stejné. Děsný strach, že se vrátím mezi NĚ, intriky jako dřív...vše se vyřešilo úplně jinak a teď jsem ohromě rád, že dělám sice u stejné instituce, ale jinou (lepší?) práci, ale hlavně s bezva vedoucím a taky dobrými kolegy(němi)(jejda, ne , že jsou němé, ale jsou to děvčata!) Ty jsi totiž šikovná , je to vidět i na tom, o co vše se musíš postarat, ale pamatuj i na moji radu ohledně povinnosti mladého Úžasňáka k Tobě. Myslím tím tu finanční. O tom, že Ti sebral z bytu věci, i matračky, to se radši ani nebudu zmiňovat,...to je naprostý chudák...a jestli si tohle uvědomuje (o čemž dost pochybuji), tak to ho musí asi pěkně žrát...a Ty se jednou krásně usměješ, až potkáš Úžasňákovic rodinku, vepředu starý Úžasňák+milenka, za ním kopie, to je mladý Úžasňák teda s jinou milenkou a za nimi "paní domu" ale sama jak kůl v plotě...možná poveze nějaké Úžasňáče, ale čert ví vlastně čí by mohlo být...ony milenky si na děti asi moc nepotrpí....nevím, nemám s nima zkušenosti (naštěstí). Jo, to , že máš prázdnou hlavu, to je normálka, vůbec neřeš! Je třeba, aby odezněla Mrcha, pak se začne navracet ta stará (promiň, mladá...no prostě ta původní ) Linda a pak to již půjde pomalu samo.Asi moc pomalu, ale vydrž, ona ta Linda původní jen čeká, až Ty zvítězíš nad Mrchou !! Jsi silná osobnost, to jsme poznali, takže ta Linda co přijde, bude to samé!! A ta nepůjde do lesa s prázdnou hlavou , ale s úplně jiným pohledem nejen na les, bude vnímat krásu, vůně, lásku....vím to!!! Měl jsem naprosto identické myšlenky jako Ty, hrůzu z toho, že Petr je pryč....a ten druhý již nikdy nebude ten sám....děsná představa...za žádnou cenu jsem nechtěl být jiný! Pamatuji si i v té otupělosti(po 3 týdnech léčby, tzn. snad ještě hůř jako na začátku), jaxem doma brečel, nebyl jsem k utišení, přestal jsem asi až díky dehydrataci organismu ...No a teď Ti (vám všem samozřejmě) píše petr původní, ale mnohem bohatější o nové vnímání všeho co je tak krásné na Zemi a na životě. Vydrž, prosím, čeká Tě krásný život... :-)))
Mám velkou radost z každého, byť malého krůčku, kterým se kdokoliv z vás posune dál....a k tomu vám držím pěsti a taky sem tam napíšu nějakou tu "slohovku" .
Pěkný zbytek večera, dobrý spánek , případně pěkný čtvrteční(či jiný) den.
Jsem rád, že tady s vámi můžu být. Možná to tak nevnímáte, ale dáváte hodně i vy mně....díky. petr :-))

Ahoj, zdravím vás moc a moc všechny, vypadá to konečně na trochu sluníčka, tak si ho užijte a ať ho máte pokud možno co nejvíc v duši.
Petr i Malířka i Kolerka umí ostatní vždycky hezky povzbudit - díky vám za to !
Myslím na Anetku a držím pěsti, není to jednoduché. Pozitivní vidím v tom, co naznačil Petr - že se u Anetčina manžela asi nejedná o těžkou formu D, tím spíš by mělo jít vše k dobrému rychleji, věřím, že po AD bude brzy všechno jinak a na dobré cestě.
Já pomalu nabírám síly, v práci to za moc nestojí, ubíjí mně ten stereotyp tady a ty vztahy mně taky mrzí, ale problém je na každém pracovišti a v těch zahraničních firmách to nikde není růžové. Možná, možná - ale až budu cítit se dost na to silná a až budu mít jistotu, že působím na okolí vyrovnaně, zkusím ještě změnu zaměstnání. Jsem dost státlá a nedělám ráda změny, ale zatím jsem to udělala jednou a myslím, že v skrytu duše po té změně i snad trochu toužím. Jsem ve svém druhém zaměstnání, v prvním jsem byla jedenáct let, tady devět. To už je taky kus života. Zatím se necítím na to obíhat konkurzy a výběrová řízení, nemám tu správnou konstelaci na tyto věci. Zatím má moje probouzení z ošklivého snu tu podobu, že si organizuji drobné maličkosti v tom smyslu, abych se od práce spíš odreagovala, relaxovala, protože se cítím hodně unavená. Proto jdu dneska na pedikůru a moje pedikérka Gábinka umí dělat strašně příjemné masáže pat - to by člověk předl blahem jako kočka. Na zítřek jsem zamluvila zase v hradeckém multikině lístky pro nás a naše známé na film Venkovský učitel s Liškou a Bydžovskou. Říkaly mi shodně dvě kolegyně, že je to moc smutné, ale moc hezké.
Stejně je to zvláštní - ta lidská psychika je neskutečně křehká věc. Opravdu to není tak dlouho, co bych nedokázala jet do kina ani nikam jinam. Nedokázala jsem jít vůbec nikam, bylo to nadlidské snažení vstát z té postele a do té práce se dokopat a ještě se tam normálně tvářit, vyslechnout problém jiných a radit a řešit cokoliv. Obličej v zrcadle mi byl cizí a když jsem se na sebe zkusila usmát, bylo to něco tak strašlivě nepřirozeného, že jsem to už podruhé nezkusila. Hromádka neštěstí - to bylo moje já, vypravit se do práce mi trvalo neskutečně dlouho. Ráda se hezky obleču a decentně namaluju než vyrazím. Jenže ani to pak není jen tak. Tupě jsem zírala do skříně a nebyla schopná se rozhodnout, co si mám oblíct a pak jsem na sebe něco navlíkla. Řasenkou jsem si málem vypíchla oko. Když se vám klepou ruce, není jen tak si udělat oční linky. Problém byl jídlo, nemohla jsem do sebe nic dostat. Normálně mi moc chutná, ale já jsem byla na banánech a pohled na jídlo mi zvedal žaludek. Dvakrát jsem do práce nešla a proležela den v posteli v naprosté beznaději a mám proto dva dny z nové dovolené pryč. Nemohla jsem číst ani se dívat na film v talevizi - nevnímala jsem to. Chtěla jsem brečet, ale nešlo to. Mně bylo zatěžko z té postele vstát a jít přivítat děti a manžela, když přišli z práce a ze školy a chtěla jsem, aby byl večer a šlo se spát.
Při těžké depresi opravdu přestává fungovat člověk a je rád, když denně spáchá hygienu. A pak to jde pomalu, ale když jsem došla na nákup, bylo to první povzbuzení, jo, jsem dobrá, ta představa, že tam půjdu mně byla bytostně odporná, ale překonala jsem to a šla. Pak to jde po troškách, přidá se vaření, procházka se psem - to už mně teď i baví, dělá mi radost, že je jaro.
Anetko, myslím, že pokud manžel něco plánuje a je schopný se někam pustit, pak to bude opravdu lehčí forma D - neboj se, bude to dobrý.
Malířko, můj chlap taky se v době, kdy jsem propadla na to dno, se choval normálně a jsem za to ráda - nenutil mně nikam, když viděl, že to prostě nejde a já to nechci lámat, pomáhal mi doma, vařil a pak si jel zahrát golf, nevybočoval ze zajetých kolejí a to je nejlepší. O tom, co bylo nedávno, nemluvíme, nechci nic zakřiknout ....
Petře, jak jsem psala, ve tchyni ctím maminku svého manžela a vždycky k ní budu zdvořilá a nikdy jí neublížím. Nemám si s ní co říct a nechci nikdy žít jako ona, to je celé. Nechci zjišťovat, kde mají nejlevnější rajčata, a shánět zboží ve slevách a ztrácet tím spoustu času, který můžu využít jinak, nechci si říkat, že za kadeřnici radši ušetřím a nosit na hlavě odrostlé cosi, nechci počítat celý život peníze a strkat je do štrozoku na horší časy, nechci dopadnout při svém stárnutí jako zatrpklá a zapšklá ženská, která kritizuje minisukně na mladých holkách, nadává sprostě na politiky, neumí se z ničeho radovat, chodit ve svetrech z roku dva s pocitem, že jsem ušetřila na něco důležitějšího, jezdit na dovolené k moři se slevou a pak se divit, když na hotýlku nemám výhled na moře, ale do dvora s bednami odpadků, kupovat si na horskou tůru levné cvičky a pak se divit, že mám nohy plné puchýřů, baštit před Eiffelovkou nebo u Montmartru na zájezdu v Paříži z domova vezené studené řízky ( nesnáším je ) nebo natvrdo uvařená vejce ani když si přečtu noviny a denní tisk, rozstříhat ho na přiměřené kousky místo toaletního papíru a zmnožit tak užitečně použití těchto tiskovin. To si nedělám legraci, na WC už u tchyně nechodím, denní tisk je tvrdý a nepříjemný i na můj zadek a to nejsem batole s broskvovou pokožkou.
Já chci žít normálně, dělat si radost drobnostmi, klidně vyhodit prachy za pro někoho zbytečnou kytku růží a radovat se z nich, k moři jet, až když mám na pěkný hotel a vychutnat si to, koupit si pěkné šaty a působit na lidi kolem mně příjemně mile, i když budu mít klimakterické návaly, protože to bude můj problém a není to důvod se neusmát na ty kolem, kteří za moje indispozice nemůžou. Všimla jsem si, že každý úsměv se mi v podstatě vrací, na pozitivního člověka většina lidi reaguje pozitivně. Mně třeba mrzí, když přinesu tchyni kytku a ona řekne - proč vyhazuješ peníze, no hele, vem si ji domů, ty to máš ráda, ale já na kytky nejsem ... jsme moc jiné na to, aby mezi námi vzniklo pouto. Mamka mi moc chybí, pořád, s tou jsme byli hodně podobné povahy ...
Myslím moc i na vás holky - na Lili a Lindu, taky na Marcelku a Luboše, dlouho se neozval Luciano a George, jak válčítě kluci ?
Mějte se pěkně moji milí, hezký den ! Romana.

Ahoj Vám všem! Moc jste mi pomohli. Je to moc důležité porozumět a znát pocity toho koho deprese trápí. Tím, co jste napsali, jste udělali konec mýmu sebeobviňování a výčitkám, jinak bych se propadla s ním. Teď si pořád říkám, je to jeho tělo, jeho hlas, ale uvnitř je cizí chlap. Snad se to zvládne a jednou to bude zase on a když mě potom bude chtít, tak mi ruku podá sám. Ode dneška si svůj čas budu organizovat jako svobodná holka, opravdu přestanu být Matka Tereza, slibuju. Začala jsem na tom hned pracovat, docela se mi plní diář, objednala jsem se i u zubaře (to už je co říct). Nebudu žádná troska ani poníženej žebrák.
Moc mě pobavila tchýně s dobou radou hodně brečet. Zatím ahoj!

Ahojte, dobré duše,

dnešní ráno je teda ťafka, ostře a intenzivně svítí slunce, kdybych neměla důvod vstát kvůli naší diskuzi, nejspíš bych nevstala. Ještě, že vás všechny tady mám! Mám důvod vstát, uvařit si dobrou kávu a posadit se s vámi na pár slov... Stejně je mi záhadou, jak je možné, že dřív jsem měla blbou náladu, když jsem se pobudila do rána šedého, deštivého.
Petr napsal, že pomalu nemá o čem psát, a opět vytvořil pomalu novelu. A to je dobře, máme co číst, o čem přemýšlet!

Aneto, udělala jsi mi velkou radost svým posledním vzkazem. Souhlasím s Petrem, že manžel asi nemá úplně tu nejtěžší D, když funguje v práci a byla by tě škoda, kdyby ses kvůli němu připravila o zdraví :-) Moc ti fandím!

Jdu něco dělat, ale určitě se tady ještě stavím. Mějte pohodový den :-)))

Luboši, poslala jsem ti něco. Samozřejmě, že jsem se uklepla a jeden je tam dvakrát.
Musím se rozhýbat, chystám se s kolem ven, v batohu brusle, tak uvidím, co s tím provedu, ale něco dělat musím a to hned, než si to moje depka rozmyslí a přilepí mě ke gauči... Ozvu se večer.

Ahoj, dneska už díky Vám funguju. Na obědě jsem se bezva pobavila, když mi kolegyně líčila, jak se teď dívala na film Hříšný tanec, jak před lety zažívala u finální scény muka, sevřený krk, doják jako hrom, jen začít slzet, dojemný hlavní hrdina a teď po letech jiný oči -směšný záškuby tanečních figur, vrcholná scéna se zvedačkou velká prča. Já jsem se zase přidala krásný Tom Cruise na motorce - film Top Gun, k tomu ta muzika a málem jsme se válely smíchy. Dneska kdyby mě viděla máma, ségra a můj manžel, tak by nevěřili vlastním očím. Při té příležitosti jsem si vzpomněla, jak jsem "bezvadně" prožila minulý víkend. Manželův bratr pořádal rodinné setkání členů rodiny u příležitosti své svatby. Prožila jsem to za pomoci Lexaurinu, usmívala jsem se kolem, tvářila se že nic. Manžel vedle z jedné strany (ke mně prohodil asi 5 holých vět za večer), z druhé strany tchýně. Ta mě zachránila, protože se skoro celý večer se mnou bavila. Jinak bych tam seděla jak kapusta na záhoně. Bratr mého manžela se tvářil že nic neví (moc mu to nešlo), podle četnosti a času při společných návštěvách WC, bylo co probírat. Manžel mu určitě svěřil, že se rozhodl, že se mnou dál nechce žít, že už ke mně nic necít, o depresi ani slovo, to tají. Švagr mi pak na závěr řekl, že je rád, že jsem přijela. Nebýt podepřená práškama, už by to jelo, rozcukala by se mi brada, zrudl nos atd. Hodil by se titulek Prožít si své peklo. Oslava začátku jednoho manželství a současně konce druhého. Tak ač mě teď manžel odkopává, současně jsem jediná, kdo to ví a kdo s ním lítá po doktorech. Mám šanci být jednou u jeho rodiny za hrdinku, jak jsem to pěkně a bez ostudy ustála a nebo za hééérečku. Ještě tenhle blbej trapas jsem Vám musela svěřit, aby bylo líp. Mějte se fajn!

To co napsala Marie je opravdu tak! Je těžké s depresí žít a ten, kdo si v depresi nešáhl na samé dno, toto nikdy nepochopí. Je velmi těžké být silná, když tělo a nic ve Vás již nechce, prostě nechce a řekne si dost. Také nesnáším slovo depka, je velmi povrchní a prázdné. ten kdo má opravdové deprese a bolest v srdci rozhodně není prázdný, ba neopak.

Ahoj Aneto,
tys mě upřímně rozesmála :-))) tou kapustou na záhoně, to budu teď používat. Píšeš v úplně jiné náladě a to je moc dobře! Jsi krásně vtipná. Zdá se, že jsi z nejhoršího venku a díváš se na svůj osud jednak smířeně, druhak s optimismem. Jsem moc ráda, pokud jsme ti k tomu trochu pomohli! Víš, říká se, že bychom neměli být na nčem a na nikom závislí, jinak se usoužíme. A mě se zdá, že ty se pomalu své závislosti na manželovi zbavuješ, a to svou vlastní silou, inteligencí, nadhledem, atd. Jsi určitě správná ženská. Akorát jsi už několikrát psala o lexaurinu a ten je návykový, tak mám o tebe trošku obavu, aby si tě neomotal kolem prstu.
Přeju ti, abys měla pořád dobrou náladu, hodně energie a chytrého vtipu a abys tuhle těžkou zkoušku zvládla! Tvoje příznivkyně M.

Ahoj,Malířko,nějak to ke mě nedorazilo,je tady ňáký cvičení,lítají tady velký vrtulníky,tak nám tu radost asi ruší,dělám si srandu,tak se na to moc těším,tak to prosím ještě zkus,doufám,že ses pěkně vyřádila.Na ledě bruslit neumím,ale když měl syn kolečkový,tak jsem to zkoušel na dvoře a jezdilo mi to docela dobře.Někomu je dal.Mám skoro naproti parkoviště od supáče,děcka tam jezdí.
Aneto,jsem rád,že to bereš takhle s nadhledem,ale manžel by měl jít marodit,aby si odpočinul,když se nechce přiznat k depresi,ať si něco vymyslí,sice nevím co,protože si moc vymejšlet neumím.Ale věřím,že se to zvládne.
Mějte všichni krásný večer.Ahoj.L.

Luboši za tím @ je velké i? Možná, že jsem to dobře nerozluštila a odešlo to do nikam.
Jinak bruslení bylo fajn. Ale v jeden okamžik jsem najela na kamínek a najednou se zastavil svět kolem mě. Ve zlomku vteřiny jsem si řekla, a je to tady znova, letím přímo na drž..., stejně, jako vloni, ale teď mám aspoň chrániče. A najednou se film znova rozběhl a já zjistila, že jsem to ustála. Sevřel se mi žaludek. Bože, jak je možný, že to něco ve mě ustálo?!? A jelo se dál.
A máš zase pravdu, že by Anetin manžel měl jít marodit (jenže to vypadá, že je podnikatel - workoholik a ty na neschopenku nedostaneš ani heverem). Ty vždycky doplníš něco trefného, na co tu ostatní zapomenou.

Tak zase ahoj Zlatíčka :-)

Malířko-já s prací nijak nepohnula, přestala jsem se zase na nějakou dobu úplně koukat na inzeráty..nebyla nálada a síla. Vážně si připadám, že jsem pracovala někdy v minulém století :-(
Víš, že se teď sama nevybatolím ani na ty brusle?! Pokud mě nevytáhne ta kamarádka, tak sedím doma, koukám z okna, říkám si, že bych měla jít, nejdřív se mi zdá ale moc brzo, pak pozdě, pak moc teplo, večer chladno..a nejdu. Minulý rok jsem chodila 5x týdně, klidně i sama..

Petře-rozum mi taky říká, že je asi dobře, že opouštím Úžasňákovi, ale srdíčku to někdy těžko vysvětlíš. Podporuje to ve mně všechny ty negativní emoce, které se Mrše moc líbí a mně ani trochu :-( Dneska mi bylo tak jakoby zoufale - čubina je nějaká špatná, zítra ráno budu muset na veterinu, špatně dýchá, nechce chodit, venku si lehá a hlavně mě pořád pronásleduje "psím pohledem". Říkala jsem si, že to je to poslední, co mi chybí, aby se jí teď něco stalo.. Držte nám zítra palce.

Včera jsem se ale zase zasmála, jak jsi psal, jestli nepojedu na bruslích okolo tvé základy - a tam ti právě vypadlo jedno písmenko, tak jsem si nejdřív říkala:" jeje, ten Petr je mladý, když chodí na základku.." než mi docela rychle (asi za 15vteřin) došlo, že jsi asi myslel "základnu"..smála jsem se tomu, jak jsem natvrdlá, že by jsi asi na základce nechodil do práce, že jo? atd.. :-))))
O manželovi jsem si myslela, prostě bych dala ruku do ohně za to, že to je ON..nedošlo mi, že "když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají.." a pokládala jsem všechny ty jeho řeči a dárečky a plány a sliby, za důkaz lásky - že by to přeci neříkal, kdyby to nebyla pravda..tohle se snad nikdy nenaučím - že ne každý říká jen to, co cítí.. Mamka mi vždycky zazlívá, že mám prý srdce na dlani a já si pořád neumím nechávat něco pro sebe, jít do vztahu na půl.. Asi skončím jako zatrpklá stará paní se spoustou zvířat kolem sebe. A budu se ksichtit na všechny šťastné páry.

Moc zdravím, Romanku, Milunku, Kollerku, Anetku-co manžel?, Luboše - tomu "závidím" malé prcky vnoučátka kolem sebe, já byla posledně blahem bez sebe, když jsem přišla ke známé a jejich malý se na mně vyřítil s řevem :" teta, teta, tetáááááá.." a měl takový ten výraz, jaký mívají děti v Neváhej a toč v klipech, kde dostanou třeba dárek, který chtěli a mají úplný amok..stepoval nožičkama po podlaze a pak mi blaženě házel dvě hodiny hračky pod gauč a já je musela sbírat. (on se bavil, já už méně:-))ale co..
....a vůbec všechny, na které jsem zapomněla - ale je to tím, že opravdu neudržím myšlenku..

Malířko, co s tou prací uděláme?? :-(( (kruciš)
Ještě písnu, jdu si uklidit auto do garáže, abych ráno nebyla opět bez okénka a rádia :-((

Moji milí, přeji vám všem moc pěkný večer, pokud je to alespoň trošku možné :-))
Dneska jste mi udělali vekou radost! Možná to ani netušíte...ale vaše maily začínají být "jaxi jiné", ne jiné, pozitivnější!!!
Romčo, dneska při čtení "levných cviček na tůry a následných puchýřech a utírání zadních partií zajisté pečlivě naštosovanými a nařezanými novinami" byla v kanceláři naštěstí jen jedna kolegyně, takže můj následný výbuch smíchu nikoho nepřeqapil jako včera. I když , oni jsou na mě zvyklí a to, když se nesměji 150x za den považují možná za známku špatné nálady :-)) Já se totiž včera na té 1,5 hod. poradě začal znova smát "šetřílkovské kosmetice" induloně a mýdlu s jelenem :-)) Co vám mám povídat...přidala se ještě kolegyně, se kterou se znám od malička,, chodila si hrát k naší babičce s mojí sestrou a nemohli jsme smích zastavit. Ona ale netušila čemu se směji...Ještě že máme tolerantního vedoucího. My ale jako jediní "chlapi" sedíme naproti sobě , takže v čele stolu, takže dokonalý výhled :-))) Přál bych všem takové kolegy se kterými je sranda, i když možná strůjcem většiny úsměvných gagů je "petr ze základky" Kolegyně někdy říkají , proč se živím úředničinou, že herectví bych nemusel ani studovat... :-)))
To se Ti teda Ty naše Zlatíčko-Lindo povedlo :-)) Taky jsem se zase nasmál!! Ale je nadějné a prima, že se začínáš(začínáte) smát a prožívat emoce!! Pravda je, že bytu říkám "ta moje základna", autu "Modrásek" zvířatům "miláčci" ale někdy jim i napohlavkuji. Vlastně vy ještě neznáte moje osazenstvo Základny ale i kanceláře.Takže, Základna: 2x Axolotl mexický ( z toho bohužel jeden na mražáku, ten mě opustil a mně bylo líto ho spláchnout a poslat do Kralic-čistička odpadních vod pro naše město) a tak ho pojedu po 1.5.až budu mít povolenku od vojáků do vojenského prostoru "pochovat" do mraveniště. Dělám to tak vždycky...to je prostě život.no, dál , takže v aqárku jeden Alolotl a 4x Žebrovník Waltlův. V práci 2x Žebrovník 1x žába drápalka a 2x Axolotl. Jednen s 5ti nohama a jeden se 3,5 nohama (slovy:třemaapůlnohama). Opravdu nečtete špatně. On toti Axolotl mexický je nesmírně zajímavé zvířátko (ani nebudu popisovat, raději mrkněte na net), které žije jen u hlavního města Mexika v jednom jediném jezeře a navíc, když ztratí nějakou končetinu, tak mu za čas doroste! Vědci zkoumají jeho genetický kód a nevěřícně asi kulí očima (ti vědci) a to ještě netuší , že nějaký petr ze stř. Evropy má jednoho, který si pro jistotu pořídil tu "levou přední" už dopředu :-)) Jenže, mrška tomu druhému překousl jednu nožku, taxem je musel oddělit, maroda jsem šoupnul na "jipku" a pořád ho kontroluji jestli nebudeme amputovat :-(( vlastně :-)), však ono doroste.Už jste se dívali na Axolotla? Jo? Takže se vám ještě zdám "normální"? :-)) Náhodou, jednou jsem našemu místostarostovi, který na ně čučel, doporučil , ať jenakoupí do všech kanceláří, protože polovina lidí, kteří přijdou něco vyřizovat zapomene proč přišla a druhé polovině sáhodlouze povídám cože je to za "hnusná, nebo úžasná potvůrka" . Asi ale nepochopil (ten místostarosta) ten skrytý potenciál a Axolotlíci jsou jenom u mě na stole :-))No, teď si tak říkám, kolik lidí má na stole v kanceláři a ještě k tomu na úřadě živá žvířata? Jedna kolegyně na životním má sklípkana, ale ten se asi 5 let nehýbe... :-))
Lindo, autíčko už je zagarážované a se všemi okny? Jo?! Tak to je dobře.
Víte co? Já pošlu 1.díl a pak budu pokračovat...na chvilka se loučím, petr

Linduš, běž na ty brusle, vyžeň se, jedině pohyb nám vyždíme z příslušných endokrinních orgánů endorfiny a pošle je do mozku, který po nich baží, jako závislák po tabáku.
Co s prací? Já asi půjdu někam rovnat do regálů jogurty, zametat ulice, stříhat růže, nebo utírat zlatíčkům babičkám prciny. Taky bych mohla rozdávat narkomanům jehly a stříkačky, krmit a koupat zatoulané psy a kočky, anebo lítat s hadrem a kýblem po kancelářích. Každá práce je úctyhodná, pokud je někomu potřebnému prospěšná. Dnes mi známá řekla, že tady poblíž soukromý drogista shání výpomoc, čilou důchodkyni, tak to asi za 5 ticíc vezmu. Anebo je v našem městě poptávka po prodavačce do sex-shopu, vhodné pro studentku, ovšem dlouhodobě. Super a perspektivní job. Práce je...!
Teď vážně, Lindo, tebe musejí vzít všude, kam si usmyslíš!!! Vím, že se chytneš a bude zase dobře :-)))