Diskuse - Deprese

Milunko - určitě dám zítra vědět..
Malířko - byla jsem na prac.pohovoru min.pátek a od té doby jsem nikam nepokročila, taky mě dost děsí, že jsem na PN už takovou dobu, letí to a já jsem pořád doma. Vyčítám si, že jsem měla začít dříve, ale to mi nešlo. Asi je opravdu lepší mít trošku časovou rezervu, pak to k D ještě víc prispívá. Já mám teď dobrého doktora, který chápe, jak je těžké shánět si práci když je Ti OK, natož s D. Ale už mě na PN dlouho neudrží. Zatím tu revizní nějak odbýval, ale neumím si představit, že by někdo hodnotil můj stav na základě pár minut, když jen já vím, jak mi opravdu jde. Jak jsem psala někde předtím-psych.mi řekl "no, tak jste si odpočinula myslím dost-běžte do práce".. Byla jsem z toho na zhroucení, ani jsem nemohla dojet domů autem.
Přemýšlím, jak se dostat k hledání té práce.. (třeba kdybys chtěla, mohla bych se podívat já, někde na netu a pak Ti třeba jen poslat, co jsem našla)..pro sebe se musím taky přemáhat, ale pro někoho jiného to bude jednodušší. (to je jen takový nápad:-)
Dneska jsem si říkala, že snad ještě začnu doma plést, nebo háčkovat - i když to neumím, že potřebuji prostě "něco" dělat rukama. Vymalovala jsem pokoj, jsem ráda i za žehlení - připadám si pak trochu užitečná. Chtěla jsem upéct bábovku, neměla jsem máslo, pro to jsem dojít nedovedla, takže nemám nic:-) snad zítra..ale kdo ví, jak to zítra zvládnu..

Ještě k těm vycházkám - snažila jsem se získat na ven víc času, ale NIKDO mi to nechtěl napsat a taky nenapsal. Tak Malířko když ti tvrdí doktorka, že to jde..ano někdo má to štěstí, že mu to napíšou-já to zkoušela u tří doktorů a nepomohl ani jeden.
Taky mi připadá, že kontrolu na Tebe posílá zaměstnavatel, přišli ti už několikrát,viď? To je od někoho pošťouchnuté.. (smutné).
Mně řekl psych. že mi může dát léky, které ze mně udělají ležáka, nebudu nic cítit, ale taky nebudu vnímat, nebo hospitalizaci. A že když si vyplýtvám rok nemocenské a nastoupím např.někam do zaměstnání, nebudu moci být další rok nemocná, protože se to sčítá.
Děsí mě taková pomoc od odborníka.
Vítám Ninu, Romanu, Gabču..všechny nové a jdu se asi zkusit uložit..tuším, že budu zase ve 3.30 koukat do stropu jako dneska..
Všem dobrou noc a živé jen příjemné sny:-)

ahoj lidi-lecila jsem se skoro pul roku ,mela jsem silne deprese se sklony k sebevrazde.prislo to jako blesk z cisteho nebe-nemohla jsem jist ani spat a to doslova.celou noc jsem chodila po byte a pres den jsem nemohla vstat ani z postele,do svych 30let jsem byla silna osobnost-vzdy jsem se vsim bojovala,nemela jsem nikdy lehky zivot,nikdy jsem nepoznala vlastni rodice ale taky jsem se nikdy se svymi problemy nikomu nesverovala a nelitovala a to byla chyba,clovek se ma podelit s nekym o tom co ho trapi a ulevit si .nikdo neni tak silny aby vse vzdy zvladl sam,ja myslela ze takova jsem.pak prisli ty silene stavy a ja nevedela kudy kam.az po 3tydnech jsem byla doslova dokopana k psychiatrovi.diky memeu milovanemu manzeli jsem nebyla hospitalizovana,pomahal mi jak mohl,kdyby nebylo jeho tak uz tady 3roky nejsem.mam 13leteho syna a tenkrat jsem si vubec neuvedomovala jak moc me potrebuje a ja jeho.zacala jsem brat neurol,remeron a protazin ale moje stavy se nijak nezlepsovaly,byl jsem zoufala a muj manzel jeste vic,ale nedaval to najevo.bylo to nejhorsi obdobi meho zivota,leky zacali zabirat tak po 3tydnech,ale slo to hodne pomalu,porad jsembrecela,mela panicky strach se vseho,nemelo to konce,po 5 mesicich jsem sla na operaci a po te se stal jak rikam ja zazrak,najednou mi bylo dobre zacala jsem se zase smat,uzivat si zivota,leky jsem vysadila ze dne na den,asi mam nad sebou nejakeho strazneho andela ktery mi zas vratil silu a kuraz zase bojovat,ale ted uz nejsem takova hrdinka,kdyz me neco trapi snazim se o tom s nekym promluvit.,a, skveleho muze a jeste skvelejsiho syna ktery me moc potrebuje.doufam ze uz me nikdy nepotka to co jsem prozila pred 3 lety.chtela byhc jeste jednou podekovat memu mil.manzelovi a poprat vsem lidickam ktere potkalo neco podobneho at s tim bojuji a vydrzi,verim ze kdyz jsem to dokazala ja dolkaze to kazdy ale musi chtit.mam vas moc rada

Milá Malířko a Alko, zdravím Vás a děkuji za Vaše reakce na můj příspěvek. Přeji Vám dnes hezký den. Tady je zataženo a deštivo, tak aspoň pokud možno sluníčko v duši.
Víš Alko, je to už dlouho, co mi mamka odešla, pět let, ale od té doby se v tom plácám. Byl to spouštěcí moment - ta bezmoc vidět odcházet blízkého člověka a nemoci udělat vůbec nic. Dlouho se mi pak zdál stejný sen - snad dva roky. Že maminka má tu hnusnou rakovinu, ale že přišla a řekla mi, že se to podařilo vyléčit a bude dobrá. Probouzím se s radostí a chvilku mi trvá, než mozek sepne a uvědomím si realitu.
Myslím, že se trápím taky pocitem, že sice mám ke svému otci vztah, ale že je hodně věcí, které bych mu chtěla dokázat odpustit a ono mi to nejde. Vím, jak těžké to měla mamka s ním a mně taky v životě moc srážel sebevědomí, pro mně z něj vždycky sálala negativní energie, jako dítě jsem se ho pro jeho přísnost i bála. Vlastně i jako dospělá. V jeho společnosti jsem jako svázaná, ve střehu, ve stresu. Aby u něj na návštěvě děti něco nevylily, nenadrobily, aby nebyl špatně zatažený závěs nebo nedbale umytý talíř. On to kontroluje. Je mi pořád za zadkem. Z každé takové drobnosti pak udělá problém a je scéna. Hrozně mně to unavuje. Dokáže vyčítat hodinu, že mi při obalování řízků spadlo vejce na zem. Třeba křičí, že mu devastuju barák, dokonce třeba i výrok, že jsem dobytek. Nedokážu seknout utěrkou a utéct. Pořád si říkám, že bych si to jednou vyčítala. Nemůžu si s ním ani sednout a v klidu ho požádat, aby svoje chování změnil, jak je to pro mně hrozný, v klidu se s ním domluvit. Nepřijal by to, viděl by v tom útok na svou osobu, je despota. Navíc jsem jen ženská, kdyby měl syna, jistě by se k němu choval jinak, to vím.
Mně se často znovu a znovu vybavuje poslední jasná věta, kterou mi maminka před svým odchodem řekla - Romanko, já jsem se celý život ponižovala, ty to nedělej. Moc mně tohle zabolelo. Dodnes na to myslím.
Loňský rok jsem měla moc fajn, v práci to bylo před změnou vedení pohodové, jezdila jsem lyžovat, byla na dovolené a uměla se radovat opravdu z maličkostí. Měla jsem elán a stíhala spoustu věcí. Koncem roku přišly starosti se starším klukem - 18 let - škola, v práci změny, s novým vedením hrozné vztahy ... u mně nějaké zdravotní problémy ... a spadla jsem do toho. Tak se z toho snažím dostávat, Alko, já beru Mirtazapin na noc půlku a dvakrát denně půlku Parolexu. Na úzkost občas Neurol, ale ten je myslím dost návykový. Děvčata, mějte se zatím moc hezky, ať jste v pohodě, těšme se na jaro, s jeho příchodem by to taky mohlo být lepší ... ozvěte se, moc Vás zdraví Romana.

Ahojte, dnes mi trvalo, než jsem všechno přelouskala a srovnala si to v hlavě. Musí se ještě vrátit k Jirkovi, i když je to nepříjemné: on to určitě myslel dobře, chtěl nám pomoci tím, že nás vyprovokuje k nějaké změně myšlení a úspěch je už to, že nás, jak píše Miluna, zvedl ze židlí. Ale nepochopil, že z jeho příspěvků vyzařuje negativní energie, proto jsme se nezávisle na sobě začli bránit. Jeden starší mourý pán mi před lety řekl: "Nemocní lidé jsou zlí. Nezlob se na ně, oni za to nemohou." Líbil se mi Lindin příspěvek z 2.4. vložený v 16.24, ve kterém přesně vystihla "naše simulování" :-) Všichni jste mu odpověděli podle vlastních zkušeností a mě zase pomohlo, co jsem se od vás dozvěděla, protože asi každý má občas chvilky, kdy si říká, co když ti, kteří D neprožili, mají pravdu, když nám radí, běž a udělej tohle, vždyť na tom nic není, jsi jen líný.

Lindo, jestli máš dnes první stání, věř si, jsi dobrý člověk! Myslím na tebe, držím ti palce, abys to přežila ve zdraví! A napiš.
Potěšilo mě, že bys mi pomohla při hledání práce, jsi zlatá. Byla bych ráda, kdyby mě někdo inspiroval, protože já vůbec nevím, co mych mohla s gymplem dělat. Taky mám nástavbu, holelovou školu (s maturou), ale už bych nemohla šéfovat a pinglovat taky ne se svou diagnózou. Prohlížím nabídky na netu, ale neodpovím, nepošlu CV, mám hrůzu, když si jen představím, že by mě kontaktovali! Lindo, jak píšeš o ručních pracech, nepřemýšlej a udělej to. Mě třeba dělá dobře spravování, zašívání. A vlastně nejvíc času strávím při malování.

Milu,k čemu je dobrý ČID, když se chodí do práce? O co jim v práci jde? Chtějí se mě zbavit! Dovedu si představit šéfku, co říká paní kontrolorce: "Víte, máme tady takovou lempl pracovnici, podvodnici, kterou jsme museli vyhodit a ona už dlouho simuluje PN, nešlo by s tím něco udělat?" Milunko, je mi jí líto, šéfky, má hodně postiženou dceru, která je takový anděl shůry, ale skoro nejí, ja jako kostra, odmítá žít. Divím se, že s ní nezůstává doma, protože manžel hodně vydělává, v tom problém není, ale v její kariéře asi ano.
Milu, kybys mi napsala,kdy a kde je u nás konstelace, budu ti vděčná :-) A web nemám, proto jsem poslala obrázky mailem. Chtěla bych ho udělat,ale nerozhoupu se, i když přítelův syn by to uměl a jeden můj kamarád určitě taktéž, ale je vytížený, nechci ho otravovat (přitom tajně odvezl moje výtvorky do Prahy ukázat malíři, který je mým "malířským bohem", takže mi asi dost fandí a udělal by to pro mě).

Pokud jem někomu teď neodepsala, udělám to třeba večer. Mám rozdělaných pár obrázků...

Všem milým, dobrým (i méně dobrým) lidem přeju hodně zdraví, pohody, příjemných pocitů, zážitků, úspěchů v tom, co dělají, nebo plánují udělat. Mám vás taky ráda :-)))

Nino, tvůj dopis pro mě jsem si vytiskla a budu si ho číst, abych si vryla do paměti tvé rady, vezmu si ho do kabelky, až tam půjdu... Ještě jednou ti děkuju :-)))

Ahoj všem ,co sem píší.
Jenom se chci ozvat,že jsem nezapomněla,čtu vás,jen nemůžu nějak reagovat.Ale jsem ráda,že píšete.Chtěla bych vám všem odepisovat a obdivuji Malířku,jak to dokáže.
Já jsem nějak rozhozená a mám toho v práci moc,sotva se soustředím abych tady napsala pár řádků.
Po přečtení Jirkových příspěvků je mi nějak hůř,možná jsem přesně nepochopila jak to všechno myslí,ale nabyla jsem dojmu,že jsem možná simulant,který si svoje problémy a stavy a pocity namlouvá a že jsem fakt neschponě líná oproti těm kteří to všechno zvládnou.
Tak fak nevím jak to je.
Přeji hezké odpoledne a každému všechno dobré a klid na dušičce.Aspoň trošku :-).

Ahoj Kollerko, píšu, protože jsem psavec, na stření jsem psala povídky, básně a svoje deníky. Baví mě psát :-) Ale někdy to tu taky jen čtu a nemám sílu něčím přispět, někdy se donutím napsat aspoň pár vět... Musím si při čtení dělat poznámky, co mě ke komu napadne a taky,abych na někoho, na něco nezapomněla (nic si nepamatuju a špatně se soustředím) a trvá mi to... Zatím mám na to čas.

Zdravím vás moc všechny. Ctěla bych jen napsat, že deprese není nic, co by se dalo simulovat. V době deprese - nejen, že se cítím jako úplně někdo jiný, nepoznávám sama sebe, všichni jsou mi vzdálení - i jinak vypadám. I sama poznám člověka v depresi. Občas si i sama uvedomím, že najednou se mi nechce mluvit, mluvím nejnutnější, potichu a málo a pak - ne nadarmo se říká - oko - do duše okno. Oči jakoby ztratily jiskru, vyzařuje z nich beznaděj a rezignace a smutek a celkově je prolém donutit obličej aspoň k nečemu, co by se dalo nazvat úsměvem. A ten úsměv je jiný, žalostně jiný než v dobrých dobách bez D. Musíme se přetvařovat - před kolegy i v rodině před blízkými, mně se dařilo před dvěma lety depku utajit, věděl o ní jen manžel a můj doktor - ale stálo mně to hodně sil. Tentokrát jsem řekla i svojí kamarádce, že se potýkám s takovýmto problémem, vzala to s pochopením, i když ona je o hodně maldší, krátce vdaná, s miminkem, šťastná, tak ji nechci zatěžovat ničím negativním. Jsem prostě přesvědčená - deprese nejde nasimulovat, každý psychiatr navenek na člověku pozná, že tam problém je. Mějte hezký a pohodový den Romana.

Malířko, my se známe, ja jen nechci uvadět sve jméno, mám pro to své duvody. Ráda ti vše vysvětlim ohledně revizních lékařu, připadně víc. Jestli chceš, napiš mail, já ti vše rada vysvětlim a poradím. Mám tady deprese a vím, co to obnáší. Přeju hodně síly.

Moc vás všechny zdravím.Je mi těžce z toho,co čeká malířku,věřím že bude mít štěstí a narazí na slušného lékaře,já jsem teda nikdy u revizního nebyl,marodil jsem měsíc,pak mě odvezly do léčebny,tam jsem byl půl roku,chtěli,abych to zkusil v práci,dělal jsem na obráběcích strojích,moc se mi všichni snažily pomáhat,byly tam skoro samé ženy,ale nešlo to,po 2 měsících jsem opět skončil v léčebně,zase půl roku a pak mi jednou při vizitě řekli,že mi podali žádost o plný inv.důchod,že se se svojí nemocí musím naučit žít,ale do práce,že už nesmím,to že bych se k nim mohl nastěhovat.Byl to pro mě šok.Říkal jsem jim,že je to jejich prohra,ale hlavně moje.Takže před komisí to byla jen formalita.Moc ti malířko přeju,ať ti to neublíží na tvém psychickém stavu.
Na Lindu dneska myslím taky,moc jí přeju,aby toto těžké období měla za sebou,určitě je v obrovském stresu,až to skončí určitě budeš mít větší chuť do života.
Jinak je mi hrozně smutno,prší,manželka má odpolední,dopoledne tady byly holky s dětima,syn šel prve ven,tak jsem tady teď s váma,pročítám si to tady,pěkně jsem si zabulel,když jsem četl,jak holkám zemřely maminky,úplně živě jsem si vybavil,jak mi umřel tatínek.Byl jsem zrovna zase v léčebně,dovolili mi,abych ho mohl každý den navštěvovat v nemocnici,normálně jsem si s ním v pátek povídal,měl chuť na jogurt a sýr,tak jsem mu došel do kantýny,normálně jsme se rozloučili.V sobotu ráno mi sestřička říká,máte návštěvu,odemkla a tam stáli bráchové a manželka,stačil pohled,povídám taťka umřel,jo.Dali mi injekci a spal jsem až do neděle.Takže i když nám řekli,že taťka umře,nebyl jsem na to připravenej.Maminku ještě mám,ale jsem hroznej,tak jako se nemůžu dokopat k ničemu,nejsem schopnej ji navštívit aspoň dvakrát v týdnu,mám to jen 5km,v neděli jezdíme s celou rodinou.
Mějte se moc krásně a těším se na vás všechny.Ahoj.L.

Milu, ja jsem ti přece už poslala obrázky a další nemám nafocené. Jinak díky, že sis dala práci s hledáním konstelací, Jdu se na to mrknout. Měj se.

Hezký večer, Luboši, to mě opravdu mrzí, že si se mnou děláš starosti, já už sem snad nic blbýho nebudu psát... Třeba se to zlomí a já vyrazím se vztyčenou hlavou do ulic :-))) No, spíš naivně čekám na zázrak, ale i ty se dějí. Zatím si myslím, že mě nikdo a nic nevytočí, kyž nic necítím, takže ani revize. A děkuju. Já zase každou chvíli myslím na tvoje zranění a přeju ti bezbolestné hojení!!! Když ti bude zase smutno, vypiš se z toho, sdělená bolest, poloviční bolest (nebo, jak se to správně říká).

Tady se nikdo nepředstavuje a to je dobře, protože díky tomu máme odvahu napsat pravdu o všem, co prožíváme a cítíme. Svěřujeme se s intimními problémy, soucítíme spolu, prosíme o radu, názory, zkušenosti ostatních. Všichni si rádi přečtou, co sem kdo napíše, i když třeba právě konkrétní problém se ho netýká osobně. A je to fajn, protože se necítíme sami. Jsme i když jen virtuálně, v péči přátel, kteří se navzájem chápou a podporují, povzbuzují. Vítáme každého, kdo potřebuje podpořit, poradit a také každého, kdo je ochotný poradit nám všem :-)))

Dobrou noc všem milým duším, klidný spánek, příjemné sny!

Malířko,ale já žádný obrázky nedostala.Kdy si je posílala?Jinak jsem koukala na ty stránky a jednodušší bude,když zavoláš rovnou na to číslo,je to přímo na tu pani co to pořádá.Jmenuje se Zuzana Křesťanová.První konstelace jsou 10.5.Ono na těch stránkách je toho hrozně moc a dalo by ti dost práce,než bys našla přímo tuhle.Hezký večer.