Diskuse - Deprese

Nic není jisté, jen pravděpodobné.

Možná si ten případ, kdy tvůj mozek proistě nefunguje tak jak má. A nejhorší je uvědomění si tohoto faktu což přináší další utrpení.

Viděl jsem člověka v těžké depresi jednou. Byla to vyhaslá bytost, vosková figurína bez života, ztuhlá ve vsém vnitřím konfliktu. Byl to muž středních let co dal dohromady systém odeštů vodoměrů v Plzni, když se systém zaběhl stal se zbytečným a dostal výpověď a taky depresi. Nejedl nespal, nic ho nebavilo až dospěl do stavu kdy si řekl, že už dál nemůže a naládoval do sebe balení Cipralexu co měla doma manželka. A tak zkončil na psychiatrii kde jsem ho jako medik měl čest vidět.

Jednoduše člověk nemůže spojit celý svůj život s jednou věcí jako je práce či jedna osoba atd. Pocity vycházejí z myšlenek, které máme na základě toho co jsme prožili a jak to vše hodnotíme samozřejmě, že interpretace je ovlivněna dogmaty podle kterých jedem od dětství.

Luboši: základ je terapie né farmakologická, ale psychologická. Nepopírám to že v akutní fázi je třeba zasáhnout farmakologicky, ale další cesta musí být nejen chemická. Můj názor a nemusíš ho sdílet je ten, že peklo existuje jen to, které si sami vytvoříme. Vždy je cesta ven, jen někdy je velmi složité jí najít uprostřed vírů naší mysli. Možná to je jako by si měl demknout ve sněhové vánici s holíma rukama drobný zámek ještě menším klíčem, nejen že nevidíš, ale máš ztuhlé ruce. Pak se zdá možnost odemknutí nemožná, však naděje tu je stále.

Jirko, není to tak, že depresi dostane jen ten, kdo se upnul na jednu věc, nebo jednoho člověka a přišel o to. Připadá mi, že máš na všechno recept a se vším si víš rady, tak proč potom navštěvuješ tyto stránky? Jedna věc je teorie a druhá praxe.. U každého je ten spouštěč D něco jiného, roli tam hraje i rodinná dispozice, dětství, výchova..cokoliv. Ano stav mysli je velmi důležitý a myslím, že všichni, co tady píšou se z toho chtějí dostat a pokud jsi medik, jak píšeš, překvapuje mně, že jsi měl předtím názor, že deprese se dá "přemoci" a sám by ses s takovým člověkem nemazlil.
Léky u D jsou už prostě nutnost. Všichni máme radost z malých úspěchů-to že vyrazíme ven, to že doma něco uděláme..že se něco povede a zároveň tě pak vrátí zpátky i třeba malý neúspěch. Každý má období, kdy je nahoře a kdy je hůř. Když podle tebe přijít o práci není pro nikoho důvod k D, co bys jako "důvod" omluvil? Zdá se Ti to nepochopitelné, že někdo upadne do D kvůli ztrátě práce? A zažil jsi to? Myslím, že tys prostě měl období úzkostí, nebo neúspěchů, ale ne D. Nepíšeš nic o rodině, práci, co máš rád, jaký jsi měl den... Kdyby každý uměl ovládat psychiku tak jak píšeš a všichni by se nad tím zamýšleli a řekli si "aha, tak já dělám špatně to a to..takhle na to musím.." to by bylo, vid?! (nevím kolik ti je, ale také mě zaráží Tvé hrubky..což se stane každému..ale "holíma rukama?")

Jirko - neumím si představit, že pokud chce někdo zneužít PN, půjde marodit s D??! Kolik myslíš takových lidí znáš? A proč by to dělal? Myslíš, že za to stojí ztráta zaměstnání, mít možnost jít ven jen na 2x 2hodiny, problémy doma atd? Zahrát depresi...? No nevím.. Pokouším se řídit tím, jak psala Malířka.."neodsuzovat, vyslechnout si..atd" (to se mi moc líbilo..:-)..ale v tomhle případě mi to nejde..

Ahojky, Jirko, včera ten příspěvek patříl asi mně, že? Myslíš si , že se lituju, že jsem chudinka. Prostě mi přijde, že je život nespravedlivý a s tím nic neuděláš. Rozebíráš mě, jsem nepřístupná,vím. Můj psycholog měl co dělat, abych mu uvěřila a svěřila se mu.
Maliřko, ten Neurol mi přijde, že mi pomáhal zpočátku, pak už ne a teď nárazově jeden občas - tak ano. Nebo mám vsugerovaný, že po prášku je líp. Nějak se mi nechce psát.
Všechny vás moc moc zdravím.......

ALKO - nemyslím si, že se lituješ..každého asi napadne někdy takové to "proč já?"..ale každý se s tím podle svých možností snažíme něco dělat a to bys nedělala, kdyby jsi se nechtěla uzdravit:-)) A i to chce sílu :-)Já mám někdy takové splíny sama nad sebou, že se mi chce brečet. Přijde mi, že jsem si ty nezdary vybrala na několik let dopředu. A jak píšeš - to je život- a bývá nespravedlivý.
Malířko, Pájo, Alko, Milunko, Marcelko a ostatní - píšete všichni moc hezky, mile, ve spoustě příspěvků se poznávám a jsou v tom kusy pravdy.
Všechny zdravím, držte mi zítra palečky :-((

Ahoj všem, už přes měsíc jsem věrnou čtenářkou této diskuze a doufám, že se stanu i pisatelkou. Všechny už vás trochu znám a ve všech vašich příbězích, pocitech a situacích mám tak trochu zrcadlo svého života. Chtěla bych vám poděkovat za laskavost a toleranci, která z vašich příspěvků vyzařuje a budu moc ráda, když mezi vás budu patřit. Neumím psát tak jako třeba Malířka, která dokáže reagovat na každý příspěvek a dodat naději a nerada bych někomu přitížila, žít s touhle potvorou je i tak dost těžké. Jsem z vás asi nejstarší, bude mi letos 55, mám 2 dospělé dcery a vnoučka. S depresí bojuji od svých 25 se střídavými úspěchy, neúspěchy a remízami, teď jsem několik let v ID, už podruhé. Když jsem zjistila, že mi klasická medicína neumí pomoci, zkoušela jsem jiné alternativy, strašně jsem nechtěla vzdát zaměstnání, zase přijít o těžce nabyté znalosti - byla jsem účetní a zákony se pořád mění. Přesto se to stalo. Také jsem hledala cestu k uzdravení, přečetla jsem spoustu knih a když to shrnu, tak je ze mne napůl indián a napůl buddhista, pomáhá mi to žít a nepřipadat si jako ztroskotanec, ale smutku, úzkostem a propadům to stejně nezabrání.
Tak ještě jednou děkuju za to, že jste, té "Síle" nad námi, že mi dovolila vás najít a přeji všem klidný večer.

Jirko,jen jsem ti teda zapoměl napsat,že jsem měl dlouhodobou psychologickou léčbu individuální i skupinovou.Nyní bych tedy chtěl jezdit aspoň jednou týdně na skupinovou terapii.Mám skvělého psychologa a mohu kdykoli mu zavolat a komunikovat s ním.Když nevěříš,že deprese je nemoc,já ti to vymlouvat nebudu.Jen doufám,že nebudeš psychiatrem,to bys asi odsoudil vícero lidí k sebevraždě.Všem přeji krásný večer.L:

Krásný večer všem!
Především chci reagovat na JIRKOVO příspěvky.Nic ve zlym,ale tvoje příspěvky mě tak trochu zvedly ze židle.Nevim jak s tebou souhlasí ostatní,ale já skoro v ničem ne.Mám pocit,že ty opravdu nevíš,co to je deprese!Za prvý na mě tvoje články působí tak trochu učeně a vůbec mě neoslovují (tak jako příspěvky ostatních) a za druhý si z nich člověk moc nevezme.Když vezmu konkrétně např. problém deprese a prac.neschopnosti,tak jsi na velkym omylu,že depku můžeš jenom zahrát.On totiž zkušenější člověk pozná už na pouhém pohledu,že dotyčný má problémy spojené s psychikou.Mě osobně by se to u doktorky nezadařilo,protože to na mě pozná už mezi dveřma.Ale to bys musel mýt opravdu aspoň trochu zkušeností s depkou.Nic proti tobě,ale mám pocit,že ty na tyhle stránky opravdu nepatříš!
Za chvíli napíšu ostatním,ale dám si pauzu.

Jirko, mimochodem, ze začátku jsi psal bez chyb a teď se to skoro nedá číst, zarazilo mě, že jsi nám napsal, že nepřeješ uzdravení a že se dá D simulovat..., možná by bylo pro všechny lepší, kdybys přestal přispívat do naší diskuze. Bylo nám tu dobře a určitě v tom chceme pokračovat! V něčem se dá s tebou souhlasit, ale ne ve všem, dobří lidé, přátelé, kteří si nezištně pomáhají, mi rozumějí...
(Nejedná se o derealizaci, ale o depersonalizaci a nezlob se, o buddhistické filozofii víš dost málo na to, abys ji odsoudil. Ani jsem se o něčem takovém nezmiňovala, jen o stavu mysli bez emocí. Promiň.)

Ahoj Romano, vítám tě tady :-) Tvůj příběh se v mnohém podobá těm ostatním, přesto mě dojal (kdybych měla slzy, pobrečela bych si). Dozvědět se, že ostatní prožívají svůj život od dětství podobně, usmíří člověka tak trochu sama se sebou, protože už není jediný "slaboch, lenoch"... Pochopí, že není ostuda, že tě na kolena srazila smrt blízkých, ztráta práce, zrada přítele, šikana šéfa, kruté dětství atd....

Gabča mi udělala radost, tak ať vám to vydrží!!!

Luboši, to je škoda, že nemůžeš na sraz. A není pravda, že nás tvůj dopis nezaujal, tady si každý rád počte něco nového, o čem nevěděl... Někdo tu napsal, že z tvých příspěvků je cítit zvláštní klid a dobrota, takové pohlazení a je to tak :-))) Já bych šla do té kavárny, o které píšeš, nosit kafčo hned, dělala bych radost hodným lidem (i sobě). P.S.: Jirka je stomatolog, vím to z jiných diskuzí (Panická porucha, nebo Agorafobie).

Alko, Lindo, Miluno, Marcelo, Kollerko, Honzo, Pájo, Lili a ostatní, zdravím vás a nazapomínám na vás :-)))

Dnes jsem volala kontrolorce PN a ona se trochu prokecla, že ji na mě posílá zaměstnavatel a prý, to se nedivte, když jste dlouho nemocná, kdy se uzdravíte?! Ostřeji podotkla, proč nemám vycházky non-stop od 8 do 18, že jsem si to měla zařídit. Já na to, když máte tuhle nemoc, tak si nezařídíte nic. A včera mi řekla cvokařka, že mě pošle do nemocnice, když nebudu do května O.K. Já vám nevím, jestli je to jenom ve mně...

Nino, vítám tě mezi nás :-) Taky z tvého dopisu cítím vlídnost a něco, jako pohlazení. Jsme taky rádi, že ses našla a přidala se k nám. Náhody (prý) neexistují...

Milí moji, přeju vám příjemný a vydatný spánek, krásné sny a hodně, hodně, hodně zdraví a síly :-)))

Milá Malířko,
ještě chci napsat tobě a doufám, že to je včas a ještě jsi na pohovoru u revizní lékařky nebyla. Prosím Tě, obrň se trpělivostí a nenech se rozhodit. Revizní lékař je úředník, který kontroluje podřízené lékaře, aby neplýtvaly prostředky na pracovní neschopnosti. Což v praxi znamená, že když je někdo v PN půl roku, zejména s naší diagnozou, revizní lékař ho chce vidět. V ordinaci budou tedy sedět dva lékaři. ale ne proto, aby se poradili, jak ti pomoci. Rev. lékař se tě zeptá jak se cítíš a nejspíš ti řekne, že už jsi v PN dost dlouho a že už by to chtělo pracovní pokus a kdy tedy hodláš jít pracovat, že takhle to nejde do nekonečna. Takže ty si sama musíš obhájit (a na to není většinou nikdo připravený), že na soustavné každodenní zaměstnání zatím nemáš.
Po půl roce se zahajuje řízení o přiznání ID jen v případě, že pacient se do vyčerpání podpůrčí doby (l rok) pravděpodobně neuzdraví (např. komplikovaný úraz s následky), stát totiž vyjde ID levněji než nemocenské dávky. Víš, ten revizní lékař může být chirurg, cévař apod., prostě někdo, kdo nemá o psychiatrii ani ponětí a myslí si, že jsi simulant, kterému se nechce dělat. Jinak máš opravdu nárok na nemocenské dávky jeden rok a musíš být hodně na kolenou, aby ti daly plný inv. důchod, většinou dostaneš částečný. Moc ti přeji, abys dostala sílu a odvahu dojít se někam zeptat na zaměstnání, už proto, abys ev. mohla říct, já jsem to zkoušela, ale zatím to nejde. A i když máš pocit, že po l4 letech v jednom zaměstnání nevíš, o čem dnes svět práce je, věř, že když ti bude dobře, naučíš se cokoliv, na administrativu potřebuješ jen umět pracovat s počítačem a když máš trochu štěstí na lidi, jsi spokojená i na nějaké provozovně nebo jako sekretářka stavbyvedoucích.
Tak ještě jednou, pohovor s reviz. lékařem ber prosím jako byrokratickou proceduru, která nemá s lékařskou etikou ani lidskostí nic společného. Moc ti držím palce a ještě jednou zdravím všechny statečné lidičky.

Nino, moc děkuju (už bulím, hurá, zase mi to po pár dnech jde) !!!

Ahoj NINO, vítám tě tady mezi námi a je super, že jsi našla odvahu napsat. Já taky dlouho jenom četla, než jsem napsala, ale dnes jsem šťastná, že jsem se tehdy rozhodla a udělala ten krok. Psala jsem na Panikářky, ale vmísila se tam jedna zlá duše a rozeštvala to tam. Bylo mi z toho na nic, nedalo se to číst, jsem citlivka. Třeba dnes mi nesedlo, co mi napsal Jirka, docela jsem z toho špatná. Ale jsou tu jiní, kteří tě určitě podpoří a to už sama víš.

Tak už jsem tu.V první řadě bych chtěla pozdravit nové lidičky a popřát jim,hodně sil a aby jim tyto stránky alespoň trochu pomohli.
ROMANKO,jelikož je tvůj příspěvek poněkud delší,pročtu si ho zítra a určitě zareaguju.
HONZO,nejsem se jistá,že pokud jde o inv.důchod,musíš být alespoň rok na neschopence.Já jsem si o důchod žádala loni,kvůli depce jsem neschopenku nikdy neměla,chodím do práce stále a přesto mi uznali částečný inv.důchod.
GABČO,mám radost i za tebe,že se tvému manželovi vrací chuť do života.Moc tobě i jemu přeji,aby to bylo jenom lepší a lepší!
LINDI,tobě budu zítra držet palečky a určitě napiš,jak to dopadlo.
MALÍŘKO,je mi líto,že tě takhle uhání kontrola.Fakt nechápu,o co jim jde.Přesně takovým lidem bych přála pořádnou depku aspoň na měsíc!Jinak jsem se tě chtěla zeptat,jestli je možný vidět někde na webu tvoje obrázky.Moc by mě zajímalo,jak maluješ.Já byla dneska poprvé na józe a bylo to fajn.Fakt dobrý relax.Taky jsem ti chtěla říct,že kdybys chtěla zkusit ty konstelace,tak to někdo provozuje i u vás v Hradci.Kdyby tě zajímalo víc,tak ti napíšu podrobnější informace.Já na ně jedu v sobotu.Kámoška už na nich byla asi pětkrát a moc jí pomohli.Dozvíš se tam docela dost!
Jsem nějaká unavená,tak půjdu spát.Přeji všem hezkou klidnou noc!

Ahoj Romanko, také tebe vítám a moc zdravím na dálku. Ty jsi toho taky tedy zažila. Je mi to líto. Hlavně to, co píšeš s maminkou, protože jsem zažila něco podobného. Jak je to dlouho, co maminka zemřela?
K těm lékům, já brala Cipralex, bylo mi po něm špatně, teď mám Fluzak - 2 tbl. denně. Romanko, opravdu lépe mi začalo být přesně po čtyřech týdnech, pak už se to den ode dne zlepšovalo. Ustával tlukot srdce, úzkost, mohla jsem pomalu ven i s dětmi, jet na chvíli do města a nesesypat se z lidí a tak. Po pár dnech jsem začala po půlce ubírat Neurol. Vždy třeba za čtyři dny. Brala jsem tři denně, ale pak mi přišlo, že vlastně ani nezabírá, a tak když jsem jednou náhodou zapomněla, už jsem si ho potom nevzala. Přibližně po dalším měsíci se mi přestaly jakž takž klepat ruce, akorát mě teď často bolí hlava, jinak už to docela jde. Můžu normálně jíst a radovat se z dětí i z malicherných věcí. Mně když bylo nejhůř, ležela jsem jen na gauči, zvládla jsem se obléct, dát oblečení dětem a pustit jim pohádku. Kolikrát jsem nebyla schopna jim dát ani oběd a byla jsem moc vděčná, že mi pomohl švagr. On jediný z rodiny mě chápe a neodsoudil mě, i když si touto nemocí neprošel. Manžel mi nerozumí, ale má mě moc rád. Jen mi nejde také plakat, jak píšeš. Minulou středu jsem si to vybrala.

Jo a ten Mirtazapin mi psychiatrička napsala na spaní, jenomže jsem v noci narazila do zdi a nemohla dojít zpátky do postele, lezla jsem po zemi jako opilá. Po jedné tabletě. Psych. mi řekla, že je to asi silné na mě, ať to neberu, tak mám na spaní Rivotril. Beru si ho jednou, max. dvakrát do týdne, když se chci opravdu vyspat nebo jsem hodně unavená a potřebuji si odpočinout. Píšeš, že bereš AD pár dní, dej jim ještě čas. Poprvé ti zabraly po 6 týdnech, snaž se to vydržet. Já vím, že se mi to říká. Ale musíme to zvládnout. I já věřím, že bude jen a jen líp........i když třeba s léky, ale nechci už zažívat tu hroznou úzkost a bezmoc. Držím palečky, pa

Píšu v rychlosti a jsem dysgrafik.

Nejsem a nebudu psychiatr, trhám zuby a vrtám výplně a uvažuji o maxilofaciální chirurgii.

Těší mě, že máte emoce :) I když negativní a vůči mě.

Proč navštěvuji toto fórum? Již nejvíce ze strvačnosti. Neměl jsme depresi, přinejmenším né v podobě co máte vy! Je mi líto, že trpíte, je mi líto, že jsou lidé co umírají na rakovinu, děti co trpí hlady a také umírají, bohužel, tak to je a já to nezměním.

Jediné co umím je podělit se o zkušenosti, moje zkušenosti, můj přístup. Je to správný přístup? Je ten váš správný? Kdo to posoudí? Mohu sdílet vaše názory a postoje, mohu souhlasit, mohu nesouhlasit. To samé platí recipročně.

Zjistil jsem, že tu hledáte spíše než rešení, podporu a souznění. Přeji vám jen to hnejlepší a život bez D a úzkostí.

Marcus Aurelius, Hovory k sobě, kniha VIII

Mé svobodné vůli je svobodná vůle mého bližního stejně lhostejná jako jeho dech a jeho tělo. Neboť třebaže jsme stvořeni především kvůli sobě navzájem, přece jen vůdčí rozum jednoho každého z nás je svým vlastním pánem: jinak by špatnost mého bližního byla nutně zlem i pro mne. Ale to jistě nebylo v božském záměru, a to proto, aby nikdo jiný neměl moc učinit mě nešťastným.