Diskuse - Deprese

Ahoj Gabčo,
v tomhle těžko radit, já si to zažila se starší dcerou .... u nás bylo řešení nevyptávat se, nevyčítat ...... čekala jsem až ona sama bude chtít začít mluvit ......ale u každého je to jinak... tak držím palečky :-)

Není v nemocnici bez souhlasu ho nemůžou odvést,celý den peospal tak se to vstřebalo,léky užívá už dlouho a pořád mu je střídali kvůli tomu srdci a asi tím náhlým vysazením se to u něj tak rozjelo napřed byl jen trochu nervozní že je nemocný a nemůže do práce.Vím o co jde dělala jsem zdravku,není to lehké ale snažím se co můžu,cečer si pobrečím a další den musím zase fungovat,jsme od sebe o 30 let a máme 2.5 roční dceru.Děkuji za podporu.mějte se všichni a držte se

Ahoj Gabčo, nojo, D je mrcha. Ty máš výhodu, že máš zdrávku, tak víš, co můžeš pro muže udělat. Vy jste ve finanční tísni? Ty jsi asi s děckem doma, on v PN, že se ptám! Co poradit? Asi má obavy z budoucnosti, takže ho uklidnit. Udělat mu k jídlu, co má rád, pobavit ho tím, co má rád, třeba filmem, hudbou, něco mu předčítat a hlavně musí vědět, že je milovaný, že ať se stane cokoliv, pořád bude milovaný. Taky pomáhá rodina, návštěva dobrých přátel. Měl by docházet na terapii, vykecat se.
Nedělá nám dobře, když nás nutíte do aktivity, do které se nám nechce. Nejhorší je zavést nás mezi veselící se lidi, kteří si užívají života, což my neumíme, pak je nám ještě hůř.
Gabčo, přeju vám, ať to zvládnete. Napiš zase, co se událo, jak se vám daří :-)

Milunko, neschopenku zatím ještě mám, ale obvodní mě připravuje na možnost posudkové komise, že mě asi budou kontaktovat na pohovor. Nevím, co mám od toho očekávat. Moji nejbližší by mě nejradši viděli v práci a já pořád, jak ten tvrdohlavý osel, nedělám nic.

Všem milým přátelům přeju klidné a příjemné dny a hlavně, ať se cítíte dobře!!!

Ahoj vám všem,trošku jsem si vás přečetl zpátky,díky za podporu při mé bolístce,už to tolik nebolí,ale pořád je to na dvou místech otevřený a vytéká mi z toho krev,manželka mi to převazuje.Děkuju ti malířko,jak tady pomáháš všem dobrými radama i když máš taky trápení a obavy,jak to bude dál.
Gabčo,taky jsem,už je to dávno,to jsem ještě chodil s mojí nynější manželkou,spolykal prášky.A vím,že za mnou chodili všichni nejbližší na psychiatrii,směli si mě vzít do parku a vím,že nikdy,ani později nikdo nevyčítal,co jsem udělal.Víš,já si myslím,že už to nikdy neudělá,hodně ať se s ním mazlí dceruška a dojde mu,že by strašně ztratil.Znám to trošku na sobě,kolikrát je mi tak zle,že o tom přemýšlým,manželka a děti by to museli přežít, máme se všichni hodně rádi,bylo by to moc těžký,ale já,že bych měl přijít o vnoučata,to teda né.Přijdou,naskáčou na mě,jsou to malý mrňousci.A chci ti ještě říct,že to máme trošku podobný,naše dcera má manžela staršího o 27 roků,je o tři roky starší než já.A vím,jak by za ně dejchal,mají děti 3a5roků.Jsou to jeho první děti.Tak ti držím palce,ať se to srovná i s tím srdíčkem a tak celkově.Ahoj.L.

Ahoj Luboši,
teď jsem si vzpomněla, že rány se zrychleně hojí po balzámu "višňák". Je to dezinfekce a prodává se v lékárně, smrdí, jako uzené. Kdysi jsem s ní léčila velkou hnisavou ránu pejskovi a hojilo se to před očima. Pak jsem zbytek masti dala jedné paní pro jejího psa (pokousaného) a ona mi potom ještě několik let děkovala. Doktor mi poradil před převazem ránu vydezinfikovat (peroxidem, slabým hypermanganem) a pak nanést višňák, dělala jsem to asi 3x denně a pes měl snad za tři dny ránu zacelenou. Nezlob se, že ti píšu o psovi, když jsi člověk, ale vzpomněla jsem si na to a mám s tím vlastní zkušenost. Zkusila bych se zeptat doktora nebo sestry, jestli by to bylo taky na tvou ránu vhodné...

Všem pisálkům: kdepak jste? Asi je vám dobře, když se nepotřebujete vypsat a to je moc dobře! Mějte se fajn :-)))

Všem vám moc děkuji za příspěvky a podporu,včera a dnes to bylo celkem v pohodě,sám vymýšlel nějaké činnosti,bavil se,dokonce se i smál a ustaly i ty svalové záškuby,jen nevím jestli je to pokrok k lepšímu nebo jen přijde další fáze.Malá to asi cítí protože se k němu piřád tulí a pusinkuje ho,ráda bych mu uvařila něco dobrého ale má omezené jídla kvůli lékům na srdce a na krev.Snažím se jak můžu podporavat ho a dávat mu najevo ujak moc ho miluju,neumím si život bez něj představit.Musím bojovat a on taky a hlavně chceme zabránit aby se dostal do léčebny,jeho zaměstnání je řidič a to by pak mohl být problém.S rodinou je to u nás problém chvilku se bavíme pak zase ne už mně to nebaví je to pořád dokola kvůli prkotinám.Všem vám držím palečky at to zvládnete,myslím na vás.Napište mi ještě co je ta kineziologie,jestli vám to pomohlo a jestli se to platí.Díky a mějte se papa

Všem vám moc děkuji za příspěvky a podporu,včera a dnes to bylo celkem v pohodě,sám vymýšlel nějaké činnosti,bavil se,dokonce se i smál a ustaly i ty svalové záškuby,jen nevím jestli je to pokrok k lepšímu nebo jen přijde další fáze.Malá to asi cítí protože se k němu piřád tulí a pusinkuje ho,ráda bych mu uvařila něco dobrého ale má omezené jídla kvůli lékům na srdce a na krev.Snažím se jak můžu podporavat ho a dávat mu najevo ujak moc ho miluju,neumím si život bez něj představit.Musím bojovat a on taky a hlavně chceme zabránit aby se dostal do léčebny,jeho zaměstnání je řidič a to by pak mohl být problém.S rodinou je to u nás problém chvilku se bavíme pak zase ne už mně to nebaví je to pořád dokola kvůli prkotinám.Všem vám držím palečky at to zvládnete,myslím na vás.Napište mi ještě co je ta kineziologie,jestli vám to pomohlo a jestli se to platí.Díky a mějte se papa

Všem vám moc děkuji za příspěvky a podporu,včera a dnes to bylo celkem v pohodě,sám vymýšlel nějaké činnosti,bavil se,dokonce se i smál a ustaly i ty svalové záškuby,jen nevím jestli je to pokrok k lepšímu nebo jen přijde další fáze.Malá to asi cítí protože se k němu piřád tulí a pusinkuje ho,ráda bych mu uvařila něco dobrého ale má omezené jídla kvůli lékům na srdce a na krev.Snažím se jak můžu podporavat ho a dávat mu najevo ujak moc ho miluju,neumím si život bez něj představit.Musím bojovat a on taky a hlavně chceme zabránit aby se dostal do léčebny,jeho zaměstnání je řidič a to by pak mohl být problém.S rodinou je to u nás problém chvilku se bavíme pak zase ne už mně to nebaví je to pořád dokola kvůli prkotinám.Všem vám držím palečky at to zvládnete,myslím na vás.Napište mi ještě co je ta kineziologie,jestli vám to pomohlo a jestli se to platí.Díky a mějte se papa

Jsem tele hned jsem to tam bouchla 3x myslela jsem že to neodešlo

Mohl by to být únavový syndrom.

Ahoj všem,můžete mi někdo poradit ohledně léku prozac?Beru ho už skoro 6 týdnů a zatím nic moc.Někdy mám pocit,že je to horší.Tento lék prý potřebuje víc času,ale já už přestávám věřit.Nevím,jestli mám změnit léky nebo ještě vydržet.Tak jestli máte někdo zkušenosti,tak mi poradte.

Ahoj, zdravím všechny hodné lidičky na této diskuzi. Pár dní jsem tady nebyla, tak si vás musím pročíst. Musím vám napsat, že jsem se v úterý odhodlala, že začnu užívat ty nové AD - Argofan. Ve středu to bylo v pohodě, ale zato ve čtvrtek... Byla jsem v práci a zničehonic mi zalehly uši, hučelo mi v nich a já jsem začala panikařit, že je to z těch nových léků.Všechno jsem slyšela tlumeně a jakoby z dálky a zase jsem se začala bát, že omdlím. Bylo to hodně nepříjemné. Po práci jsem co nejrychleji utíkala domů a po dlouhé době jsem zase brečela, že je to všechno na prd, že mi je zase špatně... Naštěstí mě manžel uklidnil a řekl mi, že si myslí, že ty zalehlé uši mám k rýmě, protože jsem už nějakou dobu parádně nachlazená. V pátek jsem dostala antibiotika a opravdu, uši pomalu odlehly a dnes už je to všechno ok. Jenom mě mrzí, že jsem tak "selhala", že při prvním problému začínám panikařit a zase vidím všechno černě a bojím se. Dřív bych nad nějakým zalehlým uchem mávla rukou a dnes z toho panikařím... No ale ještě chci napsat, že mi ty nové léky nezpůsobují žádné vedlejší účinky, tak jsem ráda. A věřím, že to zase bude v pohodě... dnes bylo u nás nádherně, tak jsme vyrazili do zoo a měli jsme se úplně super - jako už dlouho ne. Omlouvám se, že jsem se tady tak rozepsala, ale potřebovala jsem to ze sebe dostat. Mějte se všichni co možná nejlíp a já vás jdu teď zpětně dočíst. Ahoj.

Ahoj všem, pár dní jsem si Vás jenom pročítala, nějak jsem neměla síly.. Pro Milunku - ta "dobrá dušička" co Ti přála ke svatbě a nepodepsala se, jsem oslík já..
Pájo - to je super, že jste měli krásný den v zoo. Já tam vždycky na všechny strasti na chvíli zapomenu. Venku na vzduchu, procházka, zvířátka, je čas si popovídat, nikam se nehonit.. Jinak k těm lékům - mně bylo ze začátku strašně - měla jsem hrozné panické úzkosti, že mi něco je, srdce mi bušilo, jak splašené..no, v uších mi zvoní do dneška..nemohla jsem kvůli tomu ani usínat, tak jsem si vždycky dala discmana, jinak jsem myslela, že se zblázním..nic jiného jsem nevnímala.
Alko, jsem ráda, že se manželovi nic nestalo, snad je to pro něj poučení pro příště..
A taky k těm vycházkám - mě zatím za 7měsíců kontrola nepřišla ani jednou, ale doktro mi nechtěl neomezené napsat vůbec a mám jenom od 10-12 a od 16-18..no je to na nic..když musím jít ven, tak prostě jdu, to se jinak s D nedá..
Tak hezký zbytek večera všem a zase napište. Dobrou.

Krásný den všem!
U nás svítí slunce a vyhřívá nám byt, takže ani nemusíme topit, ale jsou vidět šmouhy na oknech, to po té sněhové smršti, která se přeš časem přes nás přehnala (vypadá to, že bych měla umýt okna, protože nemáme záclony a přes zimu jsou kvůli světlu pro bonsaje vytažené i žaluzie, takže je to hrůza).
Pájo, myslela jsem na tebe, říkala jsem si, už je z toho venku, proto nepíše a ty ses zatím trápila. Ještěže máš skvělého manžela, který ti pomáhá. (O tom svém mužském si myslím, že on mě nechápe, pořád mám pocit, že si myslí, že něco simuluju.) Pájo, mě se taky točí hlava a chvílema mě brní vršek hlavy, jako bych byla mírně opilá. Doktorka mi měřila tlak (70-120), prý normální.
Taky mi sdělila, že mě bude někdo kontaktovat na rozhovor, protože mi v dubnu vyprší 6 měsíců PN, tak nevím, co mám od toho očekávat.

Lindo, jak je ti a jak to vypadá s hledáním práce? Nebyla jsi náhodou na nějakém pohovoru, kvůli dlouhé PN? Ještě k vycházkám, volala jsem té kontrolorce a ona, že prý si myslela, že jsem si místo marodění přehodila zpátky k matce (jak na to přišla?). Byla mě zkontrolovat už dvakrát u přítele, takže to vypadá, že je asi naočkovaná z práce, že se tam snaží mě vymést, ale takhle blbě....

Teď něco pozitivního: včera jsme vyrazili na první projížďku na kolech, nechtělo se mi, ale díky tomu, že jsem přítele nechtěla naštvat (potřeboval relax a je to cyklista tělem i duší), jsem se přemohla jela. měla jsem obavy, jestli mi to po zimě půjde, ale díky posilování ve fitku jsem tuto zátěž skoro ani necítila. Přítel mě pochválil, že konečně nefňukám před kopcem. Taky mě to nabilo energií, takže jsem řekla, že dnes pojedu vyzkoušet nové brusle. Ale pochybuju, že se sama vykopu, jako bych najednou neměla odvahu vyjít ven, kde jsou lidi. Achjo. Máte tyhle pocity někdo taky?

Kdepak se nám toulá naše Lili?

Včera jsme na kolech zajeli na jeden ranč v okolí, kde se můžete projet na koni, děti na ponících. Bylo tam tolik lidí, že nebylo kam se posadit na kávu, takže jsme se vrátili k úplně prázdné hospůdce při cestě. Paní u výčepu nás popzvala na prohlídku fotografíí v sále a slovo dalo slovo, domluvili jsme se, že si tam mužu udělat výstavu. Pro mě je to vzácná příležitost, protože ve městě by mě nikde nechtěli, jelikož nemám školu s titulem. Tak uvidím, třeba si někdo i něco vybere a koupí za pár kaček (bude na barvičky, štětce, plátna).

Alko, jak to vypadá s manželem, je v pořádku?

Milunko, Kollerko, Honzo, Luboši a další milí lidičkové, napište taky něco, jak se máte, co děláte. Myslím na vás a nic o vás nevím...

Ahojky, zdravím všechny. Včera se mnou pořádně zamávala změna počasí.Měla jsem tak šíllený propad, že jsem si myslela, že v tom zas jedu od začátku. Měla jsem naprosto nechutné myšlenky, že jsem musela sáhnout po neurolu, abych se srovnala. To už užívám AD skoro 5 týdnů. Připadá mi, že poslední dobou je mi o něco hůř. Už nemám tolik klidných dní za sebou. Ale pořád věřím, že se to srovná. Pořád se uklidňuji, že to za pár měsíců bude OK.Je to těžký, ale vydržím. Ale jak tady tak pročítám diskuzi, připadá mi, že zatím nikdo z Vás se necítí tak, aby mohl říci, jsem zdráv. Jak se vlastně pozná, že to všechno je pryč. Možná, že se ptám hloupě, asi jo, ale já mám srach, že už to snad ani nepoznám. Jsem doma už skouro třetí měsíc, z D bojuji asi měsíc a půl. Mrzí mě, že jsem si také za tu dobu vypěstovala naprostý odpor k mé posteli v ložnici, připadá mi, když si do n ílehnu, že je zdroj mých probdělých nocí. Proto jsem se odstěhovala do obýváku. Doma už také tolik pochopení není, manžela jsem požádala aby se se mnou nehádal a to se mu zřejmě nelíbí, že jsem tak psychicky slabá a neunesu manželskou hádku. V práci už se ptají, chtějí nějaké datum kdy přijdu. Dnes jdu poprvé cvičit, zkusím to jak to na mě zafunguje.Musím se sebou něco dělat. Včera jsem celý den sázela kytky, bylo mi hrozně, ale večer jsem byla tak unavená, že jsem to ani nevnímala jak mi je. Ach jo, kdy už to skončí, jak se ubránit tomu stresu aby mě pořád tak nepožíral,. Satčí jediná špatná myšlenka a rozklepu se.