Diskuse - Deprese

Všechny po dlouhé době moc zdravim!jDlouho jsem tu nebyla,neboť jsem měla technický problém s internetem a až dneska mi to kámoš dal dohromady.Byla jsem jak na trní,protože jsem nevěděla,co se tu děje.Tyhle stránky mi nějak přirostly k srdci.Teď jsem zhltla šest stránek najednou,takže už pořádně nevim,kdo co psal.Každopádně mě moc mrzí ti,kteří se necítí dobře.Já prožila velikonoce celkem v pohodě.Taky jsme začli s přítelem plánovat svatbu,tak doufám,že mi dá depka na chvíli pokoj,abych si to mohla vychutnat.Chce jenom reagovat na Jirkovo příspěvek ohledně zubů a ráda bych ho trochu vyvedla z omylu.Bolest zubů není jenom o správné péči.Každá bolest má svojí příčinu úplně někde jinde.Vše se odvíjí od stavu duše.Víc se dá vyčíst z knížky "Co nám tělo říká aneb po stopách nemocí".
Jinak 5.dubna jedu poprvé na konstelace,o kterých jsem tady už psala.Moc se těším,že se konečně dozvím původ svých depresí.Na druhou stranu mám trochu strach,protože je to docela náročný a emotivní.Tak jsem zvědavá,co to udělá s mojí psychikou.Jinak mě těší,když tu píšete o pozitivním vlivu kineziologie.Já na ní byla jednou a musím jen souhlasit,že je to jedna z cest,jak si ulevit.
Přeji všem krásný a pohodový večer a pokud možno dobré spaní.

Honzíku, já už nebydlím u Novotných. Bydleli jsme s Markem spolu v bytovce u kina asi dva roky tak před 10 lety.
Pak jsme se přestěhovali k našim, ale s mamkou jsem se skoro pořád hádala, tak jsme tam zůstali jen rok. Pak jsme byli ještě dva roky u Novotných a teď jsme už 4 roky ve svém. Tedy relativně. Markova babička a děda mu dali tenhle barák, kde teď jsme. Sbourali jsme kamennou stodolu a postavili nový domek, vlastně přilepili ke starýmu. Máme společný vchod s nimi a chodbu, další chodba už je naše, takže máme svý. Ale oni mě nesnáší, říkají mi milostivá paní. Jsou hrozně zlí, nikdy jsem se, Honzo, nesetkala s tak zlými lidmi jako jsou tihle dva. Já vím, že jsou staří, ale tolik jedovatých slov, co dokáží říct a potom nahodit jinou tvář a všechno zalhat... jsem ještě nezažila. Já jsem slaboch a držím se zpátky, takže vlastně držím hubu a nechávám se pomlouvat. Akorát k nim teda nechodím. Když pomlouvali mamku - a to už po smrti, tak to byla síla, tehdy jen jednou jsem jim řekla, že o mrtvých se ve zlým nemluví, i kdyby cokoliv a od té doby u nich nebyla Manžel tam chodí i děti třeba chvilku samy, ale já ne. Pozdravím a toť z mé strany vše. Jsem tvrdohlavá a palice dubová, beran holt no.
Můžu se tě ještě zeptat? Ty jsi byl v léčebně a pak ti bylo dobře a zase se to vrátilo? Já mám strach, že se nikdy neuzdravím. Nechci jít do léčebny, kdo by se staral o děcka?
Víš, já jsem taky hodně vzteklá (babička říká, že po taťkovi, prý taky byl) Dokážu se naštvat a kopat do věcí až mě bolí prsty u nohy. Nebo něčím hodit, už jsem takhle rozbila spoustu věcí, naposledy jsem vzteky hodila tu umělou dětskou židličku a upadlo jí z boku to držadlo nebo co to je?
Teď,se dávám pomalu dohromady,ale vše mi vadí, třeba ty emoce -když manžel zakřičí na děti, udělá se mi hned zle..... nebo když děcka hodně křičí a zlobí, taky mi je špatně, začnou se mi klepat ruce a je mi na zvracení.
Myslíš, že to někdy přejde nebo už to bude celý život se mnou? Promiň, že otravuju takhle, ale jsi starší a zkušený a zažil jsi mnohem víc než já. Asi i Luboš, ale ten je teď marod, tak ho nechci otravovat blbýma otázkama. Tak se nezlob, hezký zbytek večera a dobrou noc všem

Vliv genů je 60% takové obecné schrnutí u polygenní dědičnosti.

Je v tom více faktorů, nebudu to rozebírat, zabíhal bych do zbytečností a něco se řeší přeci jen v "odborné" společnosti.

Není žádná věda si čistit zuby 2-3xdenně a přeci jen mít kazy a endodonticky ošetřené zuby. Důležitá je technika čistění. Jako dnes pacientka cca 35let, zubní kámen na půl Gízy, více jak 8 extrakcí a rozsáhlé kazy na 8čce a 7čce. Když jsem sondou tahal nánosy plaku z mezizubních prostor vyjádřil jsem se k hygieně. "Já si zuby čistím!" A jak si je čistíte? "To znám už ze školky!" upjatým a podrážděným tónem. Tady máte model a kartáček, tak mi to ukažtě. No vidítě, že se tímto způsobem do mezizubních prostor nedostanete. Zkuste to po mém. Vidíte, jak se zuby vyšistí i v mezizubních prostorách? "Aha, hm..."

Bez další diskuze... kde není plak není kaz! Bez odvolání na genetiku. Vždyť mají již děti zkažené zuby!!! Cucat celý den slazený čajíček je odporný zvyk! A plně zodpovědná za něj je matka či otec. Dítě bude pít i neoslazený čaj. Opravdu nemám rád prupovídky "Pane doktore mi to máme v rodině! Má stejný problém jako já." Odpovím ano, protože si neumíte čistit zuby a vaše dítě to učíte podle sebe.

Žiješ s rodiči svého manžela ve společném domě, dle tete jsou to zlí lidé co se přetvařují. Naštěstí máte svoje a sdílíte jen část domu, bohužel vchod. Jsou jedovatí a pak vše popřou (pocit hněv). Svůj hněv si necháváš pro sebe a pak si vše vyčítáš, tedy si špatná ty, protože nejsi schopná s tou situací nic dělat (pocit bezmoc)

Po konfliktu ohledně památky tvé matky jste se rozkmotřili nadobro (proto si milostivá paní).

Máš strach že i když půjdeš do léčebny, což nepřipadá v úvahu kvůli dětem, tak se to stejně vrátí.

Charakterizuje tě vznetlivost a agrese je zaměřená na náhradní objekt né zlé rodiče manžela, ale na věci.

Težce neseš výlevy emocí manžela vůči dětem a velmi te rozrušují. což však je protiklad k tvému výbuch emocí, který si však také vyčítáš.

Tak sice to nebylo na mě, ale doporučuji psychoterapii. A máš velkou naději se toho zbavit, budeš muset však na sobě pracovat.

Jirko, tak kam si budeme psát?

Alko, já nevím jestli je Jirka odborník..psychoterapie je určitě fajn, taky chodím, ze všeho se tam vypovídám a nestydím se zeptat na cokoliv, i když třeba nějakému jednání nerozumím, nebo nechápu, proč ten a ten něco udělal a nebo ne..dá mi na to doktor vždycky odpověď, která mi prostě stačí a už se tím jakoby nemusím zabývat a jdu dál..už to prostě neřeším. Spíš si tady asi můžem napsat zkušenosti, než ti jako Jirka psát, co co znamená :-) to ti právě řekne odborník.. Určitě to bude lepší:-) Jsou okamžiky v životě, že si taky říkám, čím jsem si to zasloužila, ale prostě se to stalo a snažím se z toho vzít si to dobré..už třeba jen, že jsem začala o sobě přemýšlet.. a taky se to střídá s beznadějí, že to nezvládnu..mám taky pejska-čubinu..je to zlatíčko. Dostala jsem jí k 20.tým narozeninám od táty a protože jsem se právě rozešla tehdy s přítelem po 3 letech (první velká láska:-) tak jsem to nesla špatně a čubina mi opravdu odvedla myšlenky jinam a i proto je k ní vztah celé naší rodiny prostě jak k dalšímu členovi. Je jí 11, ale i dneska mě rozesměje, když sebou plácne do sněhu a válí se..jakoby se u toho smála.
Malířko: neschopenku si naštěstí převzal zpátky můj praktický lékař, protože psychiatr mě spíš ještě deptal víc..no, ale už mě na ní asi moc dlouho neudrží:-(( ale jsem vděčná za každý den..
Kollerko: obdivuji, že zvládáš práce dokonce dvě :-)) a z té fifleny se pokus nic nedělat..já měla v práci kolegyni (23),ale takového fracka arogantního jsem ještě taky nezažila..štěkala by se s tebou, dokud člověk neodpadl..
Marcelko: proč vedete s manželem "válku" ?(jestli se ti chce o tom psát).
Tak všem dobrou noc, jdu se svalit do postele..

Nejsem odborník. Jen přemýšlím a dostal jsme se z potíží za 3 měsíce bez AD. Vyhráno nemám čeká mě dlouhá cesta, ale mám nějaké zkušenosti. To mě neopravňuje nikomu nic vnucovat, ale někdy tu čtu pro vás tak zamotnaou věc a pro mě jasnější než tisíc sluncí tak, napíšu.

Pejska mám taky, je to chlupatá láska.

Bohužel jsou lidé co si možná podvědomě nechtějí moct od potíží a nebo nemají dostatek schopností si pomoct. Tak to je. Diabetik má také v počátku klíč k normální glykémii, bohužel slovo jíst zdravě a zhubnout, nedodrží a radši polykají prášky, které nemají takový efekt. Trnitá je cesta do ráje, snadná do pekla (peklo si děláme každý sám sobě, jiné není)!

Nejdřív chci pozdravit Luboše, protože on teď trpí nejvíc. Taková dobrá duše a musí snášet bolesti psychické i fyzické. Luboši, co na to tvoje žena? Já jen stručně "koho pánbůh miluje, toho křížkem navševuje" (to napsala B. Němcová). Už kolikrát jsem slyšela, h**zlíkům je hej, všechno jim projde a ti hodní trpí a trpí. Moc na tebe myslím a přeju ti, ať se ti všechno rychle zahojí!!!
Kollerko a Alko, holky, moc vám děkuju, daly jste mi zase sílu a chuť malovat! Včera jsem začla po 2 týdnech opět tvořit a mužský mi to pohválil, takže jsem měla "radost". Díky!
Marcelo, včera jsem chtěla vyzkoušet tu baterku na 3. oko (6. čakra = energetické centrum, šišinka - epifýza, reaguje na světlo), ale v našem prístroji nebyly monočlánky, takže jsem měla smůlu, ale věřím tomu.
Všem, kdo umí být vzteklí, v dobrém závidím, protože já nemám vůbec žádné emoce a na vše reaguju mlčením anic necítím, i když vím, že by mi pomohlo, kdybych něčím mrštila, něco ošklivého řekla, a tím ubližuju sobě (prý D je mimo jiné agrese namířená proti sobě).
Alko, Jirko (stomatologu), mám kamarádku zubařku a ona taky tvrdí, že někdo si může zuby "učistit" i nití mezizubní prostory a má kazy (např. i ona) a jiný usíná s čokoláovým bonbónem v puse (její muž a syn) a je bez kazu.
Milunko, ty se budeš vdávat? To je super! Moc ti přeju, aby vám to vyšlo!!! To je krásný... Ten můj si mě nevezme, je rozvedený třetí rok a znám mužský, nechtějí si znovu nadrobit, vázat se, rozvádět... Takže se máš, kočko a užij si to se vším všudy :-)))))
Alko, děláš moc dobře, že staříkům neodporuješ, bylo by to ještě horší. Nejsi slaboch, naopak, jsi silná. ŹE ti říkají milostivá paní bude asi tím, že jsi vzdělaná, máš státnici a to oni nechápou, nebo mají komplex.
Asi po 10 letech jsem kvůli své D vyhledala založenou knížku, kterou napsal Dalajláma ("Cesta ke svobodě") a našla jsem tam svůj výpisek. Nechci nikoho otravovat, kdo nesouhlasíte, nečtěte to, ale mě to mluví z duše:
VYSLECHNÉTE DRUHÉHO. NEODPORUJTE, NEBRAŇTE SE, NEDISKUTUJTE. OMLUVTE SE ZA SVÉ CHYBY, PŘIZNEJTE JE.
Teď mě asi dost lidí ukamenuje :-((((( Ale mě to v mé situaci uklidnilo, posílilo.
Lino, mě psycholožka po dvou sezeních už neobjednala,, řekla jen, ať jí přijdu udělat radost tím, že jí řeknu, že jsem si našla práci. Včera jsem byla u cvokařky, podruhé tam nebyla, takže mě jen seřvala sestra za to, že jsem se nedostavila v době své virózy. Zítra mám jít k obvodní, nemám od cvokařky zprávu, tak nevím, co se mnou provede (v PN jsem od 25.10.07). Mám strach už i z doktorek. V pátek budu sepisovat s právničkou výpověď, tak se aspoň trochu pohnu kupředu.
Tak, to by snad stačilo, píšu už snad hodinu a to musím pro nákup a vycházka mi končí v jedenáct. Mějte se :-)))))

Ahoj všichni. LINDO, tak to budeš taky asi stejně stará jako já, soudím podle pejska. Víš, já se nestydím svého psychologa, hodně pro mě udělal, můžu mu kdykoli zavolat a nikdy mě neodmítl. Jen se neumím dobře zeptat a nebo se stydím ptát - třeba psychiatričky, řekla jsem ji svůj problém a ona nad tím kroutila hlavou a smála se tomu. Trochu mě tím odradila, tak jí už nic moc nevykládám, jen jak se cítím, ona mi napíše léky a odcházím. Můj psychouš je fajn. Za nic mě neodsuzuje, já vím, je to jeho práce. Lindo, ty máš děti? Jsem mimo obraz, kde pracuješ?
MARCELKO, Tak to máš malé kluky - taky ti dají zabrat, viď ? A pracuješ? Musím zjistit nějaké informace o vás, abych byla v obraze. Nejhorší je, že si stejně moc věcí nepamatuju, jakobych zapomínala či co. Proč válčíte s manželem? Promiň že se ptám, mě taky občas štve, ale my se nehádáme, nemám to ráda, spíš to udusím v sobě nebo brečím. On tě nechápe?
LUBOŠI, jakpak je dnes? Je to trošku lepší?
MALÍŘKO, to je super zpráva, žes zase začala malovat. Mám radost za tebe, dnes jsem koukala zase na tvé obrázky, jsou moc nádherný.A k tomu vztekání? Umím se pořádně naštvat a rozčílit, ale spíš z toho pak brečím nebo jsem totálně rozhozená:-(

Hezký den přeji všem!!
MALÍŘKO,děkuji za přání,ano budu se vdávat.Podruhý a naposled!Přítel je taky jednou rozvedený,je o osm let starší a jelikož jsme si každý prožil své,tak jsem přesvědčená,že to bude klapat.Oba chceme stejnou věc a sice,žít v poklidu,užívat si ve všech směrech.A hlavně je stejně praštěnej jako já a má smysl pro humor.A co je pro mě nejdůležitější,prožil se mnou poprvé mojí pětiměsíční depku a přesto se mnou zůstal,i když to pro něj byla dost těžká zkouška.A toho si moc cením.Jinak jsem moc ráda,že si začla zase malovat.Doufám,že je ti aspoň o trochu lépe.Moc bych ti to přála!Pokud jde o tu tvojí výpověď,tak děláš dobře.Je to jeden z prvních kroků,který musíš udělat.Uvidíš,že se ti trochu uleví,protože tím vlastně uzavřeš jednou epizodu svého života.A neboj,až se dáš trochu do kupy,práci určitě najdeš.Jinak pokud jde o ten výpisek,tak si nemyslim,že by tě někdo kamenoval.Je to naprostá pravda a člověk si z toho může něco vzít.Mluví mi to z duše,fakt!
ALKO,jak píšeš o té tvé doktorce,ber to tak,že jí potřebuješ akorát k tomu,že ti napíše prášky,jinak na ní kašli!Vím,jak tohle dokáže odradit.Já už taky s doktorkou nic neřeším.Ze začátku se mi docela zamlouvala,ale po čase se mi její názory nějak přestaly líbit,takže už jí nic neříkám.Je dobře,že máš aspoň toho psychologa,člověk potřebuje někoho,komu se může vypovídat.Dost to pomáhá.Trochu mě zarazilo,když si napsala,že se s manželem nehádáš,ale radši to v sobě dusíš.Ale víš,že si tím hrozně ubližuješ?Měla bys někdy v příhodné chvíli,ze sebe vysypat,co ti vadí a říct mu to na rovinu.Tohle jsem dělala taky,že jsem mlčela a držela to v sobě.I to někdy může přispět k depce,věř mi!

Ahoj zdravím moc všechny. Je tady na mě kladená otázka, proč vedu válku se svým manželem. Na začátku mých problémů byla celkem slušně zablokovaná krční páteř, a protože to na mě nebylo vidět, jenom to pěkně bolelo, manžel usoudil, že to zas tak strašné není, a že teda když už jsem na to dostala neschopenku tak bych ale mohla něco dělat. Jenomže mě to nešlo, motala se mi hrozně hlava, bylo mi na zvracení, možná už tenkrát se objevovaly náznaky deprese. Byla jsem i v nemocnici, dělali mi CT mozku, když ustoupily problémy s páteří, dostavila se psychika, ze začátku to manžel moc nechápal, pak mu ale vše vysvětlil tchán, tchýně je v ID s depresí. Jenomže my máme celé manželství řadu problémů, a můj muž místo aby je se mnou vyřešil naštve se a uzavře do sebe, pak z něj třeba 3 dny nedostanu kloudné slovo. Což mi nesmírně vadí, nejvíc mě to týralo na mateřské, byla jsem sama s dětma chtěla si potom s ním povídat, ale mnohdy to nešlo. Teď sice nechodím do práce, jsem v PN, psychiatr říká, že to musí vše odeznít, pracuji jako grafička. Práce mě velmi baví, ale bohužel mě i vyčerpala. Dnes jsem se byla v zaměstnání podívat, a za tím na mě čekají, což mě velmi podporuje. Jenomže to mám z domova daleko, a na každodenní dojíždění se necítím. Mám prostě obavy už jen z té cesty. Cítím se lépe, řídím se radadmi psychologa a kineziologa, snažím se to předělat. Je to boj, ale navíc ta nálada je taková kolísavá. Připadám s i jak na houpčce, ale to zlé, to nejhorší vím, že je za mnou. Od pondělí začínám chodit cvičit a velmi se na to těším.
Zdravím všechny pisálky, pište a přeji hezký zbytek dne.

Tak jak jste dnes přežili?Co nového?Já jsem opět dost něco kutil,takže mi to utíká.Zub se uklidňuje.....ALKO,někde jsi asi už dávala mail adr.,ale nevím kde.Můžeš mi ji napsat ?Nebo napiš mě:honza.acdc@centrum.cz...... Ahoj všichni,hodně sil a hezký večer

Hezký večer, já teď přifrčela s dětmi od babičky. Dnes tam nebyly bráchovy děti, tak jsem si docela odpočinula. Koupila jsem jim dnes na poště pexeso, Verunce kočky a Vojtíškovi psy, tak jsem jim to tam vystříhala a připadala si jako malá holka, když jsem tehdy hrávala pexeso s taťkou a bylo mi z toho do řvaní.
MILU, TAK ty se budeš vdávat, moc blahopřeji a kdy vlastně? Máš děti? Prosím tě nezlob se, ale jsem mimo obraz a potřebuju si vás dostat trochu pod kůži, abych věděla. To jak píšeš o té doktorce, máš pravdu, já vím, že jí potřebuju jen kvůli lékům. Ale mrzí mě, že jsem jí zrovna tohle řekla, je to moje osobní věc a moje velká bolístka a ona to zlehčuje. Víš, a k manželovi - on je tak zvláštně vychovaný, není moc přes povídání si se mnou, často mě nechápe, vadil mu i psycholog, teď už se s tím smířil. Když jsem na podzim onemocněla touhle depresí a dva měsíce jen ležela na gauči, byla neschopná něco udělat i se najíst a bylo mi na zvracení.... vždycky jen přišel a říká - "to ti je zase blbě?" Absolutně nechápal, že se něco takového může někomu přihodit. Kolikrát jsem mu říkala, že je toho na mě moc, že to nezvládám, až jsem skončila tak jak jsem skončila. Nechci se litovat, ale třeba oproti němu jsem toho strašně hodně zažila a tím myslím to nepříjemné a bolestivé. Třeba on má oba rodiče, babičky, dědu i prababičku. Byl vždy vychovávaný tak, že co chtěl, prostě měl a jeho maminka poslouchá jeho i dnes... Já už rodiče nemám a on nechápe, jak mi je smutno a jak mi schází, hlavně mamka a nikdy mu nezapomenu, že mě za ni naposledy nezavezl. já neumím odpouštět, no odpustit možná, ale jak mi jednou někdo ublíží, nejsem schopna zapomenout tu zradu, proto mám třeba málo skutečných přátel. Ale raději opravdové přátelé než spustu falešných. Nic zlého svému manželovi nepřeju, ale někdy člověk musí dopadnout až na samé dno, aby pochopil ty ostatní. On není zlý, má rád děti, mě, já vím, že ano, ale je svým způsobem dost sobecký, nemáme moc peníze, splácíme hypotéku a on co si umane, to si koupí. Mrzí mě to. Milu, to víš, že mu kolikrát něco vyčtu, ale nerada křičím či se hádám, stejně to nic nevyřeší, jen z toho brečím. Víš moje mamka doma odmalička křičela na nás všechny, i na svého druha a sprostě a nejednou mu dala i facku a před námi. Vždycky jsem se s ní kvůli tomu pohádala, hnusí se mi takový jednání, možná proto že jsem v tom vyrůstala......třeba by mi to vysvětlil Jirka. JIRKO, k té babičce a dědovi, jak jsem psala, to nejsou manželovy rodiče ale prarodiče z otcovy strany.
MARCELKO, ani nevíš jak moc mi tvůj muž připomíná toho mého. Absolutně mě nechápe a v ničem nerozumí, má jen sebe, svou práci, své koníčky a jak čuchne ke chlastu, je konec. Dnes je u šéfa - něco mu pomáhá a volal mi, že bude okolo páte doma a ještě není. Navíc když jsme spolu mluvili, říkal že vypil už 6 piv, tak mu na to říkám, doufám, že tě šéfík přiveze, že nebudeš řídit a on mi odpověděl, že je to kousek, že to dojede. Je paličatej, nebudu se rozčilovat. Jen ať ho někde chytí a nadejchá, jinak se totiž neponaučí a já se nervovat nehodlám. Jdu dát děckám večeři, pak sem ještě mrknu

Alko, je mi 31, děti nemám - rozvádím se po roce manželství...brr.. Zkušenosti s doktorem-psychiatrem mám podobné tj.strašné..sestra mi klidně tykala, na což nejsem háklivá, ale když na Vás někdo řve a ještě tyká..lhala, kdy tam doktor je a není a když jsem přišla dle jejích instrukcí, tak mi doktor řekl, že mi tohle sestra nemohla doporučit..no hrůza. Přesně, byl mi dobrý jenom na AD, jinak mi řekl, že mi nepomůže. Vystřídala jsem 4 psychology, než jsem našla příjemného, ale přitom Vám nemaže med kolem pusy, zeptám se fakt na to, co mně napadne. Říkám si, že je tam od toho a je na to asi zvyklý :-) Jinak jsem o práci přišla min.rok v červnu, 2týdny před svatbou a od té doby jsem na PN. No někde předtím jsem to tady vypisovala jako sloh :-)
Marcelko: to na té komunikaci a nepochopení zdravotního stavu jsem měla taky a strašně mě vysilovalo vysvětlování, ale pokud to manžel pochopí alespoň od někoho jiného, je to fajn:-) Můj to nepochopil. A to mě taky dopomohlo k tomu, kde jsem dneska.
Jirko: jak jsi se dostal sám bez AD z deprese za 3 měsíce? Co ti pomohlo?

blahopřeju ke svatbě:-) úplně mě to dojímá, letos se mi vdávají dalši 3 kamarádky a přijde mi to pořád strašně krásné, i když mě to nevyšlo. Je super, že tě přítel podpořil i v době deprese-určitě to není jednoduché ani pro tu druhou stranu. Hodně štěstí:-)
Tak máš teď alespoň příjemné starosti s připravami?