Diskuse - Deprese

Milá Toni,tady se ti nikdo smát nebude,ani si myslet,že nejsi normální,tady jsme všichni trochu švihlí a smějou se nám jenom blbci,ale z těch si nic dělat nebudeme,jenom se tomu usmějeme.Ale,prosím tě,necpi do sebe tolik lexaurinu,Marcela ti taky píše,vytvoříš si závislost,připadá mi,že ti v tomhle moc nezabírají antidepresiva,ty většinou nejsou návykový.Taky jsem bral lexaurin,zpočátku léčby,než zaberou antid.Ale stejně jsem takovýho něco bral,udělal jsem si závislost na neurol,pak trošku na frontin,šílený absťáky,když mi to vysazovali,hlavně u neurolu v léčebně.Dneska si říkám,že jsem byl strašnej vůl,když jsem to baštil jak lentilky.Dneska mám diazepam,občas si přidám,ale né pořád,ani mi nedělá tak příjemně v těle jako předešlý dva.Všichni ti radí dobře,ani novou Elišku jsi nenechala v klidu,tak neblbni.Teď se bez tebe doma všichni obejdou,tak se vyfikni a vyraž ven.Někoho potkáš,pokecáš a trošku zapomeneš na starosti,ať se ostatní taky trochu snaží,když nebude mít dceruška vyžehlenou sukýnku a hned nepoběžíš,tak to bude musit zkusit sama.Manžel si taky naučí vařit kafe sám,odpočívej.Prostě ti musí pomáhat,neříkám,že se doma přetrhnu,taky mě točí,když si syn po sobě neumeje záchod nebo vanu,nádobí ještě nemyl nikdy,pověsit prádlo,vím,že jsem doma,a jsem rád,když si manželka po práci může vzít knížku,nebo si spolu můžeme povídat.A ještě jsem se chtěl zeptat,nepsala jsi tady ty o léčiteli,kdy lidi čekají od večera na lístky,ani se pak člověk nedostane na řadu,připomíná mi to léčitele na jihlavsku.Nebylo to tam?napiš.Ahoj.Luboš

děkuji všem -stav je stejný-bohužel.

Chtěla jsem se jestě omluvit moc Elišce-do ted nám nešel net i ted je to nějaké divné.Mladej pořád stahuje nějaké hry -tak ho asi zase zakydal.DĚKUJI MOC.Budu se snažit vydržet do těch vyšetření.zatim papa TONI

Promin te až ted jsem četla psaní od Vás.Ten pc blbne už jak já.Ten lexák mě štve-budu se snažit!!!!!!!!!!!!!Je ale pravda,že když si ho dám třeba na spaní lépe s ním -nebo i delší dobu spím nez třeba se hypnogenem.To spím třeba 3 hodky a hotovo-s lexaurinem je to lepší.Něco s tím udělám!
LUBI-ten léčitel byl z Rohozné u Jihlavy-pan Mikeš.Ale už tam nepojedu.
JSEM RÁDA ŽE VÁS MÁM!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!TONI

Toni, jak píšeš o tom spaní s lexaurinem, já si na noc brala vždycky neurol, ale začas měl naprosto opačný výsledek, měla jsem po něm oči jak tenisáky a zaboha nemohla usnout. Spala jsem sotva 3 hodiny za noc asi 14 dní. Byla jsem pak kvůli tomu na psychiatrii, dostala jsem Trittico, což jsou antidepresiva, ale v menší dávce se používají na poruchy spánku, obsahují i mírná sedativa. Myslím, že Luboš psal, že ho užívá taky. Já teda musím říci, že od té doby co ho beru jsem neměla ani jednu noc beze spánku. Hlavně není návykový. Opravdu, já po něm spím od 10 klidně i do 6 do rána, v pohodě. Zkus se o tom poradit z doktorem. Ať si opravdu nevypěstuješ návyk. Já od té doby občas vezmu, když je mizerně, jen jeden neurol za den. Přeji Ti hezký den a mysly holka na sebe, hlavně na sebe. To mi vtlouká do hlavy i psycholog. Je to důležité. Jsem máma, tak vím kolikrát člověk od té doby co má děti ,opravdu bral ohled hlavně na sebe. Myslím, že by jsme to v pohodě spočítaly na prstech jedné ruky, viď.

Přesně tohohle léčitele jsem měl na mysli,je to asi 20km od nás.Taky jsem to u něj zkoušel,bylo to zbytečný,šokoval mě,když měl kamarády v místnosti,točil okolo mě virgulí a vyprávěl si s nima a když zkoumal moje léky virgulí a říkal mi,které musím přestat brát,které ubrat,to si opravdu nerisknu nějaké léky vysadit,moc dobře vím,že se do léčebny vrací asi 40% lidí,kteří přerušily léčbu a nemoc se samozřejmě vrátila.Věřím,že lidem pomáhá,jezdí tam až ze Slovenska,zkoušel jsem i jiné,astrologa,homeopata,ale teď už si myslím,že na duševní nemoc-nemoc mozku-tyto alternativy nezabírají,bohužel.Všem přeju krásný zbytek neděle a ty co už nepíšou,bylo nás tady hodně,stačí řádeček,jak se vám vede.Čtu příspěvky zpátky a myslím na vás.Ahoj.Luboš.

Všechny vás moc zdravím a není mi stále moc dobře.
Chtěla jsem se zeptat Luboše, kolik toho Neurolu a jak dlouho baštil, když měl takové problémy s vysazováním.
Já už mám taky obavy, jestli nejsem závslá,beru ho 0,25 až 0,30 mg jednou za den po dobu 6 neděl. Dali mi ho pro začátek než zaberou AD ale zatím se bez něj neobejdu. Dokud si ho ráno nevezmu, nemůžu pořádně fungovat.Před antidepresivy mi stačilo ho vzít jednou za čtyři až pět dní 0,25.A Luboši, jak dlouho ti absťák trval?Nemohli ti to vysazovat nějak po kouskách? To ti sebrali hned všechno?
Zdravím Romču,Malířku,Luboše a všechny ostatní. Ať je vám dobře!!!!!!!!

Všechny vás moc zdravím a není mi stále moc dobře.
Chtěla jsem se zeptat Luboše, kolik toho Neurolu a jak dlouho baštil, když měl takové problémy s vysazováním.
Já už mám taky obavy, jestli nejsem závslá,beru ho 0,25 až 0,30 mg jednou za den po dobu 6 neděl. Dali mi ho pro začátek než zaberou AD ale zatím se bez něj neobejdu. Dokud si ho ráno nevezmu, nemůžu pořádně fungovat.Před antidepresivy mi stačilo ho vzít jednou za čtyři až pět dní 0,25.A Luboši, jak dlouho ti absťák trval?Nemohli ti to vysazovat nějak po kouskách? To ti sebrali hned všechno?
Zdravím Romču,Malířku,Luboše a všechny ostatní. Ať je vám dobře!!!!!!!!

Toni pokud nebereš vysoké dávky a dlouho tak nebudeš závislák, ale mě ho nasadili tedy rivotril 3x denně 0, 5mg po dobu 6 let, nikdo mi neřekl, že se to nesmí , takže ostatní mají pravdu můžou se brát ale jen do té doby než zaberou AD.Musí se pak ubírat po troškách po 1/4 za 14 dní a někdy i 3 týdny .všem vám přeju at je vám dobře , jak je Malířko??Luboši když jsem četla tvé příspěvky , ty sis taky užil svoje....jak se cítíš ted?

Já nemůžu přijít na to proč, tak inteligentní lidé jako vy, nemůžete přijít na řešení vašich potíží.

Vaše potíže nejsou z marsu ani z jiné dimenze a ani vám je nezpůsobil nějaký jiný člověk, jen vy sami jste příčinou svých potíží. Jsou odrazem vaši vnitřních postojů k sobě a k ostatním.

Jak vás jen tak letem přečtu je tam plno... Musím, musí atd. Nikdo nemusí nic, vy ani vaši blízcí. Pokud uvažuji, že moji blízcí MUSÍ pomáhat, když jsem na tom špatně a oni tak nekonají, tak mi bude bídně. Pokdu přijmu fakt, že nemusí nic a dokonce mě i přes mojí lásku a péči mohou odvrhnout a já mohu udělat to samé pak není místo pro špatné pocity.

Jedno vás spojuje a tak svazuje do smutných nálad a úzkostí. Jste moc starostlivý o druhé, leží vám jejich blaho na srdci a vše špatné hned máte v centru pozornosti a při uvědomění, že to nemůžete změnit se obviňujete, že za to můžete vy.

Pracujete pro rodinu do úmoru a nikdo to neocení, už nemůžete, protože žijete tak jak vůbce nechcete a honíte se pomocí bychů a musů, když už nemůžete dál dáváte to najevo svým zoufalstvím a vaše okolí vás zavrhne, protože nevidí důvod proč se hroutíte. Myslete na sebe, rodinu lze opustit, život lze změnit, možnost tu je, jen si jí uvědomit.

A na tohle jsi přišel jak Jirko ??To je jen snůška nesmyslů, nejdřív si přečti, co tu lidí a všechno..........hlásáš tu naprostý bludy....

Všechny pisálky moc zdravím, ale i ty, co jen čtou ....
Ninuško, děkuji za povzbuzení. Na novou pracovní etapu svého života se začínám těšit. Na stávajícím jsem do konce srpna. Sice jsem tam strávila deset let pracovního života, ale jdu tak nějak bez sentimentu a řekla bych za pět minut dvanáct. Už odešla většina dobrých lidí a do dvou let nezbude nic - výroba se odstěhuje do Asie - nejvyšší čas hledat uplatnění jinde.

TONIČKO - nechala jsem přes víkend mobil doma a domů jsme dnes přijeli hodně pozdě. Už jsem nechtěla volat, abych Tě třeba nevzbudila, říkala jsem si, že třeba zítra půjdeš kouknout na diskuzi. Tvoji zprávu jsem našla.

Toni, mně se pořád někde do podvědomí vtírá myšlenka, jestli naše podobné problémy nepramení ze stejných nebo aspoň podobných příčin ... mám na mysli naši výchovu.

Tak třeba můj tatínek mi jako mladé holce v době, kdy jsem dostala třeba angínu s vysokými teplotami říkával : lehni si a vylež se, využij toho, že teď můžeš, až se vdáš, nelehneš si nikdy, kdybys po čtyřech lezla, budeš muset posloužit nejdřív manželovi, pak děckám ...

Maminka říkávala - jo, holka, až se vdáš, všechno ti skončí.

A tak bych mohla pokračovat ve výčtu. Takže se mi manželství začalo jevit jako instituce neradostná. Viděla jsem, jak maminka tatínkovi posluhuje a rozmazluje ho jdouce ve šlépějích jeho matky a sestry a nic jiného jsem neznala.

Přesto jsem se vdala a výchova v dětství a době dospívání a pak první roky manželství mně poznamenaly nadlouho, bohužel negativně.

Tatínek dával průchod scénám třeba když jsem jako novomanželka šla mýt nádobí a manžel mi ho chtěl utírat, abych byla dřív hotová a byl tak navyklý i od své matky, protože doma na rozdíl od svých dvou mladších bratrů musel pomáhat ... neexistovalo. Tatínek manžela utvrzoval, že všechno je moje práce, moje starost a navíc šikovně občas naznačil, že jsem tele.

Já se tomu všemu dneska můžu upřímně zasmát, ale tehdy mi do smíchu nebylo. Bylo mi do breku často, třeba, když mi tatínek seřval před známými chlapy, kteří k nám příšli na velikonoce na pomlázku, že se nestarám o svého muže a jako doklad mojí manželské zlotřilosti přinesl manželovy pantofle obrácené podrážkami vzhůru - podrážka jedné pantofle se ve švu začínala párat - přece něco našel - to musel mít radost - jeden ze známých tehdy na taťkovu adresu potichu procedil - to jako myslí vážně ? To bych mohla pokračovat donekonečna.
Často jsem slýchala - ty si ho ani nezasloužíš, ty se máš, vezme ti kočárek s děckem ven, aby sis mohla v klidu uklidit - jo, bylo to moje děcko, můj byt a můj binec v něm, nějak tehdy nedokázal nikdo vidět fakt, že dítě je NAŠE, stejně jako byt a bordel v něm ...

Kam to mohlo dojít ? Můj svět se pomalu zmenšoval a scvrkával. takový můj malý maličký svět.
Moje děti a jejich nočníky. Moje hory počuraných plín. Moje probdělé noci, když nám lezly zuby - já už jsem byla zblblá a říkala - nám lezou zuby, i když já jsem je měla na mateřské pochopitelně dávno vylezlé .... dokonce kupodivu i zuby moudrosti. Debaty o vhodnosti pracích prášků. Dětská poradna. Fronty v krámě. Očkování. Já v elasťákách a triku. Dvakrát do roka trvalá a výsledkem objemný kýbl na mé hlavě. Tchynina politická porevoluční agitace jako jediná kulturní vložka a blbá k tomu. Pískoviště. Plyšáci, mončičáci, mastné kastroly. A frustrace. Z toho, že nestíhám včas mít uklizeno, navařeno, vypráno a sundané natáčky z hlavy, že se mi chce spát, brečet a mám kruhy pod očima. Jasně, zná to každá máma. Je to mormální.
Ale já jsem to díky výchově a dalším okolnostem měla --- no, hodně hodně blbé.

Toni, rodiče nás vychovávají podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Ale neznamená to, že vždycky dobře. I rodiče se totiž můžou mýlit. Děti jsou většinou sobecké a mají na to svým způsobem právo. Neznají nic o odvrácené straně života, o nemocích a únavě, o vyčerpání. To je přirozené,. Takže si obrazně řečeno sedí v hnízdě a nechají si od nás nosit červíky do zobáčků a zahřívat se na úkor naší únavy a vyčerpání. Nepochopí nic, dokud se sami nestanou rodiči, to je zákon.

Ne nadarmo se říká, že kdo chce od života hodně, dostane málo. Kdo chce málo, nedostane nic.

Ne nadarmo se říká, že hodné holky se dostanou do nebe a ty zlobivé všude, kam budou chtít.

Mně trvalo dlouho, než jsem se začala mít ráda, než jsem poznala svou vlastní cenu. Než jsem se přestala trápit svou nedokonalostí vybudovala si svůj vlastní vnitřní svět, třináctou komnatu, zeď, za kterou si nikoho nepouštím. Žiju v mužském světě - manžel, synové, otec, ale s jejich světem se ztotožnit nemůžu a nechci a vždycky musím mít něco sama pro sebe. To není sobectví, to je nutnost. Když chci normálně přežít.

Toni, nauč se znát svou cenu, mít se ráda, jsi osobnost, jsi mladá a hezká, máš právo na lásku. Musíš se starat o svou rodinu, ale to nevylučuje, že oni se někdy musí postarat o tebe. Neboj se od nich na chvíli odjet. Neboj se změnit prostředí a poznat nové lidi. Nic špatného se nestane. Pokud ti pak nebude líp, nebude ti určitě ani hůře. Neboj se chtít něco sama pro sebe.

Pokud jsem se mýlila, promiň. Možná si jen něco namlouvám - ten pocit, který mám - že ty se pořád rozdáváš pro druhé a na sebe zapomínáš. Že žiješ péčí a starostí o svoje okolí až do úmoru, do vyčerpání ... že se bojíš udělat sama pro sebe něco, co by ti přineslo radost, sílu a energii. Pokud se mýlím, promiň a ber tohle vše jen jako námět k zamyšlení.

Těším se na viděnou.

Tvoje Romana Marie.

Milá Malířko, zdravím Tě.
Holka, já mám z Tebe velkou radost !!!!. Tak, jak Ty teď vnímáš krásy přírody přecházející z jara do léta - to nedokáže nikdo, komu za krkem Černá dáma nesedí ... to může psát jen někdo plný elánu a nebojím se to napsat - někdo s chutí žít a ... šťastný. Už ses odrazila. Držím všechny palečky. A věřím. Věřím, že už budeš stoupat jenom vzhůru.
Psala jsem Toničce, snad si to brzy přečte.
Malířko, Roxanka opět šlapala statečně, manžel pochopitelně sledoval, kdy který trubec trefí bránu v souvislosti s fotbalovým šampionátem, a protože u toho vždy řve ( je to chytrý chlap, vážím si ho, všechno, jo, dobrý, ale svěřím se Ti, že při fotbalu mně někdy přijde - no, nevím, jak to kulantně nazvat - jako blbec - přece nikdo normální nezařve spící manželce u ucha góóóóóól a přivodí jí málem infarkt, normální člověk by nebulel při Naganu - vím, že je to pravěk, ale ty slzy tehdy ronil, Katky Neumannové finiš, to chápu, to rudl a otékal nos i mně, ale co je moc - to je příliš ). On čuměl a my jsme šli do hospody napřed. Tam neměl nikdo zrovna narozeniny, tak jsme se rozhodli, že budeme slavit 20. výročí svatby mé a mého muže, které bude ve středu ( pozn. Milunko, moc zdravím a napiš dojmy, pocity .... ) a dali jsme rundu panáků a ještě a chlapi mi donesli obrovskou kytici rudých vlčích máků jakože svatební .... zpívali nám, hlavně jeden kamarád, kterýmu přezdíváme švihák lázeňský a který na plese v tamní sokolovně už roky předvádí o půlnoci breek dance a nosí stále touž růžovou dederonku. Je to borec. Nakonec se oslava zvrhla, on tančil na stole a chtěl dělat striptýz, zpíval Až na vrcholky hor a neustále mně znovu a znovu chtěl přát k výročí a doprovázet to polibkem ... my se tam tak dětinsky bavíme. A baví nás to.
Noční nebe bylo nádherně prošpikované hvězdami, krásně voněla posečená tráva, jasmín, šuměla Orlice ... za chalupou už bylo plno lesních jahod, jsou tam každý rok. Máme tam i maliny a ostružiny a na borůvky jezdím na Suchý vrch, ale ne na sbírání ve velkém, jen tak na koktejlík dětem ... jahody jsem nasypala na šlehačku, kterou jsem si kydla na medovník - mňam - jídlo je úžasná věc. Sázela jsem afrikány, další petunie, muškáty, taky na závěsné truhlíky a manžel začal prořezávat stromy a některé musíme pokácet, nejde tam už slunčko, zarostli jsme jako v zelené džungli ....
Prostě vsem tu přírodu taky vnímala všemi póry, i jemný deštík byl voňavý a příjemný a pokud je pravda, co jsem někde četla nebo slyšela, že každý z nás má svoji hvězdu na nebi, pak tam u nás v Orlických nám svítí jasně, krásně jaoby nám chtěly ukázat tu pravou cestu, po které se máme dát ....

Přej všem, aby ji dříve nebo později našli a vykročili správně ....

Dobrou noc Malířko, hezké sny tobě i všem tady. Romana.

Zdravím a přeji hezký den, Děkuji za podporu, jási už moc ty houpačky nepřipoušítm, vím, že je mi lépe a považuji to za úspěch. Jen mi pořád ještě chybí ty hluboké hezké prožitky.
Musím i když ne se vším souhlasit s Jirkou. Slyším v tom rady všech psychologů, které jsem měla. I toho posledního. Člověk opravdu musí začít myslet hodně sám na sebe, vážit si sebe tak jak píše Romanka. Já jsem celé roky pořád dělala to co chtěli druzí, neměla jsem čas na sebe a když jo, stejně jsem si to nedokázala užít. Teď se snažím myslet více na sebe, nemít výčitky svědomí, když opustím na pár hodin rodinu. Já jsem to dřív nedokázala, když jsem měla někam jít sama, hned mě trýznily výčitky, že to není správné, koukala jsem na hodinky....
Opravdu člověk musí znát svou cenu, mít své hranice, naučit se říkat ne, když to tak cítí....
Jsem ráda Malířko, že se cítíš dobře. Vrátily se Ti emoce v plné míře?
Romanko, moc hezky píšeš o prožitém víkendu, těším se až to budu schopná vnímat jako ty.

Ahoj lidičky,tak vás po delší době všechny zdravím.
Přečetla jsem si zatím jen poslední tři příspěvky od Malířky,Romči a Marcelky.
Děku ji moc za ně,jsou tak nádherně napsané a dá se z nich tolik čerpat,že bych se snad musela stydět,kdyby mi po nich nebylo líp.
Umíte se děvčata tak krásně vcítit do přírody kolem sebe a vnímat některé detaily,kterých si málokdo všimne.
A to co píše Marcelka,to mě taky povzbudilo,ano i moje paní doktorka mi říkala,že musím mít taky ráda sama sebe,jsem ráda,že jsi mi to Marcelko připomněla.
Toni,myslím na tebe a nejen já,všichni tě tu máme rádi a pomůžeme,slovem,radou......
Vím,že to nemáš lehké ale věř tomu,že bude líp.Vydrž a bojuj děvčátko.
Musím si přečíst i ostatní příspěvky pozpátku,nevím co se tu dělo,tak abych byla v obraze.
Milunko,nevím kdy máš termín svatby,asi už brzy,že?Tak přeji všechno nej nej.
Luboši.Nino,Peťo,Lindo a Lili,doufám že se máte dobře a že je vám fajn.
Posílám všem úsměv s přáním optimismu a dobré nálady :-))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))