Diskuse - rakovina slinivky břišní

Naděje umírá poslední jak řikate chce to jen bojovat at s chemnou ,ožářkami nebo alternativní medicínou. Muj otec žíl po chemoterapii a ozářkami po rakovině hrtanu ještě 12 let skolila ho mrtvička

Ahoj Reny. Před 2roky mi na tuto nemoc zemřela maminka. Slinivka jí zřejmě tlačila na žlučové cesty, které se zanítily a ucpaly. Rok jsem s ní chjodila po doktorech a nemocnici. Přišli na to až na chirurgiii po prohlídce žlučových cest sondou. Maminka měla už dříve 2x rakovinu -operovanou. Dali jí tím 33let života. S problémy, ale byla. 17let jsem ji vozila na vozíku a z toho 4 roky mi ležela po mrtvici. Vím, jak je to pro vás těžké. Lékařskou radu vám nedám, ale každopádně nezatěžujte zažívání tuky a těžkými jídly. Samotná rakovina nezabíjí. Ta utlačuje ostatní orgány, kde dochází k zánětům, na které člověk následně umírá. Starala jsem se v rodině o takto umírající 4 lidi. Když bylo s maminkou nejhůře, nemohla sníst ani rohlík s troškou másla a šunkou. Po všem měla 45minut strašný třes celého těla, zmodraly jí ruce i nohy. Po takovém záchvatu byla zcela vyčerpaná. Jediné co snesla, byl silný hovězí nebo kuřecí vývar (zcela bez tuku) s nudlemi a trochou mrkve,petržele a kuřecího masa z polévky. Moc vám přeji, aby se to zastavilo, a tatínek tu mohl být ještě hodně let. Mojí mamce o rakovinných puchýřcích na slinivce říkali už v roce 1986. zemřela v roce 2010. Pokud by se to ale neustálilo a došlo by k velkým bolestem, dbejte na to, aby měl dobré léky proti bolesti. Tato rakovina je moc a moc bolestivá. Přeji vám vše dobré a hodně, hodně sil.

Je to vážné!!! Mojí mamince teprve po roce zjistili zánět žlučovodů, které byly zřejmě utlačované slinivkou.Měla nafouknuté břicho a v pozdější době měla vlivem toho světlou stolici. Trochu se jí ulevilo po žaluderčním a žlučníkovém čaji, ale doktoři jí nedali nic. Až měsíc před smrtí přišli na to, z čeho to je. Pak už nemohla nic jíst, jen silný vývar s nudlemi. Píšu o tom na str.378. Rychle jednejte! Hodně sil.

Jak tu píšete, bojovat by se mělo. Mamka s touto nemocí bojovala rok a půl. Rok byla plná života po sérii několika chemoterapií, vlasy měla až do konce a pořád mi přišlo, že vše bere s úsměvem. Od února šlo vše z kopce :( ale pořád i pod silnými prášky si objednávala kytičky na zahrádku, že si je zasadí, že si koupí to a to. Poslední chemo proběhla v březnu. Pak už to nešlo. Ale myslím si, že není nic špatného udržovat člověka v tom, že to nevzdáváme. Ta malinká naděje pro nemocného tam je.. I když někde v hlouby víme, že je to špatný. Vím,že by se na nás mamka nezlobila. I když kdo ví, jestli to věděla a naopak ona nás uklidňovala, jak se s tím popere. My jsme se ale bohužel setkali s tím, že měla v kartě napsáno, že se to nedá léčit a tak s námi jednali :( volala se záchranka - upozornili co tam je napsáno a zavěsili. Nemohla totiž už cca měsíc jíst a pít. Vše šlo ven. Takže když byla vedra a nemohla pít, bylo jí zle a byla vysílená. Nakonec stejně zemřela v nemocnici, kde celé 4 dny prospala. Než se to stalo, viděla jsem jí po 14 dnech. Do dnes jí vidím a je mi z toho moc smutno.. co dokáže tahle nemoc s člověkem udělat :((((( tak moc chtěla žít.... :((

Dobry den,moje mamka ma rakovinu slinivky, jater a plic.Doktor ji odmítl dat chemoterapii že je na ni slabá,ted leží na vinohradech a nemuže chodit a je to jeden den lepší a potom horší,dnes mi řekli že v posledním stadiu rakoviny.Kolik ma ješte maminka času?

Ach bože Mamuldo moje maminka měla rakovinu plic jater a prsa nechci vás strašit zaleží jak je vaše maminka silná ale moje mamka umřela do šesti neděl. Hodně sil myslim na Vás

Dobrý den,je to přesně tak,jak píše Lucie.Je to hrozný,jak ta nemoc dokáže člověka během několika týdnů doslova sežrat.Můj taťka byl celej život hodně pracovitý a i v nemocnici plánoval,jak bude stříhat stromky,chtěl opravovat něco na domku.Mi jsme věděli,že nic z toho dělat nebude,alespoň prozatím.On věřil,že to bude dobré a plánoval.Pro něj to bylo dobře,ta víra v uzdravení,kterou měl.Nasadili mu chemo,po třech dnech dostali nové výsledky a byl konec.Doktor řekl neléčitelné,velice agresivní forma.Po vysazení chemo taťka vydržel pouhých 14 dní.Byl velice zesláblý,trpěl průjmem,poslední 3 dni už ani nevstal,nedošel si na záchod,nenajedl se.Více méně už hodně spal,ten poslední den už ani nevnímal.Zemřel v noci,naštěstí ale netrpěl nějakými velikánskými bolestmi.Jana

Mamuldo, také jsem pořád řešila jak dlouho tu maminka bude, ale to se nedá. Žijte ze dne na den, radujte se z každé maličkosti a buďte s ní co nejvíce, na druhou stranu si nevyčítejte když s ní nebudete, vaše pohoda je pro ní moc a moc důležitá. Jestli můžu doporučit tak na Vinohradech je teď nový hospic v ulici Jana Masaryka (byla jsem tam dát nějaké léky po mamince) a to prostředí je tam úžasné s nemocnicí se to nedá srovnat. Mě osobně trošičku vadí ta podmínka hospicu (ale to se tyka všech bez vyjímky), kdy chtěji aby pacient souhlasil, že už nebude léčen, jen mu budou ulevovat od obtížích, ale jejich nasazení a obětavá péče je jedinečná. Kdyby tu maminka byla déle asi bych šla touto cestou... Každopádně držte se.

Děkuji všem, kteří se podílí na této diskuzi. Můj manžel na tuto nemoc zemřel minulý týden (květen 2012). Od začátku jsme oba věděli, že je to nemoc, která je jen hrou o čas. Zkušenosti a rady v příspěvcích mi pomáhaly připravit se na to, co může přijít. Hledala jsem zde rady a zkušenosti ohledně diety a péče. Nejčastěji jsem nacházela nabádání k trpělivosti. Můžu to jen potvrdit. Tím trpělivým a statečným byl především můj muž. Jeho nemoc se projevila v říjnu 2011 obstrukční žloutenkou - zákrok v nemocnici u Sv. Anny v Brně (stent do žlučovodu) mu na několik měsíců ulevil. Mimochodem nepodceňujte u nikoho déle trvající bolesti v zádech a trávící potíže, zvláště když máte podobné genetické zatížení v rodině - dnes vím, že to mohou být příznaky právě tohoto onemocnění. Říká se, že rakovina je hodně o psychice člověka. Je to pravda. Nepoddávat se a věřit, že zbývajících dnů bude co nejvíce. Je to také o pozitivním přístupu blízkých. Snažit se splnit každé přání, hledat malé radosti, jak rozptýlit a zpestřit každý den (v posledních dnech měl manžel chuť na nealkoholické pivo a také na pepsi nebo colu, říkal,že mu uklidňuje žaludek, ačkoliv nevolnostmi netrpěl, sledoval hokej a zajímaly ho zprávy, rád naslouchal co je doma nového a těšilo ho, že vše má svůj řád). Myslím, že to hodně pomáhá. Nezoufejte. Ne každý nemocný musí trpět. Můj muž měl nádor hlavy slinivky. U té prý déle trvá než se projeví se vším, co k tomu obvykle patří. Můj muž se tomu vyhnul. Nemoc jej doslova ztravovala zevnitř. Ubývalo sil až v pokoji odešel z tohoto světa. Možná je to cynický závěr, ale pokud dnešní lékařská věda nedokáže tento problém zvládnout, přejte těm, které tato tichá a zákeřná nemoc potká, aby to bylo rychlé a bez bolesti a trápení. Hledejte krásné společné chvíle, vždyť kolik jich ještě máme my všichni před sebou.

Danino,
napsala jste to moc krásně a já s Vámi naprosto souhlasím. Je pravda, že psychika dělá opravdu hodně, podpora rodiny, ale asi také typ nádoru. Můj tatínek také zežloutl, stejně, jak jste popisovala v prosinci 2010. Ještě téhož roku ho operovali, bohužel nádor nešel vyjmout, tak mu udělali "přemostění" žlučovodů a duodena. Následovalo asi 10 sérií chemo (3 typy), bohužel nic nezabralo a nádor se šíří dál, má už i meta na játrech a plicích. Hodně ho jako rodina podporujeme, byla jsem s ním při všech vyšetřeních a i při všech chemoterapiích - strávila jsem s ním hodiny v nemocnici. Od začátku říkám, že ať je verdikt jakýkoli, je to hodně o psychice, že to musíme spolu nějak zvládnout, že není důležité kam a za jakou dobu dojde, ale že vůbec dojde a pod. Hledat na všem to pozitivní, např. že je samostatný, jezdí autem a tak. I když má asi 50 kg a schází čím dál víc... Tatínek je od srpna 2011 bez jakékoli léčby, je v invalidním důchodu. Snaží se žít co nejkvalitnějším životem v rámci možností.
Je rád, že už nemusí do žádné nemocnice, že má klid...Teď se upnul na renovaci bytu, tak jsem ráda, že přemýšlí o jiných věcech než je rakovina. Říká, že už je se vším smířený, že to tak má prostě být. Jediné čeho se bojí je nemocnice, tam už nikdy nechce, špatně hospitalizace snášel - psychicky. Uzdravit jej nemůžeme, ale uděláme maximum pro to, aby netrpěl a dožil si ten svůj zbyteček času co nejlépe...
Také mě tato diskuze moc pomáhá, děkuji všem za jejich rady a poznatky a přeju hodně sil.
pa Petra

Upřímnou soustrast, milá Danino. Máte naprostou pravdu. Můj manžel neměl jiné potíže, než bolesti v zádech, ale zato postupně čím dál krutější a hlavně i v noci a žádná poloha neulevovala, což je jiné než klasické bolesti zad. Když na to konečně přišli od čeho to je, měl už i metastázy na játrech. Je to zákeřná nemoc a jen zřídka se podaří přijít na ní v tom stádiu, kdy je možnost operace a léčby. Můj milovaný manžel byl statečnější než já. Odešel necelé dva měsíce od zjištění diagnózy. Myslela jsem si, že tu spolu budeme ještě o nějaký ten měsíc déle.

Po dlouhe dobe se sem vracim,založila jsem tuto diskuzi...tata zemřel,ted mam velke trapeni s manželem,nechce jit k lekaři,videl jak nemoc probíhala u tatinka a boji se toho zjišteni...
Zajima me jake jsou přiznaky,tatinek akorát zežloutl a to bylo vše.
Manžela to trapi asi 3roky,prvne velke bolesti zad ani nemohl chodit,pak prujem ten ma take 3roky,velke bolesti břicha a nyni začal zvracet...vubec neji..po každem jidle ma bolesti,prujem a zvraceni...zdá se mi,že brzy nastane kolabs organismu,chodi do práce,vubec neji,ale vubec...nepujde k lekaři...nevim co bude mam dve male deti bojim se nejhoršiho..
Jinak všem upřimnou soustrast...mam tuto nemoc zarytou v duši..

Danino, chtěla jsem se zeptat. Moje babička má také rakovinu slinivky. Už bohužel neoperovatelnou. V prosinci ji zavedli sten do žlučovodu (také jí zaváděli manželovi "zaživa", bez jakéhokoli oblbováku?). Až doteď byla celkem bez bolestí, i když slabá, jen polehává. Teď jí bylo hodně špatně, bolelo jí celé tělo. Chtěla jsem zeptat, jaký měla nemoc průběh poslední měsíc. Babička zatím může i jíst a přáli bychom jí ještě hodně bezbolestných dnů.

Dobrý den. I když pro mne moc smutný, protože právě dnešek byl dnem kdy jsem se naposledy rozloučila se svým tatínkem, který 28.5.2012 zemřel na rakovinu slinivky. Celý náš boj začal od začátku prosince , kdy nám tatínek zežloutnul. Potom už šlo vše ráz na ráz. Nemocnice, různá vyšetření a potom ta strašná zpáva "rakovina slinivky". Zavedli mu stent ze žlučníku a tatínka nám propustili domů 23.12.2011 s tím ať se připravíme na to nejhorší. Udělalo se mu lépe, ale bohužel po třech nedělích nám začal zvracet. Následovala opět nemocnice s tím, že bude provedena výměna stentu, ale bohužel to již nešlo, protože nádor začal růst a stent již nešel vyměnit. Lékaři mu provedli vývod žluče a propustili ho domů se slovy, že mu bohužel zbývají dny ba hodiny života. Bylo to strašné, vědět že nám odchází a my mu nemůžeme pomoci, ale byly jsme přesvědčení, že ho chceme mít doma. Nebylo mu moc dobře, ale říkal, že bolesti nemá jen cítí pnutí v břiše, ale bolesti neměl protože od bolesti mu pomáhaly náplasti. Bojoval 6 měsíců velice statečně. Odešel nám minulé pondělí, jsme z toho všichni moc zdrcení, protože to byl báječný člověk a všichni jsme ho milovali.Vám všem co bojujete se svými blízkými proti této zákeřné nemoci přeji hodně sil, buďte s nimi co nejvíce a věřte, že každý den navíc co s nimi prožijete je vlastě darem i když to bohužel vyznívá velice smutně.

Dnes je to 5 měsíců, co mi odešel můj milovaný tatínek. Pořád to neskutečně bolí. Reny, četla jsem tuto diskuzi od samého počátku, a tudíž všechny vaše příspěvky. proto jsem zděšena, že jste znovu tady a opět trpíte. Nejprve nemocí u tatínka a nyní u manžela. Kéž by se potvrdilo, že to není ta samá hnusná nemoc, moc vám držím palce, jinak nedovedu pochopit, proč vás osud takhle 2x trestá. Ach jo, je mi tak smutno.