Diskuse - rakovina slinivky břišní

Patriku,mimochodem - ani to ovoce a hlavně zelenina nejsou extra zdravé...je to plné dusičnanů.....a nerouhejte se!!!Můžete také onemocnět,ikdyž Vám to nepřeji!

Milá Aničko,
nevím k jaké paní doktorce chodí Váš muž, ale já bych asi zašla na gastro. Doufám, že Váš muž bude v pořádku a bude se jednat o nějakou třeba dietní chybu. Moc držim palečky.
Petra

Je mi líto, že Vás můj příspěvek takto roznítil a tady na těchto stránkách asi vážně není k takovýmto diskusím prostor. Mohu Vám sdělit, že nic z toho, co jste následně psal jsem zde neuváděla -že bych dělala výzkum a ani o tom, jak se vlastně stravuji, zda se cpu koblihou, jak Vy píšete, či ne :-). Asi vás hodně mrzí, jak se stravují ostatní lidé, já Vám nevyvracím Váš životní styl a přístup ke zdraví. Není to ale jen o stravování, ale i o chování se k sobě zároveň, kdyby lidé k sobě byli laskavější, nebylo by tolik stresů, které nejsou rovněž organismu úprospěšné. Přeji Vám pevné zdraví a hezký den, pane Patriku a hlavně úsměv na tváři .

Patrik není fanatik, ale psychicky nemocný člověk. Tohle už je vážně na léčení. Z každého jídla mít hrůzu a jíst jen ovoce a zeleninu a ještě to čistit, včetně čištěné vody. To je normálně potravinový stihomam !
Kdyby byl normální, tak se tu jen podělí o svý životní styl. Ale takhle urputně to cpát všem kolem sebe, buď je dealer těch čističek vody nebo vážně pošahanej...

Pro paní Aničku, myslím, podle toho co píšete to může být chronický zánět slinivky, který se občas ozve bolestmi při nějakých dietních chybách. Neříkám ale, že byste ho měla k nějakému vyšetření dotlačit abyste oba měli klid. Kam by měl jít by vám měla poradit obvodní doktorka a dát doporučení, to by měla sama usoudit a jestli ne, tak jí klidně řekněte, že máte strach, třeba i tak aby o tom manžel nevěděl a že si přejete aby mu nechala udělat pořádné vyšetření. Oni jsou někdy obvoďáci hodně laxní a když nepřitlačíte, tak sami nic nedělají. Náš lékař byl bezvadný, ale i tak jsem musela přijít s pláčem, že je mi to divné, proč pořád trpí manžel se zády čím dál více, když mu neurolog vlastně na nic moc nepřišel. teprve potom ho poslal na pořádné vyšetření. I tak byl v nemocnici 14 dní a dělali mu všecno možné, pořád s negativními výsledky až ultrasonografií vedenou ke slinivce to objevili. Nebojte se toho, podle co píšete jak dlouho už těmi různými obtížemi trpí to opravdu vypadá na nějakou chronickou záležitos.

Ahoj, je mi 17, ale život se s naší rodinou moc nemazlil , děda zemřel na rakovinu jater, babička je diabetička ,která díky nemoci přišla o nohu, a těd to bude půl roku ro diagnostikovali tátovi rakovinu slinivky( pokročilé stádium má to i játrech). má za sebou první 3 měsíce cyklu chemoterapii. Bylo mu řečeno zlepšení na játrech ale na slinivce zustala situace úplně stejná. hledali jsme příčinu vzniku nemoci avšak marně . Není mu ani 40 let a snaží se žít zdravím stylem. Bojuje dál a je to optimista. já sem viděla průběh nemoci u dědy proto se také bojím. Jediné co vám mohu říci je snažte se člověka podporovat a být s ním co to jen jde.

Milá holčičko, to je neskutečné, co jsi za svůj mladý život už viděla kolem sebe bolesti. Je vidět, že tatínek je bojovník, když "už" půl roku s tou mrchou takhle zápasí. Sama víš, jak je tahle nemoc zrádná a ve většině případů nepřemožitelná. Ono je to strašně bolestivé. Tvůj tatínek je na to ke všemu strašně mladý. Překvapilo mě, jak jsi na konci tak rozumně vyřkla to, co jediné zbývá těm, kteří svého milovaného mají takto nemocného. Tady se to skloňuje ve všech pádech a je to totiž jediná možnost, co se dá dělat. Přeji Ti hodně síly.

Ahoj Agat,nedavno mi zemřel taťka na rakovinau,dostal se do nemocnice až v hodně pokročilém stádiu.Nedalo se s tím už nic dělat.Tvůj tatínek je ale velmi mladý,píšeš,že mu není ani 40,mně je 36,takže skoro stejně staří.Nedovedu si to představit v mé situaci,mám hodně malé děti.Pravda je ta,že teď mu nemůžeš dát nic víc,než čas,který s ním strávíš.Přeju Tvému tatínkovi i celě rodině,aby se tatínek vešel do těch málo procent,kteří tuto nemoc překonají.Hodně sil do všeho,co vás čeká.Jana

Dobrý večer, chtěla jsem se zeptat co si myslíte o významu chemoterapie,tatínek má rakovinu slinivky III.stadium.Po chepoterapii je mu vždy špatně, vlastně je mu dobře je jeden den než na ní jde znovu.Dnes byl ráno psych. na tom dost špatně, že mu zase bude zle.Byl po týdení pauze kdy byl celkem v pohodě. já vím, že není šance na uzdravení, tatínek to , ale neví a snaží se bojovat.Bojíme se mu to říct natvrdo jaké jsou jeho vyhlídky.Řeší nebo řešil někdo stejnou otázku zda udržovat člověka v naději že se uzdraví .... pomaličku nám slábne před očima, máme ale strach že kdyby věděl jak se věci mají tak to zabalí a přestane bojovat.Ale když chodí na chemo tak z toho zbývajícího života nic nemá. Pořád si kladu otázku zda je tohle pro něj to nejlepší... Omlouvám se za dlouhé čtení, ale třeba mi někdo odpoví co si o tom myslí.Chci pro tatínka to nejlepší.Pořád si nemůžu připustit, že už nemáme žádnou šanci na uzdravení, doktoři mu dávají pár měsíců...Janadal

Tuhle otázku sem si také pokládala. Když jsem se dozvěděla, že má moje dcera rakovinu, upnula jsem se k chemoterapii a "těšila" se na ní, že se bude léčit. Jak jsem se pak dozvěděla, lékaři údajně věděli, že to k ničemu nebude. Když jsem viděla svojí dceru, co s ní chemoterapie dělá / i ozařovali/, myslela jsem, že mě to zabije. Zvracení, průjmy, zhubla 22 kilo za 6 týdnů. Po její smrti jsem to vyprávěla mojí lékařce, uznávané internistce a ta říkala, proč jí už nenechali být a nestarali se o to, aby neměla bolesti? Takže - je to jen můj názor, třeba se mnou nebudou ostatní souhlasit, ale teď, po tom, čím jsme si prošli... už bych jí nenutila. Na druhou stranu, měla pocit, že bojuje. Když si představím, jak jsem jí říkala, bojuj, máš dítě, pláču...

Bylo jí 24 let. A nám nikdo neřekl, že to nejde, že je to konec. Takže jsem jí vlastně lhala, i když nevědomky. Myslela jsem si, že když nabízí chemoterapii, že se vyléčí. A tak, když řekla, co když umřu, vybafla jsem přestaň, co bys umírala. Uzdravili se jiní a ty se taky uzdravíš. neměla jsem to dělat, měla jsem jen u ní být a stále jí opakovat, že jí miluju.

Pro Janadal - na tohle je hrozně těžké odpovědět. Manžel se chemoterapie ani nedočkal. I když věděl, že umírá, stejně to chtěl zkusit, tak lpěl na životě. Bylo mu řečeno, že sice nádor se neodstraní, ale může se alespoň zastavit na nějakou dobu jeho růst a rozšiřování metastáz. Byl varován, jaké má chemoterapie vedlejší projevy, ale zároveň jsem mu četla nějaký článek o tom, jak se dá těm nevolnostem zabránit. Hlavně je nutno o to sami zažádat a donutit onkoložku, nebo obvoďáka aby mu je napsali, protože ty léky proti nevolnosti jsou hodně drahé a pojišťovna k tomu musí dát souhlas, schválit to a to trvá nějakou dobu. Ale té nevolnosti se alespoň částečně zabránit dá. Když už tu chemoterapii podstupuje, je naděje na zpomalení nemoci. Pokud netuší, že je to tak vážné, potom bych mu to do poslední chvíle neříkala. Těžko radit. Přeji sílu jemu i Vám.

Pro Janadal,je to velmi těžká otázka.Chci se podělit o svou zkušenost.Jako první věc bych chtěla napsat,že každý člověk je jiný a i vše přijímáme jinak.můj taťka byl v nemocnici 26 dní.Nastoupil s tím,že se bude léčit.Nejdřív mu udělali drén,na zprůchodnění žlučovodu.Bez toho by mu nemohli nasadit chemo.Trvalo to 14 dní,než se mu trochu vyčistily ty cesty a doktoři mu nmohli nasadit léčbu.Chemo měl tři dni a přišli nové výsledky a léčba byla ukončena,protože výsledky byly špatné.Během těch tří dnů začal ztrácet vlasy,ale špatně mu nebylo.Připravovala jsem ho na to,že to nebude nic pěkného,že si užije nevolnosti atd.Nevím jak by to všechno snášel,ale vím,že se léčit chtěl.Po tom,co zjistil,že je léčba ukončena to šlo velmi rychle.Doktor mi řekl,že taťka rezignoval.Nevím jestli to vzdal,nebo ta nemoc byla tak zákeřná,ale dokud měl to chemo,tak pořád věřil,že se vyléčí.To je moje zkušenost.Jana

Ještě jsem chtěla napsat, že moje dcera léky proti nevolnosti dostávala. Strašně se bála zvracení. Navzdory tomu léku zvracela celé dny. O vlasy taky přišla během sedmi dnů. Znám lidi, co při chemoterapii chodili do práce a nebylo jim nic. Takže - každý jinak.

Dobrý den,potkalo mě to samé neštěstí co všechny tady v tématu.Mojí mamince našli rakovinu slinivky s tím že metastázuje do okolních orgánů jater.Byla v nemocnici v Motole kde jí operovali ,ale když jí otevřeli a zjistili jak je to tak nádor nemohli vyndat.Jen jí vyndali steny které měla v žlučovodu a napojili žlučovod na střvo.Ve čtvrtek jsem si jí přivezla dome,v pondělí má nastoupit do Ustí na chemoterapii nevíte co to všechno obnáší?Jsem z toho uplně špatná vždyť je to moje maminka.Děkuji za příspěvky Evča