Diskuse - rakovina slinivky břišní

Paní Danino, moc děkuji za Vaše slova i když já už to mám odbolené, 18.5. to byly dva roky co mi manžel umřel. Máte úplnou pravdu, člověk vzpomíná s láskou a na to všechno, co mu život s tím milovaným za těch 31 let přinesl krásného a jak jsme se milovali. Že ty vzpomínky vám nikdo nevezme a ten čas s ním byl nádherný. Že mi ho osud,resp. tahle hnusná nemoc vzala, to je smutné, zvlášť, když mu bylo teprve 53 let. Jdou i mladší, samozřejmě, ale člověk se pro toho blízkého trápí ať je mu kolik chce. Chci tím vším jen říct, že to je pravda, že se nedá zapomenout, že se vtírají, zvláště kolem toho data smrti, takové vzpomínky na ty poslední dny, na tu nemoc, na to jak to bylo beznadějné a občas nadějné a hlavně na ty jeho oči, které se ptaly proč a byly vystrašené a plné lásky a křičely, že se mu nechce od nás odejít, jak to je tady fajn, jak chce žít ten svůj život dál a byly pořád plné slz ze vzpomínek na to, jak byly naši kluci malí, co všechno se navyváděli, na naše výlety, na hezké i složité chvilky. Potom, když si na tohle vzpomenu je mi krušno. Ale žiju a jde to, našla jsem si přítele a pomáhá mi to, stojí při mě kamarádi, které jsme spolu měli společné. Když umřel, byli mi oporou, stejně kolegyně v práci. Nebyla jsem sama. Když byl nemocný a hledala jsem na internetu všechny možné informace, dostala jsem se na tuto diskuzi. Četla jsem všechny příspěvky, dozvěděla jsem se různé rady, viděla jsem, že nejsem se svým trápením sama, ale nikdy jsem nanapsala ani nic o nás ani dotaz. Bála jsem se, že se dozvím něco ošklivého a přitom se nedalo ani nic jiného čekat. Psát jsem začala sem, až když milovaný manžel zemřel. Řekla jsem si, že to bude jako pieta a vzpomínka na něho. Že třeba někomu poradím a pomůžu. Proto tu jsem ještě pořád i když už jsou to, jak jsem psala 2 roky.

Tak dnes maminku propouští z nemocnice domů s tím, že se po včerejším jednání rozhodlo, že se už nedá vůbec nic dělat. Ani sten na rozšíření střeva už nemohou dát. Měla zavedenou trubičku s výživou přes nos do střev a jedině co přicházelo do úvahy bylo, že jí propustí s s tímto přístrojem domů. Maminka to ale odmítla, že si nechce zbytek života kazit s trubičkou v nose.... nedala ani na přemlouvání. Nejhorší je, že vůbec nebude moct jíst, pouze pít nutridrinky v krabičkách. Vůbec si to neumím představit.

Dobrý den,pro anazuz chci Vám popřát hodně sil,do všeho co vás čeká.Když byl můj taťka nemocný,tak jsem se taky bála toho,co vše bude potřebovat.Přiznám se,že jsem se obávala nejvíc toho,až si nebude moct dojít na záchod.Moc jsem se za to styděla,ale byl to pro mně ten největší problém.Když odešel,tak jsem zjistila,že bych všechno překonala a udělala všechno,co by potřeboval.Vaší mamonce přeji,aby moc netrpěla.Dá se předpokládat,že bude asi rycgle slábnout,bez přísunu potravy to bude asi ještě rychlejší.Buďte všichni silní,trpěliví a svojí mamince ukažte,že jí máte rádi.
Václavě bych chtěla napsat,že i náš taťka na mně koukal,tak,že na to nikdy nezapomenu.A taky to,že se dojímal.Nikdy nebyl měkota,ale když se rozmarodil,tak byl dojatý každou chvilku.V nemocnici,když už se ten konec blížil a mi jsme u něj seděli a drželi ho za ruce,tak slzel každou chvilku.Jana

Paní Václavo, děkuji za Vaši reakci. I já to mám podobné - jak jsme my lidé v některých chvílích téměř stejní. Také pro mne jsou důležití milí kolegové a společní přátelé, také část manželovy rodiny je v těchto dnech pro mne velkou oporou. Já mám už jen starší rodiče a tak je to pro mne obzvlášť důležité. Druhý den po manželově pohřbu jsem na pár dní odjela mimo domov. Do lázní, kde jsme již spolu byli a znovu jsme se tam chystali, když manžel musel do nemocnice - kdo tušil, že se nevrátí. O to těžší bylo rozhodnutí. To víte, na místech, kde jsme se spolu minulý rok procházeli slzy tekly a tekly. Nelituji toho. Můžu i pro všechny ostatní jen potvrdit teorii, že když člověk může ve chvílích osobní ztráty změnit prostředí, měl by to udělat. Pomůže to překonat ty první chvíle zdrcujícího smutku.
Také já jsem na těchto stránkách hledala, co by se dalo dělat, jaké jsou zkušenosti. Stejně jako Vy jsem nenapsala ani řádku - uvádělo mne to trochu do rozpaků, také jsem neuměla sama někomu poradit. Jak vidíte i já píši na tyto stránky až ve chvílích bolesti. Také já to beru jak poděkování za životní cestu, kterou se mnou můj muž šel a hlavně za jeho nesmírnou statečnost a odhodlání nevzdávat každou prožitou drobnou radost. Snad svými řádky někomu ulevím v jeho trápení. Díky za Vaši vytrvalost s jakou zůstáváte na těchto stránkách.

nechte si vyhledat rakovina a homocystein

Tak manžel už žloutne,belmo ma již skoro cele žlute i v obličeji je nadech,neji už přes tyden...strašne ospaly a včera si stežoval na bolesti u srdce...nepije...už si nehraje ani s detmi---
Opet jsem si pročitala diskuzi,od toho kde jsem skončila...
Nevim jestli ma manžel tuto nemoc,ale ma odpor k masu,tučnemu..toto přesne mel i muj tatinek,když onemocnel na rakovinu slinivky....tata take nechtel vubec jist..strašne se rozčiloval,když jsem ho nutila..a manžel to same..a to žloutnuti a zvraceni..mam celkem paniku...

Jani,napsala jsem Vám.

Reny už konečně jednejte na co čekáte bože. Vubec se neptejte a volejte lékaře. Myslím na Vás

Reny, souhlasím s Galinou - nečekejte a jednejte! Nemusí to být ta samá nemoc. Může to být "obyčejná" infekční žloutenka, jné onemocnění jater, ale bohužel i slinivka. Ať je to cokoliv nenechte to být! U mého manžela předcházely dlouhodobé trávicí potíže - průjmy, nadýmání. Zežloutl pak snad během jediného večera. Okamžitě jsem ho poslala k lékaři - druhý den již měl doporučení do nemocnice. Tlakem nádoru se mu ucpal žlučovod. Byl mu zaveden stent (při lokálním umrtvení, sledoval zákrok na obrazovce a zvládl to velmi dobře). Na dlouhou dobu se mu ulevilo, barva se po několika týdnech vrátila i s chutí k jídlu - byl navíc diabetik , tak nemohl jídlo zanedbávat. Vím, čeho se s Vaší zkušeností obáváte, ale opravdu to může být něco jiného. Bez lékařské pomoci si manžel koleduje o pořádný problém, který ale vůbec nemusí být tak velký - horší je to nechat a čekat jaké budou následky. Nikdo nechodí rád po doktorech, ale jsou situace,kdy je to pěkná hloupost! S tímhle si doma neporadíte, tak manžela povzbuďte, ať nemá zbytečné obavy - lepší je vědět oč jde a třeba to má řešení. Přeji Vám hodně štěstí.

Anazuz, vím co chcete říct a vím, že je to velmi těžké, mít tak nemocnou maminku a vedle sebe někoho, kdo se z toho hroutí. Zkuste se na to podívat jinýma očima.Je to nejen důkaz toho, že příteli na mamince záleží a neumí si život bez ní představit, ale taky je to možná určitá bezradnost. Najděte si společně chvilku klidu a proberte co nejvíc ho na té věci trápí, z čeho má největší obavy. Tato nemoc je hlavně o pozitivní přístupu, který Vaší statečné mamince nechybí a možná to by mohl být příklad pro jejího manžela. Když bude vědět, že právě jeho podpora je to co maminka očekává - vlídný a laskavý přístup, úsměv na tváři je možná to co by jí pomohlo víc než cokoliv jiného. Může to přinést ještě čas na hezké prožitky, které oba posílí pro chvíle, kdy se naděje začne vytrácet. Přeji Vám všem hodně síly a co nejdelší pokojný čas. Vím, že se to lehko říká, ale vždycky stojí za to to zkusit. Držte se.

ahoj moje mamka mela problemi cela zezloutla ,doktori si mysleli ze jsou to ucpane zlucovody a musel jet 2krat na prorazeni ci co a pak kdys rekli ze to nejde vzali ji na operaci a zjistili ze tam je veliky nador a rekli nam ze celi odstranit nesel ze nejakou cast tam museli nechat. za par dni prisli s tim ze je to zhoubne a ze mamka musi na onkologii .dnes jela k nim podruhe a a volala ze je to slinivka ze ma prvni chemosku dneska .mam desny strach ma krece v brise a nemuze vubec jist jen malinko :(

je mi to líto, Evíku a věřím, že máte strach. Chemoterapie by mohla na nějakou dobu růst nádoru zastavit. Počítejte raději s tím, že bude mamince po té chemoterapii špatně a nebude chtít, nebo nebude moci jíst. Už jsem tady psala, že je možné zažádat o léky, které pomohou při nevolnostech způsobených chemoterapií. Tak ať si o ně řekne ona, nebo to zařiďte Vy. Také by jí na onkologii mohli poradit, kam jít do nutriční poradny. Oni sami nemohou nutridrinky psát na pojišťovnu, ale nutriční poradny mohou. Je důležité aby maminka nebyla moc vysílená a dostala alespoň něco do sebe aby mohla chemoterapii zvládat. Nutridrinky jsou koncentrovaná výživa, která může nahradit jídlo. Jste jistě vyděšená, jako my všichni když jsme se tuhle diagnózu dozvěděli. Musíte to vstřebat a být jí oporou. Snadno se to říká, ale hůř provádí. Jenže vím, že máte maminku moc ráda a tak napřete všechny síly aby to bylo pro ní co nejméně těžké a nebylo jí moc špatně. Jsou prostředky na zmírnění bolestí a na všechny potíže s tím spojené. takže je všechny využijte. Sama jste si tady přečetla, že se nemáte nechat odradit a na doktorech tu pomoc vyžadovat. Hodně síly.

tak mamca uz je doma rikala ze se ji mota hlava a ma zimnici, bojim se cetla jsem toho tolik o teto desne zakerne chorobe spise desne rakovine.porad premyslim zda li se nador slinivky da znicit ci ne co jsem o nem cetla tak jsem jen vycetla ze zniceni nejni ze je to svinstvo se kterym ani doktori si nevy rady

jak píšete, Evíku, je to opravdu tak, svinstvo. Zlikvidovat se to nedá, to by musel nádor být na ocase slinivky, to se potom dá operativně odstranit. Nebo by musel být malinký v hlavě, nebo těle slinivky, ale většinou se na to přijde, když už jsou zasažená třeba i játra. Slinivka zatím nahradit nejde a proto ji nemohou odebrat s nádorem. Ale je mnoho případů, kdy se to chemoterapií zastavilo a nemocný mohl ještě nějaký čas, relativně v pohodě fungovat. Spíše se zaměřte na to, jak mamince co nejvíce ulevit. Zimnice, teploty, zácpa, průjmy, tiky ve svalech, nechutenství, to všechno k této nemoci patří. Když nastoupí bolesti, je třeba co nejvíce tlumit. To hlavně, nenechte ji trápit. Dnes už jsou prostředky, které od bolesti uleví. Také každému pomáhají nějaké jiné. Je to třeba vyzkoušet a od toho jsou Centra bolesti, které téměř každá nemocnice má, nebo si nejbližší najdete na internetu. Nic jiného nemůžu poradit. také příznaky jsou hodně variabilní. Jenom opět říkám, hlavně klidně "obtěžujte" doktory!!!! Jsou k tomu aby pomohli, když už to nedovedou vyléčit. Zvládnete to, nebojte se.

Dobrý den všem.
Před 3 týdny byla manželce (46 let) diagnostikována rakovina slinivky, nádor a metastáze v játrech.
Co nás čeká je asi více lidem jasné. Máme před sebou chemoteraipe a tady je můj dotaz na elternativní léčbu. Můžete nám dát informaci zda se chemoterapii podřídit nebo hledat i jinou cestu a jakou?
Děkuji všem za odpověď.
Vladimír