Diskuse - rakovina slinivky břišní

Milá Reny, zaujalo mě, jak píšete, že máte tušení. Já totiž také takové tušení měla, vždy jsem se hodně bála o své děti, zvlášť jsem měla nějakou nevysvětlitelnou obavu o svou prostřední dceru. Pořád jsem jí sledovala, i když byla vdaná a nežila se mnou ve společné domácnosti a zdála se mi nějaká divná a jiná.. Ptala jsem se jí, jestli se cítí dobře, jestli nechce někam zajít k lékaři, smála se, že kam by chodila, je jí fajn...Pak si stěžovala na bolest zad a já začala "plašit" a sama sobě jsem říkala, co blbneš, jsou to jen záda...ne, nebyly, byla to rakovina a moje dcera už nežije. Kdo by na něco takového pomyslel v jejím věku - bylo jí 24 let. Proto, máte-li nějaký takový pocit, jednejte. Hned!!! Zavolejte mu sanitku, i kdyby se na Vás zlobil. Když to bude zánět slinivky, zachrání mu to život a jestli to je ta hnusná nemoc....no, vždyť víte. Pak je to v ... špatné.

Mila Pavlo,vubec si neumim představit,že by mi zemřelo me dite,to musi byt hrozne....přeji hodne sil v překonani teto životni tragedie.
Ano,mely bychom poslouchat svou intuici..předtuchu?
Muj bratr vedel,že tyto stavy mivam,kdy neco vim..a vždy me poslechl.když jsem ho varovala...řikal,že jsem čarodejnice a že se me až nekdy boji..no sranda.
Nemivam to často,ale když to přijde,citim to celym telem i duší..
Až bude manželovi zase hodne zle,zavolam sanitku,jsem rozhodnutá..on taky nechce jit proto,že na nemocenske nebude tolik penez a nyni nam umira společny přitel na rakovinu tl.streva a když ho videl..byl zdešeny jak se zmenil silny chlap ve věchytek..ja toto znam velice dobře a nevydesilo me to..akorát jsem si řekla-je konec-vypadal jak muj táta na konci.

Reny opravdu jednejte, to co popisujete by mohla být cirhoza jater. Dá se léčit v počáteční fázi.
Můj manžel před mnoha lety onemocněl zhoubným nádorem krve a lymfatického systému, dvě menší děti,... byl 9 měsíců na nemocenské, museli jsme hodně šetřit, já měla dvě zaměstnání.
Díky lékařům vše dopadlo dobře, manžel pracuje sportuje,.....
Chci Vám dodat odvahu a sílu celou věc řešit,...

Take si myslim,že je to cirhoza jater,ale asi už pokročilejsi..ano mysli si,že bez nej se neobejdou a že nemuže zustat doma..neni to tak..já to vim.Manžel na to take za chvili přijde..Myslim,že me čekaji krušne časy..na ktere se musim psychicky připravit..Pokud nikam nepujde,dopadne to špatne.Dekuji za podporu.

Dobrý den, já jsem tyto stánky poprvé navštívila 4.4.2012 kdy moje maminka onemocněla - vypadalo to jako podezření na rakovinu slinivky. Sežloutnutí, cukrovka, sten a hubnutí. Podstoupila několik různých vyšetření včetně biopsie slinivky a jater - cca před měsícem. Výsledky přišly k PL, který jí sdělil, že je vše v pořádku, sestřička jí objímala, že je ráda, že to tak dopadlo??? Bohužel já jsem tomu nevěřila. Jelikož dostala i cukrovku se kterou začala chodit do poradny, zkoušela jsem zavolat té lékařce přes cukrovku s tím, že se mi maminka vůbec nelíbí, jestli by si mohla u praktika vyžádat ty výsledky a podívat se na to, odbyla mě slovy, že jestli si myslím, že jsem chytřejší než lékař tak ať se obrátím na nemocnici a výsledky si zkusím sehnat. Nevěděla jsem co dělat....... obrátila jsem se na svého gastroenteorologa o pomoc. Ten maminku vyšetřil a poslal s výsledky, které měla na vyšetření do ÚVN v Praze s doporučením, že tam pacientku posílá na popud dcery,které se její diagnoza a léčba praktika nelíbí......... podstoupila další vyšetření a včera po cca 14 dnech nových vyšetření mi byla sdělena její diagnoza: Pokročilá rakovina slinivky, s metastázemi v játrech a prorostlá do tenkého střeva................. nyní už nám asi nezbývá moc času.......... mám strach.

Milá Reny, vím co prožíváte, žila jsem 10 let s manželem alkoholikem. Po problémech s ledvinami naštěstí pití velmi omezil. Měl koliky, ledviny si dočista tím pitím strhl.Vozila jsem ho těhotná s bolestmi s kolikou do nemocnice, bylo to zlé období.Většinu lidí velké zdravotní problémy vyděsí a z té pokory, jak je lidský život křehký se ponaučí. U nás to dopadlo dobře (sice jsme se nakonec rozvedli), ale nyní 15 let po rozvodu je bývalý muž zdráv, navštěvujeme se a i vztahy máme calá léta dobré. Každý z nás má nové partnery a klape nám to všem. Nechci Vám říkat, abyste se rozváděla, ale prosím, jednejte nyní ohledně jeho zdraví Vy. On sám nic neudělá, ten první krok jak je vidět musíte udělat vy-zavolat mu lékařskou pomoc a trvat na hospitalizaci. Tam už ho vyšetří a zjistí, co je špatně. Pak je to jen na něm, zda se bude léčit či ne, ale bude potřebovat Vaši velkou podporu a dohled. Je to sice dospělý člověk a na své rozhodnutí má právo, ale rozhodovat bude o osudu celé rodiny. Je mi moc líto, že se s tím vezete Vy i děti, většinou je rodina na živiteli závislá a já vidím, že ho máte ráda a záleží Vám ne něm, což je úžasné. Věřím, že si Vás váží už jen pro to, že jste mu dala šanci a že své děti miluje. To by měl být pro něj hnací motor. Jen ta závislost na alkoholu je silnější než on sám a s tím právě potřebuje pomoci. Moc na Vás myslím, držte se a nevzdávejte to.
Omlouvám se, můj příspěvek není do diskuse k tématu, ale chtěla jsem Reny podpořit.
Milá Reny klidně pište, napiště jak jste dopadli.

Tak, abych byla upřímná, tohle mě ani nepřekvapuje. A co si teď na té obvodní lékařce vezmete? Nic. Snad začnou alespoň teď něco dělat, aby neměla maminka velké bolesti. Držím palce, držte se.

Nám se stalo něco podobného u taťky.V nemocnici mu vzaly vzorky ze žaludku a jater,dokonce mu potom odebírali vzorky kostní dřeně.Po asi deseti dnech volali,že je to léčitelné a taťka nastoupil do nemocnice.Pro kontrolu mu vzali vzorky znovu a poslali je do Prahy.Prý je to běžný postup.Po dalším týdnu,kdy mu nasadili chemo přišly výsledky a byl konec.Neléčitelná forma,velice agresivní.Brzy po ukončení té chemo nastal konec.Nějak to nemůžu pochopit,jak je možné,že jim ty výsledky vyšli tak špatně.A ještě jedna perla,během 14 dnů byl dvakrát na ultrazvuku,pokaždé v jiném pracovišti.Poprvé mu nic nenašli,napodruhé mu našli nádor na játrech,v žaludku,na dvanáctníku.Nakonec ani nevím,kde všude to bylo.Jana

No, tak to je síla. Já úplně ztratila důvěru k medicíně. Od smrti svojí dcery sedím v noci na počítači a hledám a hledám a čtu příspěvky a ptám se lidí. To, co už jsem vyslechla a přečetla by bylo na romány. Dnes, kdybych onemocněla nebo někdo z mých milých, vůbec nevím, co bychom dělali. Jdu z vyšetření, kde to dobře dopadne a říkám si, kdoví jestli to není jinak. Včera jsem potkala sousedku, ta mi vyprávěla, jak jí bolí záda, je 6 let po operaci karcinomu prsu a mě hned napadlo, že to může být jako u nás - že může metaztázovat ta svinská rakovina do obratlů a už jsem nemohla spát a přemýšlela, jestli bych neměla sousedku nutit k rentgenu zad. Jsem už posedlá, doslova. Mluvím s mužem, zírám mu na bělmo očí a hned si říkám, že je žlutý a že má určitě slabá játra. Začínám být paranoidní, už chodím ke "cvokaři".

To je Anizuzu děsné. Ale v případě rakoviny slinivky asi dost běžné. Diagnostikuje se prý hodně špatně. Ovšem pořád mi není jasné, když je tady takové podezření a příznaky, které by mohly o něčem podobném vypovídat, že neudělají rovnou vyšetření, které to ukáže nejjasněji. Jestli je to moc drahé, nevím. Můj milovaný manžel to měl obdobné. Kde máte maminku v ÚVN ? Je na gastroenterologii? Tam byl i můj manžel. Je to tam takové lidské a k pacientům se tam chovají moc dobře. Oproti tomu, kdy ho vyšetřovali v Motole a tak nešetrně nám tamní paní dotorka sdělila diagnózu mě připadala vojenská nemocnice jako by tam pacienti byli opravdu lidé a né nějaký obtěžující póvl. Já vím, že je to šok, byl by to i kdyby vám to řekli dříve. Delší dobu byste se tím pomyšlením trápili. Myslím, že by to nebylo jiné a že už by stejně to bylo pokročilé. Ovšem také vím jaká byla pro vás úleva, když OL řekl, že je vše v pořádku a poté zase ta hrůza, když jste viděla, že to tak není. Co mám napsat, jak utěšit a jak podpořit, jak poradit. To nejde v tomhle případě utěšování nemá smysl. Všichni, kteří víme co to je přejeme jediné. Aby se to obešlo u maminky bez velkých bolestí. Abyste mohli všichni být co nejvíce u ní a podporovat jí. Hodně síly.

Děkuji Vám za podporu. Dnes jsem za maminkou byla v Praze. Leží na gesastroenteorologii ve Vojenské nemocnici v Praze ve Střešovicích. jsou tam příjemní a hlavně když udělají nějaký závěr tak si ho ještě raději ověří. Dnes se ještě mají poradit o léčbě? jestli operace, ale ta z 99% ne, protože by to bylo dost riskantní. Spíš chtějí do ucpaného střeva nádorem vložit sten, aby se sprůchodnilo a mohla začít jíst. Vím jaká je asi naděje a vím, že se s tím hodně těžko vyrovnává, ale já musím být velice silná a být mamince oporou!! Bohužel její manžel( ne můj otec) se psychycky složil a teď má mamka strach o něj jak se s tím on vypořádá. Dokonce když je teď sám doma vyloženě mě a celou rodinu psychycky deptá, protože vůbec neřeší jak mamce dá podporu, ale pořád dokola jen brečí, třese se a řeší, že půjde za ní, že je už konec a pořád dokola. Všem vykládá o její nemoci je to od něj sobecké. Dnes když jsem přijela z Prahy z návštěvy kde maminka byla v pohodě, dokonce si plánuje jak budeme chodit s pejskem, jak to nevzdá a chce bojovat, tak jsem mu musela vynadat, že se musí chovat jak chlap a ne jak baba, která nám všem svým chováním nyní ubližuje. Já mám strašně hodně elánu na to podpořit všemocně maminku a věřit v zázrak,(který se asi nebude konat), ale nemám sílu na ubrečeného chlapa, kterému nic není, ale který byl zvyklý, že se o něj celý život mamka starala úplně jak o mimino a nyní se o sebe neumí postarat sám. Možná chápete co tím chci říct???

Pokuste se maminky přítele přesvědčit ať si zajde k lékaři pro nějaká antidepresiva nebo alespoň neurol, to může předepsat za dané situace i jeho praktický lékař. Určitě je pro vaši maminku důležité aby se "vzchopil". Nevěřte na zázraky ale pořád je nějaké procento lidí, kteří s touto diagnozou prožili i více jak tři roky života, tak proč ne vy?

Dobrý den Pavlíno, přijměte mou soustrast k úmrtí tatínka. Souhlasím s Vámi, že jedna z nejhorších věcí je vědomí, že se nedá nic dělat a poslední chvíle je blízko. Nezbývá než těm, která čeká cesta do neznáma ulehčit jejich poslední chvíle zájmem, laskavostí, trpělivostí a něhou.

Paní Václavo, upřimnou soustrast. Přeji Vám i dalším hodně sil na další cestě. Důležité je být hodně mezi lidmi a pokud to jen trochu jde nepoddávat se smutným myšlenkám, ale hledat v paměti krásné společné zážitky a humorné chvilky. Přináši to slzy dojetí, ale hlavně úlevu. Držte se.

Milá Petro, tak tenhle příběh mi trochu připomíná mého muže. Silný, nepoddajný, stále se díval do budoucna a plánoval, na co by ještě stačil. Přeji Vašemu tatínkovi,ať mu to co nejdéle vydrží a Vám hodně síly.