Diskuse - rakovina slinivky břišní

Děkuji tímto paní Blance za trochu zastání....já nechtěla být krutá,jen se mi zdá fér přiznat špatnou situaci.Rakovina je svinstvo,ale ne až tak,pokud nejsou metastázy.Pokud jsou,je to konečná.Nejsme bez citu,akotár jako lékařka se nesmím angažovat do osudu lidí,jinak bych s prominutím " zblbla".Nemohla bych tu práci dělat!I já mám svá trápení a ta mi stačí.Trápení od pacientů si nesmím připouštět,ale zdá se mi fér,že se jim to řekne.V Americe a ve více zemích to sami pacienti chtěji vědět,jak na tom jsou,aby si mohli zařídit poslední veci.....až já onemocním,chci to vědět do očí též!Doopravdy.Smrt patří k životu.Prý jsme moc silná,to si nemylsím.Jenom myslím racionálně a ne jako " dvacetileté děcko",jak bylo napsáno....teď mě klidně suďte.Dobrou noc.

Paní Didi, přestávám, mějte dušičku v peří Martina

Dobré ranko,no,tady je ale počteníčka.Možná hodně emocí sem vplulo.Těžko soudit každou z nás.Jo,každý s touhle nemocí v rodině prožívá svý.Svůj děj a někdy i své peklo.Závidím těm,co mají doma smířené a hodné pacienty a Ti kteří mají opak ,ví svý.Jsem to já,kdo sem písl,jak má doma zlýho tatínka,který rapluje.Ani svému nepříteli bych nepřála,tohle,co s ním zažívám prožít.Ten strach z něj,kdy čekáte,jak na vás slovně zaútočí.Pravdou je,že byl takový vždy,a nemoc tohle jen prohloubila,kdo nezažil ,nepochopí a možná je pro mě úlevou to sem písnout,mé pocity a emoce.Každá svůj stres nějak řešíme.Půlka si vezme něco na sklidnění a spánek,někomu pomůže dát si panáka.Každopádně výsledek je stejný.Ráno se probudíte a jste tam,kde jste byla a je možné,že na jednu z těchto dvou medicín se stanete závislá.Což není ani v jednom případě dobré.Každý má svůj názor na upřímnost lékařů.Já oceńuji jednání naší onkoložky-naděje umírá poslední,žene tátu dál,on ji věří a má v sobě tu zdravou dávku víry a chuti do života.Myslím,že pokud někdo netrvá na tom vědět pravdu a nepídí se po tom sám,měl by zůstat v poklidu .Já se s tátou pomalu loučila před 4 měsíci,jak mi bylo řečeno a hle,předpověď se nekonala a my jedeme dál,je na tom lépe a on se těší na každou léčbu,protože zatím vidí výsledky.Je mi líto,že se to tady tak nějak vyhrotilo,nesuďme se navzájem,té bolesti v životě máme každý dost,někdo si zažil své s rakovinou již dříve a sotva se to trošku zahojilo,napadla dalšího člena rodiny.A ne jednoho.Kéž by na tuhle svini byl nějaký lék-pomoc pro nás všechny.Tyhle stránky jsou dobrá věc v tom,že se spoustu dozvíte,volně se vypovídáte a jste mezi těmi,co žijí stejnou starostí a bolestí.Jen každý jsme jiný,jinak reagujeme,jinak se s tím pereme.Před koncem roku jsem viděla padat hvězdu,měla jsem přání za všechny,co jim slůvko rakovina vlezlo do života.............................

Moc hezky jste to, milá Verunko napsala! Je to všechno pravda, každý jsme jiný svým založením, takže se každý i jinak vyjadřujeme, jak slovně, tak písemně. Ale vyjádřit se a vypovídat ze své bolesti je léčivé. Rady zde na těch stránkách, to ano. Proto byly založené. Ale vůbec si nemyslím, že je nevhodné vyjádřit tady i své emoce. To je svým způsobem věc každého. Pokud chce dát nahlédnout do svého soukromí, pokud si myslí, že tím dokonce i pobaví a přivede sarksmem svých větiček další smutné lidi tady, do úsměvu, to je jenom vpořádku. Vy z Vás, kteří toto odsuzujete, příspěvky, které sem dávají Martinka s Verčou prostě nečtěte. Vždyť si můžete vybrat. Prosím neodsuzujte se tady navzájem. je to zbytečné. Každý má svůj kousek pravdy. Nikdo tady nejsme svatý, ale ani odsouzeníhodný. Jsme na stejné lodi se svou bolestí. Každý má jinou, ale každý krutou zkušenost s rakovinou slinivky. My, kteří jsme už své milované ztratili jsme tady proto abychom sdělili zkušenost smrti a podpořili Vás co ještě bojují. Také proto, že je to pro nás samotné pomoc. Cítím, že jsem svému drahému tady vždycky blíž. Ti, kdo bojují a mnohdy hodně úspěšně, si zde sdělují zkušenosti s léčbou, ale i s tím, jak se plácají v té protichůdné naději a beznaději. Vítězství a pády. Choďte sem a pomáhejte si, je to důležité.

Milá Ivčo, určitě bych si chtěla s Vaší maminkou napsat. Promiňte, nevzpomínám si, kdy Váš tatínek zemřel. Je tady tolik příspěvků, že nevím, jestli bych to našla.

Moc zdravím a opět nejvíce souhlasím s paní Václavou, která je i mě svojí moudrostí nejbližší. To, že jsme každý jiný svým založením, upřímností či přímočarostí se zde při vypsání projeví, ale težko soudit, kdo je jaký a co je vhodné a ne, každopádně napadání se navzájem, ať už paní dr. Anežky za upřímnost ve věci lékařské či Martiny za psaní soukromých podrobností je zbytečné. Někdo sem jde pro radu a zkušenost odbornou, někomu to pomůže po psychické stránce. Zkušenost tu máme všechny moc bolestnou, někdo dokáže si zachovat nadhled,někdo se v tom topí, jako momentálně třeba já. Tak holky dost a přesně jak píše paní Václava, pokud někdo nemá rád příspěvky Martiny či kohokoliv jiného, ať je nečte...Všem moc sil. Jana

Ahojte, tak jsem hned ráno mrkla na odezvy a se všemi souhlasím, přesně tak jsem to nějak měla na mysli, jak píše paní Václava a Veronika. Tím pádem bych tuto kapitolu uzavřela a myslím, že to snad bylo pochopeno i ze stan a bylo by škoda, kdyby sem přestal kdokoli psát, vdyť přece od toho to tu je, abychom se mohli všichni svěřit se svými pocity a s tím co prožíváme co se v nás děje. Nám taky řekla v nemocnici paní doktorka, jak jsem ji psala, že to s tatínkem nevypadá dobře, že nádor je opravdu velice, velice agresivní a že to vypadá tak na pár měsíců. Tatínkovi to ovšem neřekla, nechtěli jsme to, přeci jen ho známe nejvíce a věděli jsme co je pro něj dobré, stejně i s touto diagnózou, když vám řeknou, že to je opravdu takto špatné, tak tomu nechcete věřit, my jsme stále věřili, že to přece není moné,že se to přece nemůže stát zrovna nám, nechcete si to připustit a i přes to všechno stejně věříte, ikdyž tam někde v hloubi duše víte jak to dopadne.Já jsem pravdu vědět chtěla, aby jsme věděli co a jak, jak případně tatínkovi co nevíce pomoci, tak proto. Asi třeba tak nějak to myslela i paní Anežka a to není nic špatného, a věřím, že má určitě své zkušenosti jako málo která z nás, a my zase jiné, tak to přeci je. Tak si vyjděme vstříc a mějme pochopení jeden pro druhého, kdo "vystoupil" z této lodi, tak ať opět přistoupí, já budu jen ráda, za všechny názory a hlavně se podělit o to co prožíváme a cítíme, o tom to je. Já osobně nemám proti nikomu nic a rozhodně mi nikdo tady nevadí, je na každém z nás jak si to přebere a vstřebá to, někdo lépe, někdo hůře. Takže pište a vyzpovídejte se ze své bolesti, je to tu opravdu lepší než u psychologa, psychiatra či jinde. Mějte co možná nejpohodovější den, jak jen to je možné. Iveta

Mimochodem paní Veroniko, před Vámi smekám, musí to být opravdu náročné a taky je hezké, nám to přijde normální, že se i přes to všechno o tatínka staráte, ale tak to má být. Chci tím jen říct, že si něktěří mohou uvědomit i to, že ne každý by to zvládal, mnoho lidí dá raději svého blízkého někam do hospicu nebo tak a co potom teda říkat o těchto lidech, ale i je by měl člověk pochopit, protože opravdu ne každý na to má se takto starat. Přeji hodně sil a méně trápení, Iveta

Paní Václavo, můj první příspěvek do této diskuze byl 21.12.2011 na straně 301, takový dlouhý .-) tak jen takto, tam je vše vyjádřeno. Jinak maminka s tatínkem bydleli v rodiném domě, naštěstí tam s nimi stále bydlel a teď s maminkou bydlí bratr (28let), tak není sama, brácha je opravdu moc hodnej, schopnej, spolehlivej a hezkej chlap, jen ještě najít tu správnou přítelkyni, to proto, že by jim tam přeci jen bylo zase o něco veseleji. Takže sama není, ikdyž si tak připadne, alespoň ten jorkšírek co jsme jí pořídili dodá trochu radosti, no a na dvoře 50ti kilová rotvajlerka, takže jsou taková srandovní parta :-), hlavně v létě kdy lítají oba po dvoře, jsou velcí kamarádi. Ať už přijde teplo a rozkvete to, určitě nám to všem trošku pomůže s tou náladou. Krásný den. Iveta

Ivet, přesně tak to bylo u nás, i když jsme věděli, že to je vážné, nechtěli jsme to připustit, věřili jsme a i taťka, i když mu to doktorka naznačovala. To jak napsala paní Anežka je ale také pravda, oni ti dr nemohou si každý příběh brát k srdci, protože by se zbláznili a tu práci dělat nemohli, musí se od citů odprostit. Tatínka léčila dr. která ho znala, mluvila sice narovinu,ale lidsky. To je strašně důležité. Jinak je pravda, že se doma o taťku starala hlavně mamka, já tam byla každý den,pomáhala, ale mamka to měla pořád, v noci, zda dýchá, nemá horečku atd. Bylo to náročné, ale my furt věřili...Teď je to moc smutné. Všichni starající se, co vozí k dr, vaří, dohlíží, pak i krmí...atd, klobouk dolů!

nějak ani nevím co napsat... spíše si sem chodím číst, ale ne druhou stranu tady ze sebe můžu dostat pocity a emoce, které se v sobě snažím utlačovat a dusit... vždycky si tady popláču a je mi moc líto všech těch smutných případů, a nějak mi pomalu dochází, že ten nejsmutnější (pro mě) mám doma...:((( člověk vedle kterého usínám, člověk vedle kterého se probouzím, člověk kterého miluju a tatínek našeho syna by nám měl odejít tak brzy protože není možnost jak ho vyléčit... proč??? Jak se s tím mám vyrovnat, jak to mám vysvětlit malému, jak to všechno sama zvládnu.... ne říká se že naděje umírá poslední a i já budu do poslední chvíle doufat že bude zase všechno jako dřív...holky moc Vám děkuju za podporu i Vám paní Anežko svým způsobem děkuji za upřímnost, je lepší vědět jeho primářka mu narovinu neřekla nic jen diagnozu a v propouštěcí zprávě má poznámku: "vzhledem k jeho věku další léčba???" . Kdybych já byla na jeho místě chtěla bych vědět jak moc je to zlé a kolik času mi zbývá...

Paní Mono, proto jsem se musela paní Anežky také zastat. Ne každý doktor se vyjádří jasně, ať úmyslně nebo jen proto, že je vytížený a předpokládá, že si každý informace najde na internetu. Vědět správnou diagnozu a výhledy je základ, od kterého se musí příbuzní a nejbližší odrazit a připravit se na dlouhou a náročnou cestu boje s nemocí. Statistice bych se nevysmívala, ona je bohužel odrazem reálných případů, ale naštěstí jsou výjimky, které potvrzují pravidla =) Moc Vám přeji, aby pan manžel byl ta výjimka a jeho organismus tu nemoc zdolal!!!!!!!!
Pro ostatní, zkuste si pročíst diskuzi od začátku, cca po stranu 120. Často přispíval medik "formol"...hodně diskutujících se na něj zlobilo, ale podle mě je to jeden z doktorů nové generace - jak tu někdo napsal "diagnoza by měla být (samo po dohodě s rodinou) pacientovi sdělena přímo, ale LIDSKY!!!

Paní Mono, proto jsem se musela paní Anežky také zastat. Ne každý doktor se vyjádří jasně, ať úmyslně nebo jen proto, že je vytížený a předpokládá, že si každý informace najde na internetu. Vědět správnou diagnozu a výhledy je základ, od kterého se musí příbuzní a nejbližší odrazit a připravit se na dlouhou a náročnou cestu boje s nemocí. Statistice bych se nevysmívala, ona je bohužel odrazem reálných případů, ale naštěstí jsou výjimky, které potvrzují pravidla =) Moc Vám přeji, aby pan manžel byl ta výjimka a jeho organismus tu nemoc zdolal!!!!!!!!
Pro ostatní, zkuste si pročíst diskuzi od začátku, cca po stranu 120. Často přispíval medik "formol"...hodně diskutujících se na něj zlobilo, ale podle mě je to jeden z doktorů nové generace - jak tu někdo napsal "diagnoza by měla být (samo po dohodě s rodinou) pacientovi sdělena přímo, ale LIDSKY!!!

Tak jsem opět zde. Takže výsledky testů u táty. Markery rakovinu NEPOTVRDILY!!! Což je pro mě opravdu super zpráva, nicméně něco na slinivce je (stále se neví co to je), a tátovy nefungují játra :/. Tvoří se v něm voda, už mu jí vypustily cca 7 litrů a vypadá to že jsou nějaké nádory na játrech. V úterý bude už konečně jasno a budeme snad vědět co tedy tátovi je... Stále, ale nevím co si mám myslet. Je na ty markery spolehnutí? Máte s tím někdo zkušenost znamená to tedy, že to určitě rakovina není???

Ondro, snad po relativně dobré zprávě nebude následovat horší. Pokud ale vím, na markery bohužel nelze stoprocentně spoléhat, alespoň u některých diagnóz.

Pokud máte nějaké konkrétní odborné dotazy, zkuste onkologická poradnu doktora Vyzuly na iDnes (stačí zadat do Googlu: Vyzula iDnes). Pan doktor odpovídá zpravidla do několika dní (o víkendu bohužel obvykle ne). Já jsem tam svého času kopírovala lékařské zprávy, aby mi to pan doktor přeložil (oni lékaři se někdy moc neobtěžují pacientovi něco vysvětlit, dají mu latinsky psaný papír a nazdar).