Diskuse - rakovina slinivky břišní

Paní Pavlo, myslím že je čas abych napsala něco k tomu smrt dítěte. Můj manžel měl také maminku. Měla jsem obrovský strach, jak ona zareaguje na zprávu o synově nemoci(mimochodem ona ovdověla v téměř tom samém věku co já, bylo jí 54 a bylo to pro ní hodně těžké, poté se starala několik let ještě při zaměstnání o svoji nemohoucí maminku.Dnes vidím, jak to muselo být pro ní těžké, neměla ani šanci někam jít, natož se s někým seznámit. Ale vrátím se k tomu příběhu. Pozvali jsme ji k nám na oběd, když Vaška propustili z nemocnice a my už jsme věděli, co je. Potom jsme jí opatrně řekli, že je nemocný dlouhodobě, že ho budou léčit, ale že zatím nemůže do práce a bla, bla. Netroufali jsme si jí říct, jak zlé to je. Jenže to by nebyla máma aby něco nevytušila. Potom chodila s kastrůlky za ním, když já jsem byla v práci a vpodstatě viděla, jak to jde jen k horšímu. Její milovaný, prvorozený a odcházel jí před očima. Každý den, kdy byl v nemocnici telefonovala několikrát denně a ptala se, zda už něco vím, ten strach v jejím hlase.... Když nám doktorka oznámila, že Vašek umírá, jela jsem do nemocnice, přijeli naši kluci, jeho brácha s manželkou a tak jsme tam bezradně stáli kolem jeho postele. Jeho bráchovi s manželkou jsem řekla ať jedou za babičkou, že ta je bude potřebovat nejvíc, aby byli s ní. V nemocnici, že stejně nejsou nic platní. Věděla kolik uhodilo, když se u ní objevili. Ale odjeli zvečera, protože žijí o 100 km. dále. Ona musela tu děsivou noc, jejíž část jsem já proseděla u jeho postele, absolvovat sama v prázdném bytě. jak jí muselo být, nedokážu si to vůbec představit. Další den byla opět sama, já jsem jela s klukama zařizovat pohřeb. Tak to bylo dokonce až do pohřbu. Zvládla to, jak jsem jí obdivovala. Jenom strašlivě zhubla a zestárla o 100 let. Je šílené, kyž zemře tak mladý člověk, jako Vaše dcerka, ale je šílené pro matku i když jí umře padesátiletý syn. Je to šílené vždycky. Bolí to když odejde druhá půlka vás, ale dvojnásobně to musí bolet, když odejde dítě. Ještě jeden příklad. Mému švagrovi, který se oženil s moji sestrou už jako vdovec s dětmi, zemřel syn 23 let. Tak zničeho nic. Dostal v létě angýnu, bylo to v roce 2002, dostal od doktorky antibiotika, šel si domů lehnout a v šest večer, když kluk nešel na večeři a nereagoval na volání se švagr na něj šel podívat a on byl mrtev-zánět osrdečníku. Také šílené. Víte, nejste v té bolest sama. Vím, že vám dceru bude vše připomínat, vím, že ani ta vnučka vám nedodává radost, jenom připomíná bolest. Zatím. Změní se to, přijměte pomoc od svého manžela, který se jistě trápí ještě tím, jak je Vám. Pište, vymluvte se z toho. Je to strašná nespravedlnost a osud je někdy tak divný. To všichni víme, ale nic s tím nenaděláme. Jenom musíme věřit, že se to trochu zahojí.

Jo, život je fakt hnusný. přijela jsem od čínského doktora a sedím a brečím a říkám si, mám uklízet, vařit, co mám dělat? Záleží na něčem vůbec ještě? Jedna sousedka se mi ptala, co ta Vaše "Barbína", už jsem jí dlouho neviděla? Když jsem jí řekla, co se stalo, zůstala s pusou otevřenou. Je to ošklivé, co teď napíšu, ale kdyby mě obklopovala spousta hodných lidí, jako že ano, manžel, dcery, vnučka, máma... není to pro mě dost. Včera mě napadla, naštěstí jen slovně jedna taková hnusná ženská, co chodí po sídlišti a otravuje lidi a já si pomyslela, a taková baba zlá žije a moje dcera ne, vždycky jsem jí říkala, ty seš moje nejoblíbenější dcera a ona se smála, že to stejně určitě říkám každé z nich, což měla pravdu.

Dědku jdete stěma Vašema chlamydiema někam do háje píšete to ve všech diskuzých

BINGOOOOOOO.A připisujeme Vám bonus 100 bodů za Vaše chlamidie.

Marťajs čauuu,opovaž se pochlastávat takhle po ránu,máš dělat DPH,takže nic.Konec diskuze,každopádně já se Anežky nechtěla zastávat.Jen je zbytečné,že jsou takový dobráci doktoři upřímní,statistikami naducaní a bez citu a emocí to na tebe vybalí.Každý ví,že rakovina je svinstvo,ale nikdo Ti nemůže s přesností říct,jak ty se jí ubráníš,či ne.Jinak u nás poklidno,po úterku je táta trochu zakřiklý,dává si pozor na to,co pouští z úst-díky mu zato a já mám lepší náladu,že mi svítá naděje,jít co nevidět do práce.Halelujá.A jak u Vás Marti?doufám ,že pohoda,chemka ok?No,snad bude mít táta dobrou krev v úterý a bude pokračovat.Pro jeho psychiku by to bylo lepší.Dnes mám nějak po dlouhý době vyrovnaný den,mám chu´t se po dlouhé době do něčeho pustit.Asi vyměřím okna a zítra kouknu na nějakou látku na záclony do kuchyně s jídelnou.Víkend před náma,dětem jsem slíbila ,že upeču věnečky,tak snad to vše vyjde.Počasí tu je skoro jarní,což jsem ráda,zimu,sníh já nemusím,jsem asi původem jamajčanka,co miluje na sobě pouze 4 kousky oblečení:-))Tak ahooj Marti a i ostatním holčinám Veronika

Ahoj Pavli,co tam s tebou ten číňan prováděl?No,ta ženská,to je mazec.Drbna sídlištní.Víš,lidi jsou zlí a bohužel takový maj i to štěstí,že je nic tak bolestivého jako tebe snad ani nepotká.Ale ona ti nesahá ani po kotníky.Víš,mám 2 dcery a tak nějak mám pořád o ně strach.Že onemocní vážně,že mi je někdo unese,ublíží jim,stačí vždy nějaký podnět v televizi a já jsem pak matka magor.Ztratit dítě je pro matku to nejhorší,co ji může potkat a je mi jasný,že chlácholení kamarádek,manžela,dcer a vnučky je slabá náplast.No a zase se zeptám,jakej máš plán na víkend?Jsem otravná,co?Ale to jsme tu asi všichni,snažíme se jedna druhou pokopnout ,aby to šlo o něco lépe.pá

Jé - Pavlo - to je bezva, že jste zašla k lékaři. Jsem stejně zvědavá jako Verča a asi jako pytel afrických opííííííííc, tak se také ptám, jaké to je u doktora-číňana. Samozřejmě nemusíte odpovídat, když nechcete. Zlobit se proto nebudu!
Holky, a kdepak máme Ondru? Že by táta byl tak v poho, že Ondra sbalil novou kočku a užívá si? Přála bych mu to! Věk na to má a nemusí si ho otravovat našema starostma.
Taky jsem zvědavá, zda se tu objeví ta mladá maminka s nemocným manželem. Dr. Ágnes ji to včera dala pěkně "sežrat", tak se asi bojí podívat se jenom směrem k těmto stránkám nebo se možná sama teď někde užírá a do toho se ještě musí postarat o toho prcka malýho! Jojo, paní Václava, život není divnej, ale STRAŠNĚ NESPRAVEDLIVEJ - k někomu víc, k někomu míň.
Verunko, urvala jsem od zítřka do neděle v rodině hlídání pro dědu, tj. budu až v neděli večer a taky ještě zítra dopoledne.
Přeji všem poklidný víkend, pokud možno bez starostí a krizůvek s nemocnejma Martina
P.S. Pokud se tu objeví ta mladá maminka - holky podpořte ji!!! Hlavně vysvětlete, že na umírání je vždy času dost a přiblblé doktorské statistiky často neplatí!!!!!!!!

Milé dámy,již 3 roky pročítám tuto diskusi a nejedna rada mi byla přínosem při těžkém onemocnění manžela.Paní doktorka napsala krutou pravdu,kterou nechce nikdo slyšet ,ale bohužel je to tak.Paní ošetřující lékařka v případě mého manžela svolala naši rodinu a včetně manžela nám sdělila o jakou nemoc se jedná a že má manžel půl roku před sebou/což se bohužel vyplnilo/bylo to také kruté hlavně pro muže byl to pro něho šok a naše rodina se alespon snažila být co nejvíce s nemocným.Já osobně jsem byla půl roku doma a denně jsem za ním jezdila do nemocnice a poslední dny tam i spala.Vím o čem to je.Pravda je bohužel krutá,nemoc nezastvíme ale alespon nám dává šanci se nemocným věnovat maximálně a snažit se jim vyplnit i sebemenší přáníčko.Poslední dobou se mi v této anketě nelíbí když některá z pisatelek nám oznamuje jak si dá panáka a co vypije vy si myslíte,že je to vhodné téma v této rubrice.Je to pohoršující než krutá pravda paní doktorky.Nechcete slyšet krutou pravdu a když je už pozdě tak si naříkáte,že Vám to nikdo neřekl.Tak co vlastně chcete To ,že pisatelka vypisuje jak jí nemocný prudí a buzeruje kdyby byla jen trochu chytrá tak by si měla uvědomit,že za to ten nemocný nemůže a nehlásala by nevybíravámi slovy to co hlásá.To se nestydí takto psát.Všem koho toto potkalo držím palce a budte statečné......

Taky tuto diskuzi čtu, měla jsem v rodině taky tuto nemoc, hledala jsem pomoc asi před 2 lety. Dneska pouze čtu a opravdu musím souhlasit s Blankou. Vím, že je to pro vás velmi těžké, ale taky se mi zdá, že to sklouzo do nižší úrovně diskuze. Nechci nikoho soudit, ale můj názor je totožný s Blankou

Dámy, tj Blanko a Hankou, asi jste světice, když jste vše zvládaly jináč, lépe a bez těchto pocitů. Já si myslím - diskuse (jako tato) nikoho samozřejmě nevyléčí a tato nemoc je krutá (obecně i statisticky). tak proč my, co o nemocné pečujeme právě teď si nemůžeme svoje pocity sdělovat - a že rozporuplné jsou. Pokud se Vás toto netýkalo, tak - opravdu světice Přeji pěkný večer Martina

Čínský lékař mě dlouze hleděl do očí, pak prohlížel dlaně, zkoumal jazyk, předepsal léky, překladatelka, která za něj mluví, mi sdělila, že mám špatná játra a slezinu a léčba bude dlouhodobější, léky na týden a ošetření - 1300,-Kč. Ale ostatní pacienti si ho chválili, tak uvidím a zkusím. Jinak v MŠ se kamarádka v šatně ptala Anežky, kde má maminku a ta utekla zpátky do třídy. Tak jsem holčičce vysvětlila, že maminka nám umřela, tatínek poulel očima, jakože je to strašné a holčička se dál vyptávala, tak jsem vysvětlila dál, že měla zlou nemoc, Anežka poslouchala za rohem. Oslovím nějakého dětského psychologa, jak s Anežkou dál mluvit. Jsem unavená - strašně, ne tak fyzicky jako psychicky. Anežka bude o víkendu s tatínkem na horách, já nevím, asi pojedu do Prahy a budu jen tak bloumat po ulicích, měla jsem to ráda, ale teď je jedno, kde jsem a s kým jsem, všude si mi to zoufalství najde.

Pláču s Vámi Pavlinko je mi Vás tak lito. Chuděrka malá Anežka. Nevím jak pomoct je to velká bolest. Proč je život tak krutej. Moc na Vás myslim Galina

Tak tohle je už moc..paní Martino,jak si dovolujete urážet pani Blanku a Hanku,nazývat je jako světice!!Vždyt tyto dámy napsaly o vás a o těchto současných stránkách jen a jen PRAVDU!I já na tyto stránky chodím už několik měsícu,bohužel i má rodina bojuje s touto zákeřnou nemocí,ale to co se zde děje od doby,co jste VY sem začla psát,je opravdu zarážející..znám spoustu lidí,co sem kvuli vám přestalo chodit,opravdu nás nezajímá kdy si dáte panáka a co v danou chvíli děláte....my zde hledáme pomoc a zkušenosti,jak našim milovaným tuto hroznou nemoc usnadnit a vy to totálně stáčíte uplně jinam..přestantě prosím psát na tyto stránky,pokud chce s vámi byt někdo v kontaktu,má jistě váš soukromý mail,který jste zde již nabídla..přimlouvám se za lidičky,které vaše psaní odradilo,a kteří sem chodily,at se prosím sem vrátí..stojíme o jejich rady a zkušenosti s touto nemocí.Některým z nás totiž nezbývá už mnoho času a nechceme díky paní Martině číst na těchto stránkách její soukromý život,ve většině případech popisovaný dost Nevhodně!!..a těd si paní Martino,myslete co chcete..

No, didi, aby jste se nezblaznila. Kazdy sve pocity z osetrovani tezce nemocneho snasi jinak a je jedine dobre,kdyz se muze, ac treba tady, z toho vypsat. Hlavne, ze mu to pomaha, ze ?

Pavlo, ty leky od cinana se pak daji sehnat na netu za polovicni cenu, ale ty prvni holt musis koupit od nej, abys vedela jake.

Všechny vás opět zdravím! Tak jsem zas po nějaké době mrkla na diskuzi a nestačím se divit, co se to tu děje! Přeci si tu nebudeme nadávat a říkat o někom kdo jaký je, vždyť jsme jen lidi a každý máme své trápení, každý má právo napsat to co právě cítí a jak to prožívá. Každý případ je trochu jiný, vidíte, že ikdyž se jedná o stejnou nemoc, bohužel ne s dobrou prognózou, tak člověk od člověka má jiný průběh, jinou délku nemoci a i tak to jinak působí na blízké osoby toho dotyčného nemocného. Nemůžeme vědět co přesně a jak prožívá paní Martina, Blanka, Hanka, Jana atd., každý prostě prožívá tu bolest, tak by jsme měli být všichni zajedno. Myslím si, že život nám ukázal, že je úplně o něčem jiném, i já mám teď hodnoty trochu jinak uspořádány, ikdyž předtím tomu zas tak moc rozdílně nebylo. Popravdě jsem na tuto diskuzi začala psát diky paní Václavě, její příběh mi nejvíce uvízl v paměti, nejspíš proto, že moje maminka je v úplně stejné situaci, stejné roky, jmenuje se Vlasta (to je taky od V :-)),líbí se mi, jak krásně paní Václava mluví o svém manželovi, je vidět, že v tomto věku, kdy si měli spolu "začít užívat" vnoučat atd, to mělo být nejkrásnější a tak to má i moje maminka. Paní Václavu mám za rozumnou ženu (samozřejmě nejen ji, i další), její příspěvek mě vždy zaujme, je to asi tím, že v ní vidím svoji milovanou maminku a vím, že je to bolí stejně. Jen nevím jak maminku už více povzbudit, je to strašně těké, už jsem jí říkala o těchto stránkách, ať se sem podívá, napíše, třeba to trošku pomůže, jak paní Václava píše, že to bere jako terapii, mně to vlastně svým způsobem taky pomáhá, vidím, že nejen naše rodina má trápení. Je mi až hrozně, že to takto musím napsat, ale to je život, já to vím, ale sama tato slova taky nerada slyším. Je mi moc líto paní Jarko, že Váš Láďa boj prohrál, také paní Pavla - babanci, co Vás potkalo, musí být, pro mě, nepředstavitelné, taky plně chápu, že se nemůžete na vnučku svým způsobem ani podívat, že Vám připomíná dceru, to není nic špatného, vždyť vy víte, že ji milujete, ale dcera vám chybí, asi se to ve vás vše "pere a bojuje" Já to tak měla trochu se svou dcerkou, taky jsem si připadala jako špatná máma, ale dcerka,která mi strašně připomíná mého milovaného taťku, a taky to není pro mě zrovna lehké, když k vám přijde tříleté dítě se slzičkami nakrajíčku a uplakané a říká: "Mě je tak smutno, já už nemám dědu, můj kamarád!"Věřte, že v tu chvíli mi to tak rve srdce na kusy, že bych nejraději nebyla, ale musím před ní být dobrá a ještě jí vše vysvětlit a není to zrovna lehké, protože mám dělat co sama se sebou a pak ještě toto. Během mateřské mě toho potkalo více nehezkého jako rakovina maminky, která naštěstí vše jako zázrakem zvládla,pak zemřela tatínkova maminka 2009 a hned vedle má náhrobek tatínek 2010,pak druhá babička(72let) trojitý bypass na poslední chvíli ji zachránili, ale nemůže jít tím pádem na výměnu kolen, kterou měla podstoupit, takže nemůže skoro chodit,a minulý rok zemřel táta manželovi, také na rakovinu, .A to není ještě vše, ale to už ani nebudu vypisovat a zetěžovat, včetně toho, že hledám práci,po mateřské je to těžší i se znalostmi a zkušenostmi,ale kdyby byl člověk v práci, tak bych musela myslet i na jiné věci a stále by se mi vše nehonilo hlavou,teď se mi vše dost vrací a ty sny v noci, že se někdy vzbudím a nevím čemu mám věřit, a pak ta krutá pravda a realita. Všichni to máme těžké, proto se tu podpořme ať už s přímočarou pravdou nebo milosrdnou lží, každému pomůže něco jiného, případ od případu.Já si vždy řeknu, že některé věci musím dělat tak, aby byl na mě taťka hrdý, že mě vidí, vždy mě říkal, když jsem měla slabou chvilku, že musím být připravená do života, ach Bože jak mi teď tady chybí.Jestli bych mohla poprosit paní Václavu o pár slov pro moji maminku, jste ve stejné situaci, věkově stejně a je to jiné než ode mne, od dcery, asi víte jak to myslím.omlouvám se, za takto dlouhý příspěvek, je toho přitom ještě tolik co bych chtěla říct,budu se snažit psát častěji, nejraději bych odpověděla všem, tak si prostě popovídala, ale to je nemožné, se všemi s vámi cítím. Taky čekám co Ondra, jak dopadli, zatím se neozval. Dnes už to moje počtení stačilo, zase se ozvu, pokud bude dovoleno a neodepíšete mě, abych sem nepsala :-) Mějte se všichni tak jak to jen nejlépe bude možné, hodně sil všem a vašim blízkým nemocným ještě o něco více. moc zdraví Iveta