Diskuse - rakovina slinivky břišní

Jano bohužel, žádné dobré zprávy jsme nedostali. Naopak, u nás je vše špatně :(. Rakovina slinivky je už potvrzená onkologama a bohužel už metastázovala do jater. Dneska si vezeme taťku domů a bude se řešit jakou léčbu zvolíme. Nejhorší je, že dnes se to dozví i mamka, no a aby toho nebylo málo, tak nám umírá pejsek, který tu s námi je neuvěřitelných 19 let.... :(Takže opravdu pokud se to se** tak pořádně....

Ahoj Ondro,tak tohle nejsou moc dobré zprávy,ale určitě tátovi dají léčbu.Chemoterapie,ozářky .Můj táta má rakovinu slinivky a je bez operace,a léčba mu zatím pomohla k lepšímu.No,sama dobře vím,že ho nikdy nikdo nevyléčí,ale aspoň vidím,že i ty chemky k něčemu jsou,je mu podstatně lépe,jeho život není,to co byl,je závislý na hodně lécích ,ale.....žije a je tu s námi.Držím Vám palce,tady je potřeba velká podpora rodiny a tátova chu´t do života a víra k doktorům.V.

To je mi strašně líto. Přeji Vám všem hodně síly.

... náš smutný příběh skončil v červnu 2011, delší dobu jsem na těchto stránkách nebyla a proto bych teď chtěla pozdravit Galinu, paní Václavu a ostatní děvčata, které mi v těžkých chvílích pomáhaly. U srdíčka mě zabolelo, když jsem si přečetla nové příběhy, hlavně bych chtěla pozdravit Ondru a říct mu, že to musí zvládnout a že ho obdivuji. Já v jeho věku chodila po diskotékách, on musí řešit věci dospělého chlapa. Víte, můžu potvrdit, že čas rány hojí, ale nezahojí, že když prožije člověk to co jsme prožili, hodně ho to změní. Pro paní Pavlu - časem to bude opravdu trošičku lepší, také jsem měla a mám neustále výčitky, co jsem mohla udělat líp, co jsem neudělala atd.ale tak nějak už pociťuji "pouze nesmírný smutek", už ne tu bolest, kdy jsem myslela, že mi praskne srde a duše chce vyletět z těla... později, po smrti mámy jsem navštívila psychologa, musím však říct, že tyto stránky mi pomohly víc. Tady jsem měla pocit, že ostatní cítí, co cítíte vy. Psycholog poslouchá, sem tam něco řekne, ale většinou pouze poslouchá - jde o to, aby jste dostali ze sebe všechno, co vás tíží, nakonec jsme na to stejně sami. Když jsem od něho odcházela, v čekárně seděli další klienti, a ty také poslouchal a poslouchal...a co cítil ten psych. večer po 20 klientech denně - nu, přemýšlel pouze o svých věcech... Jestli můžu něco doporučit, dle mého názoru, je lepší, když nemocný neví, že mu zbývá tak málo času. Když se to mami dozvěděla, byla na dně. Tvářila se jakoby nic, ale ty oči, plné smutku a beznaděje. Četla jsem z nich všechno nevyřčené, ani na to nemyslet.
Dnes v noci se mi opět zdálo o mami, proto jsem měla nutkání se sem vrátit, mám hroznou depku, moc mi chybí. Ale přesto věřím, že bude líp. Tak se držte, myslím na vás.

Asi jsem napůl blázen, protože čím víc taky čtu Vaše příspěvky, tím víc se utvrzuji, že mám tu slinivku také. Bolí mě záda, po pravým žebrem, mám problémy se zažíváním už rok a půl, lékaři mě rozebrali už několikrát a nic. A Vy tu píšete, že se dá tak špatně diagnostikovat, až když už je pozdě. Manžel mi říká, že kdybych jí skutečně měla, za tak dlouho dobu v bolestech už by se to projevilo a nevypadala bych tak, jak vypadám / myslí dobře - je to dobrák/. Přitom od smrti dcery jsem zhubla 21 kg a ani sousedé mě nepoznávají.

Milá Ivčo, promiňte, že se ozývám až po delší době. Musím, když si v práci vyšetřím chvilku a teď po novém roce toho máme opravdu hodně. Chtěla jste abych napsala něco pro Vaši maminku. Máme ten opravdu hodně podobný. Dokonce i v tom, že se mnou zůstal bydlet také syn. Jemu je už 30 let, ale je také sám. Byla jsem za to hodně vděčná, že po smrti mého milovaného Vaška nemusím v tom bytě být sama. Stačilo, když jsem tam bývala občas, kdy byl někde pryč a jenom jsem brečela. Také v té době, kdy byl manžel nemocný, mi byl syn velikou oporou, stačilo, že tam jenom byl, že občas prohodil s tátou pár slov a on se mu snažil odpovídat i přes ty šílené bolesti s tím humorem, který ho provázel celý život. Jen ty oči, ty byly neskonale smutné a ustrašené. Ale já si v tu chvíli oddychla, nabrala trochu naděje-ejhle má chuť žertovat, než jsem ho zase držela v objetí a cítila záškuby v jeho rozbolavělém těle a viděla jeho slzy. Né, už né, o tom jsem mluvit nechtěla, jen o naději. Když už je kolem prázdno a nejmilovanější člověk není. Pořád je naděje na to, že se náš život, těch, kteří jsme tady zbyli bude ubírat uspokojivě dál. Samozřejmě, že ze srdce nám je nikdo nevymaže, samozřejmě, že na tu etapu života s nimi budeme myslet jako na nejlepší, co nás v životě potkalo. Jsme s Vaší maminkou vrstevnice. Máme stejný osud. Možná ona lepší, když pominu to, že se ona musela také prát s rakovinou, takže je to nesrovnatelné, já jsem byla zdravá. Tím, že ona lepší bylo to, že měli od Vás vnučku a tím se jejich společný život na chvíli obohatil nejkrásněji jak mohl. Můj Václav když věděl, že umře nejednou povzdechl, že je mu líto, že se nedočká vnoučat a tak jsem mu slibovala, že jim budu o něm vyprávět. Býval by to byl úžasný děda, takový srandista, měli by ho rády, protože by s nima dělal lotroviny a já bych vyšilovala, že je zkazí rodičům. Nebylo nám dáno. Nemá cenu abych vypisovala to, jak je důležité aby neměla maminka dlouhou chvíli. Jen ona ví, kdy chce klid a kdy potřebuje kolem sebe lidi. Vy jste moc hodná holka a věřím, že jste hodně empatická, takže maminka měla a bude ve Vás mít oporu stále. Ale ona zase začne žít svůj život. Tomu věřím. Nebude to nikdy ono, nesmíme moc srovnávat, potom by uz toho nevyšel žádný jiný muž příliš dobře. Ale vím podle sebe, i když zase, každý jsme jiný, že mně pomohlo, když jsem si našla přítele. Já nevím, co bych měla Vaší mamince psát, snad jenom to, že čas opravdu hojí. Já mám odbolených půl roku navíc a je pravda, že ty návaly stesku jsou řidší. Pozdravujte maminku, na tatínka myslete s láskou, ale to Vám zrovna říkat vůbec nemusím.

Pani Pavlo, to všechno je problém psychický, člověk si vsugeruje věci, které ani nejsou pravda. Já jsem si, bohužel až pozdě po smrti mámy, naordinovala Lexaurin na spaní. Když mami hubla, hubla s ní celá naše rodina. Já konkrétně nějakých 7 kg. Také jsem se bála, že jsem na prášcích na spaní závislá. Měla jsem ve zvyku si připravit před spaním čtvrtku prášku na spaní na kuch.linku a těšila se, že díky prášku zapomenu na to, co mě trápí. Večer jsem začala pociťovat příznaky usínání po prášku - těžký nohy a hlava odchází, možná to znáte. Spala jsem jako miminko. A pak ráno jsem tu tabletku na té lince našla, já jsem si ji prostě zapomněla vzít. Placebo efekt skutečně funguje. Tak jsem pochopila, že je všechno v té naší hlavě. Moc s Vámi cítím, člověk má pocit, že ty věci, které těší druhé, jsou malicherné bláboly. Říkala jsem si, jak s tímhle žalem budu žít dalších x-let, jak to zvládnu, vydržím. Jsou dny lepší i horší, ale říká se, že nejhorší je první rok po ztrátě milované osoby, musíme si prý projít všechna roční období... Snad se Vám jednou uleví, najdete svůj mír. Hodně mi pomohly knihy o budhizmu. Posledně jsem četla knihu od lama Ole Nydahl "O smrti a umírání" nevím přesně název, mám ji doma, ale je to taková červená kniha, teď novinka v knihkupectvích. Mně osobně to uklidňuje, ačkoliv každému to své. Paní Pavlo, manžel chce pro Vás jenom to nejlepší, nechce ztratit i manželku. Zkuste si s ním ještě v klidu promluvit, vysvětlete mu, co skutečně cítíte, každý prožíváme bolest jinak. Opravdu, zní to jako klišé, všechno chce svůj čas. A antidepresiv nebo prášku na spaní se nebojte, na nějakou dobu pomůžou existovat, a pak se všechno spraví. Mám chuť Vás pohladit, utřít slzy, nic neříkat, jenom aby jste věděla, že na světě jsou i lidi, kteří Vás chápou...mám slzy v očích...držte se.

Držím palce Ondro to měla moje tetka a trpěla jako pes vydržela 5 měsícu. Moc moc Vám držím palce a maminky mi je moc lito citím stebou se všemi tady

Držím palce Ondro to měla moje tetka a trpěla jako pes vydržela 5 měsícu. Moc moc Vám držím palce a maminky mi je moc lito citím stebou se všemi tady

Ondro, doporučila bych Vám tu hladovku pozměnit alespoň na pití masových vývarů, jinak bude tatínek rychle slábnout - cílem by mělo být vyhladovět rakovinu, ne zbytek těla. Rakovina má ráda cukr, takže tomu se vyhýbejte ve všech podobách (mouka, brambory, rýže), abyste ji nepřiživovali.

Doporučuji vzít nějaké polévkové maso s kostmi (hovězí oháňku, kuřecí koráby apod.), přihodit k tomu jednu mrkev, petržel, kousek celeru, cibuli, stroužek česneku, listy pórku a případně i jinou zeleninu, kterou zrovna máte doma. Přilijte trochu jablečného octu (nevím, zda je to pravda, ale prý pomáhá dostat z masa co nejvíce živin), posolte a nechejte na slabém ohni táhnout několik hodin. Pokud by měl tatínek chuť na nějaké bílkoviny (maso a vajíčka; luštěniny raději ne, protože obsahují i hodně sacharidů), určitě by to nebylo na škodu, ale nemocní s rakovinou slinivky bohužel často nemají na maso chuť. Maso by samozřejmě mělo být v co nejpřirozenějším stavu, tj. nezpracované (uzené maso, salámy apod.).

Rozhodně taky doporučuji vitamin D, a to 10 000 I.U. denně. Nedostatek vitaminu D je podle nejnovějších výzkumů jedním z hlavních faktorů při rozvoji rakoviny. V ČR jsem bohužel narazila jen na balení, v němž má každá tableta jen 400 I.U., což je celkem k ničemu, takže já si déčko kupuju v zahraničí. Kdybyste si ho taky chtěl objednat a potřeboval pomoc, řekněte.

Napište nám prosím, kde bydlíte. Třeba bychom mohli poradit, na koho se obrátit.

Ondro,držte se!!!! Je dobré podávat i šťávu z červené řepy.....prosím- kolik má Váš táta roků? Moje maminka,jak umírala ,měla 45 let....ale Vám držím palce,ať tu sviňi porazíte....

Zuzanko, bohužel, mám ten dojem nyní, dva měsíce po smrti mojí Adélky /24 let/, že se to trvale nepovede nikomu. Tak skeptická dneska jsem.

Paní Václavo, moc se mi líbí Vaše příspěvky, jste určitě fajn ženská a tak se neurazíte, když Vám napíšu svůj názor. Píšete, že nevěříte na alternativní léčbu, ale my všichni, co tu přispíváme, jsme se spoléhali na klasivkou medicínu - chemošku, ozařování... a jak jsme dopadli. Ondrovo tatínkovi nenabídli ani tu. Tak co jiného zbývá? Nemůžou přeci jen tak čekat! Je to už rozjeté moc, ale stejně, zkusit všechno!

To víte, že se neurazím, paní Pavlo. Vždyť také píši, že je to každého věc a také to, že chápu jak se člověk chytá každého stébla. Mému manželovi sdělila paní doktorka diagnózu na plno a rovnou řekla, že není v medicíně co nabídnout. Takže vím jaké to je. Ani chemoterapie se nedočkal, ani úlevy pomocí přetnutí nervových pletení se nedočkal. Nemyslete si, že jsem nezkoušela a všichni známí co šlo. To je jasné, že jsem se uchylovala i k tomu, že navštívíme léčitelku. Pchá, po telefonu radila, co mu mám za body stlačovat nma chodidlech. Kolik nabídek na veleúspěšné a čím veleúspěšnější, tím dražší, rostlinné a kdovíjaké produkty jsem dostávala. Lovila jsem s nadějí na internetu, že se někde dozvím o zázraku. Ptala jsem se, jestli by ho vzali do Ostravy, kde měli nový přístroj na operace jaterních nádorů, na Homolce, kde dělali metodou zmrazovací odstraňování nádorů z jater. Říkala jsem si, že když to dostanou z těch jater ododoperují mu tu slinivku, tam měl maličký nález jenom. Byla jsem přístupná úplně všemu. Zadlužili bychom se se syny až na krev, jen aby mu bylo pomoci. Známí známích kontaktovali všechny známé, co měli známé mezi lékaři. Primář neurolog, kamarád našich kamarádů z Vojenské nemocnice ho alespoň vzal tam, že nemusel znovu do Motola, kde to bylo šílené. Tolik jsem doufala v nějaký zázrak, tolik jsem potom chtěla aby alespoň mu bylo pomoženo od bolesti. Zase, nebýt toho kamaráda z Vojenské nemocnice, nikdo by mu neudělal ten opich pankreatu-neboli přerušení nervových pletení, takhle jsme alespoň mohli doufat, že ta bolest se tím zmírní, zase jen přes známost mu to slíbil, protože jeho kamarád doktor byl chirurg a tenhle zákrok už několikrát dělal. Nedošlo k tomu, nejprve mu chtěli dát stent a až se vylepší, tak mu zákrok udělat. Prostě, co mám ještě psát, že je dobře, že se něčemu věří. Co jiného. Nemocní a jejich blízcí musí doufat, že oni poruší ty neúprosné statistiky a zvítězí. Jinak to nejde, přála bych to všem, co teď tady trpí. Můžu popřát hodně síly a naděje.

Děkuji Vám všem za rady. MY s tatínkem zkoušíme tak zvanou hladovku pátera ferdy, kdy se pijou čaje přímo z vylouhovaných bilinek a na den se dělá 500 ml zeleninové štávy (je tam červená řepa, karotka, černá ředkev a brambora o velikosti vajíčka) žádné bílkoviny. Ty v žádném případě údajně nesmí, protože právě z bílkovin a pevné stravy ta mrcha žije. Tato protirakovinová kůra je na principu, že tělo ve chvíli kdy nepříjmá potravu, začne likvidovat zásoby uvnitř sebe a to tak, že by mělo zlikvidovat i tu rakovinu. Protože je to pro něj cizí organizmus a tak ho prostě zlikviduje. Doporučení jsme dostali do známé, která též prodělala rakovinu a touto kůrou se vyléčila a její strejda to samé. Je to těžké, ale musíme alespoň něčemu věřit. Nedokážu se posadit a s rukama v klíně koukat jak otec umírá a já s tím nic nedělám. Díky tomu, že táta nebyl na ozařování ani chemožce, má dostatek sil aby tuto kůru mohl zvládnout což je pozitivní. Uvidíme. Dneska s tím začal a zatím to zvládá v celku v pohodě. Nyní u něj bude brácha a mamka (já jsem nyná celý víkend v práci :( ) a já osobně ho uvidím v pondělí. Další pozitivum je, že s tím souhlasí i obvodačka, a budeme k ní chodit na pravidelné kontroly, dále další dvě kamarádky co tátu často navštěvují jsou také zdravotní sestry, takže stále nad tátou bude dohled. A kdyby něco tak hold kůru okamžitě budeme ukončit, ale alespoň něco zkusíme!!!

Jinak bydlím na okraji Prahy u města Praha - Uhříněves.