Diskuse - rakovina slinivky břišní

Jarko přeji upřimnou soustrast pláču s stebou

Such an impressive aswner! You've beaten us all with that!

Verčus, že ses objevila, vidím, že u Vás máte svoje dny. Včera jsem smontovala těch přiblblých 15 židlí a dnes nemůžu na záda, ale krutě. Bolí to jak s viňa, každý pohyb. Teď večer se nějak rozladil děda. Brácha (můj) mu nevzal telelefon ani přes SMSky, hňup to dělá běžně a neozve s třeba 2 měsíce. Dnes se však děda rozplakal, že se s ním chce rozloučit a pak po mém naléhání přiznal, že se cítí moc mizerně. Tak nevím, mám se bát či to bylo jen tak. Krizema už jsme nějakejma prošli, několikrát jsem ho téměř pohřbila... Co teď, fakt nevím, Teď tady to umírání na těchto stránkách...radši jsem si rupla opět lexoš, abych usla a dožila nějak rána. Mysli na mne
pa

Martin a safra,koukám,že to máš doma taky veselý.A bráchu stejnýho pitomce jako mám já.Promiń,ale asi jo,že?Ten můj hodil na mě všechnu zodpovědnost za tátu a všechny starosti,prej na to nemá,prej je slaboch a ták a ségra ty se z toho p**er-pardon,ale tak to je.Nrzajde za ním,jak je měsíc dlouhej a srabácky mi jen telefonuje,jak to prej jde.S tím umíráním mi to teda povídej,ořvala jsem dceru Pavlíny a před chvilkou Jaruščinýho přítele.Sakra,holky,proč se nám ten život tak sere,pardon.Snad s to u vás nebude tak horké,jak si myslíš.Hele,jak máte ty chemky nyní?My jednou týdně přibližně na hodinku kapačka.Já Ti píšu a Ty už beztak chrníš po lexošovi,vi´d?Tak bobrou.......................................Marťajz,víš,už se i těším jak si spolu zabulíme po 25 u kávy.

Jarko, upřímnou soustrast, alespoň už se nebude trápit a Vy si opravdu dejte pořádného panáka a držím palce ať se z toho co nejdříve dostanete.

Jarko, já taky samozřejmě s Vámi cítím, též tím procházím a bulím prakticky stále, jen před vnučkou se snažím udržet. Jak ráda bych hlídala jako dřív, když jsem malou vracela domů mamince a teď, když vím, že není... je to strašné.
,

Všem vám moc děkuju, ta lítost a bolest je nepředstavitelná, kdo tím prošel ví o čem mluvím. Jediné co mě utěšuje je to, že opravdu netrpěl a neměl žádné bolesti. Dcera mě hodně podržela, měl jí radši než svoje děti, prořvaly jsme to tady spolu. Pár panáků mám v sobě ale že bych usnula asi nehrozí, zítra přijede můj bývalý manžel a pomůže vyřídit co je třeba. Zaplať bůh za naše dobré vztahy i po rozchodu, asi bych to nezvládla. Ještě jednou moc všem děkuju, Pavli tobě hodně síly, když zemře mladý člověk je to o moc horší ale já se dlouho nesrovnám ani s tímhle. Láďa pro mě strašně moc znamenal, potkali jsme se v dost pokročilém věku a měli spoustu plánů, a představa že už spolu nic nezažijeme mi rve srdce. Mějte se všichni hezky a až se dám trochu do pořádku ozvu se, tahle diskuze mi dala strašně moc síly a víry i když to nakonec špatně dopadlo.

Taky mi to pomáhá. A taky si říkám, co jsme spolu mohly ještě zažít, ona měla ještě třeba 50 let života. Brzy se vdala, byla jsem z toho na zhroucení, že má dítě v osmnácti a teď vidím, že to bylo dobře, že si užila mateřství a byla s manželem šťastná. Vždy jsem myslela, že se dějí věci, tak jak mají,ale proč se děje tohle? Proč musí umřít předčasně hodní lidé, co jsou tu potřební? Jak se u nás říká, s v i n ě si to nebere!

You are so awesome for helping me solve this myserty.

Jarko, za tu dobu co se na těchto stránkách setkáváme patříš mezi mé oblíbence. Avšak tvoje řeči typu - mohla bych Vám dělat babičku, setkali jsme se v pozdním věku - mi fakt už drásaj nervy. Aby bylo jasno - o pozdním věku, stařeně atp. budeš hovořit cca ve svých 120 letech, kdy kolem tebe bude hňápat celá rodina včetně draze placené ošetřovatelky a všem svými vrtochy nesnesitelné stařeny budeš každý den pěkně ničit nervovou soustavu. Je to jasný!!! Teď se oddej truchlení, je fajn, že ti se zařizováním těch papírů, pohřbu a všech těch štráchů kolem pomůže tvůj expartner. Vůbec je výborné, že spolu máte nadále dobré vztahy a ve vypjatých chvílích se na něj můžeš spolehnout. Já jdu zase šmudlat DPHáčko pro klienty, neb kromě starostí o dědu nás musím taky živit. A věř tomu, že to jde díky těm depkám pěkně ztuha. Jak se troch rozjaří (a samozřejmě dle rodinné situace, to víš furt mi v hlavě blikají ty z...kurvené statistiky). uspořádáme u mne v Brně ten slíbenej mejdan. Ať se poznáme taky osobně, když už společně prožíváme tu hrůzu zvanou umírání a smrt. Třeba z toho pak vzejdou trvalá přátelství... Martina

Brý ranko a zase jsem tady.Na nohách botasky,protože nastal den D a já si jdu dle slibů novoročních zaběhat.Na trenažéru samozřejmě a snad vypotím stres a půjde se mi k tátovi líp.Pžátelství-slůvko nyní vzácné.Nemoc lidi rozdělí.Tátovi ubylo kamarádů,mají strach za ním jít,vidět ho zmoženýho nemocí.A mě pár přátel taky ubylo-neví,jak mi je,očem se semnou bavit,tak se raději neozývají.Okruh přátel se zůžil a přemístil se sem.zase nemusím chodit daleko z bytu:-))),manžel mě vždy najde tady u pc a říká,povídáš si s holkama?Jejda,Ondro,promiň:-))Každá rada dobrá a pro mě je to tu lepší,než psycholog.Takže je tu novej týden,my máme zítra chemo a já odpoledne pohovor.Tak snad budou odněkud nějaké pozitivní zprávy.Přeji všem co nejklidnější den.

Pokud jde o přístup lékařů,tak zde je moje zkušenost: Když jsem před 30-ti lety ležela v porodnici (protože mne tam odvelel můj gynekolog)-ležela a čekala a nevěděla proč-mladá ,hloupá,nesmělá-neměla se odvahu se zeptat-přišel ke mně mladý lékař těsně po škole,který měl rakovinu,věděl o ní a ten metr si stříhal,přidřepl si k mé posteli a řekl: "Vy asi nevíte,proč tady jste,že ?" A vysvětlil mi, co a proč...on jeden jediný z celého porodnického oddělení. Zakrátko zemřel...

Pavlo,hned tak mne něco,nerozbrečí,ale nad Vašimi řádky bulím jako malá holka.

Marti,tak to máme asi stejnou chemku.Mrknu zítra,jak se to jmenuje.Zrovna jedeme opět kapat.Vlasy také nepadají.Zato mě už jo a ne málo.Asi tím stresem.Jo,bráchu mám obdobnýho,jen bydlí ve svém ,a zvolil taktiku,nic od tebe nechci a ty ode mě nic nečekej.Nic,doběhala jsem a je na čase vyjít k tátovi,pořád ve mě přetrvává stav-naměkko,tak snad mě nevytočí.Asi si začnu psát deníček,co mi kterej den řekl řekl,vyčetl....to bude počteníčko za pár let.Tak zatím čau a drž mi palce,jdu na pohovor.

Tak se také ozývám, mám strašná rána, usnula jsem ve čtyři, do té doby si jako obvykle přehrávám dialogy... a mučím se výčitkami, že jsem měla to a ono. Bohužel jde do háje i můj vztah s mužem, protože on se snaží "žít" dál a různě mě rozptylovat, ale já vím, že se můj život změnil a že už nechci a nebudu řešit problémy typu" zase má trojku z ruštiny". Říkám si, že jestli existuje nějaký Bůh nebo něco takového, že mě teda nemá hodně moc rád, že jsem musela udělat něco hodně špatně. Bojím se teď všeho, dokonce jsem zakázala dceři jet na hory, protože se jede v páterk třináctého. Asi nejsem úplně v pořádku.