Diskuse - rakovina slinivky břišní

Verčas, tak to abych si letěla toho panáka teď dát já - jako za tebe! Jsem ráda, že tu do Pavly nehučím jak do bolavé paty jen já. Mám strach, že mne bude mít plné zuby a hlavně - 150x nebude opakovat "vám nezemřelo dítě, vy nevíte co to je". Pavlo, nevíme, ale je nám jasné, že procházíš peklem na zemi. Určitě se v tom ráchá celá tvoje rodina. Poslechni, prosím, radu, kterou výše udělila Jana. Úplně s ní souhlasím. Od nás z Moravy je to do Plzně daleko, tak to nejde, ale jinak bych se přidala k Verče a za druhou ruku bych tě k tomu doktorovi táhla s ní. A panáka bych si pak taky dala s Váma. Teď ale panáka vynechejte, ono když je moc zle, tak to nepomůže, ba naopak deprese posílí. Dejte vědět jak je s Váma. Martina

Marti,co ta tvoje mladá?

Ahoj holky, omlouvám se, že Vám sem lezu, ale psala jsem sem cca před 2 roky, kdy mi umírala mamka na rakovinu slinivky, takže vím, co to obnáší.
Čtu Vás tady uý dlouho, ale proč jsem musela zareagovat :
Pavlo, jsem ze stejného města jako Ty a mám pro Tebe 2 návrhy.
1. okamžitě zavoláš psychiatrii, objednáš se a řekneš, že je to velmi akutní, nebo
2. každý čtvrtek jezdí do P vyhlášený čínský doktor, takže bez obj. půjdeš na IV. polikliniku a ve 12 hodin ve čt budeš v suterénu a on tě vezme bez obj. Stojí to 400, napíchá ti jehličky a snad se ti trochu uleví.
Já se léčím AD už 18 let, takže ve tvém případě bych mazala na psych. Já osobně mám Mudr, která mi zachránila život a i na netu jsou na ní jen samé chvály.
Ty potřebuješ pomoc a člověk ve tvém stavu si to ani neuvědomuje, což ty jo a to znamená, že s tím chceš něco dělat.

Jinak pro Janu, žádné bylinky, ani směsi jako AD nefungují, tu chemii do toho mozku nedodáš bylinkami a může tě to i zabít, když to nebudeš léčit odborně! Já také doktorům moc nevěřím, ale léčitelka mě v mé nemoci skoro zabila.
Ještě jednou se omlouvám, že jsem vám sem vlezla.

Kikino, já se v tom tedy vůbec nevyznám, ale četla jsem o tom, že třezalka má antidepresivní účinky. V každém případě by se Pavla měla poradit s odborníkem a nepokoušet se o samoléčbu.

Pavlo, ještě jsem si vzpomněla, že nedávno na iDnes vyšel rozhovor s matkou, které zemřel syn (také na rakovinu). Je teď aktivní ve sdružení pro rodiče, kteří přežili své děti. Je to dlouhacesta cz (odkaz mě to sem nenechá dát) a ten rozhovor se jmenoval Rodičům, kteří přežili svoje děti, nikdy neříkejte: Bude líp. To sdružení má i dobrovolné poradce z řad lidí, kteří různým způsobem přišli o své dítě (a v různém věku - nejedná se jen o malé děti).

Ahoj všichni, dneska jsem vůbec nechtěla pouštět počítač, ale pak jsem si vzpoměla na vás všechny a zjistila jsem že už bych se bez těhle stránek neobešla, nejspíš by mi vás nenahradil ani psycholog nebo psychiatr. Psychologa jsem zkoušela kdysi dávno, ale jak píše Pavla je to o ničem. To co mi tenkrát řekl jsem taky věděla moc dobře sama a jak z toho bez prášků neporadil. Pro mě zbytečná instituce a proto o něm teď vůbec neuvažuju. Zatím mě drží exmanžel a dcera se ženichem u kterých jsem dneska byla na obědě a mám s nima hroznou radost z jejich novýho vysněnýho bytu (výši hypotéky bych radši zapoměla), za chvíli dorazí kamarádka a jelikož je úplně stejná plačka jako já, předpokládám že to bude hodně veselý večer. Takže jako jediný řešení vidím otevřít flašku a zpít se do bezvědomí. Když mám světlejší chvilku pořád dokola si tluču do makovice uklidni se, Láďovi je teď dobře, nečekají ho hnusné a bolestivé konce, nic ho netrápí. Mám to trochu jinak než Václava, já mám naopak obrovský problém projít přes jeho pokoj a vidět cokoliv jeho. I kdybych do té doby byla v klidu tak nastane výbuch a není to k zastavení. Já vím že je to zatím hodně čerstvý, ale mám strach že i když jsme spolu byli teprve něco přes pět let tak to pouto mezi námi bylo tak strašně silný že budu mít následky hodně hodně dlouho. S bývalým mužem jsme prožili 30 let a tohle jsem k němu snad nikdy necítila. Ještě jedna věc - v neděli večer když jsem se to dozvěděla byla moje první myšlenka že až v pondělí pojedu pro věci budu ho chtít ještě jednou vidět. Do rána se mi to rozleželo a uvědomila jsem si že to asi nebyl dobrý nápad, a že si ho chci pamatovat když jsem s ním byla naposled a usmíval se na mě. Vidět ho mrtvého by mě asi zničilo totálně.
Jinak Ondro - Láďa měl taky vodu v břiše a špatně se mu dýchalo,ale úplně bezbolestně mu jí podvakrát vypustili a moc se mu ulevilo i s dechem.

Ahoj Jaruško,je fajn,že ses za náma vrátila.Je dobře,že máš kolem sebe fajn lidičky,dceru,ženicha,kamarádky a nejsi v tom sama.Raduj se z bytu a určo co nevidět se budeš pyšnit vnoučátkem.Víš,taky mi někdy přijde na mysl,že jednou řeknu -tátovi je už dobře,bez bolesti a utrpení.Někdy je ta smrt opravdu vysvobozením./ a to nejen pro nemocné/.Začínám se v tom po 8 měsících pěkně plácat a nezvládám to.Myslela jsem,že když budu doma,zvládnu pořádně poklidit,byt bude jako ze škatulky,vytapetuju a prd.Vracím se domů zbitá,unavená a do ničeho se mi nechce.Jsem schopná jen podepsat malé úkol.po večerech bulím do polštáře a ráno vidím v zrcadle trosku./ještě že někdo vymyslel mejkapy:-)))ksicht si vyloženě musím dokreslit/A babo raď.Nic,nemůžu Ti říct neopíjej se,protože tyhle myšlenky mě honí pořád.Tak si dej,já chodím kolem vánoční metaxy a dlouho tu tak nečinně stát plná asi nebude.pá,opatruj se

Kikino, doufám, že pro Pavlu Vás seslalo samo NEBE!!!! Vrátím se k tomu později - cca za hoďku - to platí i pro Tebe Verčo i Jarko, musím padat se psem, teď jsem poliskala večeři, projela s Bárou francouzskou revoluci... Nestíhám, prostě později!!!

Verunko moc ti děkuju za tyhle slova, Já jsem si strašně moc přála aby Láďa žil, a v tom zoufalství abych o něj nepřišla jsem v tu chvíli byla ochotná udělat cokoliv. Zvažovala jsem že si ho vezmu domů a bude sem chodit ošetřovatelka a doktor a představovala jsem si to přesně tak jak píšeš. Teď vím jak to bylo bláhový, nezvládla bych to fyzicky ani psychicky.

Milé pisatelky teto rubriky,těm, které opustilli jejich nejdražšší přeji upřímnou soustrast.Také jsem před 3 roky do této rubriky psala,když mi odešel milovaný manžel ve věku 57 let-měl rakovinu slinivky.Odcházel ve velkých bolestech a já se snažila s ním být každý den.Dá se říci,že dodnes nejsem v pořádku,ale velmi mi pomáhala práce a navic jsem se musela starat o maželovo otce který zemřel před rokem.Moje maminka s taínkem průběhu 10 let přišli o dvě dcery ve věku 29 a 37 let a velmi je drželo nad vodou, že jim zůstala starost o dvě vnoučata po starší dceři o které jejich otec nejevil zájem.Rodiče ani já jsme se neuchylovali k nějakým utišujícím lékům,ale museli jsme žít pro ty naše drahé co nám zůstali.Snažte se být silné vím o čem mluvím/píši/Není to lehké i já jsem už v životě prošla velikou bolestí a proto s vámi velmi cítím.Držte se ..

Zrdavím vás všechny, píšu z práce takže jen info jak to u nás vypadá, všechny vaše příspěvky si přečtu v klidu večer doma. Takže taťka jde zítra do nemocnice. Bude tam 2-3 dny, budou mu dělat nějaké vnitřní vyšetření toho co má v těch játrech (prý mu napíchají nějaké hadičky do břicha :/ ). Jinak žádná změna, tátovi se stále špatně dýchá, doufám že s tím něco v té nemocnici udělají. Jinak nám teda zatím stále nikdo z onkologů neřekl, že je to rakovina... čeká se jen na to až se zjistí co je v těch játrech a pak nám asi řeknou celkovou diagnózu.... Nevím nevím co si mám teď myslet. Všechny symptomy ukazují na raka....

Tak kočenky, děda spí, Bára trdluje v tancování - tak mám konečně zas čas. Prvně Kikina s Pavlou - holky, spojte se nějak, Pavlo, jsi v pekle na zemi a Kikina ví, co ti může pomoct!!! Hlavně je blízko, máte třeba možnost i osobního setkání. Pavli, asi mě máš plný zuby - ale určo ti to pomůže nějak fungovat a neutrápit se k smrti. A tím nějak - myslím žít normálně a bolest z přežitého na sebe pustit jen někdy...
Jarko, je bezvadné, že se za námi vracíš, já bych tě tu moc postrádala - ty dámo "v pozdním věku", "daleko za 50" atd... Tím teda narážím na tvé "vzrůstové bláboly", které jsme si snad už vysvětlily výše, že?!!!! Hned jdu zkusit, jak založit spec mail adresu - to jako místo té tel. simky - kde bychom se mohly obdarovat kontakty bez toho, že by člověk omdléval z telefonů či či vzkazů na téma "mám pro Vás zaručený lék na rakovinu ve slevě jen za 60 tis/ks,,," atp. Ovšem děvčátka, nevím, zda se mi to povede, taky jsem ve věku... a hlavně na Váš popud jsem si otevřela 0,7 červeného suchého vína... To je Verrčas místo těch panáků. Holku a gilberta probereme spolu příště, teď jsem moc pod vlivem Pavly a jejich starostí. Vím, co to je starat se o umírajícího v tom nejužším slova smyslu člověka - mluvím o má´mě, děda je v tomto ohledu zatím celkem v poho - vím, že máme v tomto ohledu každá své za sebou, kdy to drží doslova pod krkem a člověk nemůže ani uvařit oběd, jak mu "TO" nedovolí dělat vůbec nic - snad ani plakat či pít. Pocity "ach to bude úleva" či "ach to je úleva" také znám. Je to hnus pro toho kdo nezažil, kdo zažil ví... Pavla se v tom však motá tak, jak nikdo z nás. Připadá mi, že snad ani nechce, aby jí někdo pomoh. Chce jen svoji holčičku domů. Tak nevím, zda se tu ještě ozve... nikdo z ás jí to nemůže zabezpečit! Teda - doprovázet člověka ke konci a zažít smrt, je zážitek - hodně rozporuplnej (nenávist či láska? Radši hned jak později?), ale být v kůži mamky umírajícího dítěte... Nechci a dej bože - jak v Tebe nevěřím - nikdy toto zažít!!! Tak jsem zmatená jak lesní včela - nevím zda z vína či z prožitého - jdu se teda pokusit o tu special mail adresu... Výsledek nezaručen, ozvu se jak jsem pořídila!!! M

Martino, mně tady klidně můžete všichni tykat, je mi kousek přes pade. Ty jsi moje krevní skupina, už od začátku, co tady čtu.
Pavla nás asi má opravdu plný zuby, ani se jí nedivím, ale myslím, že jí to nedá a objeví se tady ještě. Samozřejmě, že ráda pomůžu v rámci možností. Martino, vymyslet nový email není problém a pak ho zrušíš a nemusíš platit novou simku.

Jano, já vím, žes to s třezalkou myslela dobře, ale to je jen slabej vodvar, tak tisícina a to by toho musela vypít hektolitry.

Pavlo, homeopat, psycholog, léčitel = ztráta času a peněz.

Trochu přerušení - děda nemůže usnout -ale VERČAS, JARKO, GALINO - my se tu doprovázíme od samých začátků či začátků konců, my jsme si slíbily, že se jednou uvidíme ... Takže pro Vás, kočenky moje, odezva POVINNÁ, jasný! Ať se nějak v čase a ve sledu událostí neztratíme! Ten mejdan dřív či později bude!!! Ráda bych tu viděla i Václavu, je z nás nejrezervovanější, možná nejstarší, možná klame jen te nejdříve prožitý zážitek. Ale dáma každým coulem, vždy ji zde vidím, když je potřeba pomoct, potěšit... Navíc - to se týče mne a mojí rodiny - má stejně nusnej zážitek s Motolem a jako já...
Papá čekám ... dle pokynů přeposílám všem, či jen vybraným

je to tak Martino pani Václava bylo a je sluníčko v duši mě osobně moc pomohla když mi umřela teta chodila jsem taky pani Flavia moc skvěla pani davala mi silu žit. Pani Václovo moc Vás zdravím a děkuji co jste pro mě udělala psychika uděla z lidi hotovou trosku pomohla jste mi a ja vím za to moc dík Galina

None can doubt the veracity of this atricle.