Diskuse - rakovina slinivky břišní

Stalo se to 17. listopadu, takže to budou dva měsíce.Dnes jsem potkala skoro cizí paní, co se známe jen od vidění a říkala mi, slyšela jsem ... a že to není pravda! A zase vodopád slz k nezastavení. Vím, jak to půjde dál, budu žít, chodit do práce, starat se o dítě a vnouče, ale život bude stát za ho.., protože i když je kolem Vás spousta lidí, co Vás mají rádi a vy je - ona tam není a to prázdno nikdo jiný nezalepí. Vždycky jsem si říkala, že jsem "kejdánek", že mám tři zdravé děti a to mi ke štěstí bohatě stačí. Budovala jsem si velkou rodinu a byl to můj životní plán - kašlala jsem na kariéru i peníze, žila jsem jen pro ně. Teď se mi zbořil svět.

LAURO a JARKO, upřímnou soustrast.. Je mi moc smutno.

Lauro, váš tatínek byl pro mě příklad, že se dá s touto nemocí bojovat dlouho, bohužel ho dohnala také.

Všichni se držte..

Ondřeji, ještě si nezoufejte, počkejte na chirurgy a jejich ortel. Jinak i v případě operace Vás pak čeká chemo či ozářky, popř. obojí za sebou. To jen abyste na to byli připraveni. A hlavně - Ondro - s touto nemocí se dá poměrně slušně nějaký čas žít, a vůbec se nemusí naplnit co se času týče ty přiblblé statistiky. Takže umírání hoďte za hlavu, na to je vždy času dost. Držím palce ať to u pánů chirirgů dopadne co nejlépe Martina

Verčas, asi někde trajdáš s tátou po chemíčku, co!!! U nás den začal blbě a naprosto zodpovědně ti tu garantuji, že můj táta neumře na rakovinu slinivky, ale na to, že ho v historicky krátké době umlátím litinovou pánví (mám po mámě takovou tu fest, cca 50 let straou a váží asi 10 kg, uzdvihnu ji jen obouma rukama - ale šnicle jsou z ní nejlepší!). Ráno totiž opět začal o brzkém umírání, s kým se potřebuje rozloučit atd. Jsem z toho divoká a spolehlivě mne to opět rozhodilo. Nevím totiž, zda jsou to jen takové ty blbé řeči nebo zda má nějaké tušení!!! Jsem z toho podělaná strachem a bojím se jít pomalu se psem ven, neb netuším co se tu bude dít. Ach, to neví jak takovejma řečma dokáže vzbudit téměř paniku?! Asi se z toho zblázním. Písni jak chemčo. Marťajz

Jaruško a Pavlínko, dovolte mi, ať k tomu vašemu trápení také něco napíši. U mě to budou 18. května 2 roky, co milovaný Vašek odešel. Jak jsem tady již několikrát psala. bylo mu 53 let a byli jsme spolu 31 nádherných harmonických let. Máme spolu dva syny 32 a 31, na které byl pyšný a když věděl, jak je jeho nemoc fatální, dal mě jim chudákům na starost. Jsou mojí velikou oporou a chrání a hlídají mě před některými ulítlostmi, které vyvádím. Jsem na antidepresivech už od doby, kdy jsme se dozvěděli diagnózu a to, že pro něho lékaři již nemůžou nic udělat (tak natvrdo a oběma najednou nám to řekla "milá" paní doktorka v Motole. Ještě to připepřila tím, že jestli budeme chtít chemoterapii, tak jo, ale ona by to osobně odmítla, že to stejně nepomůže) Výborný, takže kolegyně z práce mim doporučila ke své kamarádce psychoušce a ona mě přesvědčila, že musím být silná za sebe i za něho, nehroutit se a jen tak mu pomohu. Od té doby prášky beru, ale už snižuji dávky. Víte, děvčata, je to u vás moc čerstvé a máte pocit, že se zhroutil svět. Mě paradoxně pomáhalo v jeho věcech se probírat a nechávala jsem hodně dlouhou dobu jeho věci ve skříni, všude, kam si je uložil on. Pohladila jsem si jeho košile, s jeho pyžamem pod polštářem jsem spala a jeho parfém jsem si stříkala na polštář a bulela a bulela. Po čase, se to trochu zahojilo a já byla schopná alespoň oblečení vyklidit a pěkné věci rozdat. Kamarádky moje, nemá se to říkat(prý) těm, které to postihlo teď, nebo před kratinkou dobou, že to čas bude hojit. Jenže já jsem to zažila s tím nejmilovanějším člověkem na světě, s mojí druhou polovinou. Udělala se mi v těle obrovská díra, která jen pomalu zarůstá a někdy hodně zabolí její okoralé okraje. Jsou ale balzámy na světě, které jsou hojivé. Věřte tomu a nebraňte se jimi potírat. To, že se to stalo není naše vina. To, že nás tady osud nechal, je znamení, že ještě musíme žít a život si pokud možno nějak přislazovat. Teď se vám to zdá nemožné, ale to přijde. Hlavně, nikdy Ti Naši miláčkové nezmizí, dokud na ně budeme s láskou myslet. Držte se!!

Přes slzy nevidím,ale pokusím se psát. Antidepresiva bych potřebovovala, to vím, jenže.. Sama se už rok a půl léčím z přechozené mononukleozy, po které se mi totálně rozhasily játra a nechtějí pracovat, jak mají. Udělala jsem spoustu koleček u klasických doktorů - nic, u homeopatů a léčitelů - taky nic moc zlepšení. Docházím na biorezonanční stroj, který dokáže na čas játra nabudit, to začalo být lepší, když se to stalo a psychika udělala své a jsem zase v pr.. Bojím se, že mi nikdo antidepresiva nepředepíše. Přitom musím být alespoň zdravá, abych mohla dělat "náhradní" mamku. A ženy, nejde mi to, ne snad, že bych to fyzicky nezvládala / i když pro probdělé noci je to síla/ to ano, ale když si uvědomím, proč to dělám!!! Jak ráda bych pomáhala, kdyby se moje dcera léčila a vyléčila! Právě jsem se odhodlala otočit jednu fotografii, kterou jsem měla zasutou v šuplíku.Tak krásná a mladá holka!! Bože, proč si mi jí vzal?

Paní Pavlo, kde bydlíte? Třeba by někdo mohl doporučit dobrého doktora (celostní medicína nebo tak něco), který by mohl pomoci. Existují i antidepresiva v bylinkách.

Ještě dodávám, že vzhledem k tomu, že máte nemocná játra, bych si ty bylinky neordinovala sama, ale nechala bych si raději poradit.

Děkuji Vám všem, jak už tu někdo psal, pomáhá mi tahle diskuze. Jsem z Plzně. Navštívím jednu paní homeopatku - důvěřují jí, protože jsem si uvědomila, že klasické medicíně jsem přestala naprosto věřit. Nikdy jsem jim moc nevěřila a teď... už nebudu. Obdivuji se Vám, že jim věříte. Uvedu příklad, mojí starší dceři doporučil gynekolog hormonální antikoncepci, že chrání před rakovinou čípku a kdesi cosi, skoro jak vitamíny a pak řekl té mojí prostřední /co už není/, že se snad zbláznila, brát hormonální antikoncepci, že to je červ do zdravého jablka. Jde jim skutečně všem o naše dobro?

Pláču s Vámi pani Pavlo tak ráda bych Vám chtěla pomoct ale nevím jak??? zajděte k lékařum nebo se odděláte psychicky potřebujete odbornou pomoc. Nečekejte !!!!

Zdravím Vás, opět tolik nových smutných lidiček s touto svinskou diagnózou. Paní Lauro a paní Jarko, přijměte prosím upřímnou soustrast, je mi to líto. Paní Pavlo, vůbec nevím co říci, v tomto věku...jste moc silná a držte se prosím, malá vnučka Vás potřebuje. Naprosto je mi jasné, že to musí být šílené a nepředstavitelné. I my jsme z Plzně a taťka se zde léčil na gastru. Martině, Verče a Ondrovi - ať jsou taťkové co nejvíce to je možné v pohodě a s Vámi co nejdéle.Jana

Verčas, kde jsi? To jste potom chemu zašli ještě na panáčka?! (Zase pokus o vtip). Jsem napjatá, jak tátovi je - samozřejmě předpokládám, že vše v poho. Ale přesto... Navíc mne to DPHáčko nebaví, tak furt čumím na tyto stránky. Dnes je to tu chmura. Pavla se v tom topí až po uši (a možná i hloubějác) a tvrdošíjně odmítá naše "zajděte k doktorovi, pomůže". Teď odpo alespoň svolila k návštěvě homeopatky. Tak je potřeba aby nás víc a víc do ní hučelo, že to sama nezvládá a potřebuje odbornou pomoc. Tak se přidej a hlavně brzo písni. Vylítnu se psejkem a pak tp tady zase zkouknu, tak už tu buď. Těším se na Tebe Marťajz

Pavlo, má víra v doktory je taky dost nalomena. Od malička jsem byla nejnemocnější dítě v okolí a vydrželo mi to až do dospělosti. Doktoři mě měli za hypochondra a až na vzácné výjimky mi moc nepomohli. Své zdraví jsem si musela vybojovat jim navzdory - nejvíce pomohla radikální úprava stravy. Teď se konečně uzdravuju a je mi líp a líp. Slíbila jsem si, že budu pečlivě chodit na preventivky, ale jinak budu dělat vše pro to, abych v budoucnu využívala služeb lékařů maximálně v případě zlomenin (doufám, že se mi to nepřihodí). V tom jsou opravdu dobří.
Jenže pokud jde o psychické potíže, tam bych doktory nezavrhovala. Já sama jimi netrpím, ale v okolí mám člověka, který má řadu problémů. Byla bych ráda, kdyby vyhledal odbornou pomoc, ale on nechce.
Jsou i lékaři, kteří do své praxe zakomponovali čínskou medicínu. K té mám hluboký respekt. Pokud nechcete klasického doktora, možná bych se ubírala tímto směrem.

Ahoj Marti,reaguji rychle po přečtení tohohle.Tvá dcera má gilberta?Nám na něj přišly vloni u 16 ti leté dcery.Je vesměs ob měsíc nahromadě.Bolesti břicha,hlavy,zvýšené teploty a co může,to chytne.Jinak dnes byl Olmik-chemo nebyla ,táta měl zvýšené bílé krvinky,takže další úterý.A já asi zítra zajdu ke zmíněné psycholožce.Nedávám to,zase měl svou náladu.Tentokrát se mu nelíbila svačina.Toust do kterého chtěl anglickou a sýr nechutnal dle jeho představ a já ho dělala,tak jsem dostala dle zásluhy pojeb.Nevybíravými slovy a cca půlhodiny se předvedl opět ¨jako hulvát,já slzy v očích a zkažený den.Bože ta ostuda,všichni na nás koukali a on žvanil svý,jak vše zprasím a podobně.Krvinky prej má bílý taky z mýho jídla.......ach joooooooooooooo.pomooooooc

Kdyby Pavla bydlela blíž,vzala bych ji za ruku a šly by jsme spolu.Pak by jsme zašly na panáčka a bulely spolu někde v baru,dokud by jsme to tam nevytopily slzama.Sama jsem K.O,ale ten,kdo mě drží psychicky nad vodou je můj muž a děti.Vždy je pro co žít,ona má určitě skvělého manžela,tahouna,který ví,že život jde dál a ta malá princezna potřebuje babičku ready ,klidnou,usměvavou a sršící nápadama.Pavlínko,já vím,že to bolí,ale jděte dál a tedy nejprve se svěřte odborníkům.Těm tady -samozřejmě:-))),jsme tu velká rodina a snažíme se každého podržet..a pak k léčiteli,či kamkoliv jinam.A napláujte si něco pěkného na víkend s malou princeznou a mužem.Výlet,oběd,cokoliv.Držím palečky a jdu si lupnout panáka,Marti.I za Tebe:-))