Diskuse - rakovina slinivky břišní

Tak mám za sebou další strašlivou noc. Od té doby co to vím, se mi zdají opravdu divné věci. Všude je smrt, zdálo se mi jak umírají všichni co znám, šílené, kamarád spadl ve snu pod vlak a já stál u toho... Prostě šílenost. Jsem opravdu rád, že jsem tyto stránky našel, hodně mi to pomáhá, děkuji Vám všem. No když byl táta u obvodačky tak ta byla suprová, řekla mu jen že má cirhózu jater a jenom něco na slinivce, ale že vůbec netuší co to je, táta odcházel se super náladou. Uvidíme jakého doktora dostaneme na onkologii ve Vinohradech. Máte někdo zkušenost s onkologií ve Vinohradský nemocnici?

Ahoj všichni, ozvu se večer, teď vůbec nestíhám protože ještě k tomu hororu musím řešit dost nepříjemné věci. Jinak v rychlosti nic nového akorát že Ládi stav se zhoršuje, nikdo nic nedělá a mě docházejí síly.

Ondro, já mám zkučenost typu "děkuji nechci, už jsem zvracela" s Motolem a onko nemocí.
Jaruš, určitě písni! Martina

Martino, děkuji za soucit. Také jsme prožili děsné Vánoce bez dcery a její malá Anežka bez mamky. Máme zničený život. Stále se mučím tím, že jsem si měla víc všímat, že se mi zdála jiná, že jsme se neměli nechat umluvit od lékařky, že je to jen "uskříplé" cosi a najít někoho schopnějšího, že jsme měli zkusit i alternativní medicínu. Chemoterapie jí zničila úplně, zemřela na plicní embolii.

I guess fndiing useful, reliable information on the internet isn't hopeless after all.

Teda babanci Vy máte zprávičky. Jezdím už 4 měsíce s dědou na chemíčko a nejméně do března budem, tak teď zas začínám mít strach - i přes zatím příznivé zprávy od lékařů. Na druhé straně téměř každou noc kšeftuji se Smrtí - něco jako radši o týden (měsíc?) dřív, ale v poho a v klidu, jednorázově bez např. měsíčního mučení.... Ach jo, ach jo, nikdy jsem netušila, že budu takto uvažovat! Fuj!

Jo, Martino, tak přesně tohle mi teď říkají lidé, že máme být za embolii rádi. Źe jinak by se trápila ještě dál a stejně nevyléčila. Já ale vím, co bych udělala dnes, chemoterapie jí úplně ničila, za 7 dnů od první již neměla vlasy a nejedla nic, zhubla o 21 kilo za měsíc. Kdybychom věděli, co nám pak řekli, že nebyla šance, tak bychom jí do toho nenutili a zkusili MMS.

No, my máme asi nějakou šetrnější chemku - rozhodně tátovi nepadají vlasy a bývá mu blbě, ale snesitelně, není to tak zlý, jak u jiných. A samozřejmě slabost, ta ho provází furt, chemo nechemo. Jinak netvrdím, že máte být za embolku rádi, ono je to složité a kdo to jak chápe. Já jen tátovi přeji pohodovou smrt (pokud může být smrt pohodová!) - bez bolesti, bez trápení. Něco jak Havel, najíst a usnout.... Raka slinivky jsem ve svém okolí zažila několikrát a např. můj soused - kamarád - na to v tom už úpně úzkém slova smyslu - umíral přes 2 měsíce. Jen ležel, nechodil, nejedl ... prostě děs. Pak ho zdolal zápal plic. Tak toto bych si rozhodně nepřála a nepřála to snad i svému nepříteli. Tímto směrem se ubírají mé obavy a úvahy...

Já byla tak naivní, že jsem věřila, že jsou dneska možnosti a dceři říkala, to dáš, jseš mladá a zase bude dobře. Fakt jsem tomu věřila, i když, jak říká můj muž, i kdybych věděla, že je to konec, stejně bych nic jiného neříkala. Ale využila bych každé minuty, nehnula bych se od ní, Když zemřela, nakupovala jsem pro ní vánoční dárky.

Měla jsem u ní sedět a opakovat jí, co jí říkám v duchu stále, že jí mám ráda, že se jí postarám o dceru, že jí pomohu vychovat. Ona to všechno věděla, ale stejně jsem to měla říkat pořád dokola.

Když mi SMS kou děkovala za to, že jí pomáhám, napsala jsem jí, co blbneš, jsem Tvoje máma, já pro Tebe budu i vraždit!!!

Pavlo, Vy jste babanci? To jen na okraj, jinak pro babanci
Věřit jste musela, jinak byste si prohnala kulku hlavou! Určo jste pro dceru udělala vše co se dalo a bylo nejlepší, tak si nic nevyčítejte a soustřeďte se na toho Vašeho prcka. kolik jí je? 3 či 4? A jak to takovej brouček snáší? Ptám se proto, že mám doma 14letou puberťačku a ta během 2 let prožívá "umírání v přímém přenosu" podruhé. Prvně babi, teď děda. Podotýkám, že s ní žiji sama a babi s dědou byli její jediný příbuzní, u kterých byla pečená, vařená, kteří ji milovali a Barče milovala je. Teď je z té situace tak rozhozená, že chodí na psychinu a bere antidepresiva!!! Psychologa absolvujeme také. Já jsem z těch prášků celá na větvi, ale pomáhají, Bára je klidnější, soustředěnější, lépe spí... Ach jo, taky děs! Martina

Me dull. You smart. That's just what I nedeed.

Babanci jsem já, je to nepovedená zkratka pro bába Anči, protože moje vnučka se jmenuje Anežka, je jí 6 let, za týden jdeme k zápisu. Co se jí děje chudince v hlavě, to netušíme. Vysvětlili jsme jí, že jsou nemoci, která se nedají vyléčit, že se na ní maminka dívá z nebe, protože jsem taky nevěděli,jak to říct, je malá a dosah téhle tragedie jí asi teprve dojde časem. Snažíme se, co můžeme, já jsem taková ta první nejoblíbenější babička, jak říká, dcera studovala a já jí hlídala, takže to mám zasloužené. Nejde mi to ale, když jí vidím, je mi jí líto a podoba s dcerou mě zatím rve srdce. Možná zjistíme, že budeme muset k psychologovi také, se sebou i s ní. Já bych antidepresiva potřebovala, brečím už dva měsíce v kuse, nespím, nejím, jenže mám nemocná játra a tak bych neměla. Naštěstí mám manžela a Anežka tatínka. Tragedie ale ovlivnila i rodinné vztahy, ostatní se snaží žít dál a rozptýlit mě, ale já nechci a vztekám se. Myslím si, že jsme mohli dělat víc, že jsem se neměli nechat uchlácholit, že to nic nebude a měli jít okamžitě za pořádným vyšetřením.

Jenže, kdo mohl něco takového u mladé holky předpokládat. Nikdy nemarodila.