Diskuse - rakovina slinivky břišní

No ahoooj.já a zmije?to nééé,jen jsem tě popíchla:-))),si piš že budu moooc ráda na online setkání s Tebou.písni kdy a v kolik a ukážeme si své ksichtíky.3.1 jedu do Olmika a 6 ráno na 9 mám úřad,ale to není nic na dlouho,takže Tě očekávám.hele,já raději nic nebilancuju,páč tento rok se mi p**ral a to dokonale a to skoro ve všem.Takže věřím,že další už se víc po...t nemůže a bude aspoň o něco lépe.Takže tak ,večer si na Tebe a ostatní holčiny odtud vzpomenu.Oslavujte s mírou /já mám souseda Míru/ a dobře se s ním pije,takže asi zkončíme s mužem tam:-))a VŠEM VŠE NÉÉÉÉÉJ.PÁÁÁÁ

Martinko,přestań číst o tom,co nás čeká a nemine,já to udělala po ránu,zadržkovala jsem si a nyní se budu věnovat příjemnějším činnostem.Na oběd jsme se přepatlali bramborákama.Opět táta zabodoval a snědl jich nejvíc.ví,že se minimálně pose..e,ale pak zase bude hej.co už.Nic mu neodepírám a nehodlám.Te´d si dá cigaretku uklidňovačku na balkoně-no 40 let kouří,tak co už,i ta chemička se na něm podepsala víc,než ty cigára.takže tak....a do večera dalekoooo

Tak má samostatná plánovaná silvestrovská idylka se nekonala. Jednak děda vydržel u hruškovice (s mírou) do půlnoci a já od 18 cca do 2 rána uklidňovala naší hárající psí slečnu. Byla z těch petard úplně mimo. Loni se tak nechovala, tak mne to vyvedlo z míry. Asi to bude tím, že loni jsme byli na chalupě a stěma petardama tam nebyla asi taková rutyka jako tady v Brně. Takže - takovej obyčejně blbej Silvestr... Pěkný začátek roku všem přeje Martina

Čau Marti,u nás také poklidno.Odpoledne jsme šli k tátovi a tam do 8 večera poseděli.Táta se věnoval intenzivně chlebíčkům,pak doďobal cukroví a dal panáčka bechera.No,snad nepokračoval co jsme odešli dál.My 2 hodinky před půlnocí odešli k sousedům a hráli aktivity:-))).Když hrála hymna,jako každý rok jsem vyla naměko,snad myšlenkami,co vše nás letos čeká.......Poslední dobou jsem byla schopná bulet i u koled ,které hrály v každém krámě.A pozítří hurá na onkologii.Mám trochu strach z těch nových chemoterapií.Asi budou silnější,než ty první,protože budou jen jednou v týdnu a na půlhodinky tam.Snad to bude dobré..........Zatím ahoj VŠEM a úspěšný krok do nového roku Veronika

Verčas, nás čeká zítra chemo a pozítří čurologie, odborně urologie. Z té mám přímo panickou hrůzu, to chemo mne tak neděsí. Budou dědovi vytahovat cévku, pak cca 5 hodin musí pít a pak se tam vrátit vyčurat. Na sonu budou měřit zbytkovou moč a rozhodovat zda cévka znovu či ne, Bojím se, že pořádně nedočurá za těch 5 hod a chemoška co zůstane v těle ho zas otráví. Tenkrát tak opravdu vypadal na umřití. Na čurologii do špitálu to máme cca 300m od baráku a bylo mu tak šíleně, že ho tam musela dovézt sanitka. Pro zdravého člověka 10 minut liknavé chůze, že? Tak z toho mi je opravdu ouzko. Už jsem si mezi známejma nadomlouvala asi 10 pohotovostních vozidel, pro případ, kdyby se něco podělalo. Ach jo dnes neřidič tvrdej chleba má....

Hoooj Marti,jsi neřidič?já řidičák mám,ale já jsem zase p**era.Takže jsem na tom stejně a musím spoléhat na sanitky a sem tam na bráchu.Tak ať to zítra taťkovi dobře dopadne .páá

Jarko, bezva že ses ozvala, na slátaniny kašli. Povzpomínala jsem i něco z dob máminy nemoci - nádor na mozku, odmítli ji v Praze léčit, Masarykův onko ústav v Brně mi ji vzal a ještě s tím pomoh - tam jsem konzultovala vše, včetně stravy. Takže - útržkovité vzpomínky - afty nemusí být aftami, ale blbej herpes. Ten se léčí herpesinem a blbý na herpesu je, že zpravidla signalizuje selhávání organismu (nemusí to být fatální, ale signál k tomu, že se v těle děje něco blbě). Na herpes doporučují dodatečný přísun B vitaminu (buchty a jiná kynutá těsta) Dietoložka z onko, kde byla máma, mi tenkrát řekla, že dodávat potraviny s B onko pacientům nedoporučují, neb kvasnice podporují růst všeho, včetně nádoru. No tak 2 protichůdné názory (no protichůdné ne, ale -doprčic jak to pojmenovat - rozumíš mi). Teď mažu oblíct dědu jedeme na chemošku, co ještě povzpomínám, dám vědět Martina

Zdravím Jarko a v novém roce přeji víc a víc těchto miniúspěchů.Vidíte,je tu malinké zlepšení a určitě bude líp.To je mazec s tou kapačkou-výživou.Ale vyčkejte,třeba vaše lékařka bude jiného názoru.Nepsala jste,jak je na tom přítel váhově.No,to pivko nám bylo přímo lékařkou doporučeno.Denně jedno během dne vypít.S těma pivovarskýma kvasnicema ,nebo B16 je to sporné.Nám o tom řekla a doporučila jedna pacientka z onkologie.Že ji dodali chu´t k jídlu.Tak nevím,ale táta je nebral,stačilo pivko.Nyní denně jako bonus má panáčka-ale pššššt.Jaruško,držím vám palce,bude líp,nedejte se.

Tak jsme z chemo zpět doma, dle dr-onko táta chemo snáší dobře, na sono zlepšení, otekající nohy jsou průvodní jev chemo, takže vše v poho. Toť ty dobré minizprávičky. Hrůzu mám ze zítřejší urologie - jdu se na to připravit a ukrást dědovi panáčka hruškovice. Tak zítra od Vás očekávám také samé dobré mini i mega zprávičky. M

Ach bože...Lauro... to je mi líto, že je to tak zlý. Moje mára byla 2 měsíce před smrtí úplně bez sebe - nikoho nepoznávala, žila v jiném světě a poslední 3 týdny, začla dělat do plín, už si nesedla, jedla jen slámkou různé kaše, vodu a téměř nedýchala, jen si tak probublávala, vrčánkovala... Takže jsme ji už v tu dobu smrt od srdce přáli všichni (dodnes jsem nepochopila, proč se jí v tomto stavu nedalo nic píchnout na trvalé uspání). Proto jsem možná neměla tak šílené pocity. Pláč a depky proběhly do tohoto stavu. S tátou jsme toto období 3 týdnů prožili v lehkém alkoholickém oparu furt a každý den (kdo nezažil, hoď kamenem) a smtr byla úlevou - určitě pro všechny. V tu dobu k nám docházel domácí hospic - děvčata sice každá za groš kudla, tj. ta nejtluščí a nejvyšší z nich měřila tak 160 cm a vážila 45 kg (že u těch umírajících nikdy není statný chlap, že?!) a tenkrát - aby mi pomohly - mi vysvětlili, ať na to kouknu z toho pohledu, že každý život jednou končí. Moc mi to pomohlo!!! Držte se a až Vám život dovolí ozvěte se!!! Martina

Lauro držte se, jste statečná ženská a tatínkova víra je obdivuhodná. Po tom co jste napsala nevěřím že to špatně dopadne, zrovna tak pořád věřím že to ukočírujeme i my. Doktorka nám do zítřka dala čas na rozhodnutí jestli i přes tenhle mizerný stav nasadit chemo a risknout to, nebo Láďu udržovat v tomhle stavu, vytahovat vodu a ...čekat. Neskutečný, pro mě je to strašná představa, prořvala jsem celý odpoledne. Do toho volal známý abysme všechno zastavili, že jede večer za primářem a veze mu ty výsledky, seřval mě že jsme se neozvali dřív, že bez známostí se tu k lidem chovají jak prasata, takže se teď budu modlit aby ty známosti vůbec k něčemu byly a aby se podařilo ho aspoň převézt sem a pokusili se něco udělat tady. Ty dva dny co jsem s ním byla na Pleši ho zvedly hlavně psychicky a tady za ním můžu chodit denně a držet ho. Teď mu ještě dodalo to, že když ho vezli zpátky na pokoj k bývalému spolubydlícímu, ten už tam nebyl a sestra mu nechtěla říct kde je. Jasně že si to domyslel, protože ten pán už tam ležel čtyři roky a jeho stav se od Vánoc hodně zhoršil. To jsou fakt horory, jak se člověk může udržet psychicky fit když tam tohle vidí.
Děvčata držím všem co máte trápení palečky a vy držte mě, snad se to povede protože jinak mám strach že tohle vypětí dlouho nezvládnu.

Maš pravdu Martino když teta umírala byla pod morfiem jak pišeš bublalo to v ni měla pleny nepoznavala nás měla svuj svě my jsme plakali každej den jsem byla ve stresu davala jsem si mim chlapem vodku abych vubec usla a přála jsem si aby to zkončilo myslela jsem že se octnu v blázinci. Nemohla jsem se na to divat sice zažila muka a smrt ji byla vysvobození. Musim napsat že se mi pak hroznš ulevilo jezdila jsem za ni přes pul Prahy denně jizda na dvě hodiny byla jsem vyčerpana unavená. Milovala jsem ji byla pro mě nejlewpši tezka co jsem měla ale je to život co se má stat se stane nikdo tu nebudem věčně. Vím Lauro co citite a je mi to moc lito . Taky e nemužu smiřit se smrtí mamky neni to ani dva měsice. Když jsem za ni jezdila do Usti nad Labem do nemocnice a koukala jsem na to jak ma zapojeny hadice do plic a odtéka do baněk voda z plic myslela jsem že my pukne srdce žalem snažim se stim pořad vyrovnat vzpomenu si na synka a je my lip potřebuje mě musím žít dál. Čas je velkej lékař nikdy nezapomenem asi každa znas tady na těchto strankách nějaky bol. Manka a tatka žije v mém srdíčku dál a vždy bude . Holky držte se

Maš pravdu Martino když teta umírala byla pod morfiem jak pišeš bublalo to v ni měla pleny nepoznavala nás měla svuj svě my jsme plakali každej den jsem byla ve stresu davala jsem si mim chlapem vodku abych vubec usla a přála jsem si aby to zkončilo myslela jsem že se octnu v blázinci. Nemohla jsem se na to divat sice zažila muka a smrt ji byla vysvobození. Musim napsat že se mi pak hroznš ulevilo jezdila jsem za ni přes pul Prahy denně jizda na dvě hodiny byla jsem vyčerpana unavená. Milovala jsem ji byla pro mě nejlewpši tezka co jsem měla ale je to život co se má stat se stane nikdo tu nebudem věčně. Vím Lauro co citite a je mi to moc lito . Taky e nemužu smiřit se smrtí mamky neni to ani dva měsice. Když jsem za ni jezdila do Usti nad Labem do nemocnice a koukala jsem na to jak ma zapojeny hadice do plic a odtéka do baněk voda z plic myslela jsem že my pukne srdce žalem snažim se stim pořad vyrovnat vzpomenu si na synka a je my lip potřebuje mě musím žít dál. Čas je velkej lékař nikdy nezapomenem asi každa znas tady na těchto strankách nějaky bol. Manka a tatka žije v mém srdíčku dál a vždy bude . Holky držte se

Lauro, co jiného napsat ne DRŽTE SE ! Je mi z tatínka smutno, tak dlouho se držel! Ta nemoc je fakt mrcha.

Hodně sil všem !

Máte to, Lauro milá, takové strašné prodlužování trápení. Už musíte být za tu dobu strašně vyčerpaná a vím, že je Vám hodně těžko. Plačte, držte maminku a jemu přejte klid. Nechá tady po sobě hodně lásky a to je důležité.