Diskuse - rakovina slinivky břišní

Verčo a ostatní kámošky v neštěstí, u nás vánoce v poho, děda jedl, vydržel i panáčka si dal, bolestmi netrpěl. Jen měl pod stromeček jedno jediné přání - umřít jak Havel, po snídani ve spánku. Sakra, jak mu toto splnit to teda nevím! Taky bych mu přála pohodovou smrt. Takže tímto leitmotivem u nás byl protnut štědrý den. Teď pohoda, nevařím, dojídají se včerejší zbytky (kačenka se zelím). Zítra to vypukne nanovo, mám narozky a rve se sem celá (i ta vzdálenější) rodina. Normálně mi nikdo nepřeje k narozeninám - blbej termín, teď se sem však pod touto záminkou všichni cpou. Asi ví, že se v této sestavě pravděppodobně scházíme naposled. Ach jo, bude nás 15 (malá svadba či pohřeb). Tak od 5 od rána budu trápit 2 krůty. Myslete na mne. Jinak doufám, že u nás všech tady v tomto kroužku proběhly vánoce v klidu, pohodě bez zdravotních výkyvů našich nemocných a všichni budeme mít na tyto vánoce pěkné vzpomnky. Ahoj všem - před silvestrem se uslyšíme, teda upíšeme papááá Martina

Martino budu na tebe a Verču moc myslet a jsem ráda že Vaši nemocný jsou v pohodě kéž by to bylo napořád. Přeji všem Krásný poklidný Nový Rok Galina

Málem bych zapomněla Martino přeji vše nejlepší k narozeninám

Martinko,VŠE NÉÉÉÉÉÉÉJ K NAROZENINÁM,myslím na Tebe-krůtu já dloooouho neměla:-)))),tak pokud zbude kousínek,víš kam ho poslat.Tak je všechny nakrm a zavčasu posa´d na autobus,ať máš taky chvilku klidu pro sebe.Písneme si před silvestrem.Gali,děkuji Ti a všem mým kamarádkám tady.Jednou se fakt musíme sejít.páá

Zdravím všechny na této diskuzi. Toto fórum jsem náhodou objevila před časem, moc jsem s vámi všemi cítila, bylo mi líto vašich těžce nemocných blízkých ale nikdy bych si nepomyslela že to jednou potká i mně. Lépe řečeno mého přítele. Před dvěma lety mu vyoperovali z břicha veliký nezhoubný nádor, tehdy benigní, nejistého původu ale prý velmi neobvyklý typ. Operace dopadla dobře, pak každý půlrok kontrolní CT v pořádku bez metastáz. Až na poslední letos v květnu, kdy mu CT odhalilo plné břicho malinkých útvarků, prý opět nezhoubných. Žádná léčba, vzorky z následné biopsie odeslali i za hranice a pořád nevěděli co s tím. Asi před dvěma měsíci začal být přítel unavený, den ode dne mu bylo hůř a navíc začal hubnout i přesto že normálně jedl, navíc se mu začalo zvětšovat břicho. Když to volal svému lékaři bylo mu řečeno že je to jen jeho subjektivní pocit. Nicméně začátkem prosince tedy další biopsie s tím že pro výsledek máme přijít 21.12. Před 14 dny už byl tak zesláblý a unavený že skoro nemohl chodit, takže jsem ho ráno odvezla na pohotovost a tam mi po dvou hodinách lékař na chodbě oznámil že ho odvezou na onkologii do Nové Vsi pod Pleší s tím že nález už je zhoubný, jeden nádor opět velký a k "lepšímu" voda v břiše. Jednání a liknavost lékařů ze zatím nejmenované pražské nemocnice nikdy nepochopím, moje pocity si určitě dokážete představit. Myslela jsem že to tam se mnou švihne. Ošetřující lékařka v sanatoriu nám pak řekla že původně opravdu nezhoubný nádor se zvrhl ve zhoubný a rychle rostoucí, operace prý už není možná, ozařování nepřichází v úvahu protože útvarů je v břišní dutině víc, zbývá chemoterapie na kterou je ale v současné době velmi slabý. Z břicha mu vytáhli 3 litry vody. Přes Vánoce ho pustili domů s tím že musí něco nabrat, 2.1. návrat a podle stavu se uvidí. Psychika se mu doma hodně zlepšila ale je problém s jídlem, nemá moc chuť a bojí se jíst, nádor zřejmě roste a asi znovu přibývá voda, břicho se zase zvětšuje. To zoufalství, vztek a bezmoc se nedá popsat, hodně z vás jistě zná ten pocit kdy byste strašně chtěli pomoci a tomu člověku nějak ulevit a nejde to. Jsme už oba věkem po padesátce ale nedovedu si představit že by tohle mělo být finále a všechno co jsme si naplánovali je najednou v háji. Asi jsem naivní ale pořád věřím že se stane nějaký zázrak, obdivuju vaší sílu tady jak se s tím dokážete rvát a teď to dává sílu i mě. Zatím se snažím se tomu nepoddávat ale je to strašně těžké, moc se bojím co bude dál. Tohle moje psaní vyzní nejspíš hodně zmateně, omlouvám se ale myslím že to v téhle situaci pochopíte.

Jarko, klídek - ono všechno nějak dopadne!!!! Z mé zkušenosti zásada - žádný pražský doktor!!! Žijí v jiném světě, v nelidském a bez pochopení. Je prý vyučila amerika. Takže ho odtáhněte na nejbližší nepražské onko, tam pomůžou, možná nevyřeší, ale určitě to bude pomoc v tom nejlepším slova smyslu!!!! To je za 1) a za 2) pokud to bude moc zlý, tak si dejte nějaký prášek (já to řeším růžovým lexaurinem), pomůže Vám to vyspat se a hlavně FUNGOVAT!!!! To je teď důležité, musíte jít doma na 200 %. Potřebuje to zejména Váš marod - přece musí být všechno jak bylo, vždy´t o nic nejde, na umřití času dost. Tak, HOLKA, hurá do toho, vydržať a hlavně - ono nemuí být tak špatně, jak vypadají prognózy lékařů. Zažila jsem to s mámou a ty pražský bych přirovnala (ne odborně) ale po lidské stránce k mengeleho asaistentům, brněnští lékaři ji ještě na nějakej čas pmohli a hlavně nestresoval s tím, že za měc umře!!! Taky zmatený - ten můj příspěvek, ale chystám ty krůty, cukroví, polívku.... Zítra vči pozítří se ozvu a hlavně HLAVU VZHURU!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Martina

Já se přidávám a držím taky palečky nevěšte hlavu nic není straceno. Jarko cítim s Vámi a se všemi co sem píšou moc moc budu na Vás myslet a přeji Krásný Nový Rok Galina

Děvčata moc vám děkuju za podporu, nedovedete si představit jak mi to zvedlo náladu. S jídlem je i nadále problém protože se přidaly afty v puse a vím moc dobře co to je. Nutridrinky už také moc nechce, nechci to do něj cpát přes moc aby mu nebylo zle, takže zítra začínám mixovat normální jídlo. Jíst prostě musí protože jinak by slabostí přestal chodit úplně, dneska už mi došla trpělivost a pohrozila jsem mu nemocnicí a kapačkami tak snad se trochu umoudří.

Jaruško, u nás to s jídlem již 4. měsíc funguje takto - každý týden navařím cca 5l vývaru - 2 velké celery, mrkev, petržel a nějaké to maso. Celý zcedím a děda celý den vývar popíjí, no cca 4x denně si poručí ohřít tak 0,25 litru vývaru. Nepřeje si tam žádnou zeleninu či maso, i tak jsem ráda. Toto prokládá (zejména v noci) až 4 dětskejma ovocnejma výživana, ochuceným tvarohem a jinejma podobnejma "srágorama". Z nějakýho důvodu mu po operaci a chemo přestaly chutnat jogurty, které dříve miloval. Jinak na oběd a večeři v rodinný čas sní nějaké jídlo - vařím, co si poručí, ničemu se nevyhýbám a kupodivu mu i přes nabouraná játra zatím nebylo zle či těžko. Od vánoc si večer dává i panáčka rumu či whisky (z toho já rostu!!!), nezakazuji mu to. Tvrdí, že díky tomu alkoholu a a) dobře spí a za b) pravidelně chodí na záchod bez toho, žeby musel projímadlo. No asi to není ten nejlepší léčebný postup, ale když to chce ... Prostě to neřeším a nerozčiluji se. Takže, panáka nedoporučuji, ale zkuste to s tím silným vývarem! Jinak nutridrinky NECHUTNAJÍ žádnému nemocnému, mám kámošku na onko a ta by na toto téma mohla psát z fleku disertační práci. Prý je to všude problém. Držte se, ono zase bude líp. Přeji pěkný den a hurá na ten vývar, třeba to zabere!!!! Martina

zdravím Jarko,s těma Nutridrinkama je to potíž.Táta je taky nemohl ani vidět,ta chuť je celkem odporná.Já jsem v této době,kdy nechtěl a nemohl jíst vařila kaše.Z ovesných vloček,rýže,jáhel-dodají energii a nemají agresivní chuť,táta je jedl lžičkou,nebo vypil.Těžko radit,ale stejně mu nejvíce pomohl týden v nemocnici na výživě a věřte mi,že když jsme ho tam dávali,myslela jsem,že už se domů nikdy nevrátí.Byl tak slabý,pohublý,bez elánu do života,vzdával to.Někdy je potřeba tomu trochu napomoci a nakoupnout organismus i takto.Nic,držím vám pěsti a bojujte.S pozdravem Veronika

Jé Verčo AHOJ, tebe tady ráda vidím. Jak je u Vás? Vše ve vánočně-novoroční pohodě? Děda se drží, moje včerejší narozky s návštěvou si doslova užil - narozdíl ode mne, já padám únavou (a množstvím vypitého alkoholu) na hubu. Silvestra budeme slavit v posteli a u telky - tak jsem to dnes vyhlásila. Nevařím, opět pukáme z přežrání - i děda se krůtičkou na slanině pěkně naducl. Co uděláme s tou Jarkou? Chudina je v té první fázi kdy se musí smířit s tím, že zlá nemoc je tu a konce nejisté! Uf, ještě že už mám toto za sebou, ten první měsíc od diagnózy byla fakt naprosto šílená a nesnesitelná doba. Teď už to jde, i když - samozřejmě - to dře, že?! Navíc - jestli jsem dobře pochopila - nemoc postihla jejího životního partnera. My přece jenom nějak od mala víme, že ti naši rodiče umřou dřív jak my. Kromě toho ten jejich věk - po padesátce, no sakra to je ještě mládí, sice zralé, ale produktivní věk! Jarko, hned jak Vám bude ouvej sedněte a pište, my se s Verčou (a určitě se přidá Galina) už o nějaké to rozesmátí postaráme. Alespoň v rámci možností - tuhle jsme např. řešili nutridrink poměru 1:1 s rumem. Či vaječňák z něho! Teda fakt to pobavilo leckoho. Jestli toto čte i nějakej doktor, tak z té naší tvořivosti musí mít infarkt!!! Zatím ahoj, jdu dospad tu probenděnou noc (už to není co to bejvalo, tj. flám bez následků druhý den) Martina

Holky, zdravím! Vítám Jarku a Martině dodatečně k narozeninám vše nej!
Jarko, nebojte, co vypadá příšerně, nemusí tak být. Můj táta ještě nedávno ležel v takovém stavu, že jsme čekali každým dnem to nejhorší. A do toho pohřeb Havla, ta atmosféra byla vskutku příšerná, všechno umocňovala, už jsme nedoufali. Ale pak tátta začal komunikovat a jíst (uždibovat), váha již neklesla, teplota v pořádku, dokonce vstal a chvílemi chodí po bytě. S únavou se sice zase rychle vrátí do postele, ale i to je úspěch. Zítra jede na vyšetření, je pořád žlutý. Čeká ho asi sten do žlučovodu, toho se ukrutně bojí, nejen toho samotného zákroku, ale že bude muset zůstat v nemocnici, má z toho příšernou depku. A my taky.
Nevíte někdo, jak probíhá tento zákrok? Vsazení stenu do žlučovodu? Prosím, napište!!! Dík, držím všem palce.

Lauro, to přemostění je klasická operace, tátovi to dělal a za 14 po operaci měl bilirubin v pořádku - před operaci mu stoupl na 580 (norma cca 20). Od doktorů vím, že se to přemostění žlučových cest dělá různě - teda buď metalický či plastový a záleží také, zda se najde místo ve střevě či žaludku, kam se to napojí. Pokud místo nenajdou vytahují to ven - vývod - a žluč odchází do pytlíku. To je prý nepříjemné z toho pohledu, že např. při spánku žluč může uniknou a vše zaneřádit. Tolik z mých skromných znalostí (či nenalostí?). U nás se to podařilo přišít do žaludku, tak jsem se dál tímto problémem nezabývala. Navíc s tím nejsou žádné problémy, tak mne to netrápí. Držím palce, ať se to povede přinejmenším jako u nás. A ještě - myslím, že ty problémy kolem řešil někdo v této diskuzi. Ale zaboha nevím na jakých stránkách (přečetla jsem to tu celé), tak to prošňupejte. Jinak, po odeznění toho bilirubinového otrávení, se děda velice významně zlepšil, tj. očekávejte zlepšení stavu!!! Zdravím

No nazdááár Marti,tak to je fajn,žes oslavu přežila jen s lehčími zraněními.No,to mi povídej,mě Ti čoveče roste špíček,manžel mě za něj tahá a tohle já nesnáším.Ten osel mi ještě k tomu říká,že ho miluje a pár navíc by mi prospělo.Ale od ledna půjde-né manžel,ten špíček,jako vždy ho vyhladovím a půjde k někomu jinému:-)))Včera jsem si do postele vzala na mlsání vaječńák-no,pak mě pěkně pálila žáha a nadávala jsem sama sobě.Ale když ono je ho tam tak už málo a musím předběhnout dceru,než se mi do něj pustí.Jinak táta je jak nezřízená střela.Prožírá se svátkama,prokládá to panáčkama slivky-a ujiš´tuje nás,že je to homeopatikum:-))).No čertím se,nemá meze a jde po čuchu./co můžu dávám od něj dál,ale není líný se projít a najít něco na zub:-))/Já včera ve výčitkách z toho našeho obžérství šla s mužem na 3 hodinky ven.Nikde ani noha,jen jak jsme šli přes město,lidí plno a všude rádoby slevy.Už vidím to mrtvo v lednu a únoru v obchodech.Pak přijdou složenky za vodu a energii a mě se protočí panenky.No,co s tou naší Jarunkou.Tyhle počáteční první týdny a měsíce jsou pro každýho na prášky,o tom víme svý,je potřeba dodat energii a to čímkoliv.A pryč od lidí co tě začnou litovat a až moc soucítit.Taky pár lidí ,rádoby přátel se raději k tobě otočí zády,což je asi lepší,než by se přetvařovali a přemáhali k nějakému slovu.A nakonec skončíš tady,tady je to má druhá rodina,přátelé,kamarádky,které nelitují,radami pomohou a ví,o čem mluví.Bohužel,nikdo z nás není nesmrtelný a každý z nás to tam nahoře má nějak nalajnovaný a spočítaný.Bolí nás nejvíce,když máme nemocné děti,rodiče a své milované.Život je zlý-nebo spíše takhle naprogramovaný a my musíme být silné a poprat se s tím.Věřím,že příteli od Jarky bude za pár dní lépe,chce to jen jak já říkám vychytat a zjistit ,jak na tu potvoru rakovinu.začátky jsou nejhorší,pro všechny.My máme za sebou půlrok .Takže Jaruško,hlavu vzhůru,bude líp.A ty Martinko,ře´d si alkohol nutroušema,prd sneseš,a takhle Ti to dodá i potřebnou energii a vitamíny:-)))Já si jdu nalít koňáček,to aby mi slehl ten smažený květák:-))),je jedna ,na hodinku spočnu a pak si řeknu,jaký jsem čuně a půjdu se pokat ven na procházku.pááá všem

Zdravím Václavo,děkuji za přání.Letos jsme s manželem 20 let,toto letí a těch 30,co vy jste strávila se svým mužem muselo utéct jako voda.Přeji i Vám,aby jste byli spolu pořád,i když jen ve vzpomínkách a z těch vnoučátek jste se těšila dvojnásob.Vždy je pro co a pro koho žít.Do nového roku Vám přeji všeho nej,co nejméně bolestí,starostí a hlavně samé radosti.