Diskuse - rakovina slinivky břišní

Souhlasím s Vámi pani Václavo já vim co Laura citi a vy to vite také zažili jsme to ale není dobře člověka cpát nepomuže mu to jenom bude mit bolesti jidlo co sni stejně nestráví při této nemoci spíše mu to ublíží než pomuže Lauro budte s tatínkem co nejvíce je to jediný co mu prospěje být s Vámi. Přeji Vám hodně moc sil vím jak je to těžké ale bohužel to je život stím nic neuděláme. Držte se zlato jsme s Vámi

Ahoj, všechny vás tu ze srdce zdravím, tedy alespoň ty, kteří zde komunikují opravdu ze srdce a nezištně, ne třeba jako pan Jaroslav a snad i další, k tomu nemám již co dodat, myslím, že všem co jsme si prožili toto velké trápení, někteří stále prožíváme a bohužel budou přibývat i další které toto čeká. Přiznám se, že již delší dobu navštěvuji tyto stránky a vždy se rozpláču, protože přesně vím co prožíváte, vždy to tak silně zabolí a to nejen u srdce, ale jak se říká, ani hlava mi to nechce brát. Chtěla jsem se již delší dobu připojit do této diskuze a do této skvělé party fajn lidí, kteří ví o životě své. Až teď jsem se konečně odvážila a našla v sobě tu sílu sem napsat, tak snad se nebudete zlobit, když k vám přibude další členka :-) Naší rodině se také rakovina nevyhnula, a to jak u mojí milované maminky, tak u milovaného tatínka. Co a jak nás potkalo jen ve zkratce, protože všechny víme o čem je řeč. V roce 2007 jsem maminku a tatínka udělala nejšťastnějšími, protože jsem jim dala tolik očekávané vnouče, Verunka byla od narození jejich zlatíčko, byli střašně šťastní a já také, hlavně z toho, když jsem viděla, že jim mohu tu jejich lásku alespoň takto oplatit. Malé nebyl skoro rok a maminka onemocněla rakovinou děložního čípku, nevypadalo to zrovna dobře, ale bojovala a svůj boj, alespoň zatím to tak vypadá, již vhrála. Jenže v roce 2010 začal mít tatínek teplotu, byl unavený, nejdříve si mysleli, že nějaká chřipka nebo tak, protože tatínek nikdy nijak zvlášť nemocný nebýval, nekouřil, nepil, neměl nadváhu, jedl z nás všech nejzdravěji a spíš on nás poučoval, že máme jíst více ovoce a navečer se necpat atd. Nakonec musel k lékaři, protže měl i bolesti břicha, hned po výsledcích krve do nemocnice, všetření, atd, atd. ...když nám doktor oznámil, že to vypadá na nálezy - ložiska v játrech, tak se nám s maminkou jen podlomila kolena a nevěřily jsme tomu co nám to ten pan doktor vůbec říká, v tu chvíli jsme však ale ještě nevědely, jak je to vážné. V nemocnici kde byl to byla hrůza, nakonec jej propustili domů s tím, že je v celkem dobrém stavu. Ale to se nám nezdálo, bylo mu špatně, tak hned do Brna, kde si ho už nechali, péče výborná, jde vidět, že jsou tu zkušení a profesionálové. Zde nám také řekli co a jak, jaká je skutečnost a řeknu vám, že to byl pro mě ten nejhorší den v mém životě, když mi bylo řečeno, že má tatínek metastázy v celé dutině břišní, na játrech, že ten nádor je opravdu velice, velice agresivní, že to vidí tak na pár měsíců. To byl říjen, v tu chvíli jsme ještě netušili, že těch pár měsíců budou jen dva. Můj milovaný tatínek nás opustil 17.12.2010, před Vánoci bylo rozloučení, dne 1.1.2011 měl oslavit 55let, byl v "nejlepších" letech těšil se z vnučky, neměl žádné zdravotní problémy. A teď ať mi ti chytráci tvrdí, že hlavní je nekouřit a další bláboly. Věřte, že takovouhle mateřskou bych nikomu nepřála, jsem velice ráda, že mám zdravou, krásnou dceru, ale celou dobu jsme bojovali s rakovinou a věřte je to těžké, ta bezmoc, člověk by udělal co je v jeho silách, ale nic nepomohlo. Naštěstí tatínek věřil, že se uzdraví, nevěděl, že jeho problém byl tak velký, protože to by ho utrápilo, odešel v klidu a bez větších bolestí, začal mluvit o světle, že máme zhasnout, ale světlo nesvítilo, což je zajímavé. Jsme vděční za to, že netrpěl dlouho a většinu z těch dvou měsíců prospal v klidu a taky tak odešel. Mamince všechen dík a čest, že se o něj starala, ale nikdo jsme nevěřili, že to takto skončí a když mi maminka volala, že taťkovi zbývá už jen hodina, tak věřte, že tyto slova, ač nechci, mi budou znít v uších do konce života. Omlouvám se, že jsem se takto rozepsala, ale chtěla jsem aby jste věděli, že s vámi všemi plně cítím, protože vím o čem je řeč. Teď prožívám kruté období, vše se mi vrací, jako by to bylo včera, někdy mám pocit, že to nezvládnu, ikdyž mám dceru, manžela a ostatní, jsem za to moc ráda, jen ten můj milovaný a drahý taťka mi tak strašně chybí, že mám někdy pocit, že to neunesu a každou chvíli se zblázním. Ale vím, že musíme jít dál, milovat ho budu stále a sále to pro mně byl, je a bude ten NEJLEPŠÍ A NEJMILOVANĚJŠÍ táta na světě. Všechny vás moc zdravím a držte se, hodně sil všem, budou potřeba, tato vzájemná podpora je úžasná, je vidět že jsou dobří lidé na světě.

Ivčo, jste velice statečná, tatínek byl hodně mladý, mojí babičce, která tuto hnusnou nemoc má je 80 let a sama říká, že už si toho hodně zažila. Jak se tady scházíme zjišťuji, že to není jen tak nemoc lidí, kteří mají špatnou životosprávu, ale bohužel lidí, kteří žijí " zdravě ". Je mi vás líto, že vás to potkalo takto před vánocemi, to je špatný čas :( Držte se, buďte s maminkou hodně spolu, naštěstí máte dcerku, která vaše myšlenky občas posune někam jinam a nemyslíte pořád na to ošklivé nebo aspoň to tak mám já.

Simona

Ivčo, ještě k mamince, snad to bude dobré, nevím, v jakém stadiu tu rakovinu měla, ale bohužel tuto nemoc mám sama za sebou a to mi bylo 33 let, chodím na pravidelné kontroly a musím zaklepat ťuk ťuk .. Tak hodně sil celé vaší rodině.

Zdravím Ivčo,vítejte mezi nás.Ráno jsem si přečetla Váš příběh.Je bolestivý,tak ,jako všechny řádky na těchto stránkách.Je to hrozné,když nám rodiče odcházejí ve věku,kdy by se měli radovat z vnoučat,z klidu v důchodu.....Mě máma odešla,když mi bylo 15,ale nežila s námi.Ode 2 let mě vypiplal... a to doslova můj tatínek.Pomáhala mu jeho máma,má babička,která před 7 lety také zemřela .Bolelo to,jako by odešla má vlastní máma.A te´d bojuje táta s rakovinou slinivky.Je mu 64.A byl to on,kdo mi pomáhal ,když jsem mu před 16 lety donesla z porodnice jeho první vnučku.Nyní jsem s ním doma,vzdala jsem se nabídky práce a vím jedno,že se o něj chci starat do poslední chvilky.Má jen mě a já mu tolik dlužím.No,po pravdě ,není to žádný med,jeho nálady jsou jak na houpačce,výčitky,zlost,kolikrát si hledá i téma k nějaké potyčce,jakoby to potřebovat.Ale tohle je jeho boj a vzdor s nemocí.Má smutek v očích a ví,že tyhle nemoc má navrch.Vím,že až tady jednou nebude,bude mi moc chybět,i to jeho neustálé poučování,sekýrování a brblání.On už je prostě taková povaha ,málokomu sedne,ale v jádru je to dobrák a rozdal by se.Když mu nesu jídlo,zahrne mě lavinou připomínek,proč v něm je to a né ono a proč to dělám tak a nééé jinak....to je prostě on,ale mám ho ráda,vychoval mě a myslím,že snad i dobře,po chlapsku,tvrdě,ale snad o to líp to vše zvládnu.Blíží se vánoce a já tuším,že to budou poslední společné s ním.Je to divný pocit....................................Dík,že tyhle stránky existují,možná jste sem měla Ivčo přijít už dřív.Přeji klidné a pěkné vánoce s maminkou a Verunkou.

Ivčo když jsem četla Váš přiběh ´brečela jsem jako želva vím co citite tatinek mi umřel před 6 lety a mamka letos v listopadu takže vánoce obrečim. Budou mi chybět pořád ale život jde dál mam syna teším se na vnoučata a vím že čas je velký lékař. Tata bude chybět pořád ale mate dcerku maminku užívejte života máte pro co žít. Držte se všichni kamarádky moje . Přeji Všem co sem píšete krásné a poklidné Vánoce a žádné trápeni

Sisi, moc děkuji za Vaše pěkné věty. Věřte, že Vám držím pěsti, aby vše dobře dopadlo, jsme ve stejném věku, mě bude 33let v únoru, a vím, že rakovina se netýká pouze starších lidí, jak mě řekl lékař, že tato nemoc je bohužel věc náhody, každý máme v tom svém tělíčku jiné buńky, které jinak reagují na různé podněty, některým z nás lépe a nekterým bohužel hůře a s tím asi nic neuděláme. Ještě k mojí mamince, měla rakovinu až v úponech, nebyla 8let na prohlídce, což si je vědoma, že to byla chyba, naštěstí to dopadlo až nad očekávání dobře, je velmi citlivá, ale silná, tatínek jí hrozně chybí, měli se moc rádi, byla to její životní láska. Musíme to všichni zvládnout, velice děkuji za tuto diskuzi a všem přeji hodně štěstí a pokud už ten osud k nám není tak milostivý, ať je vše bez bolesti a utrpení. Iveta

Tak ještě jednou, děkuji všem, právě jsem si přečetla i další příspěvky a děkuji za vřelé a přátelské přijetí, věřte, že jsem za to opravdu vděčná. Milá Veroniko, je mi líto, že nyní prožíváte takovéto těžké období, život se s Vámi opravdu nemazlil, musíte být silná osobnost, úctu vám, že se tak o tatínka staráte. Je pravda, že mně, stejně tak jako Vám, to připadne samozřejmé, postarat se o rodiče, kteří nás vychovali a dávali lásku. Je pravda, že by člověk udělal vše co je v jeho silách, dýchala bych za ně a také pomohla, jak by to jen bylo možné. Povahu vašeho tatínka chápu, ale přesně jak píšete, je to dobrý člověk a rozdal by se, znám to, připadne mi, že tím tak trochu zakrývají obavy, ale vše myslí dobře, protože nás mají rádi. Věřte, že bych Vám moc ráda přála, aby to nebyly vaše poslední společné Vánoce, ale život je někdy opravdu krutý. Pokuste si je alespoň trošku užít,a to i s tím brbláním :-), ikdyž je to těžké, nám toto bohužel dopřáno nebylo, jediné svátky které jsem měla opravdu ráda mi nezůstaly, alespoň zatím to tak cítím, třeba to čas trošku spraví. Všem přeji mnoho sil a Vánoce prožité jak nejlépe to půjde, se všemi blízkými. Srdečně zdraví Iveta

Václavo, vzala jsem si Vaši radu k srdci a tatínkovi nic nenutila. Jen jsem mu nakoupila pamlsky (sýry, šunku, ovoce,...) a přinesla domácí cukroví, nenápadně jsem mu s tím zavoněla pod nosem a on s chutí zobal, ochutnával a pochvaloval si, jak je to dobré, sláva! Ale bohužel jsem si všimla, že je táta najednou žlutý. Samozřejmě vím, kolik uhodilo - ucpaný žlučovod. Volala jsem doktorku, měla službu, chtěla ho vidět a připravila mě na to, že zůstaně v nemocnici, že je nutné ho zastenovat. To znamená vánoce v nemocnici - strašná rána jak pro tátu, tak pro mámu a ostatní. Ale čekala jsem, co na to doktorka. Ano, potvrdilo se, jak jsem si myslela, jenže táta začal naříkat, že do nemocnice nechce, že to odmítá. Doktorka tedy naordinovala infuzi s medikamenty, prý mu dočasně pomůže přečkat vánoce, ale příští týden musí do nemocnice. Slíbili jsme jí to a tátovi se po infuzi ulevilo, ještě vyfasoval nějaké léky a byl moc rád, že se vrací domů. Budu trnout, aby se jeho stav nezhoršil a vánoce prožil v klidu a obklopen láskou. Je vidět, že nemoc rychle postupuje, těžko se s tím smířit.
Ivčo, Váš příběh mě velmi dojal, jste moc statečná. Zdravím všechny, držte se.

Lauro, žádné dobré zprávy :(

I přes to vám všem tady přeji co nejhezčí vánoce a hooodně zdraví v novém roce. Jsem ráda, že tu jste, že si můžeme společně poplakat.

Simona

Tomu se říká brutální terapie!
Táta leží polomrtvý v posteli a kouká na pohřeb Havla. Nálada je doslova pohřební. Ach jo, jdu si dát panáka!

Lauro, u nás to vypadá stejně!!! Toho panáka bych si mohla dát do kapaček, tak jako dědovo chemo. Je mu už od pondělí zle - po chemošce a čerstvě se přidala bolest zad. Tak nevím jak zítřek přežijem, pevně doufám, že bez špitálu. Jina kveš holkám odsud: PŘEJI KRÁSNÉ a POHODOVÉ VÁNOCE, stresy nechte na jindy. Martina

Ach jo holky je mi to tak lito. Ja vím že slova utěchy asi nestačí to je trápení. Lauro souhlas to chce rovnou flašku. Jinak přeji Krásné klidné Svátky

Ahoj Marti,myslela jsem na Tebe v týdnu,co se u vás děje.Chemošky jsou pěkný svinstvo,snad to přejde a obejdete se bez špitálu.Táta měl také silné bolesti zad,ale co má náplasti,tak bolesti a stěžování na ně pominuly.Kolikrát předtím ležel na zemi a já mu říkávala,že pase koníčky.Na břiše a opřen o lokty ulevoval zádům.Tatínek nemá náplasti od bolesti?Jinak VŠEM,CO JSOU TADY PŘEJI KLIDNÉ A POHODOVÉ SVÁTKY VÁNOČNÍ.S pozdravem z Přerova.kde právě prší Veronika

Ahoj Marti a ostatní holčiny.Tak štědrý den máme za sebou,byl pěkný a klidný.Děti spokojené,aby nééé,zase tam měli pod stromkem pěkně plno:-))a můj tatínek mi naháněl strach svým apetitem k jídlu.Spořádal talíř rybí polévky a pak si dal přibližně třetinu talíře bramborového salátu a porci kapra.Koukali jsme na něj,že tohle vše spořádal a kdybych neuklidila talíř s cukrovím,co před ním stál v obýváku,asi by bylo hodně zle.No,poslední dobou se nám jaksi dojídá-přežírá:-)),ale asi mu není zle po jídle,tak si říkáme,ať si tedy dá.Jen panák slivovice,co si dal,jsem nemohla rozdýchat.Takže u nás celkem poklidno,dnes lebedíme u telky,holčičky krámují v dárcích a jako každý rok DNES NEVAŘÍM:-))).Klid bříškům a kdo má hlad ,je tu dost zbytků.Venku vylezl oskárek,tak to vidím na pěknou procházku,punč na námku a kontrola tatínka a jeho apetitu.No,Marti ,s tím Havlem to byl celkem mazec i u nás.Ale snad máme s pohřby klid-na dlouho.Užívejte všichni svátků,odpočiňte si,protože letošní rok je ppro každou z nás opravdu stresový,únavný a bolestný.A ani nedomýšlím,co nás čeká v roce příštím.......
Myslím na vás všechny
Veronika