Diskuse - rakovina slinivky břišní

Máš pravdu Verčo vubec se netěši na vanoce v ponděli je to měsic co mama umřela asi to obrečim zapalim svičku mam volno poklidim nic mě nebavi a jsem taky pořad v práci snad budou u Vás vánoce v klidu moc Ti to přeju at nejsou žádný komplikace s tatínkem. Ta víš musiš počitat se všim ta nemoc je hrozná a nikdy nevíš co se bude dit a co mužeš očekávat. Dnes jsem ráda že mamka umřela tak rychle a netrapila se jako teta ta zažila muka a my sni. Jaka je přičina zavodněni je že nefungujou ledviny neni to dobrý nechci tě strašit takhle nam to bylo řečeno v nemocnici jak přestanou fungovat nemocný přestane čurat a to svinstvo se drží v těle a je to moc špatný. Nepřeji nic zlýho at je tatínek svama ještě moc dlouho moc bych si to přála citim tady s každým kdo má nebo měl stejný trápení

Verčo, tak mi tátu jeho známí ve čtvrtek odvezli do Prahy - tam se staral brácha. Vrátil se - no katastrofa - nohy jak balón oteklé a v neděli večer mu bylo hrozně slabo. Teď jel s bráchou na chemošku, uvidím zda s tím dr. něco provede. Doufám, že nás nečekají vánoce ve špitále popř. něco děsivějšího. dej hned vědět co to Vaše sono, my tam jedem zítra a vůbec teda... strašně se toho bojím....
Jarko, nečekejte nic dobrého!!!! Držím Vám palce, ať vše proběhne třeba alespoň trochu v poklidu (i když, jaký poklid v těchto stresech, že?). Holky, večer pa Martina

Holky držím palce je mi stoho smutno myslim na Vás

Děvčata, držím palce, snad to nebude tak strašné naděje je tady vždycky i když mizivá. Myslím na Vás všechny.....

Ahoj Marti,uff,že ses ozvala,říkala jsem si,žes tu nebyla zase pár dní.A nebo já sem chodím tak často:-))Takže dnes od půl 8 v nemocnici.Lidí plno.Doktorka se podívala na nohy a říkala,že je to pěkný,prášky zabírají a otoky jsou malé.Samozřejmě doporučuje nohy vyhodit pěkně nahoru a bandážovat.Což jsme dělali,ale jen dole,takže ponaučeni,jak na to pokračujeme.Voda v bříšku je 2-3 litry a za 4 týdny váhovej nárust 10 kg.Táta nejí...ale přímo žerynká a kolikrát ho musím krotit:-)))Dojídá to,co dlouho neměl.Voda v břiše prý nevadí,zatím nechává tak,punkci pouze kdyby jí moc přibylo.tátovi to nevadí,dostal pochvalu,že pěkně jí.Musím tedy říct,že jsem i měla strach,když si dal řízek s bramborovým salátem a večer to doladil rybím salátem s jogurtem.brrrr-tohle je i na mě moc,ale normálně to ustál a NIC.Lupl po jídle pangrol a přežil bez újmy.3.ledna kontrola a pokračujeme v léčbě,začínáme chemoterapii.jednou týdně půlhodinka ve špitále,tak jsem zvědavá,jak to bude táta snášet.Martinko,snad něco na oteklé nohy dostanete,na odvodnění.Táta ty slabosti mívá také.Zrovna v sobotu.Ale to taky doma řádil jako černá ruka-musel se prý pustit do úklidu,když je před vánoci,takže lozil po židli a pořád něco zespod dával nahoru.To je pro něj typické,protože já bych s tím šla rovnou do popelnic:-))),zatímco on to uklidí o patro výš:-)))Ni,Martinko,písni,jak jste na tom,myslím na vás.Na vás všechny,co jste tady.Blíží se čas vánoc a všem bych vám je chtěla popřát co nejklidnější.Také děkuji za to,že tu holky jste.Veronika

Verčo, neseděla jsem tu tak dlouho proto, že po čtvrtečním odjezdu táty do Prahy jsme s dcerou vypadly na chalupu - i ze školy jsem ji omluvila - užít si pár bezstresovejch dnů aneb zrestartovat se. Bylo to fajn, teď je už zas hůř. Dědovi je po chemo blbě, spí tak dlouho, že se chodím dívat, zda vůbec spí.... Zítra po sono se ozvu, mám strach co nám řeknou. Nohy má pořád oteklé, tablety mu nedali jen mu cosi na odvodnění píchaj po chemo, tak uvidím večer. Bandáže nenařídili. Tak nevím. Jinak s chemo pokračujeme 2.1. a hned 3. urologie. Z toho lítání po špitálech už mi je zle.
Pá zítra Martina

S tátou je zle. Už několik dní má bolesti, vůbec nejí, nechce jíst a při pomyšlení na jídlo se mu chce zvracet. Ani nevstává z postele, pořád jen spí, dokonce jsem s ním mluvila po telefonu, sotva mluvil a 2x u toho usnul. Bylo to deprimující mluvit s ním a na druhé straně najednou dlouho ticho. Máma s ním musela trochu zatřást, aby se mnou dál mluvil, hrůza!
Včera slyšel tu smutnou zprávu, že zemřel Havel, to mu tedy nepřidalo, mluví, že už je tam taky, že už je s ním konec. A to byl Havel o 10 let mladší. Kila jdou dolů, má drastických 43 kg!!! To není k přežití!!! Bojím se ..., táta se ztrácí před očima. Ještě pár dní předtím vypadal dobře a cítil se uspokojivě a najednou ten zvrat. Mám depku, třesu se, nespím. Máma mi pláče do telefonu, ježíši, ať se z toho dostane nebo se zblázním!!!

Zdravím Lauro,čtu vaše řádky a bolí mě u srdce,co k tomu říct.......snad jen držte se a bu´dte silné s mamkou.Ta tátova váha-to snad ani není možné,je vidět že doteď měl v sobě velkou sílu žít,táta měl nejmíň 52 a to už bylo pro něj neúnosné.Ta smrt Havla a vlastně nejen smrt jeho,ale i třeba Zelenky od Petry Janů-to vše špatně naši nemocní snáší.Já dnes na onko viděla opět přeplněnou chodbu a čekárny a bylo mi z toho nanic.Věková hranice od 20 let.Tenhle mor jménem rakovina je hnusnej a není jak se bránit.Včera jsem bláhově četla o údajném účinku javorového sirupu se sodou bikarbonou.Dnes mě 2 doktorky řekly,že o tom ví,ale žádné výsledky u pacientů nebyly.Prý na oslazení je sirup výborný,ale to asi tak vše.Tonoucí se stébla chytá...........................Lauro,držte se.

Ahoj Marti,tak to je dobře,že jsi na chvilku aspoń vypla.Je to jako na houpačce,co?Sotva je chvilku dobře,podělá se to.U nás je to stejný.Táta má dvoje tablety a je po nich celkem učůranej.Snad vám doktor při kontrole řekne,jak je tělo zavodněné.U nás to bylo na sonu pěkně vidět.S chemo začínáme 3 ledna,tak jsem zvědavá,jak to bude táta snášet.Jednou týdně na půl hodinky.Pěkně se nám rozjedl a světe div se,není mu po jídle zle.Musím to zaklepat na dřevo...ale pořád jsem našponovaná,a moc se neraduji.Je to ta houpačka.Marti,držím palce a pak písni,jak jste s tat´tkou dopadli.Myslím na vás.pá

Je mi to lito Lauro ale to nevypadá dobře což sama víte. Váš tatinek má krasnej věk co se má stat se stane hlavně at se netrápi, Vím co citite sama jsem tim prošla a dvakrat zasebou. Držte se citim s Váma

Teda holky, tak špatné zprávy :(

lauro, držte se, chápu vás, co víc napsat .. Brečela bych s vámi.

My zase včera šly s babi na procházku, holky řádily a tak si s babi povídáme a během chvilky tak zařvala a byla na zemi, praštila se chudinka do hlavy, ale prý hodně, tak jsem si říkala, ona je tak strašně moc nemocná a ještě se tak bouchne. To jen tak, že když je chvíli klid zase se něco obejví.

Děvčata držte se. Jinak samo všem co nejhezčí vánoce, myslím na vás všechny moc.

S.

Milá Lauro, Váš tatínek byl tak dlouho silný, teď ho to, zdá se přepralo. Je vůbec ovbdivuhodné, jak on se při svém věku držel a bojoval, je to velký člověk, vzdoroval té mrše jak mohl. Buďte vděčná za tu dlouhou dobu, co mohl i při této strašné nemoci s Vámi být. Vím, není to útěcha, zvláště teď, když máte to nejhorší období, kdy takhle chátrá. Teď to vidíte jinak, víte, ale přejte mu klid. Buďte s maminkou při sobě, zvládnete to obě, musíte!!

Lauro, mrzí mne že už je to u vás taky takové....Držte se....všichni na vás tady myslíme a taky všichni víme, že to není dobré......ale má krásný věk, a než aby trpěl dlouho bolestma....už se mi zase vybavila naše babička a její poslední týden......:-(

Děkuji všem, jsem strašně smutná. Váha je stále 43 kg, pár soust snědl, ale vše je stejné. Doktorka na to nic, máma jí volala. Nechci se smířit s nejhorším, pořád tátovi volám a nutím ho, aby jedl a on se, chudák, fakt snaží, ale marně. Nenechám to tak, pojedu za ním a budu ho krmit, je mi jedno, že se bude vzpírat. Držte palce!

Lauro, prosím, nedělejte to, nenuťte ho jíst. Pro něho je to další utrpení. Vím to. Moje starost o manžela, když jsem viděla jak hubne, se přesně takhle zasekla na tom, hlavně aby jedl. Jako by to bylo co platné. Psychiatrička mě to vysvětlovala tak, že jsme my ženské takové, že v sobě máme zakódované, že musíme svoje nejdražší udržet při životě a tudíž je krmíme, je to náš důkaz lásky. Těžko se toho vyvarujeme, Myslíme si, že to když do sebe dostanou nějaké jídlo, organismus posílí. V tomhle stádiu ale to už prostě tak není. Vím, že je to zoufalé vidět chátrat a ztrácet se před očima toho blízkého človíčka. Nechte ho v klidu, kdyby mohl, určitě by jedl. Dělá to teď jenom už pro Vás, že zkouší jíst. Proto aby Vás potěšil. Ale jemu to dělá velké problémy. Kolik hodin jsem seděla u milovaného mého manžela Vašíka a krmila ho. Byl jako ptáčátko, tak dříve silný chlap. Otevíral pusu jen aby mě udělal radost. Potom v nemocnici, pospíchala jsem z práce abych tam byla, když přivezli jídlo.Opět lžičku po lžičce ho nutila aby něco snědl. Cpala jsem do něho nutridrinky. Přitom teď vím, že to nejlepší, co jsem pro něho mohla udělat bylo být při něm tak blízko, jak jen to je možné. Doma si k němu lehnout a objímat ho, nebo ho ohřívat a zmírňovat záškuby jeho zmučeného těla.
V nemocnici ho hladit a na konci ho jen prostě držet za ruku aby nebyl sám. Brečím, protože ve smrti nakonec byl sám, nemohla jsem s ním tam zůstat. To je to nejdůležitější, držte ho za ruku, vzpomínejte s ním na všechno, co jste zažili. Pokud ještě je schopen, nechte si vyprávět a i když jste to už milionkrát slyšela, projevujte zájem o všechno, co vám povídá. Hlavně, říkejte mu, jak ho máte ráda. Promiňte, že Vám zasahuji do vašeho odhodlání. Jenom jsem napsala, jak to cítím já po své zkušenosti. Buďte hodně silná, dokažte, že jste jeho dcera!