Diskuse - rakovina slinivky břišní

Před dvěma měsíci mi umřela 24 letá dcera na rakovinu. Byla úžasná maminka malé holčičky, která teď bude vyrůstat se mnou. Jsem nešťastná a vím, že už navždy budu. Chtěla bych jen napsat ostatním nemocným nešťastným lidem a jejich blízkým, že u nás selhali lékaři, ke kterým dcera docházela s bolestí zad, odbyli to Brufenem a až na naše naléhání provedli rentgen zad, kde se ukázalo, že rakovina rozbila obratle. Za 6 týdnů po diagnoze zemřela.Proto se nenechte nikdy odbít a nevěřte jim bezmezně. Zkuste i alternativy - třeba MMS, my ho měli připravený, ale nedošlo na něj. Ale našemu kamarádovi pomohlo.

Ahoj, jmenuji se Ondra a je mi 20 let. Včera jsem se dozvěděl, že můj taťka (50) má rakovinu slinivky břišní... Jsem z toho na dně.... On to sám ještě neví, ani mamka netuší. Vím to jen já a brácha, protože na doporučení naší dlouholeté známé jsme trvaly na CT a zařizovali to mi a dostali jsme výsledky jako první. Dneska jsem byl pro výsledky na CD a vezl jsem je na onkologii. Má nález na ocasní čísti průměr 22-33 mm, dále mu zjistili cirhózu jater a nějaké ložiska i v játrech, ale zatím se neví co to v těch játrech přesně je. To nám řeknou až příští týden na Onkologii. Poraď tě mi prosím jak se na todle dá psychicky připravit. Už teď je mi do breku když vím, že je na tom taťka opravdu zle. Špatně se mu dýchá a stále ho to břicho bolí. Bojím se nejhoršího, že mi za brzkou dobu zemře :(((

Ach bože

Holčičky AHOJ! Jsem teď vyřízená z toho montování židlí, tak byla trochu odmlka a ještě bude (uf, to snad nemá konce). Jarko, vůbec Ti nezávidím, co řešíš - hospic x doma. Já se tohoto dilema bojím jak čert kříže a doufám, že to nebudu muset nikdy řešit! Máma měla nádor na mozku, kdy mimo jiné ochrnula i na jednu půlku těla. Vždy jsme se o ni starali 2 - já a táta v úplném závěru brácha a táta. Mámě jsme slíbili, že ji nikam nedáme, tak byla doma. Ale bože, to bylo peklo na zemi (nebo očistec na zemi?)! Prostě děs - fyzické vyčerpání, psychické trápení.... Fuj, prosím už nikdy více!!!! Tím ti chci říct, že hlavně po té fyzické stránce, pokud chceš mít nemocného v čistotě a plníš pro jeho komfort jeho přání je to strašně náročné pro 2 lidi a nedokáži si představit, jak by to zvládal člověk sám. Asi by se něco podle situace zanedbávalo. Než si partnera necháš doma, dobře to zvaž - hlavně svoje fyzické síly a možnosti. Je to děsný něco takto řešit, ale musíš, nesmí tě to dostat na kolena.
Ondřeji, jste mladý muž a určitě je to Vaše první zkušenost s těžkou nemocí a tou kosatou dámou v blízkosti. Proto se nedivím, že zjišťujete jak se zachovat. Já - byť jsem to věděla dříve jak táta - jsem to nechala na doktorech a připravila si pohádky typu "ty naděláš, dnes to má kdekdo, nejseš uvázanej k posteli a odkázane na cizí, tak neskuč... atd" Navíc u nás byli doktoři natolik soudní, že mu nesdělovali žádnou statistiku. Tu řekli mne a já to "do roka" jsem upravila na 1 měsíc až 10 let, vše závisí na tobě. U nás to pro teď funguje v pohodě. Ze své zkušenosti se mi zdá, že ti nemocní tu diagnozu zvládají lépe jako jejich okolí. Myslím, že v prvé řadě byste to měl říci mámě, bez přítomnosti táty, připravit ji na to a vymyslet společnou strategii!!! Držím Vám palce a doporučuji - sám si zaběhněte k doktorce pro prášky na uklidnění, nejméně měsíc je budete potřebovat, opravdu ten první měsíc je psychicky velmi náročný Martina

Neni co dodat Ondro holky to napsali za mě přeji hodně síly nic není straceno bojujte a bud tatínkovi oporou Galina

Všem Vám děkuji za podporu... Uvidíme teď po víkendu, to nás čeká ortel na onkologii. No s mamkou je to trošku složitější. Rodiče totiž bydlí ve dvoj domku kde v horním patře bydlí ještě jedna rodina, je to sestra mé maminky a ta má nejhorší stádium roztroušené sklerózi, její manžel jde v pondělí na operaci a jejich syn je alkoholik co má dluhy okolo 1 Milionu korun a hrozila exekuce na barák... Takže si dokážete představit jak na tom teď maminka asi je... a když by se měla dozvědět, že její manžel má rakovinu slinivky břišní, bojím se toho, že jí to položí... Prostě když se to sere, tak asi opravdu mega pořádně :((((

jj,to znám,když se sere,tak mega.Ale Ondro,tohle bohužel před mamkou neutajíte,nejde to.Tak se držte a v pondělí uvidíte,co bude s tátou dál.

Ahoj, tak jsem tu zase. jsem nyní v práci a je tu děsná nuda, takže projíždím net a tak různě koukám co a jak se dá s tou mrchou dělat. No a narazil jsem na zajímavou stránku s alternativní léčbou. Máte s tím někdo zkušenosti? Píši tam, že je to hotový zázrak... Je to rostlina Vilcacora

Ondro, na zázraky nevěř! Jinak by přece nebyly čekárny plné onkopacientů. Jako doplněk snad, zázrak ale neočekávej (i když i ty se stávají). Prvně najděte doktora, kterému budete plně důvěřovat a který Vás neodbyde! Jinak to ta Tvá máma má fakt těžký, ale říct ji to musíš dřív, než půjde do ordinace s tátou. Určo má v takové situaci prášky na uklidnění, tak dohlídni, ať si vezme popř. ji ho např. dej do čaje a pak s ní promluv. Ať je připravená, ona to z Vás bude mít nejtěžší. Pokud si rozumí s počítačem, tak ji nahrkej na tyto stránky. My už ji s Verčas či Jarkou vyženeme pavouky z hlavy!!!! Opravdu, kašli na statistiky, tátu před něma chraň, vůbec ještě nemusí být tak zle. I když je situace samozřejmě vážná!!! Martina

Bohužel prášky nebere, zásadně je odmítá. Je nám jasné, že jí to říct budeme muset. Jo na počítači se učí, takže je to v celku dobrý nápad ji naučit chodit sem :-). Jen je plán následující: všechno todle se bude řešit po víkendu, nechtěli jsme jim zkazit poslední víkend ve sladké nevědomosti a hlavně nechceme čeřit vodu, dokud nebude jasný verdikt od onkologa. Přece jenom mi to teď vidíme všelijak... Ona hlavně máma na to první slyšení na onkologii asi nejpravděpodobněji nebude a budu tam já s bráchou a pak to budeme muset doma šetrně říct mamce... Ach jo už teď se toho bojím, toho že budeme všichni brečet až jí to budeme říkat...

Ondro, asi super situace!!! Tak podejte i mamce ty statistiky jinak, než jsou. Jen si zabezpečte, aby doktoři nekecali. Mám s tím (a nejen já) různé zkušenosti. Obzvlášť ti 35níci, poučeni amerikou. Zpravidla odborně velice zdatní, ale lidsky nedozrálí. Vím, týká se ten věk i Vás, ale... Teď máte za sebou (i před sebou) takovou zkušenost, která z Vás udělá vyzráleho muže. V tom nejlepším slova smyslu. Každopádně nikomu nebudete říkat, do 5 měsíců umřeš, nachystej si metr... A - bohužel - ti mladí doktoři toto dělají. Místo implantace dobré nálady pacientovi implantují depresi s vyhlídkou zítřejší smrti. Toto opravdu není ten nejlepší způsob. Mamku připravte na to, že k této nemoci patří nechutenství, slabost časté spaní... A ono se pak vše nějak vyvine. A určitě před mámou žádný breky, to musíte ustát ... přece vyhlídky jsou!!! No né!!!!!
Jarko, kde jsi, mám obavu co se u Vás děje? Navíc ti tu rozdávám rady jak Jana Ámoska Komenská a ty nikde!!! Tak - prosím - dej o sobě vědět. Pozdravuji Galinu i Verču, zítra se ozvu Martina

Mojí dceři řekli - umíráte. Úplně natvrdo. Holce 24-leté! V průběhu léčby jsem je jí ptala, co říkají,lepší se to? Jen se hořce usmála a řekla mi - tam se s Tebou nikdo nebaví. Několikrát jsem s ní byla a kde, proboha, jsou ti ohleduplní a citliví lékaři? Já je neviděla.

zdravím všechny...psala jsem sem v září,potom,co mi zemřel tatínek.je mi moc líto všech,co tak trpí!!!my měli ted první vánoce bez tatky..bylo to smutné....je strašné,kolik lidí je zkoušeno osudem,a je obdivuhodné,kolik toho vydrží!!!i já jsem během posledních 15 let zažila dost tragédií,zemřelo mi miminko,krátce na to tchán,dědeček,babíčka,tchyně onemocněla rakovinou prsu....a vloni tatínek..pokaždé si říkám,že už to nezvládnu,ale musím..držte se všichni!!!S.

Babanci, citlivým a ohleduplným lékařům je tak 60 let, ty mladý učí - pravdu a natvrdo! Já to teda nepovažuji za nejšťastnější řešení! Jinak se nezlobte, k těm 24 letům a této diagnˇoze se opravdu nedá nic říct. Snad jen ACH BOŽE!!! Soucítím s Vámi. Martina

aaaach jo zase tu pláču . Jsem na těchto stránkách Martino každej den nedá mi to abych se nepodívala. Ondro je mi to tak lito moji tetě to řekl taky mladej doktor natvrdo stali jsme tam u toho se sestrou dodnes vidim jak se ji podlomili kolena když jí řekl mate rakovinu shoubný nádor a nedá se stim nic dělat a poslal ji domu.Podával nám ruku na rozloučení nepodala jsem muji bylo mi zněj na zvracení. Moje maminka už na tom byla lepe nevěděla nic co má a co ji čeka měla stareho primáře kterej na naši žádost nic neřekl maminka odešla ale moc rychle aspon netrpěla stýská se mi a moc mi chybí. Jarko co se u tebe děje ozvi se nám a tobě Ondro přeji hodně síly a tví maminky je mi lito ale Martina to napslala dobře přihraj ji na tyto stránky a mi ji pomužem aspon psychicky budem se o to snažit. Galina