Diskuse - rakovina slinivky břišní

Jano, přeji upřímnou soustrast, je mi to moc líto.

Magdo, babička zežloutla na konci února 2011, zatím žádně bolesti nemá, tedy doufám. Ptáme se jí a říká, že dobrý, ale ona je hodně silná ženská, v životě vydržela hodně, tak snad mluví "pravdu". Nemoc jako takovou jí potvrdili až na zač. července po CT. teď ji máme od min. středy opět v nemocnici, měla teplotu a zimnici, tak jsme ji museli odvézt a už si ji tam nechali, dávají ji opět antb., v pondělí byla na pročištění trubičky a včera na CT, které jí mamka vybojovala. Když se šla mamka ptát doktorky jak to s babi vypadá, tak nic neřekla, že se uvidí až po CT, tak snad dnes budeme zase o něco chytřejší, i když u této nemoci.. Bojím se všeho co bude, babička vypadá moc statečně, tím, že jí nic nebolí, tak ani moc nemocně, jen je prostě hubenější a občas je v nemocnici..

S.

Jano, upřímnou soustrast.

Sisi, věřte je to tak lepší pokud vaši babičku nic nebolí. Naši babičku často pobolívá břicho, že nemůže i kolikrát v noci spát. Tak se držte. M.

Děkuji všem u tatínka to bylo rychlé 4 měsíce a konec . Příjde mi to jak zlý sen z kterého se ne a ne vzbudit . Přeji všem hodně síly . Život nám dává takové rány na které nikdy nezapomeneme a zůstává po nich jen prázdno !!

Milá Janičko, u mého manžela to byly necelé dva měsíce a odešel. Bylo mu 53 let. Náš kamarád(sousedíme víkendovými chalupami) zemřel 14 dní po mém manželovi také na rakovinu slinivky(prokletí, náhoda), bylo mu 46 let a měl 1/4 roku starého synáčka. Tomu to trvalo od diagnózy také přibližně 4 měsíce. Tahle nemoc je ve většině případů rychlá. Máte pravdu, to jsou rány, ze kterých se dlouho vzpamatováváme. Prý se nemá pozůstalým říkat, že je čas nejlepší lékař, prý to v té chvíli není nic, co by jim pomohlo. Je to sice pravda, že to teď nepomůže, ale ono tomu tak skutečně je.Alespoň v tom smyslu, že na toho svého drahého nebudete myslet tak často s bolestí. Přestanou se vám zjevovat jeho poslední dny a přijdou vzpomínky, na to jaký byl před tím, hezké vzpomínky..

Paní Jano i já přeji upřímnou soustrast!
Je to již rok co nám odešla maminka v 64 letech, plná elánu a ani ne 2 měsíce od zežloutnutí už s námi nebyla. Moc na ni myslím. Není den, kdy bych si nevzpoměla, nebo nemluvila o ní...Paní Václava má však pravdu.Ty vzpomínky jsou o něco jiné a věřím času.
Přeji moc sil.

Je to opravdu hrůza tato nemoc. To se naše babička ještě drží, když je tu ještě s námi. Vůbec si nedovedu představit, jak to bude pokračovat. Mamce ani včera pořádně neřekli, jak to na tom CT vypadá. :( nechápu to.. A taky řekli, že až zase přijde teplota, tak mají jít nejdříve za obvodní a ta zajistí nemocnici, tak chápete to??? Babi je na smrt nemocná a oni s ní takto zacházejí.Mamka řekla, že jinam než na internu s ní nepojede.

Všichni se držte.

Paní Sisi,
je to opravdu hrůza, také nechápu jak to bylo rychlé a člověk bezmocný. Moje maminka byla na CT a řekli ji, že je to ohraničené, nebála se! Myslela, že je to jen nezhoubný nádůrek, který vyndaj a za pár dní půjde domů. A už chudinka nepřišla. Pamatuji si ji jak nám to v pohodě po vyšetření vzdělila. Pak operace 2 dni aro a jip. Nakonec zápal plyc, uspali ji a už se neprobudila. Dost mně vadilo, že si sestry na ni stěžovaly, že nejí a když jsem za ní přišla, ona na kapačkách upoutaná na postel a jídlo kus dál na nočním stolku zabalené na tácku jak jí ho přinesli. Nikdo jí to nepodal, ani nerozbalil. Když jsme ji otevřeli termix, tak ho snědla.........ale pak už to nebylo bohužel nic platné. Není mně jasné, že někomu metastáze na CT poznaj a jí ne. Chudáci nemocní :(

Lucko, vaše maminka to měla hodně rychlé a ještě jste věřili operaci. Babičce nejříve doporučili operaci, pak přišla prvni infekce a tak z toho sešlo, teď jí řekla dr. , že být naší babi nešla by do toho, že by operaci přežila, ale horší by to bylo po tom, asi jako to měla vaše maminka. Myslí si, že by měla v klidu dožít, no je to úplně příšerný - dožít, jak je asi těm chudáčkům nemocným. S tím jídlem, jak píšete je to děs, mně přijde, že v těch nemocnicích si vůbec neuvědomují, jak jsou ti lídé strašně moc nemocní, že už jen o té nemoci vědět je děsné a ještě se k nim tak nehezky chovají. Tím nemyslím všichni, ale občas ten přístup je katastrofální. Asi je to těžký v tom zdravotnictví, mají to sestry a i doktoři náročný, ale bohužel tu práci si vybrali, já se musím taky snažit v práci vyjít lidem vstříc, no ale je to o povaze.

Sisi, je vidět, že to v nemocnici je oblíbená fráze doktorů, že až se zase něco vyskytne, tak to řešit nejdříve s jejím praktickým doktorem. To mi bylo taky řečeno, když jsem babičku přivezla do nemocnice, tak 2 měsíce zpátky, s horečkou 40 a třesem. Doktor byl neochotný, ale když viděl jak jsem z toho vyděšená, tak si ji tam nakonec chvílku nechali. A při propouštění z nemocnice, mi doktorka řekla, že jakékoliv problémy nejdříve řešit s jejím praktickým doktorem. Ono asi opravdu záleží na povaze doktora. Naše babička naštěstí neví jak vážnou nemoc má, protože jí to doktoři radši neřekli, prý by to psychicky neunesla. Asi je to tak i pro ni lepší.

Tak to je fakt děs, to se máme na co těšit. Co vaší babičce pak dávají antb? Má daný stent?

Naše mamka se na jaře ptala doktorky co se má říct babičce, kdyby se to náhodou potrvdilo jako rakovina a ona jí řekla, že naši babi zvládne vše. A není to pravda!! Ona navenek vypadá statečně, ale jak se v září dověděla, že operace NE, tak se docela sesypala, ne před námi, ale před mamkou. Takže máte pravdu, občas nemocným neříkat vše.

Sisi, dávali jí plastový stent v dubnu, a v červenci měla jít na výměnu za metalický, ale ona to nechtěla tak tam nešla. A její doktor říkal, že je zbytečné ji trápit výměnou, když už je to stejně pokročilé stádium. Že pokud funguje dobře ten plastový, tak se nic neděje. Antibiotika jí nedávají, dali mi jen Novalgin, který tlumí bolest, sníží horečku a utlumí třes. Sice vedlejší účinek je pak zase takový, že mluví z cesty a kolikrát se ani sama nepostaví na nohy jak je slabá a neudělá ani krok. Třeba ve středu to byl mazec, nejdříve dostala jako diabetička hypoglykémii, a za 2 hodiny se objevil třes s horečkou. Tak jsem jí dala prášek, který sice zabral, ale na druhou stranu se nemohla vzpamatovat a dovést ji do ložnice byla docela makačka ve dvou lidech. Vždycky udělala 2 krůčky a dál mi nechtěla jít. A přimět ji k chůzi dalo práci. Zdá se mi to, že začíná slábnout, a je to čím dál horší. Kolikrát nemá náladu, je protivná, nechce jíst, a z toho je to občas zase naopak.

Magdo, tak to naší babičce se vždy ten stent ucpe, tak jí prý teď místo metalickýho dali zase umělý. A co vám dali za prášek, to je proti bolesti? Babička bere něco před jídlem, asi aby to lépe ztrávila. Jestli se můžu zeptat - kolik je vaši babičce, naší je 80 let. Asi jak už je starší , tak to u ní díky bohu nejde tak rychle.

Sisi, naší babičce je 83 let, a na bolest-horečku a třes jí v nemocnici dávali Novalgin a bere ho i teď doma. Vždy když se objeví třes, horečka nebo bolesti, tak jí dám jeden prášek. Zatím se mi to zdá lepší, než jí lepit opiové náplasti, které by stejně horečku nesrazili, jen ulevili od bolesti. A její doktor vždycky jen řekne, kdyby něco tak zavolejte a já se ozvu.A když jí něco někde tlačí, tak řekne to je u této nemoci normální. Nevybereme si.

Opět jsem zavítala (chodím sem pravidelně) na tuto diskusi. Souhlasím s Václavou, čas trošku pomůže, že se člověku začnou vybavovat ty lepší vzpomínky a ne jen ty z konce a plné utrpení. Maminka mi umřela v 68 letech po 2 letech strádání (i když je to rarita - to jsou slova odborníků, lékařů, že to vydržela po zjištění mezastáz na játrech a nádoru na slinivce opravdu těch 23 měsíců) před rokem a pěti měsících. Také není den, abych na ni nemyslela a něco mi ji nepřipomnělo....zrovna včera si moje dcerka vzala vestu (kterou ji pletla už nemocná, malá mi řekla, že takle mám vlastně babičku chvilku u sebe :-) ), a tak mi zase přišlo všechno líto, že ten nejbližší člověk vlastně tady není a už s ní nikdy nebudu mluvit, že už mi nikdy s ničím neporadí, že už nemám to útočiště, kam jsem se mohla (s jakýmkoli problémem, větším či menším) uchýlit. Prostě to tak je a já se snažím vzpomínat opravdu na ty hezké chvíle, které jsem s ní zažila a prožila. Všem, kteří to nyní prožívají se svými nejbližšími......přeji hodně a hodně sil....je to prostě život a život je boj.....Držte se!!!!!

Pro Vesnu:
milá paní vesno, koukám, že máme hodně podobné pocity a vzpomínky na maminky! Taky byla pro mně to velké útočiště a vždy poradila a ulehčila mým problémům a starostem. Ta moje tu není rok. Stále vzpomínám a myslím na ni. Naše holky si ji také připomínají a společně se mnou vzpomínají. Chybí tu ve všech směrech.