Diskuse - rakovina slinivky břišní

Galino, soucítím s Vámi. Pokuste se to brát tak, že vše je lepší než bolesti a děs nemocného. Co je pro Vás morová rána, znamenalo určitě pro mámu vysvobození. Tak ji to přejte. Martina

Galino,upřímnou soustrast.Bolí mě to s Vámi,protože tenhle osud čeká i mýho tatínka.Ale i já věřím v to,že tohle je pro ně vysvobození,konec bolesti a utrpení.Držte se,v srdíčku Vám maminka navždy zůstane a věřte,že zase bude líp.S pozdravem Veronika

Paní Galino,
upřímnou soustrast! Závidím Vám, že jste se rozloučila, mám slzy v očích, když jsem si přečetla, že jste ji pohladila po vlasech a řekla, že ji milujete.
To já nestihla, uspali ji a pak jsme ji už neviděli.

Galinko, úpřimnou soustrast, Váš osud mně moc mrzí, doufám, že Vás už nic podobného v životě nepotká, jenom samé hezké věci.

Děkuji Vám všem moc moc. Foufám že všechno zlý je prič a věřim že bude zase dobře.Na ty stránky budu chodit pořád snad pomužu druhým jako pomáhate mě :)))))

Dobrý den všichni,
jsem tu poprvé, napadlo mě až dneska, po 4 měsících, co mi mamka zemřela na tuhle zas..
nemoc, podívat se na net, co na to ostatní lidi.
Impuls mi dal rozhovor v rádiu s Annou K. Ta měla jinou rakovinu, dostala se z ní, mluví se o ní hodně i další známé osobnosti se z ní dostaly, to mě docela štve, o téhle mrše se moc nemluví a hlavně se člověk dozvídá spoustu informací pozdě. Mamka se léčila v Brně u sv. Anny a ve Znojmě, pak jsme se dozvěděli o léčbě v Plzni, právě těch neoperovatelných stádií, napsali jsme tam a bylo zas pozdě, proč nevědí na onkologiích, co se děje jinde? Přeju všem, koho čeká nesmírně bolavá záležitost, která člověku změní život, hodně sil a rychlou vědu, která začně pomáhat ve větší míře, než je to doposud.

Dianko,
můj tatínek se léčil v Plzni, i ho zde operovali,od diagnózy rok a dva týdny, min. týden nám umřel. Po objevení meta na játrech nedali žádnou léčbu, neměl chemo - nic. Dr. říkala, že bohužel slinivka je nejhorší, se slovy - nemůžeme pro vás nic udělat nám taťka dali dom, byli jsme samozřejmě rádi.Jsem přesvědčena, že být to něco jiného, lépe porazitelného, táta by to dal, už i se slinivkou se pral velice statečně! I já si přeji, aby v léčbě nádorů slinivky konečně šla lékařská věda ku předu, stejně tak, jako to jde v léčbě jiných nádorů.

Milá Jano,
díky za reakci, je pravda, že člověk nemůže žít v rovině, co by, kdyby, bylo by to ještě větší trápení, taky nám bylo řečeno, že tato rakovina je nejhorší, pak jsme viděli, že je to pravda, mamka šla dolů o 30 kg, nemohla nic sníst, i když se strašně snažila, z vitální ženy, se kterou jsme oslavili 65 let byl za půl roku uzlíček. Klidně si myslím všichni takou mírnou nadváhu, kterou měla, brali, než zhubnout tímhle hrozným způsobem. A to jsou jen vnější příznaky. Co se děje člověku v duši, když se trápí, to nikdo neví, možná tuší. Chodila k psychologovi, ale spíš jí to rozrušovalo.
Chtěla jsem se zeptat, nebo spíš slyšet názor, četla jsem, že tato nemoc je víc než ostatní odstartovávaná stresem a špatnou psychickou pohodou, u mamky bych tomu věřila. Zajímá mě to i z toho důvodu, abych si tedy na sebe dávala pozor a snažila se neřešit neřešitelné.
Co si o tom myslíte?

Ahojky Dianko,
taky si myslím, že se na této nemoci podílí převážně stres a trošku i životospráva. Naše babička nepila, nekouřila, ale měla v životě hodně stresu...a doktoři říkali, že ta nemoc se třeba projeví až po nějaké době a mohl to prý způsobit i stres, který to spustil.V červnu jsem byla v nemocnici na zákroku a když se mě ptali na nemoci v rodině, tak jsem jim vyjmenovala, že maminka mi letos zemřela na plicní embolii-na to mi bylo řečeno, že je to genetické...tak bych ji mohla dostat někdy taky....babička má rakovinu slinivky a ta je prý více méně ze stresu, který to spustí, k tomu třeba nesprávná životospráva.....takže ať se na to dívám z kterého úhlu pohledu chci, jsem v rizikové skupině. Ještě že existují preventivní prohlídky.

Všechny nemoci spouští stres. Já jsem trpěla vždy na nizkej tlak krve ale po rozchodu s mím bejvalím jsem zničeho nic měla vysokej tlak je fakt že jsem měla nervu hodně. Bylo my řečeno že je to ze stresu takže věřim že nemoce se spouští stresem ale myslim si když má nemoc přijit tak prostě přijde

Zdravím Vás holky,čtu poslední příspěvky,o tom,co je spouštěčem rakovin.Nám řekl lékař,že rakovina slinivky u mýho táty odstartovala díky více vlivům,ale převážně je to opravdu psychický stres.Pak také cukrovka,která je se slinivkou velká kamarádka azpůsob života.Táta je kuřák a vždy měl rád dobré jídlo,slivovičku a pivko.Do toho celý život směnoval v chemičce,což na zdraví už vůbec nepřidá.Jen mě překvapilo,že o téhle nemoci se říká,že ji dostane větší procento můžů,než žen a když to tady pročítám,nebude to asi pravda.Nástup téhle nemoci u něj přicházel pomalu,ale řekla bych,že tak skoro rok,než se odhodlal jít k lékaři,kdy už to začalo být vážné.Nejprve začal mít sem tam nechutenství,také měl někdy dny,kdy měl teplotu,začal se vyhýbat masnám-děsně mu páchlo maso a uzeniny,tvrdil,že má podrážděný žaludek,měl takový pocit a pak už jen víceméně dával tělu jen tekutiny,než stravu.To začal hubnout-3-4 kg týdně.Plus zácpy.V dubnu šel k doktorovi,udělal mu kolonoskopii a nic,pak gastro a nic,nakonec ho poslal do Olmika na PET CT,kde uviděli nádor na slinivce.To tu byl červen.Léčba začala až 4.září a to ozářky plus chema společně.Nyní jsme po léčbě a za 14 dní kontrola.Dostal za úkol přibrat a on se i snaží,jí co 2-3 hodiny.Tohle je velký boj a nikdo neví,co bude třeba za měsíc.Já,coby doprovod jsem prožila na onkologii 2 měsíce vkuse,každý den,v přeplněné chodbě pacienty s onkologickými nemocmi a zanechalo to ve mě velkou bolest,bezmoc a strach.Rakovina-je novodobý mor,který si nevybírá.Na věku nezáleží.Pořád si říkám sakra,přeci musí být v této době už nějaký lék,či spíš prevence,očkování,co píchnou již malému miminku po narození...............a ono nic.Prohrávají s touhle nemocí i Ti nejbohatší,keří by si mohli to zdraví koupit,jenže tohle bohužel nejde.Proto nám nezbývá,než tohle vše nějak ustát tak,aby se to nepodepsalo i na nás.Odcházejí nám Ti,co je milujeme,vidíme,co tahle nemoc obnáší a je tu zase ten stres.............................................Ahoj všem a pevné nervy Veronika

Veroniko, jako bych četla náš příběh. Jen ten odpor k masu jsme připisovali tomu, že cca měsíc po zabijačce mi odešel mrazák a tak jsme všechno maso s dědou zavařovali, aby bylo alespoň pro psa. Tak jsme masa v horkém srpnu měli plný zuby oba!!! Bohužel, u dědy to nebylo jen tím zavařováním.... M

trochu musím oponovat tomu s tím stresem. Nepoznala jsem pohodovějšího člověka, než byl můj milovaný manžel. Měli jsme báječné bezproblémové manželství, šikovné syny, kteří ho milovali, měl práci, kterou dělal moc rád. U něho to tedy rozhodně stres nespustil. Dnes se všechno svádí na stres. Snad ano, je hodně psychosomatických chorob. Ale připadá mi, že to lékaři řeknou jen proto aby to tedy nějak odůvodnili a neřekli jen, že prostě má ten člověk smůlu, když se to stalo zrovna jemu. Vzpomeňte si také, jak je to s tou životosprávou, kolik lidí tady psalo, že jejich blízký nemocný žil zdravě, sportoval, nekouřil a stejně tuhle nemoc dostal. Podle mě je to náhoda. Co se týká postupu téhle nemoci, žádná preventivní prohlídka na ni neupozorní. Museli by podle mě nabírat krev i na rakovinové márkry a to se opravdu neděje, nejspíše je to drahá záležitost. tahle nemoc je dlouho bezpříznaková. Manžela bolely záda, nic jiného. Až když už mu zjistili po 14 dnech marného vyšetřování(pořád jsme doufali, že to budou bolesti od páteře), že tedy je to tak fatální, že už jsou i metastázy na játrech a nenabídli nám už kromě paliativní, (chemoterapie, které se stejně nedočkal) vůbec nic, žádnou, byť sebemenší naději, teprve potom začal mít nechuť k mjídla a hlavně masu, příznaky, které někomu přijdou jako první. Je to hodně variabilní, jen ten konec je prostě nevyhnutelný. Tak strašně mě to štve, že se dávají peníze na zbrojení a na výzkum tak málo. Vždyť není možné aby na to něco nezafungovalo. Promiňte, že jsem se tady takhle vyventilovala. Můj manžel mi pořád strašně chybí..

Vracím se k příspěvku paní Václavy - myslím, že rozbory krve i na markry nejsou až tak drahá záležitost a pokud ano, tak si za to může celý zdravotnický systém sám. Je to černá díra na peníze. Máma roky pracovala ve špitále jako vrchní sestra. Špitál si sám vařil, sám pral, sám uklízel ... Dnes na to mají subdodavatelský firmy a vše se děje za nehorázný peníze. Stejné je to i s laboratorníma vyšetřeníma. A to nemluvím o nehorázných požadavcích doktorů na peníze. Jsem daňový poradce a pár doktorů mi prošlo rukama - teda těch soukromejch. A věřte, že žádný z nich s ročním platem pod milion nejde. Ti státní mají pouze o něco málo míň, ale myslím že jejich platy jsou ve srovnání s námi obyčejnými dostatečně vysoké. Jediné, co mi v dnešní situaci lahodí je, že jsme kápli jak na chirdě tak u onkologa na báječný lidi. Přístup profesionální a přídavkem i lidský, prostě jsou báječný. S mámou jsme takové štěstí neměli... Tolik teda moje poznatky ze zdravotnictví. Ale už dost o nich, teď k dědovi. Poručil si k obědu topinku, myslím že mu z ní bude akorát blbě, ale nedá si to vymluvit, tak se jdu stresovat s topinkou. Jako jak to smažení odrbat, aneb jak udělat přijatelnou topinku bez oleje....

Ahoj holky, s tím stresem je to težké, kdo dnes nemá byť jen malý stres? Můj tatínek byl člověk s nesmírným nadhledem, ale zase vykonával ředitelskou funkci, takže veliká zodpovědnost a i osobní život některé rany udělil, ale táta se ke všemu stavil s nermírnou moudrostí. Ale težko říci, co uvnitř, chpapi tolik neventilují. Jinak života moc rád užíval, byl labužník, měl rád dobré víno, ale vše s mírou a nikdy nekouřil. Jinak u té slinivky se říká, že je napojena na nervová zakončení či co, takže se ten stres na ní popisuje hodně. Držte se všichni! Je to bolestivé.