Diskuse - rakovina slinivky břišní

Pro Martinu nechci Vás strašit ale moje mamka taky pořad spala bylo to asi i po lecich ktery ji uspavaly.Nechtěla posledni tyden nic jist jen par lžiček jogurtu nevim ale myslim si že se ten konec asi blýží.Nevím nejsem lekařka u každeho je to asi jiné mama rano ještě chtěla jist špatně mluvila nebylo ji rozumnět a v jednu odpoledne umřela v ponděli mame pohřeb nevim jakto zvladnu. Vím co citíte a vědi to všechny ženy co sem píšou. Pište Martino pište ulevi se Vám. Tato diskuze mi moc pomohla. Hodně sil citim s Vámi

Zdravím Marti,nevím,je to u každého pacienta jiné,ale to období jsme měli také,kdy táta prospal skoro celý den,sotva se doploužil na toaletu.Byl takový během chemy,totálně K.O a já měla strach,že se mi neprobudí,jídlo jedl děsným způsobem a vidět ho,jak jí....malý dítě by dostalo plácanec po zadku.Nemáte náplasti od bolesti?No,i táta pořád říká,že ho nic nebolí.Spíš je hotovej z toho,že po jídle mu to dobrou hodinku až dvě klokotá,žbluňká a neví,co bude.Dieta opravdu na tohle žádná není,u nás funguje strach z jídle,takže se táta ve svých výmyslech co k jídlu krotí.Pravda,už z něj taky leze,co potajnu smlsl.Jako např. kofilu,moje arašídy v těstíčku,co mám u něj skované:-)),křupky,co tam mají děti.Ale zatím mu zle taky nebylo a otrkává se.Lékařka řekla,pouze se vyvarovat hodně kořeněného a smaženého,popř kyselého.Jinak žádná omezení a jíst nač je chuť.Marti,optejte se na ty náplasti,my je máme už 3 měsíc,co 3 dny ji měním,je to od bolestí .máme tu druhou nejmeší a je pravda,že co je má,je lepší.Předtím měl jen algifen a ten ze zásady nebral .On a prášky?Marti,tyhle pocity a obavy ,co máte nyní,jsem zažívala také a několikrát a nelžu,když řeknu,že jsem si i přála,aby večer usnul a již se neprobudil.No a teď má zase týden-po ukončení chemy,kdy je svěží a plnej elánu.Tedy v 56 kg/167 je to celkem nemožné.O té kačeně a kapříkovi básní taky,ale na činy je moc bojácný.Zažil již půl dne na toaletě a tohohle se bojí.Držte se a myslete v téhle době i na sebe.Tyhle stránky mi také dost pomáhají,ale i svařák s kamarádkou,či návštěva kosmetičky jsou balzámem na bolavou duši.Je potřeba se někde v klidu vydýchat.Veronika

Holky, přijede brácha z Prahy, tak jedu na víkend s dcerou a jejíma kámoškama na naši chalupu. Hlava mi určitě z těch puberťacek půjde kolem... Ale dcera si tu aspoň chvilkovou úlevu zaslouží, je pořád okřikovaná - zejména za věci, které v normálním životě byli v poho. Přeji Vám pěkný víkend, v neděli Vás zkouknu, zda jste něco napsali. Moc se těším Martina

Můj táta ujíždí na tresčích játrech a uzeném lososu (plátky). Smažený vajíčka s cibulkou a se slaninou jsou velmi častou snídaní. Přibral 2 kg, nyní má 47 kg na 168 cm. Směje se, že až dostane záchvat, že ty 2 kg zase shodí. Tak to je jeho černý humor, ale nám do smíchu moc není. Holky, držte se, ahoj!

Lauro, bezva, ať ujíždí!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Přeji pěkný den a opravu už mažu na u chalupu, budu v pondělí! Zdravím Martina

S naší babičkou už to jde pomalinku do finále....p. doktorka včera říkala, že umírá ať se připravíme na nejhorší....dá se na to vůbec připravit?chuděrka je celá žlutá, sem tam něco poplete. A ztrácí se před očima, už nemá ani sílu vstát. Bojím se okamžiku kdy mi zazvoní telefon a ozve se ta nejhorší zpráva z nemocnice. Kéž by odešla bez bolesti, aby netrpěla.

Magdi,držte se.Sama se této chvíle strašně bojím a nedokážu si to ani představit.Snat pomůže myslet na to,že pak...už bude zase líp,odejde její bolest a trápení.Myslím na Vás a vzpomínám,kdy mi takhle odešla babička.Pro ni to bylo vysvobození,již nás nevnímala a žila ve svém světě.Dodnes má v mém srdci své místečko.Je smutné,když milovaní odcházejí,ale patří to k životu.
Veronika

Marti,přeji pořádné odreagování na chalupě.Mám 16 ti letou dceru a vím,co tyhle puberťačky dovedou.Vždy se s nimi cítím mladší a přijdu na jiné myšlenky.Takže hurá do toho:-)))závidím:-)))A to Brno určitě platí,díky za to,že tu s Vámi všemi můžu být a sdílet své bolístky.Příjemný víkend
Veronika

Veroniko, děkuji. Dneska mi říkala, že ji volají ať se k nim už přidá, že ve snu viděla chlapečka s červenýma tvářičkama a ten ji prý říkal, že na ni už čekají. Babička dostává formou kapaček nejslabší opiáty, zítra jdu za ní zase, tak uvidíme jak to bude vypadat.
M.

Marti ráda přijedu sice to mám z Prahy ale nevadí potřebuji se odreagovat jako blazen .Tenhle rok byl pro mě nejhorší v mém životě nejprve teta o kterou jsem se starala sice ne sama ale byla jsem sni co to šlo. V záři umřela a ted mamka v listopadu zažívám jen samé trapeni. Přišla jsem i o praci kvuli mému zdravi ale už jsem v pohodě a mam i praci. Co se týče mě ráda přijedu. Taky kouřim sice už moc nepiju ale zvladnu to.Magdo vidiny měla i moje teta řikala že ji boli nohy že celou noc běhala po Žizkově se svým manžlem kterej už nežije skoro pět let. Viděla zvířata děti a hrozně se bala. Moje mama plakala ve spanku asi se ji něco zdalo. Byla taky občas mimo nevnimala mě segře řekla kdo ty jsi ja tě neznam bylo to hrozný ale brali jsme to. Na moji nevěstu byla občas i zla a přitom se o ni nejvic starala.Jsem ráda že to trapeni mame zasebou a věřim že bude už jen lepe.Co se týče jidla nam lekařka řikala at si da jak teta tak i mamka co ma chut nic jim nemame zakazovat.Přeji všem ženám hodně sil at to trápeni navždy skonči držte se

Tak je tu neděle.V Přerově na námku se rzsvítil vánoční strom a já mám zase náladu pod psa.Táta měl svůj den.Opět za vše můžu já,do jídla mu něco přidávám,do rýžové kaše jsem mu dala lepidlo a ten čaj od jemči,co jsem mu udělala je chemickej hnus a já ho chci tím zabít.Jsou tam aromata a ty on přeci nesmí.Zase je tu ten den,kdy jsem jako hromosvod a sotva se držím.Ale opět jsem se z toho několikrát vybulela a jedeme dál.Marti,jak bylo na chalupě s holkama?Bože,jak bych tak nejraději někam vypadla,pryč od všeho a od všeh.Snad to bude zítra lepší.Táta přibral za týden nějaká 2 kg,ale tvrdí,že vše je špatně,že má jen nafouké břicho.Tváře se mu pěkně zpravily...ale.....pořád je tu u něj nějaké to ALE.Nic,přeji pěkný podvečer .Veronika

Magdo, držte se.

Moje dcerka 5 let v sobotu v posteli plakala, tak jsem zjišťovala co se děje a ona jako div né dospěla povídala o babičce, jak nechce aby umřela, že chce aby se uzdravila.. No děs, tak jsem brečela s ní. Je to hrozné, že i takto malé děti vše vycítí.

Tak se tu všechny držte, jsou to těžká životní období. Bojím se konce.

Chalupa byla báječná, i přes ty puberťačky. Montovala jsem nové skříňky a kočky mi hodně pomohly. Kupodivu!!! Po návratu domů to taky celkem šlo - děda s bráchou ožil, asi mu s dcerou parádně lezeme na nervy a nespal tolik. Dnes to však už začíná tak hnusně, že jsem si hned v 7 musela šlehnout lexaurin. Poslední dobou vstávám už ve 4,15, to jako abych všechno stihla. Jdu s naší psí holčičkou na špacír a pak rychle vyklidit myčku, naklidit myčku, rozvařit jídlo a vypakovat haranta do školy. Mezi tím zuřivě větrám, máme tu asi tak 60 stupnů horka a děda nedovolí otevřít na 5min. okno. Podotýkám, že hulí a od té doby co je nemocen toho vybáňá 2x víc než před. Tak je tu ip pěknej hospodskej smrad. Já to nesnáším. No, tak abych nemohla ani vyvětrat, měla jsem ho 10 min. po mém vstávání za zadkem. Pak hysterie, neb se Bára chystala do školy a spadly jí učebnice na zem. Takže - kárání, vytýkání.... Fuj!!! Dřív to tak nebylo, to teď ta hysterie a podráždění z nemoci. Jestli to dnes tak bude pokračovat, nepomůže ani ten lexaurin a nebudu se moct soustředit ani na to pitomý vaření! Natož na práci. I. advent jsem totálně zaspala, tak bych chtěla vyvěsit věnec, nachystat stůl... Ať to aspoň vypadá, že je vše při starém a v poho. K těm úletům nemocných - když mámu postihl ten mozkovovej nádor, tak říkala, že viděla pod starým železničním mostem bíle a černě zahalené postavy, všichni byli příjemní a dovedli ji pod konec tunelu, kde se zavřely vrata a převázaly lanem. Řekli jí, že ještě k nim nemůže. To bylo v době, kdy mamča byla plně při vědomí, navíc silná ateistka. Tak nevím, něco třeba na takových vyprávěních bude a nejedná se jen o halucinace. Asi si půjdu přečíst nějakou tu knížku život po životě, či něco takového. Jinak - na onkologii tvrdí, že co má umřít, umře do adventu, ostatní až po novém roce!!! A ti tam těch zkušeností mají.... Takže, kdo se modlíte za to, aby s Vámi Váš blízký byl na Vánoce a Nový rok, máte velikou pravděpodobnost, že to tak bude. Přeji všem pěkný den a co nejméně trápení. Zdravím Martina

Já bych to vše snad vyměnila i za fárání do uranových dolů s trojfázovým provozem. Vařím, co mne napadne, protože nesní nic. Živí se zejména pribináčkama, dětskejma výživama a jede mu hroznové víno. Jo a pije vývary - jakejkoli hlavně čistej. Sem ta je mi dovoleno vpašovat do vývaru vajíčko. To musí být domácí, naštěstí je vozím od sousedky z chalupy. Pak se po 5 dnech této "vydatné" výživy (i v koncentráku snad jedli lépe) zprčí a poručí topinku, smaženej řízek, čabajku, slaninku. Tak teda nevím, co to může s tím jeho zažívacím traktem dělat - ne co jí, ale ty výkyvy od dětské stravy po hospodskou, česky tučnou. Říkám, asi nějaká forma samoeutanazie. Ty prášky vem, ale - prosím Tě (tykání beru - pozn. autora) - poraď se s doktorkou, jsou návykový. Mně ponáhá ten lexaurin - růžovej a beru ho ne stabilně, ale když už nevím kudy kam, popř. když mám potíže s usínáním. Celkově zklidní a hlavně uvolní to šílený napětí. Mám to natrénovaný od dob téměř ročního umírání mámy. Ale jinak - nejvíc jsem ho potřebovala cca v průběhu 1 měsíce po stanovení diagnózy - ke smíření se s tím nestačilo vybulit se, hrknout si vína ani protřískat se dveřma. Tak museli nastoupit ty léky, jinak by Bára tento rok snad ani nenastoupila do školy (rakovina byla zjištěna 27. srpna). Dědu hned 30.8. operovali a po operaci další šok, první - na nádor ani nesáhli, druhý - 2 dny po operaci začal být zmatenej, všem nadal do kurev a pičí (prosím, děda je slušný, distinguovaný pán, podobné výrazy normálně nepoužívá, či pouze ve vypjatých situacích - abych z něho zas neudělala svatýho), vyliskal ošetřující personál, blábolil nesmysly. Tak ho museli k posteli poutat, tlumit práškama atd. Trvalo to cca týden a já byla přesvědčena, že žije svoje poslední dny. Nikdo mne neupozornil, že po 60ce se po 5 hod. operaci toto zpravidla děje všem operovaným. Tak jsem si fak myslela, že blouzní jak lidé 2 dny před smrtí. No nic, vstal a já du na hoďku do postele. Aspoň nebude mít důvod vozit se po mně. Pa

Teda,Marti,koukám,užíváš si stejně jako já.Máš pravdu,nejhorší byl měsíc po zjištění diagnozy,to jsem na tom byla dost zle a přišla mi vhod i výpově´d z práce.Kámoška mi dala tuším ty růžové pilulky s tím,že pouze půlku na noc.Já lupla celou a druhej den jsem byla celé dopoledne K.O.Táta byl v nemocnici na výživu,před 2 měsíci a prováděl něco obdobného /má 64 let/.Ale neoperovali ho,pouze dostal na záda náplast,asi trošku opiátek a pak pěkně vyváděl.Odnesla to tehdy sestřička kopancem do hlavy a já se ji pak omlouvala .Ty náplasti mámepořád,co 3 dny je měním.Já dnes udělala bramborajdu,snědl misku,ale před tím jsem byla podrobena výslechu,co vše jsem tam strčila.Včerejší blbá nálada z něj opadla,pracuje u něj psychika,co nejezdíme denně z Přerova do Olmika na chemo s ozářkama,nemá pravidelný režim,není tolik unavenej a má čas hodně nad vším přemýšlet.Dnes jsem volala na práci,cítím,že potřebuju něco dělat a zároveń mám strach,že pak už vše nebudu vůbec zvládat.Je to jak začarovanej kruh.Vařím-vyhazuju to,protože to nechce,starám se-vše je špatně,řeknu větu,abych udržela hovor-slovíčkaří a obrátí to na hádku.Táta se o mě stará ode 2 let sám,vypiplal mě a s oblibou mi říkává,že mě našel ležet u popelnic,když se vracel z práce.Nyní,když mám všeho dost,říkám mu,proč mě tam tenkrát raději nenechal ležet:-)))Jediné,co mi bude snad někdy útěchou je to,že si řeknu-holka udělalas maximum,cos mohla.Tak zatím pá všem,jdeme se s manželem projít a pak provést večerní návštěvu táty.