Diskuse - rakovina slinivky břišní

Dámy, téměř 3 měsíce sleduji Vaši diskuzi zde, Koncem srpna mi zežloutl táta, náš děda (diagnózu znáte) a vzhledem k tomu, že jsem již 3x zažila tuto nemoc v blízkém okolí, neměla jsem doposud důvod zapojovat se do dizkuze. Navíc mi před 2 lety zemřela máma na nádor na mozku - 3/4 roku byla na půl těla ochrnutá, dílem žila v jiném světě a pokud byla v tom našem, tak se proměnňovala ve 120 hlavou zlou saň (do nemoci laskavá a milující babička). Z tohoto pohledu se mi dědečkova slinivka jeví téměř jako procházka růžovou zahradou. Ale opravdu jen z pohledu této zkušenosti. Jinak je to hrůza, děs a každodenní stres z toho, jak dneska bude. V současné době ještě absolvujeme chemo a děda je relativně v poho V pondělí kapeme, v úterý a ve středu je mimo svou kůži a plave (to je jeho přesný popis stavu). Od středy večera do dalšího kapání je vše tak jak má být. Ovšem tento týden je to jinak, zatím je mu furt divně a zeména včera se cítil obzvlˇášť mizerně a vypadal šíleně zbědovaně. Stěžuje si především na hroznou slabost. Tak jsem se chtěla zeptat, zda tento stav je projev chemoterapie nebo projev růstu a zhoubného působení nádoru. Máte - prosím - někdo takovou zkušenost a můžete mi odpovědět? Na sono jdeme až před štědrým dnem, tak se do té doby nedozvím nic, proto bych ráda znala zkušenost někoho z Vás. Předem díky Martina

Holky děkuju vám všem a cítím s vámi, co to prožíváte. Já vím, že se z toho nikdy nedostanu, táta mi neuvěřitelně chybí a pořád mi vše nedochází, mám pocit zlého snu. Náš táta, kterému každý předpovídal, že tu bude do sta.Martinko, slabost byla věc, která tátu trápila nejvíce. Postupně nemohl na nohy, protože ho neunesly, poté již nemohl sedět. Tyto lidé pak musí vyvinout obrovské množství energie, aby třeba pro něco sáhli. A to on neměl žádnou chemo, žádné léky, nezvrazel, do poslední chvíle jedl, pil, bral věškeré alternativy. Prostě neuvěřitelně bojoval. Hlavní příčina smrti byla zřejmě zápal plic z ležení. Byl doma a poslední dva týdny jen ležel, ale psychicky byl celkem dobrý i hlava fungovala dobře. Takže ta slabost je hlavní problém tého zlé nemoci, alespon v případě mého tatínka. Držte se!

Zdravím Marti,Váš děda má asi jiný typ léčby,než můj tatínek.Měl ozářky a chemu denně od pondělka do pátku.Chemu měl slabou a domů-na krku a automaticky se dávkovala po dobu 22 hodin.Slabost k této nemoci patří,je to hodně i ztrátou váhy ,velký podíl má chemka.Táta bere enzymy,vždy před jídlem 2 tablety a po jídle /kašovitá strava v podobě rýžové kaše,jáhlové,vločkové,brambory s mrkví/ se musí zdražovat v poklidu doma,v břiše se mu potrava zpracovává,klokotá,kručí,no,nic příjemného a sám neví,co přijde pak.Sem tam trpí průjmem,ale to pořešila kolitická směs.Od bolesti mu lepím co 3 dny náplast.Co den,to jiná nálada a vždy když k němu po ránu jdu,je mi ouzko.Je na tom psychicky dost zle.Jak tady čtu,každý pacient má léčbu jinou.My ji po 28 dnech skončily a teď nás čekají asi jen kontroly a za 5-6 týdnů Pet CT ,kde se uvidí,jak byla léčba účinná.Marti i já u něj zažívám ty stavy 120 hlavé saně,kdy za vše můžu já.Někdy jsem bezradná,ale vždy na vše zapomenu,jsou to stavy ze zoufalství.Je to děsný,slovo rakovina je jako MOR.Denně se na onkologii setkávám s desítkami pacientů a tenhle pocit bolí a střídá se se strachem.Držím palce a jsem ráda za tyhle stránky,protože kdo tohle nezažil,neví NIC.

Janinko moc prosím , jak dlouho jste to ustáli, tu slabost? Já si z toho už zoufám a vzhledem ke zkušeností s mámou po nocích klšeftuji se smrtí - radši o měsíc míň jak bolesti a nemohoucnost. Určitě je pro okolí moje úvaha snad satanistická, ovšem kdo nezažil neví........... A tátu miluju stejně jako mámu před tím!!! A dokonce možná i víc, za to jak o mámu pečoval a pomoh!!!! Ach jko...

Marti, někdy v koncem srpna začal tatínka trápit cit v nohách a stabilita jako taková, tak drobet jakoby vrávoral.Přikládali jsem to ke změně tělesných poměrů v těle, jak se zhubnul, Byl chlap jak hora, 125kg před nemocí, když zemžel tak 75. V září opět zežloutl a měl veliký zánět žlučových cest a byl tři týdny v nemocnici. Pak jsme ho na vlastní žádost chtěli domů, doktoři řekli, že nemohou více pomoci. Doma ještě chodil, pracoval z domova, ale už ven nechodit. Slábnul a poslední dva týdny již neměl sílu se postavit. Veřil do poslední chvilky a já také. Jinak bojoval od příznazů hubnutí, cukrovka - způsobená nefunkční slinivkou od května 2010,zežloutl konec října, poté diagnóza nejdříve nádor, pak operace listopad 2010 - diagnźa chronický zánět. Do září 2011 velice aktivní život, i když asi byl unavenější, i když náš taťka jel na 120% jak pracovním tak osobním životem, mamka mu pořád říkala, ať zvolní, že už není mladej jura. Jinak chápu jak to myslíte, to může ale pochopit jen ten, kdo to zažil, nebo prožívá...Může Váš tatínek chodit?

Táta chodí, teda doma a ven jen když jedeme na onko. Zatím je soběstačnej, ale nevím jak dlouho to vydrží. Mám z toho příšernej strach. O chrnutou mámu jsme se starali dva - já a táta. Pokud zůstane ležet, budu na to sama. Vím jak to bylo náročné ve dvou, tak se bojím, že to neustojéím. Už teď mi ze všeho kape na maják - z nákupu letím jak splašená, aby nebyl sám. Totéž je stres jít na vycházku se psem. A nejvíc se děsím toho, že ho třeba mrtvého najde moje 14letá pubertální dcera. Zažívá umírání u nás doma v přímém přenosu již po druhé. Tak s í chodím na psycho, dali jí prášky a je lepší. Ale i tak, aby 14leté děcko bralo uklidňováky jak stará hysterka ... pro mne děs a vůbec tomu nejsem ráda. Vše je pro ni složitější o to, že babi a děda byli její jediný příbuzný, samozřejmě mimo mně. No ustát dědu i dceru je dost náročný. Ach jo, vím, že každý život jednou končí, ale sakra mělo by to být rychlé a bezbolestné!!!!!

Teda holky, posud jsem tento diskusní klub sledovala, teď se těším na jakýkoliv příspěvek a jak důra to sleduji každých 5 min. Ach jo, ta nemoc fakt z okolí udělá magory!!!!!!!!!!!!!!

Marti, to máte taky náročné, držte se! Tak jako píšete, fungoval tatka ještě před třemi týdny, ale byl spavý, občas mluvil trochu z cesty, slabost nohou. potom šel na záchod, upadl, poté již převážně ležel. Přesně vím ty pocity, které měla mamka, letěla na chvilku nakoupit a rychle zpět, se strachem ,co bude. Já tři měsíce jezdila téměř denně, ale i tak, mamka to měla 24 hodin denně ten stres. Jsem rda že táta odešel bez bolestí a do skoro dokonce byl doma, Příští týden nás čeká pohřeb z toho mám hrůzu. Já mám 8 let strarého synka, dědu miloval, hodně teď on všem mluvíme, nechci,aby to bylo tabu. I pro něj muselo být náročné, vidět mě často břečet, tady mi hodně pomohl manžel, který byl pořád s malým a já u našich. Marti, myslete i na sebe a nemyslete dopředu. Já opravdu věřila do poslední chvilky, když za námi přišel dr a vedl si nás k sobě, pořád jsem věřila, že bude mluvil o tom, co pro taťku bude nejlepší, jsem asi naivka, nebo možná taková obrana. Pro dcerku to musí být težké, do toho ta puberta, kdy jse asi težké s ní mluvit, že? Vzpomínám si tak na sebe, co jsem tropila.

Ahoj Marti,taky mě to sem táhne.Nevím proč,snad proto,že tu jsme lidi,co zažíváme to samé.Bolest a bezmoc.O tátu se starám sama,ženu nemá a já místo do práce,jsem s ním doma.Vychoval mě ode 2 let sám a tohle mu přeci dlužím.Mám také 16 a 9 leté dcery,ta menší je někdy z dědovýho chování vyjukaná,to když povídá z cesty,nebo se zlobí na celý svět.Já ze začátku jeho nemoci taky brala prášky na uklidnění a na spaní,asi 2 měsíce,ale pak jsem to asi přijala jako realitu a přestala jsem.Ale někdy cítím,že mi vše přerůstá přes hlavu,v hlavě se mi honí myšlenky,že chci odejít s ním,nebo aby už byl všemu tomu trápení konec.Prostě taky magořím.Jdu od něj a řvu jako malá holka,které ublížily.Mám bratra,ale jako většiná chlapů,se zachoval jako slaboch a hodil veškerou starost na mě,také tátovi sestry se neukáží ,jak je měsíc dlouhej.Přitom vím,jak je táta rád,když za ním dojde nějaký kamarád na kafe a pokec.Tohle oni potřebují,jsou zavření doma a odvržení od společnosti.Žádnou lítost,co jim lidé prokazují,když náhodou vyjdou ze svého bytu.Je to děsný.S Tvou dcerkou je to smutné,zažila jsem něco podobného s naší mladší,ale věř mi,že lepší,než patáky,je návštěva dobrého psychologa,který s ní promluví.Takhle jsme chodily s malou na konzultace skoro 3 měsíce a opravdu to pomohlo.Ale je pravda,že asi někdy jsou prášky potřeba.Zítra jedeme do Olomouce,na kontrolu,tak jsem zvědavá,co nám poví.Táta má strach z jídla,spíš je na nesladkých a neslaných kaších,ale včera udělal malý krok dopředu a dal si brambor a kousínek kuřete.Ani nevíš,jakou mi udělal radost.Jinak těch důvodů k radosti mám opravdu pramálo.A to máme vánoce na krku,tak taťkovi dám do ruky vykrajovátko a spolu se trošku zabavíme.Je to náročné s ním být 10 hodin denně,kdy nesmíš litovat,být trošku zábavná a před tatínkem READY.Jediné,co mě utěšuje,že to,co dělám,dělám z lásky k němu a vím,že mu je doma se mnou dobře a spoléhá na mě.Takže buďme silné a statečné......Ahoj všem Veronika

Ahoj všem včera mi maminka umřela. Zaživím dvě umti zasebou teta o kterou jsem se starala 5měsiců umřela na rakovinu slinivky 27 zéří a moje maminka včera od diagnozy rakovina měla jen měsic a pul . Co jsem komu udělala bylo straštné se na ni koukat rano chtěla ještě jist a v pul jedné začla mit dychaci potíže. Muj syn ji držel za ruku když umirala. Pláču ,pláču a snad už mě tenhle rok nic nepotká.Těší mě že jsem se sni rozloučila pohladila jsem ji po vlasech a řekla jsem ji že ji miluju a budu pořad milovat . Nevim jak rozdejcham pohřeb ale už to chci mit zasebou věřím že bude lip. Dežte se všichni myslim na Vas

Galino, upřímnou soustrast, je mi to líto že to tak dopadlo. Držte se.

Galino, přijměte ode mne upřímnou soustrast, buďte statečná, maminka odešla z tohoto světa, ale ne z vašeho srdíčka, bude navždy s vámi...

Paní Galino i o ode mne přijměte upřímnou soustrast. I mne čeká pohřeb tatínka a mám z toho hrůzu. S paní Laurou souhlasím, vím, že táta u mne v srdíčku bude pořád, ale jeho přítomnost neskutečně chybí, pořád mi to celé nedochází.

Všem moc děkuji. Tyto stránky mě moc pomáhaji aspon se mužu vypsat ze své bolesti. Ještě jednou moc děkuji

Galino,

upřímnou soustrast. Osud je k vám moc tvrdý, doufám, že to špatné už jste si vybrala. Držte se.

S.