Diskuse - rakovina slinivky břišní

Dnešní návštěva babičky v nemocnici byla dost zvláštní, neměla zavedenou žádnou kapačku s opiáty a ničím podobným, ale přesto mluvila z cesty....měla vyklizený celý stolek u postele a že už půjde domů, po příchodu se na mě podívala a pak už ani ťuk, koukala někam mimo a usmívala se. A myslela si, že je doma. Ale dneska jedla lépe než jindy, tak teda nevím, zítra za ní zajdu dopoledne na 15 minut, protože jdu na odpolední. Začínají mě napadat samé černé myšlenky. Držte se všechny.

Dobrý den! Čtu si tady ty Vaše příspěvky, protože sem zdravotní sestra a zcela náhodou jsem si chtěla o tomto tématu něco přečíst.Tato nemoc je opravdu zákeřná a asi těžko odhalitelná včas.
S lidmi, u kterých se tato nemoc projevila jsem se ptala, abych sama věděla čeho se ve stravě vyvarovat,co jedí.Tak asi opravdovou hrozbou jsou časté pojídání uzenin a smažených jídel.Je mi jasné, že to i mně,chutná! Je mi skoro 50 a před 2 lety jsem měla příšerný žlučníkový záchvat vyvolaný pravděpodobně obyčejnou tatrankou u zjezdovky, kde nic než hranolky, párek v rohlíku, nemají.Proto nyní raději hlad, nebo rohlík.Snažím se od té doby jíst více ovoce , zeleniny, bílé jogurty, podmáslí, maso spíše dušené , málo omaštěné a tak.A to i přesto, že mi to nechutná, ale z jednoho prostého důvodu.Bojím se rakoviny obecně! Je to bezmoc! A právě proto, že jsem sestra a dovedu si představit, co je to, za utrpení být odkázaná na pomoc ostatních sester, příbuzných, tak si raději odepírám to rizikové jídlo!Každý by nejraději umřel naráz, ale to bohužel nejde.V rodině jsme rakovinu neměli, ale moje sestra před 30 lety byla těžce nemocná, naší s ní celé její dětství jezdili po léčitelích, mezi nejznámější patří páter Ferda ze Sušice.A musela celý život pít děsně hnusné čaje od rána do večera, ale žije.A tak, když mě něco začne bolet, tak preventivně piju řebříček, měsíček,heřmánek, přesličku, ostropestřec, mátu,jak říkala "Saxana"babské ucho,nebo-li šalvěj přeslenitá,kontryhel atd.Čaje mám vyzkoušené na sobě a pomáhají, a když nepomůžou, tak rozhodně neublíží, jedině snad tomu,kdo by měl na ně alergii, i to je možné, na to pozor.
Chce to hodně vlákniny, ovesné vločky, třeba zamíchat do jogurtu, jako prevenci na rak.střeva.Nejíst často u meka, majolku, hranolky atd.Někdy se už nedá nic jiného dělat, jen tomu dotyčnému zpříjemnit zbytek života...Mějte se hezky bez nemocí a držte se !

Magdo,ptala jste se sester či doktora, jak to s baičkou vypadá. Ono někdy s nimi není řeč, sami toho moc neřeknou neb nevědí. :( Myslím na vás.

Paní Dirgni, děkujeme za rady, myslím, že jsou dost užitečné, i když kdo ví z čeho se ty rakoviny berou, těch faktorů může být více, ale u jídla můžeme začít, to můžeme sami ovlivnit. Mějte se.

S.

Zdravím Sisi,je to smutné,tak malé děti dovedou vnímat až moc dobře,že se doma něco děje a pak už jim to jen šrotuje v hlavičkách a nejhorší jsou pro ně právě večery,kdy mají na vše klid a chystají se spinkat.Zažila jsem tohle snaší malou,kdy v noci a pak později i přes den ventilovala své trápení.Je potřeba malou hodně zabavit,věnovat se jí víc,než kdy jindy,aby neměla smutné myšlenky.Já vím,je to těžké,ale zažila jsem ,kdy jsme ve finále museli vyhledat pomoc psycholožky,která naši 8 letou holčičku -vyléčila .Měla jsem tehdy špatné svědomí,že jsem jako máma selhala,ale ona mi tehdy řekla,že my dospělí se se špatnými ,smutnými věcmi a tragediemi vyrovnáme snáž.Ty malé děti to zatím neumí a bojují s tím.Přemýšlí nad vším,honí se jim to hlavičkou a nemají vysvětlení.Držte se a opatrujte.Veronika

Teda holky, myslím, že se tu všechny topíme v parádních srágorách (použila bych i pregnantnější výraz). Zejména naše děti si "užívají". Umírání v přímém přenosu určitě není nic pro malou makovičku i pubertální makovici! Dnes jsem myslela na to, jak musí být těm maminkám, co samy jezdí s dětma na onko, třeba s leukémií. Jak vůbec dokážou takovou situaci ustát. My se tu přece jen bavíme převážně o seniorech a všichni víme, že každý život jednou končí! I když si to nepřejeme, ale bábu přírodu nezměníme! Poďte ty šílený strachy, starosti a deprese hodit na chvíli za hlavu, budou vánoce. Tak co která pečete, co si přejí vaši nemocní? (a jsme zase tam kde jsme byli, tj. u rakoviny slinivky). Já mám největší problém, co dědovi vymyslet pod stromeček! Že by tu na vánoce nebyl, vůbec nepřipouštím, jen sakra co mu koupit!!! Poradíte někdo. Jinak, Magdi, držte se, babička si klid zaslouží, uvidíte, že vše bude vpořádku. Všechny Vás zdravím a hlavy vzhůru!!! Martina

Holky, tak já to námko mám za sebou. Sice bylo bez svařáčku, ale naducla jsem se pěkně promaštenejma bramborákama - 2ks. Dnes teda bude blbě mně, ale ta chvíle návratu do minulých časů stála za to!!! Dooručuji, zkuste to!!! Martina
Magdi, co babička???

Tak já byla taky na námku,bramboráky voněly,leč z těhto stánkových nemám dobrý pocit a nebudí ve mě moc důvěry.Takže kukanda a procházka po obchůdcích.Ve finále tedy nákup toho vysavače,co tátovi odešel:-))).Samozřejmě,vše špatně,páč je červenej,prý velkej,má malej pytlík a bude prý stát za prd.No,takže tak.Marti,jaký že to minulé časy?Odhaduji,že Ti je kolem 35-těch bramboráků a svařáků nás čeká ještě habakuk:-))Ahoj všem a příjemný večer.V.

Sisi, dneska jsem mluvila s doktorkou, a ta říkala, že babička má svůj svět, kde vidí nějaké neexistující bytosti, pořád že je doma a navíc, že dneska neměla ani sílu už vstát a zajít si na WC sama. Tak jí zavedli cévku a dali plínu, protože se jim chuděrka za noc 2x potentila a počůrala. Začínají ji nasazovat morfium, a bojím se toho že umírá. Dneska to byla hotová apokalypsa...nemluvila se mnou, nepodívala se ani na mě, a když jsem se jí na něco zeptala, tak mě odháněla, že ji mám dát pokoj, ať jdu pryč...jsem z toho hrozně nešťastná a smutná :-(

Magdo, smutku dejte průchod, nešťastná ale nebuďte!!! Každý život přece jenom jednou skončí (i když si to nepřejeme). Přejte babičce klidný a bezbolestný odchod z tohoto světa. Né každý má takovvé štestí.
Verčo, mně se ten včerejší vánoční a božský návrat do minulosti pěkně vymstil (kdykoli si udělám radůstku, něco se jinde podělá). Děda večer přestal močit, tak jsme letěli (sanitkou) na urologii - cévkování, v pátek kontrola. Tak mám obavu, že začínají třeba selhávat ledviny, nebo nádor řádí už i v močových cestách. Doposud co chodí na chemo lítal bez problémů na záchod každých 15 min. Vrátili jsme se k půlnoci, děda sanitkou, já pěšky - nárok na doprovod nemá. Vstávám každý den ve 4 ráno, abych jako všechno stihla - dědu, děcko, psa a práci - a přes poledne to doháním tou hoďkou siesty (pokud život dovolí), jinak jsem večer v 8 omdlelá v posteli. Tak teda dnes bude den jak "víno". Navíc nevím, zda bych neměla volat onkoložce co se děje. Ach jo, ach jo, vánoce fakt asi v pr....

Magdi, držte se, je mi to moc líto, bojim se bojim.Myslím na vás a babičku..

S.

Ahoj Magdi,připoměla jsi mi dobu,kdy má babička takhle ležela v nemocnici.Na LDN.Přesně tak,ke konci měla svůj svět,nepoznávala mě,nemluvila na nás a když ano,bylo to zmatené,jako např. řekla,aby jsme zatáhly záclonu,zalily tu kytku a šly do kravína pro mléko,ale jinou cestou,protože na té asfaltce jsou němci.Viděla věci,které my ne,žila jakoby úplně jinde,než v nemocnici.Mozek byl někde v čase minulém,ne v součastnosti.Po té již jen koukala nepřítomně a nereagovala na nás.Pospávala,a jedné noci usnula a již se nevzbudila.Bolelo to,ale všichni jsme cítili úlevu a bybička snad konečně taky.Ty návštěvy u ní v nemocnici byly hrozné,psychicky jsme byly všichni na dně.Myslím,že v tu dobu byla ona už někde jinde a v klidu,na půl už v jiném světě.Magdi,držte se a přejte ji ten tichý,klidný odchod.Vím,že tohle je to nejsmutnější období v každém životě,ale to k němu patří.Myslím na Vás a dusím v sobě strach,že tohle čeká za několik měsíců i nás.

Magdo Sisi Veroniko Martino je mi Vás moc lito vim co prožíváte a co citite. Osum měsícu jsem byla bez života jen trápeni stres a moc jsem se bála. Moje teta se moc trápila taky žila ve svém světě dostavala naplasti které ji nepomáhali tak nasadili morfium v injekcích. Z tety se stala hotová troska měnila se před očima a měla velké bolesti. Jsem ráda že to utrpení skončilo. Moje maminka od diagnozy zemřela do šesti neděl bylo to rychlí ani jsme to nečekali v ponděli jsme ji pohřbili. Četla jsem přispěvky a vždy pláču taky beru lexaurin nebo neurol nemužu spát a svírá mě na prsou.Vánoce na krku a já nemám naladu ani stavět stromek vím že to oplakám . Holky držte se přeji pevné nervi. Martino myslim na Vás každej den máte velké trápeni s tatinkem . Přeji všem hodně sil holky držte se

Tedy, holky, když čtu vaše příspěvky, je mi úplně stydno, ač je můj tatínek stejně nemocný, užíváme si všichni proti vám hotový luxus! Táta má "jenom" občasné boletivé záchvaty spojené s nechutenstvím, ztratí nabraná kila, pak je zase nabere (nyní 47 kg), maminka se o něj starostlivě stará, je sice z tátovy nemoci nešťastná a smutná, ale zvládá to celkem dobře. Já jen psychicky oba podporuju, sem tam něco zařídím, jinak se mám dobře, až hanba. Tenhle celkem poklidný stav (vzhledem k té strašné nemoci) zatím přetrvává a já se modlím, aby vydržel co nejdéle, jinak si nedovedu představit to, co ostatní popisují v předchozích příspěvcí, jak se to podobá, tuším, že nás to taky nemine... Z toho mám děs a hrůzu, bojím se o tátu strašně moc, i když vím, že 84 let (v lednu 2012 mu bude 85!) je věk, kdy je normální odejít, ba dle statistik již za hranicí.
Koncem roku to bude rok a půl, co se u táty prudce změnila váha, začal mít silné zažívací problémy a bolesti břicha. Diagnózu zjistili až po půl roce a potvrdili (biopsie) ji až letos v létě. Do té doby ho posílali od čerta k ďáblu a táta hubnul a hubnul (-20 kg), další příznaky byly zcela jasný, tak proč si toho doktoři nevšimli? U této nemoci je včasné odhalení tak důležité pro aspoň prodloužení života; táta naštěstí paradoxně přežívá díky svému vysokému věku, doktorka říkala, že se rakovina neprojevuje tak prudce jako u mladších, že nemá takovou sílu. Snad má pravdu, protože podle statistik jsou maximálně 2 roky od propuknutí nemoci, tak pořád počítám ty měsíce a dny, až z toho blbnu a doufám, že se všichni přepočítali, že táta tady bude další rok. Trne mi a mrazí, když táta mluví o příštím jaře a létě, že se rád zajede podívat na náši rozkvetlou zahrádku. Co dál říct (napsat), každá z nás máme své trápení, třebaže jiné, různých intenzit, ale to jedno máme společné - odchází nám milovaný člověk.
Holky, držme tady pohromadě, pišme sem a pomáhejme si aspoň tímto způsobem, dodávejme si sílu, i těm, co nás jen čtou!
LAURA

Tak já se na vánoce jen tiše těším, i babička říkala, ať to raději nevyslovuji nahlas, s touto nemocí nevíte dne ani hodiny co se stane a to je pravda. Už jsem s dcerkama pekla perníčky, dělám jim z toho adventní kalendář, tak se těší až zítra začnou a bude jim to ubývat, ještě jsou malé a na vánoce se hodně těší.

Mladší dcera chodí každý den k babi, bydlí u mých rodičů přes zahradu, tak jsme všichni pohromadě a můžeme se užívat co to dá, ale bohužel, jak člověk chodí do práce, tak není moc času, ale babičku hodně drží při životě ty děti, které jí fakt moc potřebují.

Tak se všechny a všichni držte.

S.

Tak po včerejším zavedení cévky děda dnes celý den spí, nejí a teď se mu udělalo zle. Sanitku a špitál odmítá. Kristepane co z toho bude! Jsem děsem bez sebe. Martina