Diskuse - rakovina slinivky břišní

Já si to vůbec nedokážu představit co jako bude. Babička vypadá nyní relativně dobře, jen je pohublá. Včera si rovnala vyprané věci do tašky, kdyby musela do nemocnice, bylo mi z toho divně. Všem hodně sil.

S.

Milá Lauro, držte se!!!
mně zůstal po smrti maminky taťka. Je v domku sám, sice jsme kousek od něj, ale mám 3 děti, nemám tolik času, co bych pro něj chtěla mít. Nikdo z nás se s maminky odchodem nevyrovnal, ale on je na tom také psychicky nejhůř.
Držím palce!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Je mi vas všech lito nechtějte aby jste viděli jak se vaši blýzci trápí jako to vidim ja.Je to hrozný utrpěni koukat se na to a nemužete pomoct. Teta nema na nikoho naladu kroutí se bolestí a nejhorší na tom je že už jí nemohou více pomoct má to nejsilnější morfium po čtyřech hodinach a stejně už ji to nepomáhá zvikla si na to a napomáha to už. Je mi hrozně na nic se nesoustředím v praci mi nic nejde jen myslim na to nejhorší a čekám na telefon moc se toho bojim. Často mi je na zvraceni a bojim se vstoupit do pokoje nevím co mě tam čeká ale ito a jdem vím že na nas čeká neopustim jí a mém srdíčku bude žít věčně . Přeji Všem koho toto neštěstí potkato budtě stateční pevné nervi a stéle zdraví . Držte se

Paní Galino, s tím málem slov, které jsem schopná dát dohromady, Vám moc přeji, abyste to ustála a teta přestala trpět. Chodím na tuto diskuzi pravidelně od doby, kdy umřel děda, psala jsem příspěvek, jak umřel..je mi hrozně a cítím vztek, že hodní lidé musí takhle trpět. Je to doživotní stigma, být přítomen tomu, jak milovaní příbuzní trpí. Se smrtí se vyrovnám, s tou bolestí před ní ne.

Petro,my máme s tatkou ted 14dní pauzu v chemo,příští pátek začínáme další 3dávky..s těma nohama jsme si užili,při další kontrole tatka na ně opět upozornil a se zlou se potázal..doktor mu razantně řekl,že je to z chemo,kdo mu co vypráví za pohádky a pokud má nějaký problém s otoky at se obrátí na svého obvodního lékaře!!!Prostě mazec..navíc si tatka musel sám říct o léky na odvodnění,ty mu teda lékař napsal,ale kde to jsme..pacient aby si sám zjištoval co mu muže pomoci a pak s tím chodil za lékařem?Ty otoky naštěstí trochu pominuly,nevím jestli je to těmi léky nebo,že je tatka ted bez chema..nevím jakou máte ted zkušenost s nemocnicí v ČB Petro,ale my co další kontrola to pokaždé jiné lékař,jiný názor,jiný přístup..vubec se mi to nelíbí,myslela jsem,že tatku bude léčit jeden lékař,který bude mít o něm přehled..nemluvě o tom,že když jde tatka na chemo,kde je řádně objednán,stráví v čekárně 2 až 3 hodiny než vubec přijde na řadu..vidím na něj,že ho to moc zlobí,a jen čekám,že jednou přijde s tím,že už tam čekat nebude!Navíc mu lékař sdělil,že boule v břiše,co má tatka už několik měsícu,je kýla..lékaři předtím nám říkali,že je to voda..jak říkám,pokaždé jiný lékař,každý říká něco jiného..nejsem s touto onkologií vubec spokojená,ale na výběr bohužel nemáme,další centra jsou moc daleko..Petro moc vám přeji,aby výsledky vašeho tatky byly pozitivní,dejte pak hned vědět,moc na vás myslím,držte se...

To je straštný Evíku chudák Váš tatinek :(( Je mi ztoho zle

To je straštný Evíku chudák Váš tatinek :(( Je mi ztoho zle

Nejhorší je ta bezmoc. Ať milovaný člověk umírá upoutaný na posteli nebo se potýká s některými bezcitnými doktory. A co teprve potom, když milovaný člověk odejde. Pořád slyším, že se s tím člověk musí vyrovnat, je to běh života, ano, snažím se chápat - mému tátovi je 84, ale co ti mladí, proč musí tak brzy odejít?

Evíku, moc mě to mrzí, jak se k Vašenu taťkovi chovají. Hlavně, aby se mu už ty otoky nevrátily, aby nemusel zase prosit o pomoc. Ten přístup, je tedy fakt hrozný, to čekání také. My jsme také objednáni třeba na 8 hod a na řadu přijdeme okolo 11 hod, pak ještě čekáme před stacionářem, než nám chemo namíchají a přivezou z lékárny, samotná aplikace je pak už jen 30 min. Beru si na taťku propustku z práce a je to tedy na 1/2 dne. Taťka je z toho čekání nervózní, tak si s ním hodně povídám a snažím se ho rozveselit. Někdy je to tedy dost těžké, a když už nevím kudy kam, tak mu prostě řeknu, že je lepší si nějakou dobu počkat, než se nechat zase hospitalizovat... My jsme zprvu, když taťku při chemo hospitalizovali také měli pokaždé jiného doktora. Teď máme Mudr. Šináklovou, to je moc hodná paní doktorka, vždy vše opatrně vysvětlí, za což jsem moc ráda. Akorát, když měla dovolenou nebo něco urgentního, tak měla zástup, jinak teď už chodíme jen k ní do ambulance 2. Já mám o taťku veliký strach, markery šly sice dolů, ale taťka začíná mít bolesti. Denně trpí , jak říká se "žaludkem", když se nají, tak má bolesti, které mu vystřelují do zad.V břiše se mu to po každém jídle kroutí, nemá na nic chuť a začal opět hunout... Neví, jak si sednout nebo lehnout, točí se jedna noha přes druhou, je vidět že neví jak si ulevit... Má také tmavou černou stolici... Mám strach, aby se mu to nedalo do střev. Četla jsem, že často dochází k vzájemnému prorůstání 2 tumorů ze slinivky a střev. Myslím, že i Reny tady něco podobného popisovala se svým tatínkem... Tento pátek jdeme s krevními výsledky na kontrolu, strašně se toho bojím, vůbec se mi tam nechce jít, jsem z toho vyřízená. Bojím se, co nám řeknou...Taťka už na žádnou operaci jít nechce, ten rozsudek v pátek bude zlomový. Myslím, že už to taťka dál nezvládne, ať už bude výsledek jakýkoliv, řekl že už si to takto dál nedokáže představit, že je to život na nic. Začíná to asi vzdávat, chce mít klid, nikam nechodit, nenechat do sebe řezat a píchat....Přijde mi, že přemýšlí nad sebevraždou. Začíná být uzavřený, nechce se o nemoci bavit. Mně ani mamce nic neřekne, ani když se ho zeptám a ménu muži, když si třeba odskočím na wc, pak řekne všechno. Asi nás s tím nechce trápit, nechce nám tím ubližovat..Čo nás ještě čeká? Mylsela jsem si, že takové věci budu řešit nejdříve za 20 let. Taťkovi je 55 let, je to na mě moc brzy, nedokážu se stím vyrovnat....Hodně sil všem, pa Petra

Ahoj všem dnes jsme se sestrou lenkou měli nejhorší navštěvu u naši tety. když jsme vstoupili do pokoje teta spola odkrytá a byla studena jako led. přistoupili jsme kní chtěla jsem jí přikrýt, teta se vzbudila začla křičet bolestí at ji vytáhnem to prkno co má pod zadama. Samozřejmně tam žádné neměla. Prosila nás at ji zvednem nebo otočíme na břicho že ji hrozně tlači záda. Nikdy naše teta nekřičela nikdy jsem ji neslyšela si stěžovat měla hrozné bolesti.S brekotem jsme utíkali pro ošetřovatele přiběhli tam a poslali nás ven koukali jsme mezi dveřma a plakali jsme. Teta má proleženiny na zádech a zadečku. Nikdy jsem to neviděla a nikomu to nepřeju aby to viděl. Ošetřili ji dali naplastě a otočili ji na bok hlavou k oknu. Mysleli jsme si že ji je už dobře ale kdepak začla vískat ještě víc. Pak přišla dlouholetá kamaradka tety se svoji dcerou a pomohla nam teta křičela že ji mame zabit vzýt kudlu a ukončit to že to trvá už dlouho nechce už vubec žit. Má moc oteklé ruce a nohy. Otočili jsme ji spátky podložili jsme ji žadeček který už skoro nemá a dali jsme ji napit pak vklidu usla. Stáli jsme tam u ni a hladili jsme ji byla spokojená aspon mi tak připadala. Je bílá jako stěna kolem rtu má jako by bílej pruh dokola je to hrozný na to koukat kdý to utrpení zkončí. Bojovala stouto nemocí devět měsícu chudinka už nemuže je vyčerpaná sesláblá neji trochu pije. nemá chut žít a nedivým se chápu jí než takové bolesti co prožívá musí to byt hrozný utrpení jak pro ni tak pro nás. Přeji všem aby toto utrpení nikdy nezažili. Hodně sil

Evi, je mi líto vašeho tatínka, jak musí vytrpět nepříjemné doktory, při takto vážné nemoci by se nemocnému měli přece chovat co nejlépe.Tatínek je i hodně mladý, je mi to moc líto.

Galino, je to hrůza co tady čtu, chudinka teta, nechápu proč jí to osud tak dlouho protahuje. Je to opravdu moc smutné :(.

Lauro, babička se ptala na to kontrolní CT, tak obvoďačka říkala, že toto CT se udělá, pouze pokud je operace či pokud to lékař z nějakého důvodu vyžaduje a to i pokud, když by si to babička sama zaplatila. Stejně si ale myslím, že raději ať ani neví, kde to všude má, neboť by na tom byla ještě hůř.

Všichni se držte.

Galino, často myslím na Vaši tetu i na Vás...co na to mohu říct, jak Vám pomoci? Snad jenom, že přeji hodně sil a pevné nervy...

Včera, po přečtení příspěvků Petry a Galiny jsem se už nemohla na nic soustředit, viděla jsem smutné obrazy nemocných a bylo mi příšerně. Holky, buďte statečné, hodně sil a pevných nervů! Myslím na vás a vaše nemocné.
Na chemo můj táta taky čeká přes 3 hodiny, sotva sedí, to čekání ho nesmírně vyčerpává, psychicky i fyzicky, maminku, která je s ním, taky. Doktorka je sice vstřícná, ale má toho hodně, stále jezdí na nějaká sympózia, tak má často záskok. Rodiče se moc neumí ptát, proto jsem se s doktorkou sešla. Pro další komunikaci mi navrhla, že se můžu na cokoli zeptat přes mail a funguje to, vždy mi odpoví. Aspoň tak!
Každý den ráno se vzbudím s nevolností, jak je tátovi. Zavolám a uleví se mi, když mi máma řekne, že celkem dobře (zatím), ale to napětí před telefonem je na zvracení. Až pak se můžu nasnídat. Mám tátu strašně moc ráda, byl mi mužským vzorem a vlastně stále ještě je. Psychicky je mladý, povídá se s ním moc pěkně, vyzná se v dnešní době. Chce toho ještě strašně moc udělat, je něco jako vědec, a to je možná ten motor, proč chce žít dál a pracovat, i když ví, že 84 let je dle statistik v ČR nad limitem. Prý se mu teprve teď v posledních letech výborně myslí a myšlenky tečou samy. Chtěl by je zúročovat, dal si plány a jede po nich. Proto si u doktorky nechal předepsat slabší léky proti bolesti, aby měl jasnou mysl. Zatím to jde, bolesti nejsou moc velké. Nechce ležet, chce pracovat. Je to strašně moc dobře, že má silný motiv žít a pomáhá mu to. Nejhorší představa pro něj je, že ho nemoc uvězní v posteli. Věří chemoterapii, že mu pomůže pokračovat v práci.
Sabino, nedovedu si představit, co prožíváte, jen posílám hodně sil a snad brzy bude konec, smrt je v případě tetičky milosrdná. To se mi to píše, kdybych byla já na vašem místě, nevím, jestli bych přála tetičce rychlý odchod, nedovedu to posoudit, opravdu nevím.
Sisi, pokusím se konkrétně zjistit, jak je to s tím CT.
Všichni se držme!

Oprava: Ne Sabino, ale Galino

Pomáháte mi straštně moc už jen to že se tady mužu vypsat ze své bolesti a taky že mám oporu ve Vas moc Vám všem děkuji vím mate také ty samé starosti jako ja a to utrpení mě asi zničí