Diskuse - rakovina slinivky břišní

Zdenko, přeji Vám úpřimnou soustrast. Někdy mám pocit, že nejlepší a nejmilejší lidi mají v životě hodně trápení, a vždy nás při odchodu přesvědčí o tom, jak jsou silní a stateční, osobnosti, které musíme obdivovat.

Zdeni, upřímnou soustrast, je mi to moc líto, držte se.

Naše babička se snad už dostává ze zánětu, včera vypadala moc dobře, měla už i chutě, chtěla kyselou rybu :), tak nás to rozesmálo.Uvidíme co s ní budou dělat dál. Je hodně žlutá, říkala to i pí. doktorka, nyní vypadá, že by ani nebyla tak vážně nemocná. Zdá se mi, že to není pravda, bohužel to ale pravda je.

k tomu jídlu - je pravda, že když jsem ji viděla min. týden, jak do sebe tu kaši nemůže dostat, tak jsem jí řekla, ať to raději nejí, jinak by stejně zvracela, chápu, že když jsou takto nemocní a nemůžou, tak je člověk nemůže nutit.

S.

Upřímnou soustrast. Paní Zdeno, jak sama píšete, moc to bolí, to je jasné. prý se to nemá pozůstalým říkat, že čas všechno zhojí. Prošla jsem si tím a i když jsem tomu nevěřila, je to tak. Stýskat se Vám bude pořád, ale časem to bude stesk s milými vzpomínkami.

Všem moc děkuji,prosím bud te statečný,všichni co jsou nemocný potřebujou cítit svojí rodinu co nejvíc u sebe.Paní Sisi maminka v sobotu byla taky úžasná jedla smála se,že nás slyšela až sestřička ven.Tak bych Vám přála aby ten elán babičce vydržel.Jituš já taky v to doufala,že si vemu maminku ještě domů a pojedeme na nějakej muzikál a výlet,nám to bohužel nevyšlo,přeju Vám aby jste si to z maminkou užívala co nejdýl.Všem ještě jednou moc děkuji a budu myslet na Vás a držet palečky ať vaši nejbližší nad tou zrádnou nemocí vyhrajou a vy se snima můžete radovat.

Petro,jak se daří tatínkovi,jak zvládáte chemo?Muj tatka v uterý nastoupil na chemo,vše zvládl naprosto skvěle,uvidíme jak to bude probíhat dál..cítí se dobře,chutná mu jíst,nutridrinky pije denně,bere i ten ovosan a začal přibírat na váze..do práce šel hned druhý den po chemo,dělá veškerou práci kolem baráčku,,až mě to zaráží,jak se cítí skvěle a co vše zvládá..jen si přeji aby tento stav co nejdéle vydržel..když pak čtu tyto stránky,moc dobře vím,že zvrat muže přijít ze dne na den..chemo je pouze paliativní a jelikož jsem laik,stále se zabývám otázkou,jak dlouho muže nemocný tuto léčbu snášet,je to otázka měsícu,roku...?Moc se o tatku bojím,má takové plány do budoucnosti..všem přeji moc sil..

Evíku,
jsem ráda, že Váš taťka snáší léčbu tak dobře. Je také moc dobře, že má plány do budoucna, to znamená že nic nevzdává a hodlá s touto zákeřnou nemocí bojovat! Měl by se ale šetřit, nic nepřehánět. Je dobře, že se snaží pracovat, jistě mu to pomáhá i duševně, že něco dělá a nesedí jen se založenýma rukama. Odpočívat by ale měl, aby mělo tělo sílu na boj s nemocí a i s vedlejšími účinky chemoterapie... Můj taťka v pátek ukončil 5. sérii chemo, teď čekáme na CT, které bude za 3 týdny, pak se uvidí dál, co bude. Jestli další chemo, operace a nebo také možná už nic...
Hodně sil a pevných nervů všem!!!
pa Petra

Tak naše babička dostala stent napořád :(, měli problém ho tam dát, neboť nádor se prorostlý.Oprace s nej pravděpodobností nebude, to se dnes babi dozvěděla a byla z toho prý moc špatná. Mamka říkala, že snad i brečela, protože jí došlo, že to bude konec. Pan doktor říkal, že je dobré, že nemá žádné bolesti, ale to může být otázka času. Dnes jí dávají novou krev, je hodně oslabená a asi dostane zase antb. Prý máme očekávat tyto záněty, asi až bude doma. Co se ještě děje s takto nemocnými lidmi? Vím, hodně jsem toho tady četla, ale chci být připravená na to, co nás čeká. Babička se taky zeptá na chemo, ale jak to tady čtu, tak to nijak zvlášt nepomáhá.

Držte se všichni.

Naše babička měla zavedený plastový stent v dubnu s tím, že výměnu bude nutné provést po 3 měsících za metalický. Na druhou výměnu jsme ji už nedostali, a její praktický doktor říkal, že už by to bylo pro ni zbytečné trápení.A lékaři jí o nemoci v nemocnici raději ani neřekli, že má rakovinu, protože měli obavy, že by to psychicky nezvládla. Rakovinu slinivky ji objevili v dubnu a dávají ji tak půl roku, s tím, že teď už mívá 40 horečky a obyčejným paralenem nejdou srazit, tak ji v nemocnici napsali Novalgin. K horečkám se jí přidávají bolesti břicha a třes. Nemá chuť k jídlu a ubývá nám pořád na váze. Pořád si říkáme, kdoví jaký konec to vezme a aby hlavně moc netrpěla bolestí.

Dobrý den Magdo, kdy se vaše babička dověděla, resp. vy kdy jste se dověděli, že má rakovinu? Já si jen tak říkám kolik máme ještě času si ji užít :(.

Máte babičku doma?

Dobrý den paní Sisi, u nás to bylo tak, že koncem ledna t.r. začala mít maminka horečky, příznaky jako u chřipky, tak ji praktická lékařka léčila na chřipku. Začátkem února se ji ucpaly žlučovody, nádor měl 8mm. Dávali nám 3-4 měsíce. Svědila ji kůže, nic nemohla jíst jenom nutridrinky (pak už nic jenom kapačky), začala mít čím dál větší bolesti. Po měsíci a půl byla unavenější, nízký tlak na omdlení, krvácení do střev, transfuze. Asi 1-2 týdny před smrtí začala zvracet sraženou krev, také měla krev místo stolice. Ochrnula ji pusa (nevím proč, možná něco se štítnou žlázou) a postupně celé tělo, které ji dva dny před smrtí nateklo hrozným způsobem. Předpověď lékařů se vyplnila, maminka zemřela v polovině června. Avšak dnes, zpětně, si uvědomuji, že maminka poslední dva roky byla čím dál "štíhlejší", ještě jsem si říkala, že je to asi věkem a že ji to i sluší. Až posledního půl roku se mi nějak nelíbila, vánoce už bylo nemoc na ni znát a nesnědla ani vánoční večeři. Když jsem se ji ptala, jestli se cítí dobře, říkala, že ji hrozně bolí záda. Ale měla osteoporózu a skoliózu, tak ji léčili na záda. Ani ve snu by mě nenapadlo, že ji zbývá tak málo času. Varováním mělo být to nechutenství.

Dobrý den Flavio, děkuji moc info. To měla maminka při zjištění "malý nádor".Babičce, když to zjistili na zač. července napsali do zprávy, že je 3 cm velký.Jak píšete o té bolesti zda, uvědomuji si, že babička si už delší dobu stěžovala, že ji hrozně bolí páteř, ale nikdy nic doktoři nezjistli - z rentgenů.Nyní nemá zatím bolesti žádné.Ona ani dříve před zežloutnutím nehubla, to až poté co se jí ucpaly ty žluč. cesty.

Babičku to vše potkalo letos na konci února, to znamená, že už to bude 7 měsíců, to je hrozný, vůbec si nedovedu představit co bude.

Všem hodně sil.

Paní Sisi, bohužel, nádor 3 cm, to je už hodně špatný. Mrzí mně, to to musím napsat. Když jsem se ptala doktora, kolik mamince zbývá s nádorem 4 cm, řekl mi: 4 cm nádor od zjištění diagnózy = 4 měsíce. Bylo to nejhorší období mého života, na maminku myslím každý den stokrát, za týden by měla narozeniny. Čeká to i Vás, budete si muset tím projít, musíte být silná. Kéž by se babička moc netrápila. Přeji vám všem hodně sil, lásky a porozumnění.

Paní Flavio jen pište! Já na to chci být připravená. Moje maminka je zase opak, kdyych jí kolikrát neřekla, ať se doktora zeptá, tak ani nevíme, jak se věci mají. Není to tím, že by neměla zájem,ale o svoji maminku se tak bojí, že to ani nechce vědět.

Tak to vypadá na velmi krátný čas pro nás. :(

Ještě mě trošku zaráží, proč jí dávali šanci na operaci, než se jí objevil ten zánět. Měly jsme s mami za to, že když to je 3cm velké, tak je to vlastně malé a prostě to odoperují a bude a ono už v této fázi je to velké.

S.

Těch bolestí se bojím nejvíce, aby to neměla moc špatný.

Paní Sisi, jsou dva druhy operace:
1. když je šance vybrat nádor, je naděje na delší přežití. Život se prodlouží (někdy pouze o 1-2 měsíce, někdy o půl roku...aspoň tak mi to bylo vysvětleno).
2. operace, která má pouze usnadnit zbývající čas, jedná se o "paliativní zákrok", tzn. že se např. udělá nějaký vývod aby se pacientovi trochu ulevilo a mohl přijímat aspoň tekuté jídlo atd.
Mamince dělali pár dnů před smrtí "paliativní zákrok", nikdy jsme to neměli připustit, protože to ji jenom otevřeli a zavřeli, a hrozně ji to pak přidalo na utrpení. Když se totiž tělo otevře, nádor dostane vzduch, a to ho podpoří. To, co zbylo z maminky po tomto zákroku, nemohu ani popsat. Když jsem vešla do pokoje a uviděla ji, podlomila se mi kolena a málem jsem omdlela. Byla při vědomí a normálně komunikovala, morfium až tak moc neúčinkovalo. Jestli můžu poradit, snažte se, ať ji už ničím zbytečně netrápí. Každý nemocný touto nemocí, ačkoliv příznaky jsou více méně stejné, nemusí umírat tak jako moje maminka. Někdo odchází v pokoji a s menšími bolestmi, je to individuální. Vy musíte věřit, že i Vaše babičce bude dopřán důstojný odchod, opravdu to nemusí být tak jako u mé maminky. Je pravda, že jsem si myslela, že jsem "připravena na všechno, smířená s osudem", tuto nemoc, její průběh a všechno kolem toho jsem studovala půl roku, sbírala informace...ale stejně mě to nakonec strašně vzalo, na to se opravdu nedá připravit. Možná je to i o tom, v jakém vztahu je kdo s nemocným, každý to prožívá jinak. Nejvíc mě ranily rady známých, abych "to brala sportovně". Na to není co říct...

O tom vývodu jsme věděli, teď po odeznění zánětu říkali, že musí vyměnit stent a pokud to nepůjde, tak udělají vývod, snad naštěstí se povedl stent, ale natrvalo, už né vyměňovací.

O té opraci jsem vůbec netušila, že je pouze jen takto krátké prodloužení života.myslela jsem si, že prostě odstraní nádor a bude.Věděla jsem, že to není stejná operace jako u střev, kde odříznou střevo a bude, že je to náročnější, ale prostě jsem si myslela, že by ta opera mohla pomoci třeba k dalším 5ti letům klidného žití. Vůbec nemůžu pochopit, když se ten nádor podaří odstranit, tak že to stejně nijak moc nepomůže.Chápu, že ale každý člověk to může mít jiné.

Děkuji za ochotu se mnou o tom diskutovat, když je to pro vás ještě čerstvé.Moc mi to pomáhá, ale stejně tomu nemůžu uvěřit, že by mohl být konec.Mladší dcera se na babičku moc těší až se vrátí z nemocnice, vůbec nevím, jak jí to jednou řekneme...Já se o tom s nikým moc nebavím, protože kdo tímto neprojde, tak si to vůbec nedovede představit.