Diskuse - rakovina slinivky břišní

Vážená paní,
když jsem četl vaše příspěvky, o tom co prožíváte s tetou, ač chlap 59 let tak mě to dost vzalo. Jsem ve velice podobné situaci jako vy, tím kdo byl nesparavedlivě osudem vybrán je člověk nejbližší -moje žena 53 let. Jsme spolu 6 let a moc jsme toho nestihli. Fatální rozsudek znám čtvrtý měsíc a od té doby jsem svědkem toho jak to moji milovanou ženu po kouskách požírá a hlavně své vlastní bezmoci, komlikované psychickým vyšerpáním. Děti splečné nemáme žijeme sami, žena je doma a zatím se byla schopna o sebe hodně postarat a moje chlapská nešikovnost a zmatenost bývá často i zdojem nedorozumění. Žena je zdravotník a vše jí je známo, normálně byla psychicky spíš labilnější a nyní , není se co divit i přes prášky, pohybuje na hranici zhroucení stále.
Věřili jsme alespoň v jakoustakous kvalitu života na omezený čas, ale po druhé sérii Gemzaru je zcela vyřízená a celý den leží a je jí zle a nejí ani to co dříve, tak nevím, kde je ta slibovaná kvalita života na dožití???. A to je idůvod proč jsem zabrousil na tyto stránky ve snaze cokoliv chtít zjistit na její úlevu. Ale k věci - není možné aby teta plakala fyzickou bolestí... nepřipusťe to! vím jak vám je a co máte jako žena sil , pokuste se o to... my chodíme do Motola, nevím kde jste narazila na tu nemožnou lékařku, ale tam se zatím chovali slušně, i když o kvalitě personálu a zmatcích v obří instituci a zdravotnictví bychom si mohli povídat ( bratr a mnoho příbuzných jsou lékaři). Stěžujte si u primáře nebo pak u vedení nemocnice a to i písemně ( napište kdy kde v kolik hodin ,kdo,a co, to je důležité). Nebude to mít velký efekt , ale i ten malý, že budou o vás a tetě vědět a všimnou si a dají si i tu trošku pozor, jí může přinést větší porornost a péči v posledních stádiích přidání morfia a pod. Chápe člověk má strach že se třeba budou naopak chovat za trest ještě přezíravěji , ale není to tak většinou teda.V Motole je centrum bolesti tam běžte a poraďte se tam jsou vstřícní a spolupracují s ostatními odděleními. Nepřipusťte bolest ,nenechte se ulkecat, že to stačí bude dobré, že pan primář povídal a pod.neodejděte dokud vám nevhoví i hysterická scéna je lepší než se nechat uchlácholit...kontrolovat... teta sama nejlépe ví zda to bolí nebo ne... a když to nejde zavede se kanyla do těla a lepší je i umělý spánek...
..Moje žena se dozvěděla od své sestry která je profesinální pečovatelka o možnostech hospicové péče ..... prý tam je to lepší než v nemocnicích... zatím zjišťuji . Rozumím Vám a cítím to samé co vy ....

Za nehorší s čím jsme se setkali byli hynenitické aktivity stále přibývajícho davu obskurních léčitelů. Je to to první - strašná doba- co Vám přátelé a známí začnou doporučovat. Hyenku poznáte snadno, po sdělení diagnózy ( CT, MR sono apod.) vše přejde, popře a zpochybní , nebojte vše zvádneme. A začne vám cpát čajíčky kapičky, přístroje a popírá nález, že prý paraziti a pod. To pozná pomocí virgulí dokonce i mají počítačové programy a zkasíruje Vás... někdy i mastně... vy odcházíte z vily jako opařený, kolem jeho bazénů a kurtů a máte pocit že s váma ...vy...
Dopručuji test: Zeptal jsem se koho konkrétně a kdy s touto diagnózou vyléčil a má-li na něj spojení ... normální reference .... uvidíte čeho se dočkáte...
Chápu sám nejlépe co je naděje, ale zklamání které v takovém případě následuje je mnohem horší... ¨¨

Já citím s Vámi pane Jane je mi to lito že tak mladá žena odcházý moc Vám děkuji za Váš příspěvek moc mi to tady pomáhá se vypsat ze své bolesti dnes jsem byla za tetou se svoji sestrou lenkou teta byla spokojena nic ji nebolelo měla naplast s morfinem obličej měla nažloutlý. Už nechodi musime s vozýčkem je tak hubena i navštěva ji vyčerpáva davala jsem ji na postel citila jsem ji jen kosti bojim se na ni šahnout abych ji neubližila je tak slabá řika že ji ale nevěřim tomu Lenka se ji zeptala jestli cití vubec hlad odpověd byla necitim nemam hlad ale jim měla v ruce ruženech a řikala jestli si to buch přeje tak si mě vezme když to bude chtit co se ma stat se stane řikala že se se smrtí už smířila je to hnusny pomyšleni že nam odejde aspon že nema bolesti jako měla ve čtvrtek vždy když jdu do nemocnice chce se mi zvracet a bojim se vstoupit do pokoje ale nevzdam to a budu u ni až dokonce vím že nas očekava přeji Vám hodně sil a sobě taky

Pane Jane,14.5. mi zemřel přítel na tuto strašnou nemoc.Měli jsme ho doma a máte pravdu v tom,že lidé nemusí trpět bolestí.Měli jsme domácí hospicovou péči a díky tomu jsme to zvládli.Od vyřčení diagnózy jsme měli jen tři měsíce času,s nemocí bojovat.Cítím s vámi.Je to vše moc živé ale ráda poradím a předám své zkušenosti.Přeji hodně síly,budete ji potřebovat.

...myslím na vás všechny, kteří si tím, čím jsem prošla já od ledna - prochází. Na jedné straně jsem ráda, že maminka už netrpí, na druhé straně nešťastná, že tolik trpěla. Člověk tak nějak přemýšlí, o čem život vlastně je. Máme pocit, že naše neštěstí je jediné, a o tom jsou tyto stránky - vidíme, že v neštěstí jsme si všichni blízcí, že každý z nás nese nějaký ten baťoh trápení. Nebýt sám, o tom to je. Věnujte svým blízcím co nejvíce času, milé slovo, lásku, nic víc už ani nechtějí...

Dobrý den,měla jsem nádor na slinivce,rakovinu.
Operaci mi dělali 31.05.2011 a do 6 týdnů jsem měla podstoupit chemoterapii. Ale teď mi onkolog sdělil, že chemoterapii mi dělat ne budou ale ozařovaní a jsem objednaná až na 10.08.2011. Bude to vlastně 11 týdnu od operace,že nemají volný termín na červenec.Obavám se, že to bude pozdě a ozařovaní nezabere. Je mi 40 let, mam 2 děti a chci ještě žít. Děkují Vám za odpověď.

Paní Alo mocinky Vám držim palce citim s Vámi ale věřim že máte velkou naději na uzdravení

Dobrý den. Alo,určitě je důležité,že vás operovali. Kdyby nebyla velká šance na uzdraveni,tak se do toho nebudou pouštět. A jestli usoudili,že vám stačí ozařování,je to,myslím,taky relativně dobrá zpráva. Jestli se podařilo vyndat celý nádor jste jistě na nejlepší cestě k uzdravení. Přeju hodně štěstí a sil k dalšímu boji.

Paní Alo, také si myslím, že je to hlavní, že Vám nádor šel odoperovat. Rozumím, jak se strašně musíte bát, když čtete takové článečky, kdy nám umírají naši blízcí. Ale jsou tady i tací, kteří boj vyhráli. Právě v tom případě, kdy byl nádor operabilní. Zkuste opravdu Masarykův ústav. Třeba přidají i tu chemoterapii. Myslím, že je lepší, když to posoudí více lékařských kapacit. Přeji Vám se dostanete do dobrých lékařských rukou.

Alo,je moc dobře, že vás operovali.Jedině tak je velká naděje.U většiny našich blízkých k operaci nedošlo.Máte velkou šanci si své děti ještě dlouho užít.Udělala bych ale vše pro to,aby ozařování začlo co nejdříve.Myslím na vás a přeji vše nejlepší.

Dobrý den Alo, je to opravdu pozdě. Mé mamince diagnostikovali nádor na sono v únoru (+pozitivní markry) a až 16.července ji dali termín na magnetickou rezonanci (což už byla po smrti). Pak jsme sháněli po protekci vyšetření dříve, což se nám podařilo až v dubnu. Pak se čekalo na biopsii, kterou ji dělali až začátkem června....10 dnů před smrtí. Ta biopsie byla zbytečná, velmi ji ublížila, od té doby nemohla mluvit, měla horečky a ochrnula. Jenom chci tím vším říct, na nic nečekejte, jednajte. Držím palečky, ať vše dobře dopadne.

jak se k tomu vyjádřit, jenom tak, že maminka je prostě ženská, jak má být. Maminka na svém místě. Slovo hrdina se na ní hoodí více, než na kohokoli jiného.Jak to popisujete, jak se chová je neuvěřitelné. Prosme něco, co není, nebo je , já nevím, prosme to něco, ať jí dovede do světla, protožže si to zaslouží. Za svůj život, a za to, jak Vás chce ušetřit toho trápení. Nic jiného nepotřebuje, nežli lásku Vás, kteří jste jí nejbližší. Dávejte jí, jak jen to jde. Bude umírat s láskou, kterou dala a teď se jí vrací vícenásobně od vás všech.
Přeji vám klid a mamince pociťovat při odchodu jenom lásku a naději

Jirko,maminka je úžasná. Silná,statečná a laskavá,snažící se své blízké chránit před bolestí do svého posledního vydechnutí. Klobouk dolů před tímto ČLOVĚKEM.

Přesně tak přidávám se k paní Dana Marie přeji Vám pane Jirko hodně sil. Je to moc smutný citim s Vámi mě umírá teta pomalu a jistě v nemocnici

Všechny Vás zdravím,
mezi řádky jsem si přečetla Vaše příběhy,moc mě to zasáhlo. Tlačím tady slzu. je mi líto, že i já jsem se dostala na tyto řádky.Před 4-týdny byla moji mamince dg.rakovina slinivky,bohužel v pokročilém stádiu a metastázou-zami jater.Hledáme,věříme a doufáme a přesto v hluboko v duši předpokládáme a tušíme jakou má maminka šanci. Zítra oslaví 62.narozeniny a zároveň má vstupní pohovor na onkologii...3 dny se potýká s horečkou a zimnicí. Bojím se,že je to další příznak této nemoci.Do doby dg.byla zdravá,"jen" nám zežloutla,lékaři zavedli stent,pak jsme maminku nehcali převézt do FN Olomouc, kde byla dovyšetřena,stále to vypadalo na OP a včasný příchod,ale po PET CT se dg.dostala do posledního stadia. Hledám na netu a jsem vděčná za jakooukoliv radu. Děkuji Daniela