Diskuse - rakovina slinivky břišní

Upřímnou soustrast. Milá Flavio, mamince je už teď dobře. Vy pociťujete neskonalý smutek, to je normální ale přežívat v tom je těžké. Ztratit toho nejbližšího člověka je hrozné a strašně to bolí. Jí se od Vás neodcházelo lehce, protože Vás měla ráda. Když si vzpomenu na ty oči svého milovaného muže plné utrpení a smutku z toho, že nás musí opustit, derou se mi slzy do očí. Kdo si musí projít tímto peklem, my i Ti drazí umírající ztrácí na chvíli víru v nějakou boží spravedlnost. Jaká je to spravedlnost, když nevinný laskavý člověk má slyšet tuto diagnózu, je to rozsudek smrti a za co. Nevíme,proč jsou cesty osudu takové. Každý nějaký máme. Vy půjdete ve stopách svojí maminky, protože jste její dcera. Spoustu toho přenesla ze sebe na Vás. Když Vám bude nejhůř, říkejte si, jak ráda Vás viděla šťastné a smějící se. Věřím tomu, že se na Vás odněkud dívá a bolest pofouká.

Paní Kristýno, co jsem o tom četla, když byl nemocný milovaný manžel, pokud je nádor v ocase slinivky, je nejjednodužší ho odoperovat. Operovat se může do 2,5 cm, nebo tak nějak. Záleží spíše na tom, jestli se ještě nevytvořily metastázy v jiných orgánech. Vojenská nemocnice je špičkové pracoviště. Není tam sice onkologie lůžková, ale tady jde pravděpodobně o to, jestli ho tam odoperují. To uvidíte. Každopádně chápu, že se bojíte. Hlavu vzhůru, pokud přistoupí k operaci, je naděje velká.

Děkuji za milá slova, tatínek byl celý život zdravý, přišlo to jak rána z nebe :( mně je 22 let a neumím si to bez něj představit, nejhorší je, že si nedává téměř žádné naděje...nevíme jestli má metastázy, ale ani na sonu ani na CT nic neviděli, tak musíme doufat.

Simono, to bohužel netuším. Na MOÚ jsem byla jen jednou na prevenci (mají tam programy pro samoplátce) a vím, že jsou milí a vstřícní. A taky sleduji onkologickou poradnu na iDnes. Snad Vám tam nějak poradí. Držím palce. Existují i soukromé sanitky, ale přece jen je to dost daleko a asi to nebude ani levné.

Ahoj Jano, mluvila jsem o tom s maminkou, ale není schopná převozu. Nevydrží dlouhodobě v jedné poloze a ještě k tomu v sedě. Pořád říká, že bolesti nemá, ale podle toho jak sedává, v mírném předklonu s rukama zalomenýma před sebou, myslíme si, že nám to jen nechce říci. Jak tak pozoruji lahvičku s algifenovýmy kapky, tak jí stačí tak na 14 dní. Asi jí to zatím zabírá, protože mám úplnou hrůzu, když čtu příběhy lidí a skoro všichni se zmiňují o hrozných a nesnesitelných bolestech. Hrozná představa...

Tak taťka přijel od pana prof. Rysky, prý je velmi příjemný, ale nic mu neřekli....prý mu budou dělat znova ERCP a vezmou mu vzorek tý tkáně a pak se uvidí, obejdnali nás za tejden, mně to přijde jako nekonečně dlouhá doba. Držím všem palce, ale s touhle zákeřnou nemocí zatočili.

Škoda. Ale každopádně zavolejte, třeba Vám poradí nějakého dobrého doktora u Vás nebo se vyjádří k vhodnosti dosavadní léčby. Přeji Vám i mamince hodně síly.

Přeju upřímnou soustrast čeká nás to samé s tetou boli to život jde dál je zase v nemocnici po 17 dnech přijde mi trochu žlutá ale zatím se drží kéž by byl lék na rakovinu a hlavně na tu bolest přeju hodně sil citim s Vámi

Dobrý den. Nedá mi vám nenapsat a nepoděkovat. Poslední měsíce jsem chodila na tyto stránky a četla vaše příběhy. Můj tchán bojoval s touto nemocí rok a půl Bohužel v pondělí zemřel. Bylo mu 80let Byl to fain chlap.Vaše stránky mi připravily na to,co nás čeká. My jsme celou tu dobu dědovi lhali. Netušil, jak je na tom zle. Neměl bolesti a odešel relativně v klidu. Ještě v nedeli vtipkoval s mýma dcerama a v pondělí zvracel krev. Babička,která také nevěděla,že je to tak zlé,zavolala pohotovost. Odvezli ho a volali,že zemřel 3 minuty po tom,co ho přivezli. Nezemřel teda doma,ale ani v beznaději,že ho doktoři odmítají léčit.Vím,že dneska je trend říkat pacientům pravdu,ale můj názor je,že milosrdná lež není vlastně lež. Kdyby děda svou diagnozu znal,nebyl by tu určitě tak dlouho. Moc vám všem držím palce a ještě jednou děkuju.

Dobrý den, je šílený, jak dokáže tahle nemoc přijít ze dne na den a obrátit člověku život naruby. Dnes jsem se dozvěděla, že má tatínek metastázy v játrech a mízních uzlinách a zhoubný nádor na slinivce. Je mi hrozně zle, doteď byl zdravý, nevíme kolik mu zbývá a nechce se mi na to ani myslet. Ani ho nic nebolí, jídlo mu chutná, kromě toho, že zežloutl, tak nemá žádné příznaky. Teď když si to čtu mi přijde, jak když to píše někdo jiný, nějaká třetí osoba.......přijde mi, jak když se mě to nemůže týkat. :(

29.5. 2011 jsme jeli s babičkou k doktorovi.Byla unavená a nebylo jí dobře od žaludku. Včera zemřela. Náš boj s touto nemocí netrval ani měsíc, byly to přesně tři týdny ode dne, kdy jí oznámili diagnózu. Chemoterapie se nedožila. Je to neuvěřitelné, jak je tahle nemoc zákeřná.

Pro paní Jarku, ale samozřejmě i pro všechny,kdo chtějí odpovědět. MOjí tchýni v pondělí operovali a dnes je čtvrtek a ještě je pořád napojena na hadičky. Zjistili ji rakovinu slinivky,bohužel neoperovatelnou,jelikož nádor je na aortě a dvanácterníku. Má sondu v žaludku a čekáme,kdy se vzbudí. Dostáva velmi silný léky a já nevím co ještě. Doktorka říkala,že ztratila hodně svalové hmoty a krev taky nevypadá moc dobře. Prosím, napište.

Nejdřív totiž začala zvracet, to jsme jeli k dr, poslalnás na sondu do žaludku, bohužel neprošla celá,že se přes dvanácterník nemůžou dostat. Poslali ji znova-dohromady třix, pomalu měsíc nejedla a docházela na kapačky,až po tom měsíci si ji tam nechali. Myslím,že to byl čtvrtek. Až do neděle dostávala kapačky s umělou výživou a v sobotu ji operovali. Co ji doktor otevřel,tak ji udělal spojku z jícnu do střeva. Nádor v ní zůstal. To bylo v pondělí. Třetí den po operaci jsem za ní byla a byla pod lékama,takže vůbec nevnímala a skoro nekomunikovala. Když jsem jí viděla, bylo mi příšerně do breku. No a dnes jsem za ni byla zase a dr říkala že spí od rána a já tam byla tak je 14:30 a pořád spala. Nevim co dál, ztratila hodně svalový hmoty a je strašně vyčerpaná. Přijde mi to neuvěřitelný,jak se Vám změní život během jednoho dne!!! jsem už zoufalec z toho

chtěla bych tu také napsat něco o tom jak je bolestné sledovat když nejmilejší člověk pomalu odchází před očima.Měli jsme takto maminku která žila po zjištění této nemoci tři měsíce.Nevěděla co jí je nesměli jsme ji to říci i když mě to velice trápilo, dělat před ní že nic nevím.Tuto nemoc myslím nejde vyléčit jako jedna z možných vždy to nemocný prohraje.Je to smutné už 10 let je tomu a stále mi to příjde jako zlý sen nemohu uvěřit maminka pořád chybí a bude chybět .

Milá Kristýno,
dovedeme si všichni Tady, co tu píšeme, představit jak Vám teď je. Většina to měla z plného zdraví a byl to neočekávaný šokující zvrat v životě. Buďme si upřímní. Vždycky si v sobě jako v nějaké sebeobraně říkáme, když se to stane někomu známému, nebo sousedovi, že nám se to nemůže přece stát, to není možné. Nejsme na to připravení, ale i kdybychom byli, je to šok vždycky. Potom si přejeme, ať to je třeba rakovina, ale jiná, ta lepší, ta vyléčitelná, potom doufáme, i když je to tahle hnusná, třeba zrovna my budeme Ti vyvolení, co to zvládnou. Doufáme do poslední chvíle. Potom doufáme, že to hrozné přijde za dlouho a když ani tohle se nám nesplní, přejeme si, ať je to s co nejmenšími bolestmi a když jsou přeze všechno ty bolesti, přejeme si, ať je už konec. Tak to je, musíte to zvládnout. Je to hrozné, ale přesto neztrácejte naději, na to pomyšlení si zvyknete, i když se Vám bude zdát, jako byste byla za nějakým zrcadlem, nebo se dívala na film, že to není možné, že se to děje Vám. Přesně jste to vystihla. Tak jsme se nejspíše cítili všichni. Já jsem si tady četla příspěvky, když jsem měla nemocného manžela, ale neměla jsem sílu a odvahu sem napsat, na něco se zeptat. jenom jsem to četla s hrůzou i nadějí. Psát jsem začala až po tom všem. Jako bych tím chtěla udržet jeho památku a v jeho jménu tady lidem dodávat trochu odvahy. Já vím, že to není moc platné. Jsme však na stejné lodi a je to dobré vědět, že někdo chápe, o čem se tady píše.