Diskuse - rakovina slinivky břišní

Děkuji vám děvčata, že tady píšete. Poslední dobou chodím na tyto stránky čím dál častěji. Ten pocit, že nejsem sama, pomáhá překonat těžké chvíle. Stále si vybavuji maminku, jak stojí u okna když odcházím a dlouze se po mě dívá...co asi prožívá, o čem přemýšlí...to mě hrozně trápí. Šla si k lékařce pro výsledky (předoperační vyšetření) a okamžitě ji poslala do nemocnice, neměla s sebou ani věci. A když jsem pak přišla domů, videla jsem, že to poslední co dělala-prohlížela si moje fotky. Určitě u toho plakala. Příští týden mám dovolenou a i když jsou v nemocnici návštěvní hodiny pouze od 15-17h., budu za ní jezdit každý den. Bolí mě, že ji nemůžu vzít pořádně do náruče jako doma, obejmout, pohladit. Je tak pohublá, droboučká...Telefonuji ji každý den i 3x, ale poslední dny je už hodně unavená a nechce se jí moc mluvit. V práci si zařizuji neplacené volno (čekám na schválení) a už se nemůžu toho dočkat až se za ní rozjedu a vezmu si ji domů....

Milá Galino, já nevím, jak poradit. Možná by bylo dobré se opravdu poradit s onkology. Podle mě to je jenom prodloužení toho bolestného života, hodně záleží na tom, jak to bude snášet. V hodně případech chemoterapie na nádor slinivky nezabírá vůbec, ale prý ho může zmenšit a na nějaký čas udržet. Všechno je to dost individuální. Možná, pokud jí to nabídnou bych to zkusila, pokud by jí bylo po tom hodně zle, tak to můžete odmítnout v průběhu léčby. Jinak u starších lidí je prý průběh nemoci pomalejší. U mladších rychleji dochází k metastázám i bujení a tím i ke konci. Nemůžu nikomu z Vás pomoci, je mi to líto, ale i to sdílení je důležité. Vy pomáháte děvčata mě..

Milá Flavio, je dobře, že jste se rozhodla vzít si dovolenou a být s ní. Bude to pro Vás těžké ji vidět takhle, ale i dobré, že můžete být s ní. Uvidíte, že i v té nemocnici ji vezmete do náruče a i tam můžete být jenom vy dvě. Ta láska maminky k Vám a Vaše k ní je hodně velký dar. Užívejte si každou chviličku, kdy můžete být spolu k tomu abyste jí ubezpečila, že nežila nadarmo a co všechno Vám za svůj život dala. Ať Vás netrápí nevyřknuté díky. Hodně síly

Dobrý den,
tak my včera s taťkou začali 2. sérii chemo Gemzarem. Ťukám, zatím vše zvládá dobře. Chtěla jsem se zeptat na Tarcevu. Máte někdo osobní zkušenost (třeba někdo z blízkých) s jejím podáváním při karcinomu slinivky? Jak jsem psala, nám paní doktorka před časem řekla, že se v ČR při léčbě karcinomu slinivky neužívá, pouze k léčbě karcinomu plic. Děkuji za odpověď
Petra

Karin, cukr není jen moučkový či krystal. Myslí se tím obecně sacharidy, takže pokud jedl buchty, dostal jich do sebe dost z mouky a marmelády.

Jani, dík za vysvětlení sacharidů (to mne nenapadlo) a nevíte, jak lidi píší, kam se ztrácejí ty červené krvinky? Taťka už je pak poslední 4 dny před smrtí taky neměl a poslední den mu cukr vylétl na 28. Díky za odpověď a všichni ostatní držte se!

Evíku,
psala jste, že posledního května jdete s tatínkem na onkologii. Držím moc palce, ať Vám to zítra dopadne co nejlépe! Ozvěte se, jak jste dopadli.
Petra

karin,já myslím ,že je to tím,že celej organismus selhává..ony se ty krvinky neztrácejí,jen se netvoří nové,vše selhává - orgány a ty enzymy, co tvoří slinivka se vlejou do celého těla a nastává celkový kolaps..je to hrůza...ach jo...vrací se mi to..u mamky nejprve otok celého těla,pak skvrny (enzymy),bolesti,ztráta sebekontroly u morfia a konec...se zblázním... je to tak..držím palce

Analucie, dík alespoň za vysvětlení, chválabohu, že se náš tatínek alespoň netrápil, je to hrůza, když čtu ostatní případy. Držím Vám taky palce, tady teď už asi pomůže jen ten zázrak.

Petro,v uterý jsme byli s tatkou na onkologii,kde nám paní doktorka řekla,že tatka má krevní výsledky v pořádku a i přesto,že nepřibral,že by chemo doporučila,je po fyzické stránce na tom mnohem lépe než při první návštěvě..první chemo bylo domluveno na pondělí s tím,že ve čtvrtek se tatka ještě staví,,jenže.už v to uterý se mi tatka nezdál,ve středu přišla horečka,zimnice a prujmy..tatka k lékaři nechtěl,že to má prý ze stravy..ve čtvrtek při návštěvě onkologie lékařka chemo zrušila,v tomto stavu není možné..na dotaz co se to najednou děje,nám bylo pouze řečeno,že tyto stavy k této nemoci patří a že tatka stejně momentálně chemo nepotřebuje,prý se muže nasadit až za měsíc,kdy jde na další kontrolu..tatka už dva dny většinou leží,nemá chut k jídlu a je hodně slabý..nevím,co se děje a moc se o něj bojím..veškerou pomoc odmítá,že je prý samostatný a jen momentálně slabší..nevím,co mám dělat,myslela jsem,že když má nádor venku a žádné metastáze,že to nějak pujde a ted přišlo tohle..je na tom skoro stejně,jak po propuštění z nemocnice..a nikdo s tím nic opět nedělá,opět se zas bude čekat další měsíc..tatka je už 4měsíce po operaci a dosud neproběhla žádná léčba,mám obavy z toho aby pak už nebylo pozdě..

Evíku, to s Vaším tatínkem mě moc mrzí, doufám že průjmy co nejdříve pominou, tatínkovi se udělá lépe a začne se léčit. V ten čtvrtek jsem byla i já s mým tatínkem v nemocnici, měli jsme 2. aplikaci 2. série Gemzaru. Taťka má občas teplotu a přisuzuje to spíše chemoterapii, ale bylo mu řečeno, že teploty může způsobovat onemocnění samotné. Držím Vám moc palce, mějte pevné nervy.
Petra

Falvie, moc mě to s Vaší maminkou mrzí. Bohužel už to u Vás asi spěje nenávratně ke konci. Modleme se, aby byla příroda milosrdná a nenechala ji nadále trpět... Kdyby to bylo v našich silách, udělaly bychom maximum, abychom pomohly...
My dnes byli s tatínek na 3. aplikaci Gemzaru, příští týden máme volno a pak nanovo - začínáme 3. sérii. Chodí tam s námi i jedna velice příjemná paní, člověk by ani neřekl, že je nemocná... Paní cca 50let, moc hezká udržovaná, milá, trpělivá, nestěžuje si. Vím, že se nemají poslouchat cizí rozhovory, ale nemohlo mi to uniknout. Totiž když pomáhala jedné paní se zorientovat, protože přišla na chemo poprvé, svěřila se jí se svým trápením. Má také karcinom slinivky a bohužel i metastázy na játrech. Chodila po doktorech s bolestí žlučníku, který už ale nemá... Když už měla takové bolesti, že se nedaly vydržet, nedala se a řekla, že neodejde, dokud ji pořádně nevyšetří, tak se na to po ultrazvuku přišlo. Jako veliká a hrozná ironie mi pak přišlo, když jí řekli, že už se bohužel nedá nic dělat, že přišla pozdě...prostě ji nedali žádnou naději...
Přeji všem mnoho sil
Petra

Milá Flavio, prožíváte hodně bolestné období Vašeho života. Dívat se do očí milovaným lidem a vidět v nich zračit se bolest a strach je to nejhorší a ta bezmoc je strašná. Já na oči milovaného manžela v těch posledních dnech nikdy nezapomenu, to nejde. Snažím se to vytěsnit a představovat si ho jako byl před tím, jde mi to po tom roce stále častěji, ale ten pohled, ten jeho pohled plný utrpení se vkrade, když to člověk nečeká. No, už tady zase brečím do klávesnice a to mi, vlastně by se dalo říct, nic neschází, život mám dobrý, rychle jsem si našla přítele, ale vím, že ten vztah jaký jsem měla v manželství byl tak výjmečný a nádherný, že všechno ostatní už bude jenom náhražka a vyplnění dní aby se člověk necítil tak hrozně opuštěně. protože to se cítím i mezi všemi těmi mými drahými kolem velice často. To je něco jiného než když odchází maminka. Ale těžké je vždycky stejně. Vím, jak Vám je, když ten uzlíček utrpení vidíte na té nemocniční posteli. Nevím, jestli jste se rozhodli dobře vzít si ji domů. Spíše by to chtělo nějaký hospic, kde by Vám pomohli se o ni starat. Tam s ní také můžete být i v noci, ale bude tam mít okamžitou pomoc při kruté bolesti. Naléhejte ať jí utlumují co nejvíce. Je to hrozné takhle říct, ale co na tom, že jí uspí hodně, že jí třeba uspíší tím odcházení. Ale ona odchází, tak ať to má alespoň bez tak krutých bolestí. Máte pravdu, člověk má pocit, že to nedá, že se to nedá vydržet na to se dívat. Ale vydrží, vydrží a bude tomu drahému nakonec to vysvobození přát i když mu bude ukrutně chybět. Moc Vám přeji abyste byla u maminky a pomohla jí ve smrti svojí přítomností. Hodně sil

Zdravím,
až mi běhá mráz po zádech, když si to čtu...oba rodiče "odešli" na rakovinu ( střeva, žlučník) a není to tak dávno,aby mi to opět před oči nenaskočilo.Zavítala jsem sem v podstatě náhodou, když jsem se dozvěděla, že jedna bývalá kolegyně onemocněla rakovinou slinivky a bere to rychlý spád.Nekouřila, nepila, sportovala, zdravě se stravovala. Čtyřicátnice plná elánu a najednou blesk z čistého nebe...Vám a všem ostatním přeji pevné nervy, ty potřebujete ze všeho nejvíce.Moc s Vámi cítím. Kdo něco takového neprožil, nepochopí.Proč jen něco tak hnusného a zákeřného musí kosit lidi..:-( Hodně síly!

Všechny tu zdravím, hlavně Václavu, ani ne před rokem jsem sem taky občas psala, tyhle stránky mě držely hodně nad vodou, když mému taťkovi našli taktéž rakovinu slinivky a jako u manžela paní Václavy to vzalo velmi rychlý konec.Koncem června do šel do nemocnice, v srpnu už jsem si ho vezla v urně domů, držím palce a přeji hodně sil, budete je potřebovat, a paní Václavo, těmhle lidem tady hodně pomáháte, jako jste pomohla i mně.