Diskuse - rakovina slinivky břišní

Karin, to s krvinkami bohužel nevím, ale vysvětlení, že se netvoří nové, mi připadá věrohodné. Pokud chcete vysvětlení od odborníka, zkuste tuto poradnu: ona.idnes.cz/poradna-onkologa-rostislava-vyzuly-d74-/poradna.asp?p=vorlicek2
Pan doktor je velmi ochotný a vše vysvětlí tak, aby to pochopil i laik.

Paní Flavie, pokud to půjde, vemte si maminku domů. Náš děda zemřel na tuto nemoc před 3týdny. Bylo to neskutečně rychlé. Nejdříve si stěžovat na bolest žaludku, po několika vyšetřeních, která ukázaly, že žaludek má v pořádku, byl hospitalizován v nemocnici a tam mu na CT zjistili rakovinu slinivky - v dost pokročilém stádiu. A to tak, že si děda stěžoval, že si nahmatá boule v břichu =( Lékaři mu dávali 2-9měsíců od stanovení diagnozy. Nakonec nepřežil ani ty dva. Byla jsem při tom, když zemřel. A jsem ráda. Vím, že trpěl, trpěl strašně. Já si ani nedokážu představit, jakou bolest lidé s touto diagnozou musí prožívat. Selhávaly mu orgány a když jsme k němu přišli, tak s každým nádechem jsme slyšeli, jak mu bublá v krku. Ledviny selhávaly a postupně se zavodňoval organismus. Lidé se tak vlastně utopí. Ještě jsme ho s taťkou a sestrou stihnuli vypodložit polštářem, otřít pot a najednou začal dýchat tiše až nakonec přestal. Musím se přiznat, že jsem čekala, že smrt bude vypadat jinak. Bála jsem se, aby neměl takové ty smrtelné křeče, aby z něj netekla krev s tekutinou, která ho zavodňovala, ale bylo to celé velmi klidné. Dodnes si myslím, že proto, že tam byl taťka (jeho nejmladší syn). Moc se omlouvám za takový syrový popis, ale nemám si s kým o tom popovídat, protože to trápení, co předcházelo celkovému konci je nepředstavitelné a ta bezmoc, když nemůžete milovanému ulevit je silná. Děda zemřel doma a tak to chtěl.

Dlbolesti zasouho jsem tady nebyla čtu nový příspěvky a je mi ztoho smutno. Psala jsem o své tetě která ma rakovinu slinivky. Od diagnozy je to měsíc teta hubne nechodí na stolici ma bolesti je ji špatně od žaludku bolesti zad a co je nejhorší bere jen prášky na bolest. Nechce se léčit. Brali ji vzorek nadoru aby zjistli o jaky nador se jedna měla si zavolat o výsledky a pak zahajit léčbu na onkologii boji se volat má strach poradte mi prosím jak ji mam donutit je mi ji moc lito je to skvělej a milej člověk nikdy nikomu neublížela ach jo

Paní Martino moc Vás obdivuji nedokážu si to představit ale vím že mě čeká to samé s tetou. Zatím se drží ale jak dlouho. Je slabá vysílená udělá dva kroky a je unavená. Bojim se jak tady čtu příspěvky že to bere rychlý spád. Nevím co dál moc bych ji chtěla pomoci

Paní Galino, víte, bylo to strašně přirozené být tam. Spoustu věcí mi dochází zpětně, ale musím říct, že v moment, kdy jsme s taťkou nenahmatali žádný tep se mi zvláštně ulevilo, že už nemusím čekat telefonát od rodičů, že děda umřel. A hlavně, že už má děda klid a nemá bolesti. Pochopím, že někdo zemře, ale ty bolesti,kterými musí protrpět ke konci, tak na ty je každý sám a nejhorší je, když mozek funguje a ten člověk přemýšlí. To bych si přála, aby děda neprožil, bohužel. Pomoci ji asi nemůžete, ale buďte s ní. Ikdyž bude zesláblá nebo dokonce v bezvědomí, tak věřte, že vás bude vnímat. Přeji hodně sil.

Moc děkuji paní Martino jsem ráda že se mužu vypsat ze své bolesti. Samozřejmě tetu nechechám samotnou a budu sní až dokonce je to naše zlatíčko

Málo lidí má v dnešní době to "štěstí" zemřít doma nebo s blízkými. Já prostě věřím, že se jim pak odchází klidněji. Jen bych jim strašně moc chtěla ulevit od té bolesti. Kéž by vynalezli lék, který dokáže bolesti vymítit!!!!!

maminka včera zemřela. Poslední dny jsme si prožili peklo, hlavně ona. Odumíral
ji jeden orgán za druhým a měnila se nám před očima. Neskutečně trpěla, byla už
ochrnutá, ústa neustále otevřená a ke konci byla hrozně nateklá a žlutá, do poslední chvíle však byla při vědomí. V tu chvíli jsem si hrozně přála, aby aspoň ztratila vědomí ale i když už nemohla mluvit, všechno vnímala, i bolest, hlavně tu duševní. Tekly ji slzy
když se loučila. Zařizovali jsme, abychom si ji mohli vzít domu na dožití, ale už byla ve stavu kdy by převoz nebyl možný. Včera byly návštěvní hodiny, tatínek
odešel dříve, byl tam však bratr a já a ona najednou začala odcházet....Pro mě silný zážitek, ale držela jsem ji za ruku když vydechla naposled. Nevím, jestli mě ještě viděla, oči měla kalné, dlouze se však na mě
dívala... jakoby čekala jenom na mě až za ní z té Prahy přijedu. Šli jsme na návštěvu a z nemocnice jsem si odnášela její věci...pyžamo, župánek, doklady, osobní věci...a malý fotoalbum s
lidmi, které měla nejraději. Myslela jsem si, že když to skončí a nebude už trpět, že se mi uleví. Ale možná tím, že jsem celého pul roku žila v permanentním psychickém stresu, všude kolem sebe její věci, vzpomínky... odešla moje nejlepší kamarádka, mě nejmilejší člověk na světě, začínám pociťovat neskutečný smutek, žal.
Teď musím mít jasnou hlavu ohledně pohřbu a pak musím ještě udelat její
milovanou zahrádku, která je plná plevele...

Přeji upřímnou soustrast. Já vím, co jste si všichni museli prožít. I já mám bohužel tuto strašnou zkušenost. Mě zemřela také maminka na rakovinu slinivky v říjnu 2010. Ještě teď když to tu píšu mi tečou slzy. Kdo to nezažil, neumí si představit tu strašnou beznaděj, kdy ztrácí milovaného člověka. Já jsem celé letní prázdniny seděla u internetu a zkoušela hledat vše co by mohlo pomoci. Bohužel není léku. Do poslední chvíle, do kdy to šlo jsem ji měla doma a starala se o ní. Jedné noci, ale začala mít potíže s dýcháním a volala jsem záchranku. Za dva týdny zemřela v nemocnici. Byly to necelé tři měsíce od doby, kdy zežloutla a na nemoc se přišlo. Přeji hodně statečnosti, život jde dál...

Paní Flavie, upřímnou soustrast. S tou úlevou to vnímám stejně. Na jednu stranu vím, že děda netrpí, ale na druhou stranu se musím vyrovnat s tím, že ho už nikdy neuvidím a s tím, jak moc trpěl a musel projít peklem myšlenek. Nedokážu si ani představit, o čem mohl přemýšlet, když věděl, že každým dnem zemře a při vší té bolesti.
Třeba Vám alespoň práce na zahrádce Vaší maminky pomůže na chvilinku upozadnit tu bolest a ztrátu.

Dobrý den, chtěla bych se zeptat do kolika tak zhruba centimetrů se dá ještě nádor operovat a jaký je rozdíl v tom, když je v hlavě nebo v ocase slinivky. Tatínkovi zjistili nález v ocasu slinivky, v úterý jedeme do Vojenské nemocnice, kde by nám měli říct co bude dál. Hrozně se bojím :( Kristýna

a ještě bych se ráda zeptala, jestli máte někdo zkušenosti s prof. MUDr. Miroslavem Ryskou, CSc., děkuji

Milá Flavie, moc mě mrzí Vaše bolest ze ztráty maminky a to co jí předcházelo... Nechci, aby to vyznělo nějak škaredě, ale jsem ráda, že už jí nic nebolí, na světě už by ji nic dobrého nečekalo...Vím, že to zní jako klišé, ale snažte se na maminku vzpomínat v době, kdy ji ještě nic netrápilo a byla zdravá. Když čtu Vaše řádky tečou mi slzy,mám moc veliký strach, co nás ještě čeká?
Petra

Ahoj Jano, děkuji za kontakt, určitě to zkusíme. Jsem z Chomutova, nevíte, zda by zařídili převoz oni k nim do Brna? Vůbec nevím, jak bych tam maminku přepravovala. Nneí schopná delšího cestování než nějakých 30-40 minut a i to je pro ni strašně zdlouavé. Ale děkuji za odpověď.hezký den Simona

Simono.
Podle toho, co jste napsala zřejmě mamince stávající stent již nefunguje tak jak by měl a žluč tudíž nemůže moc dobře odtékat. Do krve se pak uvolňuje bilurbin (barvivo), které někdy může způsobit zežloutnutí a ztmavnutí moče až do černa. V tomto stavu se proto ani nemůže podat např. chemoterapie, protože tělo ztrácí "samočistící" schopnost a zabrat dostávají především játra. Alespoň tak jsem to pochopila já jako laik, když nám v prosinci zežloutl tatínek. Tomu se stent na gastronomii nepodařilo zavést ústy (hadicí - ERCP), proto mu žlučovody zprůchodnili "přemostěním" na chirurgii operačně. Nechci Vás tím nikterak strašit, nejsem lékař možná to u Vaší maminky bude zcela jiné.
Petra