Diskuse - rakovina slinivky břišní

Jsem ráda, že jsem mohla alespoň trošičku pomoci. Musím zaklepat, tatínek se drží dobře, začal zase jezdit autem, aplikace snáší na 1, tak snad to ještě nějakou dobu vydrží. Mějte hezký den
Petra

...už od února čtu každičký jeden váš příspěvek i když vím, že se nedozvím nic nového. V lednu mi onemocněla maminka (73)na rakovinu slinivky, průběh klasický: nejdříve jakoby chřipka (dostala antiobiotika), černá moč, jakouby žloutenka, svědění kůže - následně ucpání žlučovodů, nemocnice, vyšetření - 2cm nádor na hlavě slinivky, cysty na ledvině, možná se jedná o druhotní nádory metastáz...doktorka říkala, že 2-3 měsíce, možná půl roku života. Ani nemusím popisovat, co jsem prožívala a prožívám. Žiji sama tady Praze, máma na Slovensku a já se snažím dojíždět jak jen to jde. Hrozně mě to vyčerpává, v pátek sedím v autobuse 7 hod. a v neděli zpět, ale mám hrozné nutkání s ní být. Máma se to dozvěděla nedávno (že má nádor), ráda by na operaci, ale mám pocit, že ji schválně nechávají doma a posílají na nesmyslná vyšetření. Za poslední rok zhubla 20 kg, ale na nic si nestěžovala, jenom ji boleli záda. Teď už začíná mít bolesti, prý křeče a jakoby ji někdo zevnitř řezal nožem, má jenom Algifen. Stěžuje si na příležitostné nadýmání (že by voda v břiše?), nevím, neustále ji pozoruji, mám o ni hrozný strach, neskutečně ji miluji. Trpím s ní a jsem nešťastná z toho, že vím, co ji asi čeká, jaké bolesti. Moje "bambulka" to však nevzdává, jsem ráda, že o své nemoci toho až tak moc neví (neumí s internetem) a tak má naději a doufá...bože, jak tohle trápení skončí?

Promising Pancreatic Cancer Screening Marker Identified - toto je nový článek na Science Daily. Pokud chcete, najděte si ho. Píše se tam, že vědci na University of Michigan přišli na objev, který by mohl vést k testování rakoviny slinivky z krve, takže by tato zákeřná nemoc mohla být odhalována dříve, než je pozdě. Narazila jsem na to náhodou při svých výzkumech. Třeba některé z Vás potěší, že do budoucna bude větší naděje, i když Vašich blízkých se to už týkat nebude. :(

Nejsem lékařka, ale v poslední době jsem byla nucena přečíst si spoustu odborné literatury o rakovině. Vyplývá z nich, že rakovinné buňky používají jako pohon pro své dělení cukr (glukózu a fruktózu). Kdybych se tedy nedejbože ocitla v situaci, že bych s touto nemocí bojovala já nebo někdo z mých blízkých, rozhodně bych zkusila úplně eliminovat cukr a pro jistotu také všechny sacharidy (tj. pečivo a přílohy) kromě těch, které jsou v zelenině.

Všem, kteří se s touto nemocí ve své rodině potýkají, přeji hodně sil.

Rád bych také přispěl k této debatě, protože mi v těchto těžkých časech pomáhala a chci se podělit o svou zkušenost. Mamince diagnostikovali tumor pankreatu v únoru. Lékaři jasně řekli, že není pomoci. Čas se nikdo netroufal odhadovat. Nejprve jsem se upínal k nejrůznějším nadějím, alternativním přístupům, THC... Chtěl bych všem říci, že to nejmilosrdnější, co nás potkalo, byla právě ta beznaděj. Naděje = zklamání, při této diagnóze. Je určitě lepší si užít ten zbývající čas, jak jen je to možné, splnit nemocnému všechna přání. Každý jednou zemře, to je jediná jistota, kterou máme. Pokud je to touto formou, buďme vděční za možnost se rozloučit. Verdikt diagnózy je oznámení všem, že smrt se skutečně blíží. Srovnejte to třeba s autonehodou - je těžké se s takovým odchodem blízkého vyrovnat. Rakovina je v tomto ohledu velmi milosrdná. Byli jsme s maminkou do posledního dechu a víme, že teď ji je už dobře, že se má krásně. Chtěl bych moc poděkovat sestřičkám a paní doktorce z domácího hospicu v Brně a také panu doktoru Slámovi z MOU.

pro Flaviu:.... úplně vím co cítíte...přesně takle to bylo s mojí maminkou. Trpěla jsem, nedávala jsem to znám, uvnitř to bolelo a já myslela, že se zblázním... Nevzdávala to, neměla možnosti jít na internet, takže bojovala (s bolestí, zvracením, hubnutím) s tím, že třeba bude v tom nepatrném procentu, které přežije 5 let od diagnozy. Celkově od prvním příznaků vydržela 23 měsíců, prognozy lékařů přežila o 7 měsíců. Ovšem jen s takových utrpením, že bych si ke konci sama přála, aby už toho byla ušetřena. Je to strašná, hrůzná diagnoza, na kterou stále není lék. Je to skoro rok, co maminka umřela, zrovna dneska jsem si vzpomněla (je krásný dne), jak jsme spolu chodily po Praze, dávaly si kafíčko a probíraly všechny možné a nemožné věci.....tak strašně mi to chybí...ale vím, že teď jí je mnohem lépe, než během těch dvou let, co trpěla....Jediné snad co Vám může trošku pomoci, že nejste sama, je dost lidí co prožívá podobná muka, jako vy. Držím Vám pěsti.....chce to vnitřní sílu, která Vám to pomůže překonat.

Milá Vesno, máte úplnou pravdu ve všem a já nyní děkuji Bohu za to, že těch dlouhých muk byl můj milovaný ušetřen. Dnes je to rok, kdy nastoupil do Střešovické nemocnice a odkud se již domů nevrátil. Také na to moc myslím, na to, jak jsem smlouvala s časem a chtěla jsem aby tady byl s námi ještě alespoň kýžený půlrok, který se sliboval podle statistik. Nebyl a já jsem přes tu bolest musela být za něho samého ráda, že od diagnózy uplynuly do jeho smrti necelé dva měsíce. Protože si nedovedu představit, jak by se trápil dál svojí bolestí, čekáním na neodvratné a nemohoucností. Sílu, tu většinou všichni vyhrábneme i když máme pocit, že už jedeme na doraz. Musíme i pro ty naše drahé lásky a za ně.

Milá Vesno, děkuji za milá slova. Hrozně mi pomáhá psychicky číst tyto stránky, vědět, že nejsem na to sama. Své okolí znám.a koleg.nechci moc obtěžovat, vyslechnou a pokrčí rameny...nevědí, ci cítím, neznají tu bolest. Dnes jsem volala mámě, 23.5. má termín operace (o které vím že asi moc nepomůže, naopak), ale ona chce protože si myslí, že ji uleví od bolesti. Dálkově studuji, začíná zkouškové obd., zítra zase jedu na SK, takže ji opět aspoň na chviličku uvidím...myslím na vás všechny, kteří jste prožili toto utrpení a ztratili své nejbližší....děkuji za morální podporu:)).

Dobrý den, všem kteří bojují s nemocí nebo jim pomáhají. Má tchýně má také rakovinu slinivky břišní. Dnes nám na kontrole řekli zdrcující zprávu. Davájí nám tři měsíce života. Mamka má velké bolesti nafouknuté břicho a zácpu. Přidala se tromboza. Prosím poraďte jak ji máme zpříjemnit poslední zbytky života. Děkuji .

Petro,chtěla jsem se zeptat,jak se má tatínek?Měli by jste mít za sebou další dávku Gemzaru,tak jak to zvládáte?Muj tatka je zatím v pohodě,denně si jezdí autem pro noviny,pracuje na zahradě a vážně uvažuje o návratu do práce už od června..to se mi moc nelíbí,protože tatka dělá dvanáctky včetně nočních..vymluvit mu to nedokáži,má svou hlavu,tak jen pevně doufám,že mu to lékař nedoporučí,na lékaře tatka dá..navíc začíná mluvit o tom,jako jestli je ta chemo duležitá,když se cítí zdráv a když mu ten nádor vyndali,tak přece nikam už chodit nemusí..vím,že pravda je jiná..chtěla bych se zeptat někoho,kdo má zkušenosti se zhoubným nádorem,který však byl odstraněn,je pruběh u této nemoci jiný?Většinou zde čtu příspěvky,kdy už nádor nešel odstranit..pořád si říkám,že třeba naděje je,když je vše venku,pak zas vidím dle vašich příspěvku,jak dokáže být tato nemoc zlá a zákeřná..děkuji za příspěvky a všem držím palce..

Evíku, taťka má za sebou 2. aplikaci Gemzaru a zítra jdeme na 3. Taťka říká, že mu ani nepřijde, že nějakou chemo dostává, je mu dobře, jí dobře... Musím zaťukat, s předchozí chemo cisplatinou je to nesrovnatelné.Jinak myslím, že jsem zde četla příspěvek dcerky, jejíž tatínek byl zemědělec, po radikální operaci slinivky, myslím že mu také odstranili celý nádor s hlavou slinivky, pak prodělal chemo a myslím, že už to budou cca 2 roky a její tatínek se cítí dobře a zdráv, zkuste mrknout nějakou stránku zpět. Já až budu mít trochu času, tak se taky mrknu a dám případně vědět. A co Váš tatínek, co Vám poradila paní doktorka Slámová? Držím palečky! Pa Petra

Tak bohužel ani podle cukru to není. Taťka neměl sladkosti rád, necukroval, buchty jedl bez cukru a rakovinu slinivky dostal. Nemohu na to přijít proč. Nekouřil, nepil, nejedl sladké, nevím. Pořád se ptám proč a pořád nemám odpověď. Jo a jedl zdravě, tak taky žádná zátěž.
Může někdo určit, jak dlouho se na to žije bez léčby? Děkuji a držte se všichni.

Jestli se léčí nebo ne ,několik chemoterapií přesto dost trpí.A jakmile začne zvracet ,pak i v jednom kuse ,neudrží stolici.Tak umřel i můj manžel přesně rok od operace,myslela jsem si že se to zastaví ale to je jenom doměnka.Jezdili jsme do voj.nem.i do Motole,přístup lékařů hrůza.Nikdo vás s ničím neseznámí ani neřekne co vás čeká.Je to velké utrpení pro nemocného a celou rodinu.Bohužel vy léčit se to nedá.Vždy se nato zemře.je to smutný,ale je to tvrdá realita.

I moje maminka, do té doby než ji začaly problémy se slinivkou zdravá, otužilá, čiperná.........milovala sluníčko, vodu, hory a vše kolem a bum a konec všeho za necelé dva měsíce.
Žádné velké informace jsme nedostali ani my a dokonce po operaci špatné zprávy po telefonu. Před operací ji řekli, že je to nezhoubné, věřila tomu a ničeho se chudinka nebála. Dopadlo to špatně a vyrovnat se s tím nemůžem dodnes.

Na zácpu nám pomohla Zaječická, kontaktujte Hospic pokud máte tchýni doma, hodně nám ve všem pomohli. V Brně to byl hospic u sv. Alžběty paní doktorka Slámová a její manžel na Žlutém kopci v Brně a vůbec všichni v domácím hospicu.Manžel začal mít zácpu a nafouklé bříško tak 3 týdny před smrtí. Už pak moc nejedl, jen pil, ždímala jsem mu šťávy z pomeranče a jablek. Strouhala ovoce na kaše. Povídala si s ním, hladila ho a připomínala mu krásné věci a zaháněla chmury. Nemocní ocení domácí péči a Váš čas a pozornost.

Nechci dávat plané naděje, ale existuje odvětví homeopatie, našim člověkem znovuobjevené, akteré se nazývá AUTOPATIE. Informace najdete na internetu pod adresou Alternativa nebo p. Jiří Čehovský.
Já sama ji na sobě zkouším kousek přes dva roky a tvrdím, že to je metoda, kterou až lidi objeví, budou si moci docela dost pomoci sami. Na vyléčení vašeho muže to asi nebude, ale na velkou úlevu ano. Zkuste si to nalistovat. Zdravím a přeju pevnou víru i naději.
L.Vránová Brno.