Diskuse - rakovina slinivky břišní

Ano, dá se žít bez slinivky..o)) Píchaný inzulin a léky na štěpení tuků, to je to tajemství. :o))

Dobrý podvečer všem, přátelé, chtěla bych vám všem říct, že mamka je dnes 8 den po operaci a když ji vidím, nevěřím vlastním očím. :o)) maka vypadá líp, než když šla poprvé do nemocnice!!! Osmý den, je bez všech hadic, hadiček, infůzí....Neuvěřitelné! V současné době již chodí jaka čamrda, dostává dietní jídlo, směje se, plánuje a už nám zase organizuje život. :o)) Dnes, při velké vizitě mamce pan docent oznámil, že je čas přemýšlet nad propuštěním. :o)) Musejí ještě srovnat glykemii, mamka se naučit píchat si inzulin a hurá domů!!!! výsledky histologie sice ještě neznáme, ale jde domů, cítí se dobře a má chu´t na jídlo! Budeme bojovat, věřit a žít tak, jak to zdravotní stav dovolí. Jana

Milá Jano,
mám moc velkou radost z Vaší maminky, jak to pěkně zvládá. Držím moc palečky, ať vyjde i ta histologie dobře. Takže hodně sil a hlavně zdravíčko!

Dobrý den...tak po několika týdnech jsem opět tady...obracím se sem snad už jako někdo k bohu...děkuji moc Václavko za obsáhlou odpověď.Konala jsem rychle,mamka byla na alkoholové lýze (blokáde),dělali to pod CT na algeziologické klinice.Jsme na SK a zákrok bohužel pomohl jen na pár dní.Ale tak to i bylo řečeno...že máme zkusit...snad pomůže...snad...
Mamka je ted tři dny na injekcích (morfium),ale už se ty bolesti fakt těžko potlačují s nějakým větším čas.odstupem.Píchá si je "zatím"sama pod kůži,ale já nemám ani představu neboli nechci mít...co bude dál...hrozně ji otékají nohy,albumin na to ji pomůže vždy jen tak na dva dny...ještě se snaží jíst...ale je to fakt hrozný boj! právě z toho já mám strach že když bude většinou spát jen...jíst už asi nebude vůbec...
nevím...nevím...nevím...já sama to poslední dny nesu moc těžko...

milá Darinko, já vím, je to strašná beznaděj protože víte¨, že to spěje k nenávratnému konci. Hlavně aby byl pro Vás a hlavně pro maminku jakž takž přijatelný. Je to dobré, že je ještě takhle soběstačná, přemýšlejte nad tím, až bude ještě více zesláblá a to přijde, pokud jí budete mít doma, aby jí zavedli ten katétr pod kůži, to by mělo stabilně dodávat utišující léky rovnou do potřebného místa. takhle nám to v centru bolesti vysvětlovali. Je to strašné, když potom nemohou nic Ti naši nemocní jíst. Maminka mojí známé, která rovněž měla rakovinu slinivky a měli jí doma, říkala, že měla zavedenou nosem hadičku na umělou výživu a že jí jenom vyměňovali pytlíky s tím. Také ale říkala, že si myslí, že to všechno neměli podnikat a uměle jí udržovat na živu, když to žádný život již nebyl, protože je nevnímala stejně. Je to těžké, strašně těžké. Myslím, že byste měli k tomu posledku zauvažovat o nějakém hospicu, kde můžete být s ní, ale starají se o ní odborníci. Takhle budete vyčerpaná, psychicky zdeptaná, sama to cítíte, bojíte se co bude, jak to bude. Tolik Vás chápu, prošla jsem tím, tím strachem. Psychiatrička, ke které jsem na popud mijí kolegyně začala chodit mě dala antidepresíva. Možná byste to mohla zkusit, abyste měla sílu to zvládat.

Dobrýden před dvěma dny jsem dosatala magnetické rezonanci předtím byl ultrazvuk svůj ortel tumor hlavy slinivky plus metastázy v obou lalocích jater .Je mi 53 let a strašně se mi nechce umřít bojím se jak to bývá sedla jsem k internetu a sháněla veškeré informace až jsem se dostala sem . Ten papír je jak rozsudek smrti. Zítra se jdu přihlásit na onkologii do motolské nemocnice.

Paní Helenko, na to není vůbec co napsat, jedině, že mě to moc mrzí, že Vás to potkalo. Víte, tady si čtete ty věci, ty konce, které jsou u každého ale jiné. A rovněž délka aktivního života je různá. Vím, že jsem vystrašená. V Motole na onkologii Vám i nabídli tu výzkumnou léčbu, kromě chemoterapie. Vkládali jsme do toho dost velkou naději. Manžel se tedy toho nedočkal, protože se přidali komplikace, ani jí nazahájili. Zkuste to. Zkuste všechno, co půjde. Doufám, že máte alespoň kolem sebe rodinu, která bude při vás stát. Hodně štěstí

Prosím o radu nebo pomoc.Moje nejlepší kamarádka onemocněla chronickým zánětem slinivky.Má stále bolesti a pořád hubne.Má dietu a prášky na bolesti.Můžete mi poradit co by měla dělat,protože často nemívá ani chut k jídlu a je hodně unavená.Děkuji

Paní Vaclavo moc děkuji,jste hodná mam přátelé kteří jsou při mně zajímají se o mne jenom já nevím jak to budu zvládat nechci trpět tato nemoc se mi zdá krutá v tom že diagnoza je jak rozsudek smrti pokud člověk vlastní internet a jde si přečíst co ho vlastně potkalo jaké jsou prognozy a šance aby to člověk vybojoval a všem ostatním chci říci za nas nemocné nezlobte se pokud jsme někdy zlí plačtivý nebo přehnaně pesimističtí je to strach z čekéní na smrt a z konců to neznamená že člověk chce své okolí ničit i já si uvědomuji že jsem přidělala starost druhým že musí mít sílu to se mnou vydržet proto se snažím seč to jde a bojovat budu do kdy to pújdetěším se na slunce a teplo

Tato nemoc zabila mého strejdu před dvěma roky, který měl 3 děti (5, 8, a 12 let). Dnes se mu zabila manželka při autonehodě. Děti zůstaly sirotky. Některé osudy lidí, jsou opravdu hrozné. Všem přeji STATEČNOST v boji s touto zatracenou nemocí.

Chápu Vaši bolest. Od smrti tatínka uběhl rok a měsíc a stále čekám, že se někde objeví a poradí mi s různými věcmi, jak to vždy dělal. Stále to moc bolí. Měl by z Vás radost, že bojujete, i když prožíváte tak těžké období. Vzpomínejte na ty krásné chvíle, kdy byl ještě zdraví a plný síly. Byla jsem u něj také do poslední chvíle, ale snažím se tyto chvilky moc nepřipomínat. Dívám se na fotky, kdy mu bylo dobře a smál se.Kéž bych ho mohla zas obejmout!

Paní Heleno, nedovedu si představit, jaké pocity prožívá člověk, který se dostane do tak vážné situace v jaké jste momentálně Vy. Jak Vám na to přišli, měla jste příznaky, potíže ? V každém případě myslím na vás a přeji Vám hodně síly do tohoto těžkého boje a a budu doufat, že se snad zázraky dějí a s tou sviní se poperete a užijete si ještě hodně sluníčka.

Milá Helenko,
připojuji se k Merci. Psala jsem Vám už a stále na Vás myslím. Přesně jak píše Merci, člověk si nedovede představit, co Vám musí běžet hlavou. To jsem právě pořád řešila u svého manžela. Tolik jsem mu to odcházení chtěla ulehčit, věděla jsem, jak lpí na životě. S tím se nejde smířit. Paradoxně to ulehčoval on mě. Z vašich řádek cítím, že vy jste také tak silná a budete se snažit netrápit své okolí i když v sobě se trápíte nepředstavitelně. Nám se to mluví, abyste bojovali, nic jiného vám, tímto osudem tak stiženým, ani nakonec nezbývá. Bolesti se nebojte, je od ní pomoc. Po chemoterapii a dalších zákrocích se Vám uleví. Vnímejte každý slunečný den, to myslím nemusím ani říkat. Zkuste z paměti lovit samé hezké věci. Pokuste se, nebát se. Přeji hodně síly, jako každý, kdo tady Vaše řádky četl.

Pro Helenu: myslím,že si můžete zařídit vše potřebné a chystat se na odchod.Není to ode mě drsné,jenom realita.....život je takový a Vám dohořívá svíčka!!!!!

pro skeptika: to tedy bylo "povzbuzení" pro Helenu...když neumíte říci něco pěkného,pak raději neříkejte nic.....