Diskuse - rakovina slinivky břišní

skeptiku, aby ta svíčka nedohořela brzy tobě...

pro Merci: tak, tak-až dojde na něho,hned bude zpívat jinak...

Heleno,tchýně mé známé se vyléčila z rakoviny ženských orgánů zeleninovou strravou,pitím zeleného ječmene a tablet chlorelly (obojí prodává formou MLM fy Green Ways). Samozřejmě to může a nemusí u Vás fungovat,to nikdo předem neví.Nevím,kde žijete,ale určitě bude ve Vašem okolí nějaký distributor. Pokud by jste nemohla nikoho najít,zjistím Vám nějaký kontakt přes pána,který se této práci aktivně věnuje.

Je mi 38 let, mám 4 děti a zůstala jsem sama. Můj milovaný manžel mi umřel 6.4. 2011 na rakovinu slinivky břišní s metastázami do plic. S touto nemocí jsme bojovali 8 měsíců a prohráli jsme. Umřel mi doma v náručí. Bojoval 3 hodiny o každé nadechnutí až přestal dýchat úplně. Viděla jsem ho umírat, oblékla jsem ho do rakve, viděla jsem ho v otevřené rakvi v krematoriu a stále tomu nemůžu uvěřit. Jak silný zdravý muž, nepil, nekouřil, žil jen pro rodinu a tvrdě pracoval až do úmoru, může takhle ze dne na den onemocnět. Nejsem schopná ani plakat, nevěřím tomu, určitě se ještě někde objeví, stále čekám. Nedalo se na to nijak připravit ani za 8 měsíců. Vyhledávám samotu, ticho, straním se lidí, doma pracuji až do úplného odpadnutí a pak usnu jako miminko. Děti se hodně semkli a moc mi pomáhají. Lidé kteří to neprožili, nepochopí. Můžou soucítit, ale nepochopí, co se ve vás děje. Stále pokládají stejnou otázku, kterou už nenávidím, tak co jak je, jak to zvládáš? Už na ni neodpovídám, nevím co jim mám říci. Snaží se mi povzbudit a říkat, čas to vyléčí, nebuď smutná, mysli na něco jiného. Nenávidím je za tyto hloupé rady, sama vím že to chce čas. Nikdy nezapomenu na tento hluboký prožitek a jen díky domácímu hospicu jsem to zvládla. Hospic byl vždy na telefonu, vždy dojeli když jsem potřebovala a sestřičky si s námi povídaly bez ohledu na čas. Přesto, že se manželovi nesplnilo přání umřít ve spánku, byl plně při vědomí a šeptal mi malé otázky, tak bolesti díky morfiu, které jsem mu píchala neměl. Musel prožívat hrozný strach, nechtěl umřít, chtěl ještě vychovat naši osmiletou dcerku. Pořád nám šeptal berušky moje miluji Vás.

Simono, to je strašně smutné. Upřímnou soustrast a hodně sil.

Všem moc děkuji za povzbuzení a přiynámse že brečím po přečtení Simončina příběhu doufám že i já pokud se z toho nedostanu ale s tím co jsem všechno na internetu přečetla o rakovině slinivky kde už jsou metastázy tak to není vůbec dobré zatím mi nic není jsem na začátku čeká mne ted CT hrudníku a malé pánve a pak se rozhodne o léčení snažím se hledat ještě jako doplněk alternativní léčbu takže si vařim javorový sirup se sodou a jím jadérka z pecek merunky a zásaditou stravu prý ji nádorové bunky nemají rády..Vím že tato diskuse je spíš o těch co se starají o své blízké ja se na ní ocitla nahodou když jsem se to před několika dny dozvěděla. Prostě mne bolelo břicho a večer záda řekla jsem to svému panu domácímu u kterého jsme v nájmu provozovna služeb a on má v přízemí svoji praxi no a on mne poslal na sono ze sona doporučily magnetickou rezonanci a pak už jen strach pořád mám pocit že to nemůže být pravda nestonala jsem ani s chřipkou žádné léky neberu k lékaři jsem chodila pouze ke stomatologovi a......... Rána z čistého nebe. Simonce chci poděkovat víc dělat nemohla moc prosím už ted manžela at mne nenechá pokud to přijde nikde trpět at je se mnou i když vím že to je strašné proty co zůstavají v 58 letech mi odešla maminka na rakovinu budu bojovat a živit v sobě naději. Panu co je za přezdívkou skeptik nerozumím je bud hrozně osamnělý nebo zraněný protože i kdyby měl 100x pravdu takhle se pravda neříká víc nemám co dodat. Omlouvám se moc jsem se rozepsala a skáču od jednoho k druhému . Všem Vám děkuji za nás nemocné

Pane Skeptiku takove reci byste si mohl odpustit. KAZDEMU dohoriva svicka, je to jenom o tom, jak rychle. Myslite, ze to nekomu neni jasne a musite Helene takto jeste ubirat energii? Evidentne jste zdravy, ale doporucuju vam podivat se do slovniku na pojem "pokora"...

Milá Simonko, brečím když čtu vaše řádky. Mě můj milovaný zemřel před necelým rokem na to stejné, jen měl metastázy do jater. Nemůžu se k Vám nijak přirovnávat, protože synové jsou již dospělí a mě bylo 50 let a jemu 53. Jenže bolest, to mi věřte je to stejná. Závidím Vám, že jste ho v jeho hodince smrti mohla držet v náručí. Já si nikdy neodpustím, že jsem tam s ním nebyla, když mi umřel. Tlik to bolí, jen si na to vzpomenu. Také nechtěl umřít, také se hodně bál a kdo by ne. Když se dozvěděl, jak na tom je, plakal, jen se podíval na někoho z nás. Takové oči, naplněné vší bolestí z odchodu, určitě jste je viděla u svého milovaného, takové nezapomenu nikdy, co budu živa. Každý máme jinak nastavenou dobu truchlení, ještě to ani na Vás nedolehlo plnou silou, je to moc brzy. Věřím, že nesnášíte, když Vám někdo říká, to chce čas. Ale je to moudrost letitá a co jiného by Vám měli říkat. Mě osobně po nějaké době pomáhalo tady psát, připomínat si ho a na jeho památku tady, pokud můžu, poradit a sdělit svoje zkušenosti. Vy jste "obohacená" o zkušenost být smrti v tváří v tvář. Nikdo o takovou zkušenost nestojí, ale můžete tím pomoci dalším lidem, kteří sem chodí, poradit jak zkontaktovat hospici, jak je to s domácími hospicï..Ještě něco, miluje Vás stále, stejně jako Vy jeho a to nepřejde, ta energie je s Vámi. Mluvte s ním, nebo mu pište, já tomu věřím, že je se mnou

Milá Helenko, tak často na Vás vzpomenu a kdyby to šlo, poslala bych vám kousek energie a mého zdraví. Jsem ráda, že se snažíte ještě o další věci k té léčbě, kterou si na vás vymyslí. Určitě jste také byla zděšená, co lidí čeká na chodbách onkologie v Motole. Že to tam doktoří berou tak, jako kdybyste měla rýmu a né tak vážnou nemoc. Nejspíš to tak musí být, mají tam hrozně pacientů. jenže mě to zpočátku hrozně zaráželo a vadilo. Zdálo se mi, že nikdo na nic nepospíchá, že nic neřeší, léčbu nezahajují, dokonce jssem sehnala přes známou pána, který byl předseda ligi proti rakovině aby se za nás v Motole přimluvil. Stejně nic. Snad budete mít zkušenosti lepší a máte přeci jenom naději, že budete mít zahájenou léčbu brzy a podaří se jim na nějaký čas nádor zmenšit, nebo zastavit růst, abyste byla bez bolestí. Půjde to, věřte.

Janičko,to je SKVĚLÉ !!! Držte se obě !!! Nabízí se otázka,zda na tom maminka není tak dobře právě proto,že ODMÍTLA CHEMO...skoro bych řekla,že ano...

Milá Jani, ani nevíš jak vám to přeju. V té chvíli, kdy jsem četla jak vaše maminka zas nakupuje kytičky a dělá drobné práce na zahrádce, jsem si představovala moji maminku, které by bylo min. měsíc 65. Neměla však tak velké štěstí jako vaše maminka. Buďte moc moc šťastní , že ji tu máte a užívejte si ji. Moje maminka se po té dlouhé operaci ani nedostala domu a taťka a zahrádka zůstali opuštěni a samozřejmě celá naše rodina. Přeju moc chvil s vaší milovanou maminkou

Pro Helenku:
Je mi hrozně smutno, když čtu Váš příběh. Moc mi připomíná strejdu (52let), který zemřel 6.3.2011. Nevím jestli si přečetl informace o této nemoci na internetu, ale ke konci své nemoci byl negativní a neužíval si dny, kdy mohl být s námi. Stále naříkal, že ho bolí bříško (byl po operaci, vyoperovali mu 3/4 slinivky, 1/2 žaludku a žlučník) a opakoval, že za chvíli půjde do kytek. Moc mi to ubližovalo, chtěla jsem mu pomoci, ale nedalo se, uzavřel se do sebe a trápil i nás kolem sebe. Určitě chápu, že ho to muselo bolet, ale dalo se to tišit léky, které nechtěl brát. Helenko bojujte, nevzdávejte to, jsou výjimky pacientů, kteří tuto nemoc zkolili a žijou dále. Držím Vám pěsti a myslím na Vás. A skeptikovi bych možná dala pár facek. Asi tuto situaci nezažil a neví jaké to je. Možná si to uvědomí časem a bude zpytovat svědomí nad tím co tady napsal.

Pro Simonku:
Upřimnou soustrast.

Ester,máte pravdu,to je přesně ono-skeptikovi pár dobře mířených...a nejen pár. Myslím však,že nějaké zpytování svědomí mu nehrozí,ten není z těch.

Dobrý den všem,
já tento týden absolvovala s tatínkem CT a RTG po 4 kolech chemo, dnes měl nastoupit na další. Zjistilo se, že mu bohužel vůbec nezabrala a nádor roste dál... Změní mu tedy léčbu a místo Cisplatiny a Vepesidu dostane Gemzar. Jak jsem již psala má malobuněčný karcinom, zatím musím zaklepat taťka vše zvládá a dokonce i jí tak nějak normálně. Chce tu novou chemu zkusit, brání se alternativám, a i když v tom s tatínkem zrovna moc nesouhlasím, tak ho podporuji... Jediné pozitivum taťka vidí v tom, že bude na chemo dojíždět ambulantně. Jsem z toho celá zničená, v pátek mu bude 55. Hodně sil všem, Petra

Děkuji moc za radu, zítra bychom měli s tatínkem podstoupit první aplikaci gemzaru. Jsme z Českých Budějovic, hned zítra se lékaře na Tarcevu zeptám. Počítám, že bude trošku trvat, než se revizní lékař pojišťovny vyjádří... Tatínek má dle lékařské zprávy malobuněčný karcinom s neuroendokrinními rysy - T4 N1 M0. Tak držte palce, jak se něco nového dozvím, dám vědět.
Petra