Diskuse - rakovina slinivky břišní

Přesně,jak říká Václava. Potřebujeme nejdříve ránu do hlavy,aby se nám rozsvítilo:-((.

Pro RenatuB: Tatínek měl také v břichu vodu. Ta ho trápila asi nejvíce, protože to bylo velice nepříjemné. V jeho případě ji stihli odsát pouze asi dvakrát, poté tatínek zemřel. Bylo to u něj také jako na houpačce, když se dozvěděl diagnózu, bylo mu řečeno pár měsíců. Rozčilovala jsem se, jak mu můžou doktoři toto říct, když u rakoviny jde i o psychiku, tak proč mu ubírat naděje. Až později jsem zjistila, že "pár měsíců" byly naděje ještě velice, velice přehnané. Měsíc po zjištění nastoupil podruhé do nemocnice, kde po 4 dnech zemřel. První dva dny jsme si povídali, vystřídali jsme se tam se sourozenci, vyjádřili jsme si vzájemnou lásku. Pposlední den tatínek již moc nemluvil, pouze pospával a držel nás za ruku. Bylo to hrozně rychlé, ale jsem ráda, že jsme si alespoň stihli říct, co jsme chtěli. Doporučila bych toto i ostatním.

Já dnes taťku odvezla na chemoterapii, tak nevím jak to bude zvládat. Má malobuněčný karcinom, který se vyskytuje spíše v plicích, na slinivce je téměř vzácně. Byl na operaci, udělali mu drenáž žlučovodů a zprůchodnili střeva.Má klinické stádium IV, T4 N1 MO, řekli nám, že se to chemoterapií může na přechodnou dobu zpomalit nebo zastavit, ale jen nějaký měsíc. Taťka nám dost zhubl, dnes má 65 kg (z původních 78 kg) ale je docela pohyblivý a jí i pije, sice méně, ale je samostatný. Je to děs, jeden den vám nic neni, druhý den zežloutnete a umíráte. Taťka ví, že má zhoubný nádor, že je vrostlý do cév a nejde proto vyndat.Neví ale, že je na tom tak špatně, že to má hodně rozvinuté a my ho přitom necháváme. Hodně plánuje dopředu, co bude příští rok, jak půjde do práce a podobně tak jsem na jednu stranu ráda, že se tomu nepoddává a na druhou stranu mně to ničí, když mi třeba řekne, že si příští rok koupí novou zimní bundu, že v té staré tu letošní zimu ještě přečká a já si říkám, kdo ví jestli tu ještě bude. Snažím se být s ním co nejvíce, aby alespoň věděl, že na to neni sám. Bojím se, co bude dál, přišlo to hrozně brzo, taťkovi je 54 let a já čekala, že to přijde tak nejdříve za 20 let. Se smrtí se člověk tak nějak smíří, dříve či později, i když mu milovaný člověk bude už navždy chybět. Nemůžu se ale srovnat s tím co předchází smrti, hlavně ta bolest a bezmoc, když se zoufale snažíte pomoci a nejde to, smrt už je pak vysvobození. Taťka tu ale ještě pořád je a já udělám maximum, aby netrpěl a byli jsme stále s ním... snad se mi to podaří...

Dobrý den všem přeji ,ale hlavně všem hodně síly kdo se potýká s touto nemilostrdnou bestií....... já mám nyní v nemocnici mojeho strejdy a když jedu z návštěvy tak bulím jako malá holka..... strejda vždy plný elánu a síly -humoru a optimismu a teď po diagnóze máte rakovinu slinivky a jater !!Den odedne povadá .!! Začalo to taky tak nevině!! Horečkou úpocením a bolestí břicha!!Nyní po dvou měsících ho člověk nepoznává ..mluví málo jde vidět jak ho to zmáhá........ polehává chudáček neví jak si lehnout ........ a člověk nemůže nic dělat....... je to hrozný jak člověk může trpět a nic nemůže jen čekat!!!Jednou jsem se ptala kamaráda věřícího .Bojíš se smrti ?? On mě odpověděl -Bojím se bolesti!!!! já to nechápala teď už chápu.......... všem přeji pěkné chvíle s milovanou osobou , potom už zbytou aspoň krásné vzpomínky-....

Milá Petro,
je to fakt děs a je mi to líto, že to vaši rodinu potkalo. Mému milovanému muži bylo 53 let. Když si to uvědomuji zpětně, bylo to to samé, on nezežloutl, jeho jenom zpočátku bolely záda, ale hodně. No, ale o tom nechci psát. Jenom, že také mu dala onkoložka naději, že by se to mohlo zmírnit chemoterapií, ta bolest a také zmenšit ty nádory, které on měl i už na játrech. On se chemoterapie sice nedočkal. ale také jsem se tomu snažila věřit, protože jsem chtěla. I když jsem četla spousty pojednání o tom, že chemoterapie ve většině případů u slinivky nezabírá. Chápu, že se bojíte co bude dál, také jsme se báli, já i naši synové i jeho brácha a všichni blízcí. Jenom jeho maminka nechápala, jak špatné to je, ta to vytěsnila aby neumřela strachy dříve než on. Synové nám byli velkou oporou. Pořád mi nabízeli, ať cokoliv bude potřeba, že nám na to dají peníze, že pomůžou s čímkoli, kdyby bylo potřeba sehnat něco ohledně léčby. Zoufale se snažili. Je to ale hrozná bezmoc. Ale, prosím, zatím nechte myšlenky na to, co nevyhnutelně přijde někdy v budoucnu ať už blízkém, nebo vzdálenějším stranou. Tak mě to radila psychyatrička, že nemám myslet dopředu. Že mám myslet na to, co je teď, od rána jenom do tohoto večera, co je teď potřeba a jak teď mu můžu pomoci. Co bude, to bude, to nepředěláme. A je dost času se podávat žalu, že je na to brzy. Že teď je čas pomáhat. A to Vy evidentně děláte. Děláte, to co je podle Vás nejdůležitější a správné a víc toho dělat nemůžete. Já vím, ta bezmoc je to nejhorší. Ta bolest, to je jasné, ale přesně tak, jak píšete. Tatínek tu ještě pořád s vámi je a určitě ho i v té nemoci blaží to pomyšlení, jak hodnou dceru vychoval, jak se na ní může spolehnout, je vidět, jak ho milujete. Jste empatická, chytrá holka. Hodně síly

K půstu: rakovinu nemám,ale půst jsem zkoušela z preventivních důvodů-po třech dnech jsem začala omdlévat,a to kdykoliv a kdekoliv. Moje dcera byla v nemocnici na pozorování ohledně možného zánětu slepého střeva-3 dny jí nedali najíst,protože nevěděli,zda nebude nutná operace-stejný problém-mdloby. Asi půst není pro každého. Ale myslím,že jeho působení je naprosto snadno vysvětlitelné a logické.

Václavko,
děkuji moc, Vaše slova mi vždy moc pomohou,"nakopnou" a já můžu dál normálně fungovat.
Petra

Milá Petro, jak ráda bych byla, kdybych alespoň trochu mohla pomoci. Vím, že slovem nepomůžu, neuzdravím. Ale podle sebe vím, jak mě slova lidí kolem se stejnými zkušenostmi dávaly pocíti alespoň to, že v tom nejsme sami. A že když to museli zvládnout ti ostatní, zvládneme to s našimi drahými také. Jak lépe dát najevo lásku a jak lépe se jim za všechno odvěčit než účastí a pomocí. Fungovat budete, když si pomyslíte, že to dál nepůjde, zase se zvednete a půjde to. Jsme neuvěřitelně silní, když na tom záleží.

Dobrý den, dnes mamince zjistili rakovinu slinivky. Je mi 19, žiju s ní sama, dala bych cokoli aby tu se mnou ještě několik let byla. Nejspíš budu potřebovat hodně rad, aby se maminka cítila co nejlépe. Chtěla bych se zeptat jaký je váš názor na Vojenskou nemocnici v Brně při léčbě této nemoci. Případně prosím o doporučení nejlepší nemocnice v Brně. Srdečně děkuji, Eva.

Evo, přeji Vám i mamince hodně sil. O kvalitě léčby rakoviny ve VN Brno nic nevím a nechci tuto nemocnici nějak hanět, ale když bydlíte v Brně, myslím, že by bylo rozumné využít toho, že tam sídlí jedno z nejlepších onkologických center v zemi - Masarykův onkologický ústav. O radu a pomoc můžete požádat pana doktora Vyzulu zde: ona.idnes.cz/poradna-onkologa-rostislava-vyzuly-d74-/poradna.asp?p=vorlicek2 - obvykle odpovídá do několika dnů.

Paní Jano, děkuji za radu. Byla bych ráda kdyby se maminka léčila tam. Je to hrozné, život bez ní si nedokážu ani představit :(

Rádo se stalo. Koukám, že pan doktor Vyzula Vám už odpověděl. V MOU jsem jednou byla (naštěstí ne s rakovinou, jen jsem si zaplatila jeden z preventivních programů, které nabízejí) a měla jsem z toho velmi dobrý pocit. Sestřičky jsou mnohem příjemnější než běžný český nemocniční průměr. Přečtěte si toto, třeba Vás to trochu povzbudí: zpravy.idnes.cz/ochotni-lekari-spatna-strava-pacienti-hodnotili-nemocnice-vyhralo-brno-1ai-/domaci.asp?c=A100224_223116_domaci_iky

Zdravím všechny, dlouho jsem se neozvala. Tatínek je stále v kondici, pouze před Vánocemi měl malý slinivvkový záchvat. Bohužel dle krve má vysoké markry a to jaterní. Ale cítí se dobře, plánuje a ....a neví o tom, že nám před skoro rokem řekli, že bude žít max 6.měsíců. Takže k tématu říkat či neříkat. U nás je to tak, že ne vše by se mělo říkat, zamyslete se nad tím, zda to že řeknete vše na rovinu tomu člověku pomůže, nebo pouze Vám uleví. Snažím se nebýt sobec a plánovat s taťkou a neříkám mu vše. Bolí to, bolí to každý večer, bolí to vždy když máte chvilku přemýšlet....Ale musíme to všichni zmáknout a já dnes věřím v jedno a to je jeho síla, která je velká a která mi vždy byla velkým příkladem. Vím, že mě a mamku a všechny okolo nečekají pěkné chvíle, ale věřím, že to zmákneme. Prostě musíme... Držte se, bojujte, a když už nebudete vědět co dál, tak si řekněte, že ty kterých se tato nemoc týká, ty které milujeme by chtěli vidět nás žít a ne se trápit....kousněte se do jazyka a jděte dál... i já jdu dálll i mě to strašně bolí....Držte se... Katka

Asi každý nečte celé vlákno diskuze, takže doplňuji svůj příspěvek : mojemu taťkovi je 60, má za sebou radikální operaci, nádor v hlavě slinivky 5cm odstraněn bez meta, 5 měsíců chemo, nyní bez léčby, pouze kontroly. Bolesti nemá, pouze občas malá křeč, když se špatně ohne apod. Soukr. zemědělec maká jako ďas. Katka

to je úžasné, co Katko píšete. Měli jste v neštěstí i veliké štěstí, že tatínkovi mohli tu operaci udělat. Takže mu to i mohli odstranit. To je potom jiná, I když samozřejmě vyhráno není a jistě tedy, jak píšete vám to lékaři řekli a vy spíše ve strachu čekáte, kdy to udeří. Jiné to je, když na to přijdou a jsou již metastázy, to potom, třeba u mého milovaného muže nejde nic dělat, operace je zbytečná i když nádor měl 1,8 cm, tak byl maličký. A ani jsem neměla volbu říct to nebo ne, protože lékařka si nás pozvala oba a řekla nám tu diagnózu rovnou i s tím, že se už nedá nic dělat. Jo, máte pravdu, byla jsem nakonec při vší té hrůze ráda, snad sobecky, že to věděl taky a mohli jsme si dodávat sílu navzájem. Protože bych to nezvládla a on by to na mě každopádně poznal. Ale když Váš tatínek může i pracovat a nemá ty bolesti, co už mají lidé v tom 4. stádiu, tak to je jiná. A to potom nemá opravdu žádný význam nějak mu připomínat, nebo říkat, že nemá vyhráno. Ty krevní markry prý ani nejsou směrodatné a nemusí vůbec znamenat, že by se objevily metastázy. Zřejmě ta játra jsou hodně zatížená, samozřejmě, když chybí slinivka a tatínek navíc určitě musí brát spousty dopňujících léků. To vám i jemu moc přeji, že mu byl dán ten čas navíc a v takové kondici. Ať přelstíte co nejdéle tu statistiku, která dává tak málo měsíců.