Diskuse - rakovina slinivky břišní

Dobrý den Václavo, moc Vám děkuji za milou reakci. I já jsem strašně ráda, že taťku odoperovali a že mu je relativně dobře. Jediné co mu vyskočilo je cukrovka, takže si musí píchat inzulín, ale velice zanedbatelné množství, které by bylo možné řešit prášky, ale nechtějí zatěžovat trávení, tak si píchá. V podstatě nebere žádné léky. Jen pankrelon - enzim na trávení a to je vše. Maminka nakoupila spoustu doplňků stravy - aloe a nějaký šíleně drahý kapsle, který zabraňujou šíření rakoviny, ale otec to nebere, protože odmítá do sebe rvát chemii... on totiž mimo to, že je soukr.zemědělec tak je profesí chemik a tak prostě chemii nesnáší... vůbec se divím, že podstoupil tu chemošku... on k ní měl takovej odpor, že vždy když jhsme na ní šli tak se mu spustila šílená rýma, hned jak dokapala, tak bylo po rýmě. Nejvíc mě štve, že je nekuřák, nepije alkohol, nemyslím si, že jedl nezdravě a tohle ho postihlo....já moc toho nahoře nechápu, snad ví co dělá, možná zkouší co vydržíme, tak mu musíme dokázat, že vydržíme hodně. Je mi moc líto, že v případě Vašeho manžela nebyla operace možná. Pravda je, že si vážím každého dne od té taťkovi operace, strašně si vážím toho, že do toho primář šel i když věděl si nebyl jistý, zda to táta zmákne, ale udělali mu veškeré potřebné testy a tam se jevil jako zdravý 40cátník nikoliv jako nemocný 60sátník, proto se primář rozhodl do toho jít. Do teď jsme v konatktu s ním a je pro nás něco jako bůh.Václavo, jste skvělá ženská, která nám všem tady dodáva sílu bojovat a určo nejen já si toho moc moc Vážím...

Velmi Vás prosím o zaslání Vaší knihy a případné rady.Jsem 10 dní po nezdařené operaci slinivky,čeká mne chemoterapie,jsem ve 2.stadiu.Léčí mne ve fakultní nemocnici v Plzni,kde zemřela i Helena Růžičková.Mnohokrát děkuji a adresa je:Karel Macner Sušická 79 32600 Plzeň

Ahoj všichni.
Včera jsem se od maminky(52let), která žije s mojí mladší sestrou odděleně dozvěděl, že někdy před Vánoci jí zjistili rakovinu slinivky. Byl jsem z toho v šoku a nějak nevěděl jak pořádně reagovat. Pak mě začala uklidňovat, prý to bude snad vpohodě a že se zatím umřít nechystá.Sice je nádor moc velký a odoperovat již nejde, ale že chodí na chemoterapie. Ona je hrozně tvrdá a nic si moc nepřipouští. Nejhůř je jí prý večer okolo páté a pomáhají jí nějaké náplasti proti bolestem. Mám pocit, že říkala něco o 4. stupni s prorůstáním do jater, ukazovala mi mezi palcem a ukazováčkem velikost nádoru odhadem 6cm.
Kdž jsem se vrátil k sobě domů samozřejmě jsem začal pátrat na internetu co, že jí to vlastně je a s hrůzou zjistil, že je to asi opravdu špatný. Maminka celé oznámení ukončila s tím, že nechce abychom jí litovali, 2x týdně jí volali, vyptávali jí jak jí je a vůbec se k ní chovali jak k nemocné. Nejraději bych se jí po přečtení Vašich příspěvků pořádně zeptal na konkrétní věci, protože v tom mám opravdu zmatek.

Dobrý den jirko, maminka musí být strašně silná a nechce Vás zatěžovat, ale věřte, že dle toho co píšete bude situace zřejmě vážná a jediné co vám mohu poradit je se za ní rozjed, nejprve se stavte za ošetřujícím lékažem a ten Vám vše vysvětlí. Nebo se s ním spojte telefonicky a domluvte si s ním schůzku, on Vám vysvětlí zda je situace vážná a co pro maminku můžete udělat. Přeji Vám mnoho sil....

Dobrý den,
v první řadě bych chtěla všem nemocným touto zákeřnou nemocé popřát moc sil a hlavně vítězství.
Moje maminka (58 let) ji měla také. Doktor nádor přehlédl, když byl ještě malý (byť byl předtím upozorněný, že tam na slinivce "něco" je) a když se po pár měsících mamka probojovala k jinému lékaři, už byl nádor tak velký, že operovat nešel. Z naší nemocnice jsme utekli a léčila se nakonec v Brně, i když je to přes půl republiky. Měla to nejlepší, co v tuhle dobu může na slinivku mít. Chemo + léčbu za milion. Tarcevu. S rakovinou žila rok. V listopadu zemřela :(

Přeji vám i vašim blízkým, aby měli při boji s touhle hnusnou nemocí více štěstí.

Jirko,maminka asi ví,kolik bije,ale nechce o tom mluvit,nenuť ji k tomu.

Tak jsem zrovna mluvil telefonicky s maminky ošetřujícím doktorem z Homolky a opravdu je to špatný. Chemoterapie na kterou chodí jí prý nemá a ani nemůže vyléčit, ale hlavně jí ulevit a prodloužit čas. Prý je snáší velmi dobře a v krev je dobrá (to jsem moc nepochopil). V každym případě maminka od Vánoc zhubla už 8kg, což mi za 1 měsíc přijde hrozně moc. Bohužel na otázku "kolik máme času" mi doktor odpovědět nedokázal.
Lékař mi taky řekl, že mamka je velmi inteligentní a moc dobře si uvědomuje jak je na tom.
Když nad tím přemýšlím, tak před novým rokem jsem si na jedné krátší návštěvě všiml,l že je hrozně žlutá. Myslel jsem si, že je asi po flámu. Ona na zevnějšek dost dbá, takže vidět jí nenamalovanou je spíš vzácnou výjimkou.
Díky moc za tuhle diskuzi, opravdu mi hodně pomáhá.

Milý Jirko, buďte s mamkou častěji než dřív, ona má už omezený čas a vy to víte, tak ho využijte, přeji vám hodně moc sil, budete je potřebovat, bude to pro vás asi to nejtěžší, co vás zatím potkalo.

Ale z tohoto příspěvku není jasné,o čem je řeč-cože to berete ?

Chtěla bych všem doporučit MuDr. Josefa Kremela z Kroměříže,bydlí a ordinuje na ul. Fugnerova 15. Tel už nemám,ale je na webu. Na jediném sezení mne zbavil vleklého zdravotního problému,na který mne 2 roky lékaři neúspěšně léčili nejmodernějšími léky. Moje zkušenost není ojedinělá,je nás více,kterým pomohl.Já jsem k němu jela také na doporučení s tím,že nemám co ztratit,nevěřila jsem,že mi pomůže. A ejhle,všechno bylo jinak.

Jirko, vaše mamka musí být fakt silná žena, ale i přesto si myslím, že bude ráda, když s ní budete co nejvíce. Někteří lidé jsou tak silní, že prostě nedají některé pocity najevo, ale určitě bude za vaši častou návštěvu ráda. Plánujte s ní a nemoc s ní moc nerozebírejte...Držte se a buďte silný....

Ahojkyy Jirko, tak nějak si zkouším představit, jak bych se chovala být na místě Vaší maminky. Jsme téměř stejně staré. A nějak mi to nejde. Má ona nějakého přítele, nebo manžela, že by nacházela tu sílu u něho. Protože jestli je na to sama a ještě Vás, své děti chrání, tak je to opravdu úctyhodné. Musí být hodně silná osobnost. Jenže to pro ní musí být tak jako tak vyčerpávající. Jenže není na to rada, jak jí to ulehčit, protože vás miluje a bolelo by jí, kdyby viděla paniku ve vašich očích. Ale tomu se nejspíš nevyhnete. A možná, že přistoupí na útěchu, kterou jí budete přinášet svojí častou blízkostí. Nevím, každý má jinou povahu. Někdo a třeba je to zrovna ona na to potřebuje samotu aby se s tím vypořádala. Zalézt někam a nevidět soucit ostatních s ní, někdo to špatně nese. To musíte poznat Vy sám a nějak se s tím popasovat. Tady není univerzální rada. Dobrá zpráva je, že alespoň tu chemoterapii dobře snáší. Že při tom nemůže jíst, to je bezesporu. I proto tolik hubne. Možná už vám radili dávat jí ty kalorické nápoje. Mají to v lékárně a nahrazuje to alespoň částečně jídlo. Když tam řeknete, na co to potřebujete, tak vám poradí. Kupovla jsem je mému manželovi také. Pokud by šla do nějaké výživové poradny, což by jí na onkologii určitě doporučili, tak ty nutridrinky jsou hrazené částečně pojišťovnou. Přeji vám i mamince hodně síly.

Ahoj Katko, Václavo a vůbec všichni zde. Díky moc za pěkné příspěvky. Vím, že to taky máte hrozně náročný. Proto si Vašich rad moc vážím.
Zatím je to vše pro mě hrozně čerstvé. Pořádně ani nevím jak na tom maminka opravdu psychicky a fyzicky je. V sobotu za ní jedeme na návštěvu, tak snad uvidím.
Nevím, zda mám na toto téma vůbec zavádět znovu řeč. Na jednu stranu jí nechci nic připomínat, nebo dokonce dávat pocit, že to vzdávám. Na druhou stranu jí chci dát najevo, že vím, že jí možná je zle, že není potřeba před námi bolest skrývat a tím se ještě víc vysilovat. Chci jí dát najevo, že jsme zde aby se měla o koho opřít a né někdo před kým se musí hlídat, aby nás ochránila.... je to těžký.
Rozhodl jsem se, že se pokusím moc nepřemýšlet o tom co bude, ale spíš o tom co je.

Přesně tak Jirko, tak to musíte brát. Já už jsem tady o tom v nějakém předchozím příspěvku psala. To mi poradila paní doktorka na psych. Řekla, že předbíhám zbytečně čas. Co bude nezměníme, ale můžeme pomáhat teď, každou minutu, kterou můžeme. Máte silné vazby jako syn, určitě vycítíte co je potřeba. Ale hlavně se netrapte, že nemůžete změnit věci, které jsou dané. Ta bezmoc je tady to nejstrašnější, nejspíš už ten pocit zažíváte, nebo teprve budete. Budete dělat co budete moci o tom jsem přesvědčená. Přeji hodně společné síly a pochopení.

Dobry den,
pozdravujem vsetkych statocnych ludi a ich blizkych!
Po precitani niekolkych prispevkov som sa rozhodla napisat o tom, co momentalne preziva nasa rodina!
Minulu sobotu mi zomrela moja milovana babicka (mala cerstvych 75 rokov)!
Na zaciatku novembra 2010 jej diagnostikovali rakovinu pankreasu s tym, ze nador sa bohuzial neda odstranit! Skoro cely mesiac stravila v nemocnici, ale na Vianoce bola doma. Zdalo sa nam, ze sa pomaly zotavuje, dokonca varila, prala, proste normalne fungovala!
V polovicke januara ju opat hospitalizovali, pretoze jej odumrelo tenke crevo a opat ju museli otvarat. Aj po tomto zakroku sa pomalicky zotavovala!
Este minuly piatok sme spolu telefonovali a vravela mi, ze sa citi lepsie! V tej chvili by ma ani v tom najstrajsnejsom sne nenapadlo, ze v priebehu niekolkych hodin sa jej stav rapidne zhorsi!
Ked som sa to dozvedela, sadli sme s manzelom do auta a vyrazili na dlhu a bolestnu cestu! Zijem v Prahe a babicka lezala v bojnickej nemocnci!
Bohuzial sme to nestihli, zomrela na zaciatku nasej cesty!
Bude mi nesmierne chybat, strasne mi je luto, ze uz som ji zivu nevidela a nestihla sa s nou rozlucit! Hreje ma aspon skutocnost, ze pred mesiacom sme spolu stravili par dni!
Preto neotalajte a budte so svojimi chorymi pribuznymi co najviac!
Vsetkym na tejto diskusii zelam vela psychickej a fyzickej sily!!!!