Diskuse - rakovina slinivky břišní

Zdravím, je mi 53, mám 16 měsíců od diagnózy. Podle statistiky průměrného přežití už "přesluhuju". Je mi jasné, že mě to jednou stejně zabije, je to mrcha! První příznaky u mě byly bolesti v zádech, nechutenství, no a pak jsem zežloutla. Udělali mi radikální operaci a dali drsnou chemču (kombinace víc věcí). To proto, že nádor ještě nebyl tak rozsáhlý a nebyly zjevné metastázy, že potenciálně mám prý šanci přežít. Jenže statistiky jsou neúprosné, jsem smířená, že recidiva přijde. I tak jsem vděčná za ten dosavadní čas a že mi je teď v rámci možností i docela OK.
Jinak jak tu někdo někdo dal odkaz na léčbu rakoviny zevnitř - k tomu jsem strašně skeptická. Já právě jedla zdravě, vyhýbala se škodlivinám, pravidelně cvičila...no a stejně jsem dostala raka!
Přeju všem hodně sil, ať už nemocným či jejich blízkým.

Pro I, nechci Vás strašit, ale tohle už bude jen horší, u taťky to to bylo velmi podobné a šlo to jen k horšímu, jen tedy nezvracel.Hodně sil pro Vás všechny.

Díky.

Paní DD, jsem strašně ráda, že jste do této diskuse napsala a vlila nemocným a jejich rodinám novou víru v uzdravení. Hrozně moc to někteří z nich potřebují, aby se z toho nezbláznili hned na začátku. Děkuji Vám za ně. Už jsem si začínala myslet, že jsem jediná výjimka a hurá, vidím, že je nás víc. Mně je 56 a "přesluhuju" více než 26 měsíců, taky v relativně dobrém stavu. Na onkologii jsem se ptala: jak dlouho tady mohu ještě být? Odpověď zněla: teď už tak dlouho, jak dlouho sama budete chtít.
Paní DD, spláchněte statistiku do WC a pojďme si říct, že se té hnusné potvoře jen tak nevzdáme!

Dobré dopoledne, Zrovna jsem chtěla paní DD psát paní Mirko, o Vás. Aby měla naději, jak jste se dovedla vypořádat s tou zákeřnou nemocí Vy sama. Napsala jste jí rovnou Vy, to je moc dobře. Je to krásné vědět, že ne u každého to musí být tak fatální. My, kteří jsme prožili se svými blízkými to zlé, co ta nemoc přinesla, a to myslím můžu mluvit za všechny, víme, jak těžké to bylo pro nás, kteří jsme na to jenom bezmocně koukali. Natož pro všechny Ty, kteří tu nemoc mají to musí být kruté a zlé vědět a prožívat bolest. Obdivuji Vaši odvahu a statečnost, že vůbec navštěvujete tuto diskusi plnou bolu a zoufalství. A ještě více Vás obdivuji za to, že svým příkladem pomáháte zoufalým lidem aby měli naději. Ani nevíte, vlastně, co to povídám, naopak dobře víte, co v téhle situaci neztrácet naději znamená. Jste obdivuhodní, Vy, DD, Děda a další, kteří bojujete a nevzdáváte se. Díky!

No nevím,ale když si přečtete vědeckou lékařskou literaturu,dovíte se,že pouze 1% lidí s touto vyléčenou (jakoby) nemocí přežije 5 let!!!Takže nemáte ještě zdaleka vyhráno.Moje mamča žila úplně v pohodě 3,5 roku a nakonec umřela!

Lidičky, zkuste biotroniku. Mamka je v pohodě už 7roků, pomáhal jí pan Vojáček, tento rok bohužel zemřel. Léčil i Pavla Nováka zpěváka, držel se s rakovinou déle jak 8roků. Biotronika opravdu pomáhá, zkuste to. Jeho dcera, taky dělá biotroniku, pomůže Vám a nic za to nechce.
Měj te se moc fajn a držím Vám palce.
Radka

Tak nám tatínek v nemocnici zemřel. Bude nám všem moc chybět, ale je fakt, že pro něj už to musela být úleva.
Ostatním přeji, ať se drží a hodně sil.

Pro I: Upřímnou soustrast. To je naprosto jisté, že se s tím celá rodina budete dlouho vyrovnávat, že odešel, ale máte pravdu, pro něho už to nebyl život

Pro I: Upřímnou soustrast. Je to hnusná nemoc, ale i si říkám, že to bylo už i pro mou babičku která umřela na štědrý den vysvobození z té hrozné bolesti.

úprimnú sústrasť. moja mama zomrela 1,5mesiaca od diagnostikovania nádoru na hlave slinivky.

Pro I, upřímnou soustrast, je mi líto, že se moje prognóza potvrdila, držte se.

Děkuji Vám všem. Pořád musím na tatínka myslet. A můj malý syn (ještě neumí moc mluvit) vzal mamky telefon a jak ví, že s ním volala pravidelně taťkovi, volal také: Dědí, domu, dědí domu, ...

Az ted jsem si precetla reakci a hlavne krasna slova povzbuzeni pani Vaclavy,dekuji moc a moc.Ano ,tak to je.A vsichni lide,co nasi Verunku znali,dokonce ji ani neznali osobne jen z meho vypraveni ,si ji velmi oblibili,obdivovali ji za to co dokazala pri studiu v zahranici,posleze ziskala diky uspesnemu konkurzu velmi slusne postaveni v zamestnani a po celou dobu nemoci,10 let,pouze rodina a par velmi blizkych pratel vedelo s cim vsichni bojujeme. Chemo,ozarovani,1x operace Londyn,3x tezka operace v Motole.A po vsem honem zpet do skoly,do posilovny,ke sportu,do prace,proste do zivota.Ano,bylo mi receno,ze to jak si naplno uzivala zivota do 30let ma dceruska nekdo nestihne ani do 80 let,ale...Preji vsem pevne zdravi,vim o cem pisi.S.

Ahoj, já se 5.1.2011 dozvěděla, že moje maminka 59 let má rakovinu slinivky a pan primář nám řekl, že už není žádná šance, zrovna na její narozky,přitom vypadá a chová se uplně normálně jako kdyby to byla chřipka.Doktor řekl, že to je jen teď,ale postupem času to bude hrůza.Vůbec netuším co mě čeká a podle toho co čtu si to vůbec nedokážu představit.S tátou spolu žijí 40 let,právě šel do důchodu, že si spolu užijí důchod.Snaží se držet,ale slova pana primáře "UŽ NENÍ ŽÁDNÁ ŠANCE"ho složílo na kolena.Moc se milují a nedokážu si představit jak bez maminky bude žít.Každý den jsme u ní v nemocnici.Pro mě a mou sestru je to máma s velkým M, jak se s tím mám srovnat, mám tříletou dceru, která se na ní každý den ptá a já jen neustále brečím, chci ji pomoct a nevím jak.Jen se dívat?Každý den se nás ptá, kdy půjde domů a my ji nedokážeme odpovědět.Vědomí, že umírá mě ničí.Mamince jsme to zatajili, řekly jsme ji, že musí bojovat.