Diskuse - rakovina slinivky břišní

Dobry den, mojmu otcovi minuly tyzden diagnostikovali nador v slinivke, najblizsie ho caka operacia. Zije v Prahe. Prosim vas, ake mate skusenosti, ktore chirurgicke pracovisko v Prahe by ste nam odporucili? Tiez budeme vdacni za nejake tipy na upravu stravovacich navykov - comu sa vyhnut atd.

Elvíro, zvykněte si na to, tohle nebude lepší, jukněte na stránky tuším že se jmenují cesty domů, tam o tom píší, lidi v tomhle stádiu mluví s lidmi, kteří už nejsou, oni se nevědomky připravují za nimi, táta se ptal třeba na svou babičku, která už asi 10let nežije, mluvil o tom, že nás všechny přestěhují do cizích zemí, jak Vy říkáte, každý předmět si prohlížel a nevěděl co sním, netušil na co jsou brýle,byly to šílené okamžiky, ale na druhou stranu jsem byla vděčná, že už neví, že neví že umírá, protože se rakoviny příšerně bál a nakonec ho dostala, jeho bratr zemřel v 33.letech, jeho maminka v 51.letech a jeho taťka v 74.všichni na rakovinu, babička nikdy nekouřila, nepila...
Já na Vás myslím, zvládnete to, je to jen hodně krutého zoufalství a bolesti najednou, ale člověk unese hodně, držte se.

Václavo, jste úžasná hodně lidí vás tady potřebuje a hodně lidem pomůžete.

Milá Michaelo, u nás operace nebyla možná, takže nemůžu doporučit z vlastí zkušenosti. Ale co nedoporučuji je Motolská nemocnice. Pokud by se vám podařilo ho protlačit do nemocnice na Karlově náměstí (podívám se, jaký je to odkaz a napíši Vám ho) na tu jsem slyšela hodně dobré reference co se onkologické léčby týká. přeji štěstí

Dobrý den. Když jsem si přečetla vaše příspěvky, rozhodla jsem se sem také napsat. Mému tatínkovi zjistili rakovinu slinivky po zežloutnutí někdy v dubnu. V květnu byl operován v Praze. Po operaci(7hod.) nám lékař sdělil, že museli odebrat celou slinivku, že nález byl větší než čekali. Že se uvidí, že to byl velký zásah. Taťka se ale celkem rychle zotavil a když odjížděl z Prahy, ani bych neřekla, že mu něco je. Vše se ale změnilo po první chemoterapii. Tatínek hodně zhubnul, nic v sobě neudržel, měl průjmy. Všichni říkali, že je to normální. Dopadlo to ale tak, že musel do nemocnice, byl dehydr. a bez dostatku potřebných látek. Navíc mu zjistili zánět tlustého střeva. Ale i z toho všeho se dostal (když pominu to zhubnutí). Ale už se mu báli dát další chemo, že už by to nemusel vydržet. Když jsme se ptali na to bio-chemo, nikdo z doktorů nám nic neřekl. Taťka měl sice dále průjmy, ale fungoval celkem normálně. Začal jíst vše. Pak si začal stěžovat na bolesti zad. Byli jsme s ním minulý měsíc na CT v Praze a tam mu řekli, že má stíny na játrech, ale nic bližšího. U nás v nemocnici, že se nedá přesně říct, co to je. Krev měl čistou. Bolesti byly ale čím dál větší, poslední dny dostal zácpu a cca před týdnem ho manžel s maminkou odvezli s hroznými bolestmi a zvracením do nemocnice. Druhý den se cítil už lépe, ale asi dostal nějaké látky proti bolesti v kapačce. Zase bylo vidět, že plný plánů. Řekli mu, že má zápal plic, po několika dnech, že ustupuje a že má zánět jícnu. Teď už prý zase trochu zvracel a bolesti zad se vracejí (i když nevím, jak velké). Na záchod stále nemůže a doktorka mu řekla, že už mu nemusí tolik fungovat střeva. Přemýšlí o propuštění a náplastích. Ale ještě ho nepustili. Mamka začíná čím dál častěji plakat a má samozřejmě strach. Bojí se, že to taťka vzdává. Já se snažím být silná a podržet ji. Ráda by aby spolu aspoň ještě užili léto na chatě bez větších bolestí. Taťka je tam moc rád. Doposud chodil do práce, tak by si to teprve teď užil naplno. Já si říkám, hlavně teď užít v klidu ty Vánoce a pak teprve koukat dál. I když to zní možná divně. Do teď jsem si říkala, že to bude ještě dobré, ale čím více příspěvků jsem přečetla, tím více mám strachu. Pokud byste měli nějaké rady, ..., budu ráda.

Podržte hlavně maminku, myslím, že nemá cenu moc věřit v to léto na chatě. To je v tomhle případě dost dlouhá doba. A jestli ho to bolí v zádech a má stále různé záněty, tak to asi už ten organismus nezvládá. Manžel nesežloutl, ale tomu to začalo bolestí v zádech. A už měl metastázy na játrech, když mu na to přišli. Měl také zácpu, nechutenství, pocení, ale při tom studené končetiny. Já vím, že je to hrozné tady číst ty příběhy, to chápu a také, že se tomu pomyšlení zuby nehty bráníte. Ale je to hnusná, podlá, zákeřná a málokdy přemožitelná nemoc. Takže rady, no, biologická léčba-také jsem se po tom pídila, ale při slinivce se nedělá, je to zbytečné a nefunguje. nefunguje příliš ani ta chemoterapie. Na nějaký čas může zastavit růst nádoru. Ozařování se dělá společne s chemoterapií, ale to také jen někdy. Při rakovině jater se používají různé terapie, kdy se nádory zničí buď teplem, nebo podobně. Jenže to dělají také pouze pokud je to jen na játrech a není tam ložisek moc. Nám nabídli nějakou výzkumnou léčbu, kdy část pacientů měla dostávat placebo a část ten lék. Chtěli jsme do toho jít, člověk chce zkusit všechno a chytá se každého stébla. Nestihli jsme to, ale jak nám řekla onkoložka, je to zase jenom taková udržovací léčba, na prodloužení života o nějaký ten měsíc a to ještě ne u každého. Taťka to nevzdává, ale musíte pochopit, že mu je stále zle, takže je mu jasné, že to není dobré. I kdyby nevěděl, jak na tom je, stejně by mu to došlo. Protože ztrácí sílu, cítí se špatně. Takovému nemocnému člověku se potom ten náhled na život zůží jenom do toho, jak zabránit bolesti, jak jít na záchod, jak se přinutit něco sníst abych ještě více nezeslábl, jak to tady beze mě zvládnou. Musíte ho podpořit a starat se hlavně o to aby měl co nejmenší bolesti. Být co nejvíce s ním a užívat každou chvilku, kdy jste spolu. A jak se tady dočtete v tolika příspěvcích, hlavně ho zahrnout láskou, aby o tom věděl, aby se nebál. Přeji vám všem tam sílu

Tak můj táta dnes svůj boj s touto nemocí prohrál. Pustili ho včera domů a dnes ráno zemřel. Tak už má alespoň klid od bolestí a netrápí se. Umřel ve své postýlce v naší blízkosti.

Elvíro, ani nevíte, jak moc je mi to líto, že ani ty vánoce.....upřímnou soustrast, ty konce jsou všude tak podobné...
Držte se, máte pravdu tady mu už pomoci nebylo, udělala jste maximum, už ho nic netrápí.

Holčičko, je mi to také moc líto. Jen si opakujte to co jste psala, že jemu je konečně dobře. Ty další dny by už byly jenom horší. To fyzické tělo odešlo, ale je s vámi jeho energie a bude vás chránit dokud ho necháte ve svých srdcích. Určitě by nechtěl abyste moc dlouho truchlili, určitě vám zní v uších jeho průpovídky a to, jak vás napomíná abyste nebrečeli. Vysvětlete mu, že se vybrečíte hodně a pokusíte se vyplavit tu nejhorší bolest. Pochopí to a dá vám sílu do dalšího života. Tak se vypovídejte, vybrečte, objímejte s vašimi nejbližšími. Všichni, co si tady s Vámi píšeme Vám rozumíme a jsme s Vámi.

Moc Vám oběma děkuji. Je to těžké, a strašně to bolí. On tak moc chtěl žít a tak moc se těšil na Vánoce, ale osud s ním měl jiné plány. Moc to bolí! Nechápu to, proč on? Proč můj táta!

Elvíro, také upřímnou soustrast. Jinak už tu snad vše bylo řečeno. Nemůžu zatím nic víc napsat, protože nás to asi teprve čeká. Buďte silná.

Tak tuhle otázku si klademe asi všichni...
Můj taťka byl do zjištění nemoci fit. Pořád chodil do práce, i když už mohl být doma v důchodu. Všichni mu hádali méně, než mu bylo. Po doktorech téměř vůbec nechodil. A najednou tohle. Dokonce ani teď, když nemá slinivku si zatím nemusí píchat inzulín (ťuky, ťuk - musím zaklepat). Všichni se diví.

Milá Elvíro, na to proč?? není odpověď. Ptám se dnes s denně. Řvala jsem a stále v pláči říkám: "prosím, vrať mi ho!!" Ale to je na tom to hrozné, že je to nevratné. Nebojte se, teď to bolí neskutečně. Bude to bolet i při pohřbu, pocítíte ale, že na to nejste sama. A postupně se bude bolest mírnit a budete mít intervaly mezi pláčem delší. Nejste na to sama, máte kolem sebe lidi, kteří pociťují to co vy. Svátky vánoční nebudou dobré pro vás, ale to překonáte. Přeji sílu

Dobtý deň,
ja natiahnem nutridrink do striekačky a vstrekávam do ust.Moja svokra má problem s prímanim potravy tak čo je riedke a má to v ustach tak to spolkne.Skuste to.

Elvíro, myslím na Vás skoro celý den, jaké to je, ono to uvědomění si teprve přijde, teď je to čerstvé, ale než se se skutečností sžijete, chvíli to potrvá, teď přijde to nejhorší pro Vás naučit se žít s tím, že už tu není, všechno Vám ho bude připomínat, jeho oblíbené jídlo,písnička,vůně po holení na jiném člověku, jeho zvyky i zlozvyky vám budou chybět.Jsem s Vámi.