Diskuse - rakovina slinivky břišní

Pro Václavu, děkuji mokrát za radu. Tato diskuze mi velice pomáhá, pročítám ji často. Stále jsem si to nepřipustila a to je snad dobře. Je mi osmnáct a na tuhle situaci jsem nebyla připravena

Pro Václavu, děkuji mokrát za radu. Tato diskuze mi velice pomáhá, pročítám ji často. Stále jsem si to nepřipustila a to je snad dobře. Je mi osmnáct a na tuhle situaci jsem nebyla připravena

ale to neni nikdo bohuzel

Zdravím Vás všechny, především Václavu.
Asi před 3 týdny jsem sem psala, že mojí babičce diagnostikovali rakovinu slinivky. V té době vypadala vcelku "dobře". Jsou to pouhé 3 týdny a nemůže jíst ani pít (vše vyzvrací), návštěva delší jak půl hodiny ji neskutečně vyčerpává, má halucinace, vykládá mi věci co vůbec nedávají smysl. Neskutečně zhubla (to je tím, že nic nejí). Před 3 týdny byla v nemocnici, protože ji pobolívalo břicho. Doprovázela mě až ven, luštili sme křížovky. Teď už ani neudrží tužku a je ráda, že dojde 3metry na wc. Je to strašný, vůbec nevím co mám dělat, strašně bych si přála, abych jí mohla pomoci. Dnes přišly výsledky z vyšetření CTP a má metastázy skoro všude. Ještě v září byla v pořádku. Jsou to teprve 3 týdny co jí zjistili rakovinu a takhle rychle to jde... Možná už píši z cesty nebo se opakuji, za to se omlouvám. Jen tady jsou asi lidé, kteří mi budou rozumět a tohle nepřeju opravdu nikomu. Když jsem se ptala paní doktorky dnes jak je na tom babička, tak mi odpověděla, že bychom teď asi měli být s ní jako rodina ty poslední chvíle. Nechci ničemu z toho věřit. 3 týdny... a tohle :(

Veroniko, děkuji za pozdrav. Vím, prožíváte strašně těžké období. A jenom doufám, že už máte doma rodiče a nejste na to sama. Jak Vám řekla paní doktorka. Nic jiného se k tomu nedá říct. Buďte s ní. Zkuste nějak domluvit, jestli by Vám ji dali domů a zajistit si tu docházkovou péči. Aby jí někdo chodil píchat injekce proti bolesti a pomohl s další péčí. Jestli se jí bojíte mít doma, tak hospic zkusit, jestli byste sehnali místo. Tam byste s ní mohli být stále. Ale jestli to u ní postupuje takhle rychle, tak si jí možná nechají v nemocnici a kdyby měli volný nadstandartní pokoj, tak byste tam s ní mohli také do poslední chvíle být. Je to kruté a věřím, že byste teď udělala cokoli abyste jí mohla pomoci. Jak se tady píše dnes a denně ta bezmoc je hrozná. Ale jestli je nějaká útěcha v téhle době, je to ta, že se netrápila tak dlouho. To teď nechcete přijmout, vím, ale přijdete na to časem. Vždyť tady čtete ty příspěvky, jak to vypadá, když s tím človíčci naši ubozí žijí třeba těch půl roku. Jaká je to hrůza a degradace lidství. Babičce říkejte, jak jste s ní a máte ji ráda. Ona to samozřejmě ví, ale ráda to i uslyší, to si buďte jistá. Je mi to líto, co se Vám teď děje. Čerpejte sílu z té vzájemné lásky.

Milá Veroniko,
moc vám držím palce, aby jste to co nejlépe zvládala. Moje maminka byla také bez vážnějších problémů do září. Pak zežloutla a šlo vše strašně rychle. Také už jsem to tu popisivala. První příspěvek jsem sem vložila 10.9. a maminka zemřela 26.10. Mám stejně staré děti, jako jste vy. Nejstarší to také nese špatně, není den kdy by jsme na ni nevzpomínali. Jediné co je alespoň malinkou útěchou je to, že dlouho netrpěla. I tak to člověk špatně snášel se na ni dívat jak tam leží, zrovna ona taková fofrnice. Kdyby tu dnes byla, nevím jak moc by trpěla a jak by na tom byla. Také mluvila někdy nesmysly, bylo to z těch utišujících léků a toho pobytu v nemocnici.
Babičku navštěvujte jak jen to jde a buďte statečná.

Moje sousedka, mladá paní, podstoupila transplantaci slinivky a ledviny v létě, vše je OK, může dokonce otěhotnět.Přeji jí to moc.

Tak už máme babičku doma, zatím bylo vše v pořádku, ale dnes nám slečna z pečovatelské služby řekla, že ve 2 jak má chodit nestihne přijít a přijde až v 8. Že prej nemá čas... a my teď babičce nikdo neumíme píchnout ten dozin nebo jak se to jmenuje. Chjo...
Nejhorší je koukat se na babičku a jak nám vykládá, že už půjde na chema a v létě jak pojedeme na dovolenou s ní a tak... strašně moc plánuje, ještě neví, že už ani na chema nepůjde :( Vůbec nevíme, jak jí to máme říct. Když jí řekneme že chema nic, tak jí vše dojde. Nemáte někdo radu co dělat? V pondělí jde na onkolu, tam bychom se domluvili at ji to neříkají. Ona je strašně moc statečná, hrozně věří, že to zvládne. Ale včera mi řekla, že její kamarádka na to umřela a že každý ví, že jednou umře, ale až to příjde, tak má v kalhotách. Jinak řečeno, prostě má strach.... nechci aby umřela ve strachu :( ale nevím co dělat nebo jak jí to zatajit, pokud řeknu, že na chema půjde za měsíc a ona za měsíc řekne, tak jdu... budu se strašně zlobit na nás. Nebo taky za měsíc ...
Poradíte někdo? Vím, že když jí to řekneme, tak se psychicky zhroutí a bude to pro ní strašný. Když už to musí přijít, tak chci aby umřela prostě v pohodě a štastná, než ve stresu a strachu

Veroniko, jestliže už babička ví, co že vlastně má za nemoc a dokáže se s ní takhle rvát, tak za prvé před ní smekám, protože je to velká bojovnice a za druhé nevím, jestli je nutné ji brát iluze, nevím, ovšem podívejte se i vy na stránky cesty domů, nebo cesta domů, tam zase říkají, že lidé by měli vědět, co je čeká, aby si mohli udělat v životě pořádek, aby odcházeli smíření a vyrovnaní.Popravdě můj názor je asi takový, že záleží jak u koho, každý jsme jiný a ne každý dokáže tu pravdu unést, já bych opravdu hodně dobře zvážila její psychický stav.Já byla vděčná, že táta diagnozu nevěděl a taky nebyl bojovník, takže pravda by mu neprospěla a pak už přišlo období toho, že rozum už mu vypovídal službu a on už se na nic neptal, za to jsem byla vděčná, protože on se bál rakoviny a bál se i smrti, ale naštěstí to nevěděl a já se před ním hodně držela a nedovolila jsem si před ním ukápnout slzu, před návštěvou ano, po návštěvě ano, ale jeho jsem nechtěla dorazit.je to těžké, ale po radě lékaře, na co mu to říkat, když už je na tom dost psychicky zle se to nedověděl, ale jak říkám u nás léčba ani nezačala, chemo by mu spíš uškodilo a bylo by celkem zbytečné, u nás byl průběh šupem dolů a naději nám nedali žádnou.Držím palce.

Dobry vecer Veroniko,podle me tvoje babicka vi moc dobre na cem je.A myslim jsi,ze bude lepsi kdyz s ni budete komunikovat ovsem.Od meho manzela stryc to mel taky,davali mu nadej jen 3mesice a byl tu snami 16mesicu a mluvili jsme ovsem,ke konci je to opravdu hrozne kdyz ho vidite,ale byl rad,ze tu jsme a zaridil jsi vsechno tak jak chtel nez odesel....A za 5mesicu co zemrel,nam v rodine zjistili gen.nemoc a musela jsem jit na vysetreni,nic mne nebylo a po magneticke rezonanci vysledek ,,rakovina slinivky,,dopadlo to dobre byl to nezhoubny nador,uz mam jen pul slinivky,ale to co jsem chtela napsat je:ze jsem taky pred operaci memu manzelovi rikala veci,ktere bych jsi prala kdyby nahodou to nevyslo...tak jsi myslim,ze babicka by to mela vedet.Preji ti hodne,hodne sil

Děkuji za rady a podporu.
Babičce taky nedávají žádnou léčbu už, je to vše den odedne horší. Dnes celou noc prozvracela a přitom ani nic dva dny nejedla. Zvrací něco černého tvrdého, ptali sme se sestry co jí chodí píchat dozin a řekla, že to mohou být odlepující se metastázy :( na internetu jsem o tom ale nic nenašla, tak se na to zeptám zítra na onkologii. Mám nějaké známé v nemocnicích, tak se snažím babičce domů zařídit kapačku, protože nám nechce nic jíst ani pít. Má ještě k tomu kýlu, posunutou bránici a vodu v břiše (má ho chuderka strašlivě veliký :( )
Včera babičce volala nějaká kamarádka, že slyšela o CyberKnife. Tak nás babi všechny zmobilizovala, at tam hned zavolame a tak, ale my víme, že už to nemá cenu...ale pořád se na to ptá :(
Je to hrozné jí takto lhát, když vidíme, jak strašně moc se snaží. Ale bojíme se, že ona by to vše vzdala pak.
Nevíte někdo, co by to zvracení mohlo být? Je to černé tvrdé kuličky :( a ona za celý den měla jen cca 5 lžiček polévky, kterou vyzvracela už dávno předtím.

Ahoj, manžel mi zemřel na rakovinu před rokem. Od lékařů jsme dostávali jen minimální informace. Měla jsem ho celou dobu doma, dávala mu infuze a píchala injekce. Nakonec měl zavedenou kanylu k páteři, tak bylo to podávání utišujících prostředků snažší. Měl strašlivé bolesti. Ke konci už dostával takové množství opiátů, že jenom blouznil. Také zvracel cosi hnusného černozeleného, co příšerně páchlo. Patrně žluč v nějaké formě, protože měl metastázy v játrech. Nic nejedl, skoro nepil. Když mu dali nějakou umělou výživu nebo ho zavodnili, bylo to ještě horší. Bolesti se zhoršily. Na zvracení mu dávali nějaký lék. Také mu přerušili chemoterapii a také se pořád ptal, kdy se bude pokračovat. Měli se ještě pokoušet zprůchodnit mu žlučovod, ale pak už to nechali. Tak jsme mu říkali, že čekáme na tu operaci žlučovodu. A pak už se ptát přestal. Umřel mi doma. Snažili jsme se s ním stále být, ale chtěl být sám.
Jen ještě jedna poznámka, chování lékařů a sester bylo neskutečné. S jedinou výjimkou to byl takový nezájem, takové pohrdání ..

Po akutním zánětu slinivky jsem šest let se léčil s chronickiým zánětem - šetřící dieta jak se doporučuje, léky Kreon s jídlem a ke snížení cukru v krvi 1x denně Glycladu, což zatím stačilo. V listopadu mi vyskočily nádorové markery a na CT byl zjištěn nádor v hlavě slinivky, zatím bez metastáz. Občasné pobólívání v pravém boku se změnilo na trvalou mírnou bolest. Je mi přes 80 let a po vysvětlení náročnosti operace jsem ji odmítl s myšlenkolu, že dožívání bez operace bude pro mne přijatelnější než po operaci, jejíž následky také způsobují zdravotní potíže. Po přečtení Jitky z 19. 12. začínám pchybovat, zda jsem učinil správně, že ty koknce dožití bez operace, s rychlým nástupem metastáz a bolestí, může být horším řešením, než ta riziková operace. Jsem na rozpacích, těžké rozhodování, silnou oporou je mi manželka, od níž mohu čekat veškerou péči až do konce, jen abych to mohl dožít doma. Co dál?

Pro Dědu, máte krásný věk a jak jsem pochopila i milující manželku, to je veliký dar.
Jistě chcete, aby s Vámi mohla být manželka, nebo chcete být doma, nemohu vám poradit, jestli operaci ano, nebo ne, on už váš věk je dost rizikový pro velké operace a moc lékařům se do něj asi nechce, ale jestli můžu říct jestli si vybrat mezi nemocnicí a něčím jiným, jestli se Vám bude přitěžovat, přemýšlela bych o nějaké službě, co jezdí domů, nebo o hospicu, kde s vámi může být i Vaše žena, alespoň v tom Litoměřickém to tak bylo a s nemocniční péčí se to skutečně srovnat nedalo ani náhodou, neomezená doba návštěv, domácí mazlíček povolen a hlavně je tam zachována lidská důstojnost a individuální přístup k člověku a postoj personálu naprosto perfektní.
A soukromí, člověk tam má svůj pokoj, svou koupelnu....
Přeji hodně sil Vám i Vaší ženě.

Dobrý večer, často si zde čtu od chvíle, kdy mě onemocněl táta. Má toho víc, bulku v krku a zjistili také nádor na játrech. Paní doktorka na onkologii ho nejprve chtěla objednat na chemo, ale pak si to rozmyslela, že už to nemá smysl. Předepsala prášky proti bolesti, popřála hezké svátky a v březnu prý přijít na kontrolu. Když mě to povídal, nevěřila jsem vlastním uším. Táta to zatím nese statečně. Problém je ten, že bydlím asi 20 km od něj. Sice se snažím co nejčastěji za ním jezdit, ale ...... Dnes jsem tam zase byly, prášky proti bolesti už moc nezabírají, myslím si že má větší bolesti než mě řekl, když stál, tak byl spíš tak trošku pokrčený, jako by uhýbal bolesti. Je mě z toho mizerně, ale to znáte všichni zde, tu bezmocnost a beznaděj. Nevím, co mám dělat, jak mu pomoci.