Diskuse - rakovina slinivky břišní

Milá Václavo,
měla jste tak trošku štěstí v tom, že jste si stihli s manželem lecos říct a při pravit se na jeho odchod. To u nás vůbec neproběho. Maminka i my všichni kolem,jesme stále mysleli, že se alespoň vrátí domů,ale vše bylo nakonec jinak a její smrt přišla v tom utrpení nečekaně. Nestihli jsme si říct vůbec nic! Usnula a myslím, že nic netušila.
I tak se snažíme tatínkovi pomáhat jak to jen jde, i když nám to nestihla říct, tak to bereme jako samozřejmost. Jen kdyby bylo víc času.
Tatínek se moc snaží a určitě se domácími pracemi zabaví.
I vám přeju hodně sil v tom životním zápolení

upřímnou soustrast Lucii.
Bohužel i moje maminka prohrála svůj boj a to 3.11.10. posledních 14 dní bylo pro ni utrpením, vůbec nikdo si nedokáže představit co tito lidé musí prožít. Poslední týden strávila v nemocnici,protože už jí přestala fungovat i játra a bez morfinu by to bylo jen utrpení. I když jsme spolu s ní bojovali 5 měsíců, a věděli, že jí není pomoci, i přesto nás to všechny moc bolím a dlouho jistě bolet bude.

Marti, také přeju upřímnou soustrast.
Je mně tomoc líto i za vás. Je to opravdu hnusná nemoc. Do doby než maminka začala marodit jsem o tomhle strašném utrpení nevěděla,jen tak povrchně.
Moje maminka byla těch posledních bolestí nejspíš ušetřena, alespoň nějaká maličká útěcha.
Tak buďte statečná jak jen to půjde.

Upřímnou soustrast Martinko, doufala jsem v těch 5-6 měsíců u mého manžela a byl to pouhý měsíc a kousek od zjištění diagnózy. I když vlastně zkoušel i tak dost, než mu zjistili tuhle zákeřnou nemoc. Čím je větší odstup od jeho smrti a čtu příspěvky těch, co to opravdu protrpěli tak dlouho, tedy i Váš, jsem ráda, že odešel poměrně rychle. Stýskat se Vám bude, to je jisté. Hlavní je, že jí už nebolí nic. Zkuste na to myslet alespoň tak.

Snažím se to také tak vidět, jen nechápu, že všem zjistili metastáze a mojí mamince tvrdili, že je to ohraničené a ještě ji operovali!!!

Martino, upřímnou soustrast...Od taťkovi smrti už uplynulo čtvrt roku, čas letí rychle...Věřte, jiná možnost tu už nebyla a přejte mamince bezbolestný klid, než to co by musela zažívat dál, kdyby tu ještě byla, utrpení a nic než utrpení, je to šílené, ale je to tak.

Milá Lucinko, to třeba ani metastázy neměla, nebo je měla jenom v nervech a lymfatických cestách. I když, vlastně nevím. Mému manželovi také řekli, že má na játrech metastázy až když našli ten malinký nádůrek na hlavě slinivky. Ten by býval šel i odoprerovat, kdyby nebyl ten výsev metastáz na játrech. Ale oni dokud asi neudělají biopsii, tak to brali tak, že sice na těch játrech něco viděli, ale mysleli, že je to normální zbytňování jater, co v určitém věku má téměř každý. Tak mi to vysvětloval obvodní lékař. Až když našli ten na slinivce, usoudili, že to budou zřejmě metastázy. A oni vám řekli, když jí odoperovali, že to ohraničené nebylo? nebo jak vám tu operaci tedy vysvětlili? Je to vpodstatě jedno, nic se tím nezmění, ale já mám pořád také tendence se v tom vrtat, proč to bylo tak jak to bylo, když ještě v lednu byl na celkové kontrole, jako po 50 každý rok, náš obvodní lékař je velice pečlivý. Brali mu krev, dělali různé testy a byl vpořádku. Nevím, proč třeba rovnou, když berou krev nezkusí dělat i test na ty rakovinové márkry. Ono to není směrodatné, ale varuje to alespoň, že něco vpořádku není. Je to všechno moc hrozné, tolik toho je kolem až to vypadá jako epidemie. Alespoň, že už s některými typy si dovedou lékaři poradit. Všem přeji hlavně zdraví.

Milá Václavo,
moc toho odborného neví. Tedy jen laicky. Maminka šla nejdříve s tím, že zežloutla, myslela, že má žloutenku. Zjistili jí žluč.kamínky, které jí odstraňovali nějak dutinou ústní a dali stend, po pár dnech v nem.zžloutla opět, zjistili, že stend je malý a při toto zákroku zjistili, že na to něco tlačí. Poslali ji na CT, ještě jí předepsali nějaké lepší CTéčko, kde našli myslím nádůrek kolem 4 cm v hlavě slinivky a údajně jí řekli, že je ohraničen. Takže se ničeho nebála. Přeléčili jí zánět v těle, který nastal zřejmě po tom rozbíjení kamínků,dali termín operace a propustili do té doby domů na týden s tím, že musí být úplně zdravá. Tedy jsme ji ani raději nenavštěvovali.

Pak nastoupila do nem.druhý den operace, kterou museli přerušit, jelikož ztratila příliš krve a pokračovali druhý den. To byl 1. velká rána a strach. Druhý den operace pokračovala, měla zkončit asi ve 13 hod,ale nemohli jsme nikoho sehnat kdo by nám něco řekl.až druhý den nám pan docent při návštěvě vysvětlil průbeh operace.Museli jí odstranit slinivku celou,jelikož onkolog zjistil, že má ve zbytku ještě asi dva nádůrky.Týden byla na ARU,pak ji přestěhovali na JIPku, kde po týdnu začínala sedět, jíst, číst a luštit křížovky, ale najednou se stav začal horšit. Odvezli ji na RTG, nic nezjistili, ještě víkend byla dobrá v nedělu úplně super za celou dobu,ale od pondělka to šlo z kopce.

Ale stále jsme se do středy nic od lékařů nedozvídali, i přes to že jsme se ptali každý den. Až ve středu mně řekla, že má zápal plic. Ptala jsem se lékaře, ten to potvrdil a že když se to zhorší, zkončí na plicním ventilátoru. Druhý den ráno řekli taťkovi, že ji museli znovu uspat a je na přístroji. Antib.nezabírala až v neděli údajně něco pomohlo a vypadalo to, že je to na dobré cestě. V úterý řekli, že ji budou probouzet, ale ve středu zas zhoršní odvezli ji na CT,aby zjistili víc, ale tam začala odcházet. Běhali kolem ní prý 4 hod.ale už ji nezachránili! Akorát jsme jeli na návštěvu, když tatínkovi zavolali tu nejhorší zprávu.........
Jen jsem zapoměla napsat, že po operaci v době, kdy byla na JIPce nám do tel. oznámili, že jí zbývá tak půl roku života.
Takhle zkončil náš boj se slinivkou.
Pocity a všechny podrobnosti kolem se nedají vyjádřit ani psát.
Mějte se krásně, určitě se sem alespoň v budoucnu budu vracet. Také mně to nedá.

Ach jo, takhle jao u vás zemřel před asi dvěma roky tatínek našeho kamaráda, tomu bylo něco přes 50, ale ten údajně měl zánět slinivky. Také zežloutl a měli mu operovat žlučník a že se uvidí.Vymodlili mu přes známé nemocnici na karláku, že jsou tam odborníci. Operovali ho, vzali mu slinivku, ale nemohli ten zánět zastavit a když měl úporné bolesti, přivedli ho do umělého spánku, ze kterého se¨ale už neprobudil. Údajně to rakovina nebyla, ale i ty záněty slinivky jsou hrozně zákeřné. A náš soused z chalupy 44 let o kterém jsem tady také psala dříve a který zemřel 14 dní po mém manželovi vydržel akorát těch půl roku, jak mu prognostikovali. Také jim řekli, když zežloutl a přišli na to, že je to nádor na slinivce, že je to ohraničené a dá se to odstranit. Jenže, když ho odoperovali zjistili, že je zasažený žlučník. Dali mu stent, nasadili chemoterapii a ještě chodil do práce. Jeho manželka říkala, že si to prostě nechtěli připouštět, že tomu nevěřili, že to bude jen půl rok, že se doktoři spletli. On si to nepřipouštěl prý vůbec. Ale skutečně potom přišel zvrat a on si to protrpěl takovou silou ten konec, že ho dokonce musela dát do blízkého hospice, nepomáhaly ani injekce morfia. Tam skonal, myslím říkala za týden. Ale to co z něho bylo, to se prý nedá popsat. Kostra potažená kůží, a jenom bolestné oči. Proto vím, že ač nás ta smrt bolela jakkoliv, tak jim je lépe, že se to odehrálo takhle rychleji. Kolik mamice bylo let? To, že se dočkala vnoučátek a Vašeho zabezpečení je velká výhra alespoň to, když už jí dostihl tenhle osud. Hodně sil a zdraví Vám i tatínkovi

Mamince bylo 64 let, mněli již zajištěnou Itálii na březen na lyže jako každý rok, ještě den před úmrtím řekla jedna milá sestřička, že jim to třeba vyjde za rok :-( mamča byla čiperka, doma zahrada,dům, ještě jměla brygádu, jezdila na kole, od dubna do září se koupala, celkem nic ji nikdy neporazilo. Doufali jsme nejdříve v úplné uzdravení jako tady píše paní Mirka, měli jsme obavu jak svoji nemoc přijme, jelikož se nikdy na nic neléčila a bez slinivky by to bylo asi velmi náročné. Pak když vyřkli ten strašný 1/2 rok jsme moc doufali, že si ji odvezem domů,taťka počítal se vším jak ji bude vykrmovat, obskakovat atd.jen aby se měla dobře a byla doma. jenže pak se jeden den vše úplně zhroutilo a už byla jen bolest a smutek........
Teď se snažíme vše nějak zvládat, i když mám neustále slzy na krajíčku. Musím, prostě musím si na to nějak zvyknout a držet tátu nad vodou.
Opravdu dokud se člověk nedostane do podobné situace nemůže posoudit ani vidět to utrpení, které všude kolem je.
Držím vám moc palečky, ať se ti vaši kluci o vás dobře staraj a nenechávají vas moc často samotnou, v partě lidí se to asi dá lépe zvládat.

Zdravím všechny, v dubnu byl můj otec (59let) hospitalizován pro ucpání žlučovodu, následovalo zjištění nádoru, v květnu proběhla radikální operace(6 hodin), kdy byl celý nádor odstraněn (byl dost velký). Rekonvalescence po operaci.Následovalo půl roku chemošek. Otec je soukromý zemědělec, chlap jako hora. Po operaci mu bylo řečeno, že chemo mu vyčistí krev a pak už bude docházet pouze na kontroly(milosrdná lež, ale funguje to). Nám byla řečená realita a to 6 měsíců života. Je listopad a otec ukončil chemoterapie, čeká nás magnetická a další vyš. Bohužel nám vypověděla funkce slinivky, která vytváří inzulín, takže si musí píchat, ale nepatrné množství a protože je ve stálé kondici, tak stále snižujeme dávku. Jen chci říct, že od operace uplynulo 6 měsíců a otec stále žije. Nechci nic zakřiknout a vím, že nás nečekají žádné pěkné časy, ale věřím, že jeho síla je v tom, že je v kondici a další důležitost spatřuji v tom, že mu narovinu nebylo řečeno jaké svinstvo tato nemoc je!!!! Pokud jde o mě a o mamku, tak mě je 30 a mám dvouletého syna, který mě drží nad vodou. V noci se budím strašnými sny a mám výčitky, že nejednám s otcem narovinu, ale pak si vždy uvědomím, že je to takle správné. Od začátku jsem v tom s ním, my chodili na chemošky, my chodili na kontroly, prostě pořád jsme to byli my a to je to nejdůležitější co můžete pro toho druhého udělat. Maminku se snažím některých věcí ušetřit, ví polopravdu a i tak je toho na ní hodně. Přeji si nadevše na světě, aby NÁM tento stav vydržel co nejdéle. A Vám všem přeji mnoho sil a pokud máte stejné trable tak hlavně věřte, bojujte a žijte pro každý nový den. K

i na těchto nemocích se podílí chlamydiová infekce, proto je třeba se léčit.

Dobry den,protoze tem vyrazum zcela nerozumim, popisu lekarskou zpravu,nalez,ktery lekari nasli memu tatinkovi,je mu 52 let,behem 3 mesicu zhubnul 17kg,bolesti zad,nechutenstvi,caste moceni,slaby proud moci,bolesti bricha neudava,absolvoval USG bricha s nalezem patol.expanz.procesu v hlave pancreatu 2 loziska velikosti 13 a 18 mm v hlave pancreatu,splenomegalie slezina 175 mm v podelne ose,RTG S+P neg.,BV v norme,CEA negat,se zady dochazi na neuroligii,ma vyhrezy plotenek,medikuje tramal,dolminu apod.,jatra i zlucnik primerene velikosti,mocovy mechyr naplneny,...
Je objednan na gastroskopii.
Byla bych vam vdecna za priblizeni, jak je to s tatinkem vazne,co bych mela ocekavat,dekuji moc Lucie