Diskuse - rakovina slinivky břišní

Zdravím všechny,
v průběhu minulého roku jsem sem párkrát přišla, a nemohla jsem uvěřit, kolik smutku přináší rakovina slinivky. Chtěla bych vám všem popřát sílu a naději, kterou v sobě budete mít vždycky, ačkoli vám budou doktoři říkat cokoli. Můj tatínek (54 let) nebyl nikdy nemocný, nepil, nekouřil, poprvé šel do nemocnice vloni v září se žlutenkou, odcházel s diagnózou - rakovina slinivky. Září je opět tu, ale on už tu není. Netrvalo to ani rok, v květnu zemřel. Byla to naprostá bezmoc, nevyspitatelná a zákeřná smršť...mizel před očima a chemoterapie nezabíraly. Je to hodně smutný. Hrozně moc vám přeju, aby se pro vaše blízké našel co nejdříve způsob, jak nemoci čelit!...aby se tahle nemoc nepočítala na dny, ale aspoň na roky.

léčitelce bych chtěla vzkázat, že nemám nic proti bylinkám, proti alernativním metodám léčení a proti léčitelům a přírodním lékům. Nicméně si myslím že sem do této diskuze o rakovině slinivky napsat, že si troufá říci, že při 100% dodržení její rady se z této nemoci má někdo šanci dostat je čirý nesmysl. Možná jako podpůrný prostředek něco z toho ano, ale hladovka, když stejně při téhle nemoci chuť k jídlu není, takže hladovka je vlastně dodržována i nechtěně a nemocné do jídla musíte nutit, je bez efektu. Nehledě na to, že vyzvrací stejně všechno včetně různých doporučovaných lektvarů. A už tak vysílené tělo trápit nějakou hladovkou je nesmysl. Neříkám, že se zázrak může stát. Jsou lidé, kteří pokud to měli nerozvinuté a dalo se operovat se toho zbavili. Ale ten zázrak překonat to je podle mě daný hodně málo lidem a není to po užívání nějaké alternativní léčby. Je to dáno fází nemoci, rychlou diagnózou, úspěšnou operací, uložením nádoru. Jinak tahle mrcha si žije a rozvíjí se u každého jinak, každý se s ní pere různě dlouho, ale u každého spěje ke smrti. je to hrozné, ale je to fakt. Na čajíčky věřím, ale v tomhle případě opravdu né.

Léčitelce bych též chtěla vzkázat, že se snaží lidem tady namluvit nějaké nesmysly a podpořit prodej nějakých produktů o kterých tam jmenovitě píše, to je tedy můj názor.

d.den...myslete hlavně na sebe a lidi kolem sebe - ty živé,kteří o vás stojí,jsou kolem vás...cestu,kterou hledáte je myslím slepá ...radujet se ze života,jde dál...moje maminka 8 let po smrti tatínka a mého bratra žila mezi hřbitovem a péčí os vou matku (93let),nám živým .kteří jsme stáli o její pozornost a péči tu starost nedávala,...rok po smrti babičky odešla na rakovinu slinivky..říká se,neužíváš cukru života,budeš mít problémy se slinivkou...držím palce...já žiji pro své děti,manžela,kamarády,práci...

Annolucie jste moudrá když to takhle berete. Také se snažím pro všechny kolem, kteří mi zůstali, žít. Mám ještě rodiče naštěstí, mám sestru milovanou, zlatou tchýni, která má jako matka bolest největší a dva skvělé syny. Těm také není po ztrátě jejich otce nejlépe. Byl pro ně i kamarád. Chci abych nebyla na obtíž se svým stýskáním těmhle lidičkám, možná proto píši sem abych se ventilovala. Pro ně chci být silná, veselá, zdravá a samozřejmě pomáhat, když něco potřebují. Života se nezříkám ani náhodou, je to dar. I to jsem pochopila nejvíce během manželova umírání. Ale bolí to a tak zkouším věřit, že mi úplně neodešel, že je se mnou někde jiinde, ale pořád je. On byl sluníčko mého života, i po těch 30 letech jsem cítila, jak jsem pro něho všechno. A tohle, když ženská cítí, tak je šťastná. Cukru života užíval, nepostihly nás nijak vážné pohromy, radoval se z mnoha věcí. Nebyl ten, kdo by potřeboval k životu mamon. A přesto ta slinivka onemocněla. Někdy si právě říkám, že jako daň našemu šťastnému životu předtím. Ztratit kohokoli z rodiny, zvláště maminku je hrozné. A dovedete si představit ztratit svojí celoživotní lásku, toho se kterým denně uléháte v náručí, toho, který byl den za dnem po vašem boku, skoro siamské dvojče. To potom doufáte, že se ještě setkáte, jinak to ani nejde. Když přijde smrt a nebude nic, potom mi to bude skutečně jedno. Ale zatím chci trochu naděje. Promiňte tohle moje vyznání. Možná si myslíte, že jsem blázen. Neměla jsem k tomu daleko při té jeho hrozné nemoci. Jenom prostě o něm potřebuji mluvit. I tímhle se mnou zůstává. Možná bych měla založit jinou diskuzi. Nějakou o bolesti ze ztráty. Ale to neudělám, protože vás tady znám a vím, že jste protrpěli průběh téhle hnusné nemoci u svých blízkých. Jste mi nejbližší.

Nemyslím si, že jste blázen, myslím, že Váš vztah byl asi skvělý a asi právě proto hledáte nějaký způsob jak se spojit i po manželově smrti, protože si nedokážete připustit a ani nechcete , že to doopravdy skončilo, je to i pochopitelné.Zřejmě to byl výjimečný člověk.A chápu i to, že tím nechcete zatěžovat lidi kolem sebe.No a pro sebe jsem si od Annylucie vzala velké varování, protože toho životního cukru moc nemám, v jídelníčku tedy přehršel, ale to je asi tak všechno, že bych na tom měla něco změnit, nebo se nakrásně může stát, že sem za pár let budou psát moje děti podobné příspěvky a toho bych je ráda ušetřila.Zatím všechny zdravím, žijte jak nejlíp dokážete.

Dobrý den,
nikdy jsem se do takovéto debaty nevloži, ale cesty života jsou složité. Mojí mamince našli včera na CT prý zatím nezhoubný nádor na slinivce. Bylo to rychlé. Před pár dny si zatím jen stěžovala na průjem a zvracení, nevěděla jestli to není bacil, nekdy zimnice, omezila jídlo...o víkendu tmavá moč, světlá stolice a zežloutlo jí bělmo. Myslela, že má žloutenku, navštívila lékaže, okamžitě ji poslali na ifekční a pak rovnou do nemocnice. Zjistili, že má žlučníkový kamínek a ten ucpal žlučovod. Ten jí sondou rozbíjeli a zjistili, že na to něco tlačí :( hned druhý den CT a potvrdilo se, to čeho se všichni kolem ní báli!!! Zítra jde domů a ve čtvrtek asi znovu nastupuje a to na operaci. Procítám si vaše příspěvky a pro slzy nevidím. Nemůžu se vyrovnat ani s nemocí maminky, která je ve svých 64 letech velice čilá. Moc všem, kteří bojují se svými blízkými držím palce a těm kteří jste je ztratili přeju moc sil.

Milá Lucinko, napsala jsem pro Vás pelší příspěvek, ale nějak se to neuložilo. Takže to zestručním. Chápu, že se strašně bojíte. To je nejhorší a člověk si od toho strachu nepomůže, čekáte jak dopadnou vyšetření, co řeknou doktoři. A píšete, že maminka půjde na operaci, což je dobrá zpráva. Možná bylo dobře, že jí na to náhodou přišli díky tomu kamínku. Teď myslete na to, že jí chtějí operovat a léčit. To je důležité. tady u nás mnohých to bylo fatální, že se u našich drahých přišlo na to až když už byly metastázy. A opravdu jsou na slinivce i nezhoubné nádory, a kdyby to byl ten druhý, potom je veliká nadějem, když vyndají kus, nebo i celou slinivku. Hormony se dají nahradit léky. Pište, pokud vám budeme moci poradit, nebo si jen budete chtít popovídat.

Milá Jířo a Annolucie-Zdenko,
děkuji za Vaše slova. Díky Vám chápu, jak je silná ta láska našich synů a jak moc jim tatínek chybí. Vy to umíte vyjádřit slovy a napsat. Já to cítím, že to tak je a je mi jich líto. Oni musí a museli mít strach ještě i o mě, když nás to potkalo. Jste skvělé ženské obě, ať vás to brzo přebolí.

Milá Václavo,
moc děkuji za utěšující zprávu. Přečetla jsem toho o slinivce za těch pár dní, co mamča onemocněla, dost.Jen se doma o tom doma nemohu úplně bavit, nechci ostatním nahánět větší strach a dělat nervy. Teď je zatím na dva dni doma a zítra ráno opět nastupuje na nějaké vyšetření a budeme čekat na termín operace a samozřejmě doufat. Má čtyři vnoučata a všichni si ji ještě chceme dlouho užívat. Ozvu se opět až bude něco nového.

Mila Lucko,
tatinkovi je 64 let a obdobnym zpusobemjako u Vasi maminky mu zjistili nador, ktery je zhoubny. Dnes ma mesic po operaci, pristi tyden jedeme na onkologii. Verte, ze pokud se to da operovat je tam nadeje a vse co alespon na nejakou dobu pomuze stoji zato.Nevime co bude dnes, zitra za mesic, ale operace mu ulevila. Drzim palce, hodne sil a stesti.

ALUSI
Děkuji za pár slůvek povzbuzení, toho není nikdy dost :D
Také Držím palce tvému tatínkovi. Maminka zatím čeká na termín operace, ještě před 14 dni jsme měli takové ty normální starosti, děti a tak. Najednou je vše vzhůru nohama a mám myšlenky většinou jen na maminku a co bude dál. Hlavně aby přežila a zvládla to.
Díky a napiš jak bojujete!!!

Všem novým, kteří sem přišli držím palce, strachu se určitě nevyhnete, ale pokud Vám dávají lékaři šanci, tak to nevzdávejte a vydržte.Nám nedali ani tu nejmenší.Václavo, nevím jestli jsem zase až tak skvělá, dělám, co můžu, ale přesto děkuji, pro Annulucii, sice jsem řekla , že začnu pořádně žít, ale zatím mám jen samé starosti a nic moc radosti, tak snad se to otočí.Jinak, teprve to na mně začíná všechno dosedat, asi jsem měla bloklé emoce, tak už to snad ze mně půjde ven, už i brečím, zase teda na dost nevhodných místech, nečekaně, ale snad je to dobře, ne pořád, chvílemi.Zatím se mějte všichni, jak nejlíp to jde.

já vám moc moc držím palce..jinak s těmi slzami to máme podobné...myslím,že ty emoce musí ven a bude to nějakou dobu trvat...já se te´d těším na dovolenou,moc ji potřebujeme...myslím na vás...mějte se hezky

tohle je ono
chlorellamrmia.blogspot.com/