Diskuse - rakovina slinivky břišní

Ahoj Vesno, já prožila s maminkou to samé a také to úplně stejně jsme pochodili u lékařů. Némohli najít primární nádor ale metastázová ložiska byla mnohačetná.A také jí to začalo bolestí na boku a myslela si že má skřípnutý nerv. Bohužel maminka mi chátrala strašně rychle před očima.A ta bezmoc, že člověk nezmůže vůbec nic a pomoc lékařů také žádná. Maminky se to dozvěděla v březnu a 29.6. mi zemřela. a ta ztráta je velká a návštěvy na hřbitově neustále špatně nesu. Měla jsem jí do poslední chvíle doma.
Martine držím palce u vyšetření a hlavu vzhůru a nemyslet hned na nejhorší. Hodně štěstí.

Martina myslím, že to rakovina nebude. Mojí maminku také bolelo na levé straně a ještě než se dostala na UZ ji doktorka konstatovala rakovinu z krve. Vy máte krev v pořádku tak zatím nevěšte hlavu a snad bude vše v pořádku. Dejte potom vědět: Iva

Dobrý den,chtěla bych moc poděkovat za tuto diskuzi.Člověk tu opravdu v těch těžkých chvilkách,kdy mu před očima odchází blízký člověk najde hodně rad,povzbuzení a útěchy...aspoň u mne to tak bylo.Našla jsem tuto diskuzi úplně náhodou v době,kdy tatínek umíral a já hledala co nejvíce informací a rad,zkušeností.Vím,co tato nemoc dokáže s člověkem udělat,co mu dokáže způsobit za bolest a utrpení....dokáže 100kg chlapa během pár týdnů změnit v trosku....snad nejhorší je ta bezmoc a čekání co další den přinese.
Tatínek odešel naštěstí bez větších bolestí,to jediné snad už umějí doktoři velmi dobře odstranit.
Všem,kdo prochází tímto obdobím přeji hodně sil,nemocným hodně štěstíčka a pokud má konec přijít ať příjde bez bolesti.

Zdravím všechny, dávám do pořádku tátův pokoj, všude po domě nacházím jeho papírky, kde si poznamenával drobnosti, neměl totiž moc dobrou paměť a každý takový papírek je pro mně malé štěstíčko, protože to jeho ruka to napsala....
V jeho pokoji mám zatím urnu, chodím si s ním povídat, říkám mu ahoj tati, jsem ráda, že jsi zase doma.Mimo domov byl 44.dní, než zemřel,taková rychlost....
Tak zatím se všichni, kdo ještě bojujete držte, ráda bych všem napsala, že konečně někdo vymyslel zázračnou léčbu na rakovinu, aby už tím nikdo nemusel procházet, bohužel, zatím to tak není.Hodně sil.

11.8. konec...hrozné,hrozné...nejsem oštřovatelský typ,nevydržela jsem..i její kolegyně,zdrav. sestřičky byl na dně,to jsou na to z LDN zvyklé...ve středu je poslední rozloučení,te´d už je mamče lépe..od diagnozy 3 měsíce jakžtakž,3 měsíce utrpení,svinská diagnoza

přeju upřímnou soustrast a vaší mamince klid na duši. Jí už je teď dobře a s ničím se netrápí. Držte se.

Upřímnou soustrast, máte pravdu utrpení pro ni skončilo, budete potřebovat hodně sil abyste to zvládla, rozloučení, kondolence atd.atd.Budete ji mít pořád před očima, kéž se brzy vrátí ty vzpomínky, než ta nemoc přišla a mamka byla zdravá.Přeju Vám hodně sil.

Ahoj, můj tatínek už rok bojuje s rakovinou slinivky. Teď se jeho stav prudce zhoršil. Lékaři nám řekli, že další léčba je zbytečná. Nechceme to vzdát!!!
Nemáte někdo zkušenosti nebo nějaké informace o MMS kapkách? Něco jsem našla na internetu a kdyby to fungovalo, jak to tam píší bylo by to super. Nevím, jestli tomu můžu věřit.

Milá Blážo, kdyby to fungovalo, jak tam píší, asi by nevznikla tahle diskuze, moc bych tomu nevěřila, jestli jste četla nějaké příspěvky tady z minulosti, většinou se lidi snaží vydělávat na utrpení druhých.Jestli se jeho stav prudce zhoršil, buďte s ním jak jen můžete, nebo dokážete, to asi bude nejvíc, co pro něj můžete udělat, kdyby existovaly nějaké zázračné kapky, asi by Vám je doktor doporučil, zatím nikdo z tohohle fóra nikdy nepsal, o tom, že by kapky někoho vyléčily.

Já tomu právě moc nevěřím, když jsem si to četla znělo to jako sen. Je to až moc jednoduché a krásné, nato aby to byla pravda. Jenže člověk se snaží pro milovaného člověka hledat ještě nějakou naději, když už v klasické medicíně žádná není.

Já Vám to věřím, věřte mi, v tu chvíli, když mi doktor řekl, že má táta rakovinu, bych dokázala sehnat snad i milión(a to jsem přes rok bez práce) kdybych věděla, že to pomůže, ale ani peníze by tady nebyly nic platné.Tohle se řítí samo nějakým svým tempem jak neřízená střela, všichni víme, že jednou přijde zásah, jen nevíme přesně kdy.U táty to tedy probíhalo tak rychle, že tomu ještě dneska ani ve skutečnosti nevěřím, že se to fakt stalo, vím to, byla jsem u toho, mluvím o tom, ale nějak mi to asi ještě nedochází.Držte se, buďte tam pro něj, zvlášť, jestli vnímá a ví a je při smyslech.

Ahoj,
náhodou jsem včera otevřela tuto diskusi a zjistila kolik lidí je neš'tastných z této nemoci u svých blízkých. Bohužel se musím přiřadit mezi !Vás. Mám maminku (67 let). Léčí se několik let na vysoký krevnítlak, cukrovku a vyhřezlou ploténku. k té poslední diagnóze samozřejměpatří velké bolesti v zádech, proto nás velmi zaskočilo, že když už měla dost velké trápení s touto bolestí, tak se lékaři konečně rozhodli k důkladnějšímu vyšetření. Pravdou je, že za 4 měsíce zhubnula o téměř 30 kilo. Diagnóza v 05/2010 byla šokující - rakovina slinivky, s metastázami do jater. Podle lékařů neoperovatelné, podstupuje v současné době chemoterapii, a prvotní prognóza lékařů na život jsou měsíce. Snažíme se jí pomáhat co nejvíc ulehčit její trápení, ale když vidím, že i přesto, že chemoterapii jako takovou snáší dobře, má bolesti zad nadále trvající a samozřejmě i únavu, je to pro nás dost skličující. Nejhorší je, že člověk je bezmocný. Ale prostě musíme jí tu sílu dávat. Držím také všem palce a hodně síly do boje.

Všechny Vás moc zdravím. I já byla v minulosti častým návštěvníkem této diskuse. Bohuže u nás v rodině měla tu hnusnou rakovinu moje milovaná babička.
Chtěla bych reagovat na příspěvek Bláži.
Kapky bohužel neznám, ale možná by jste to měli zkusit. Snad už kvůli tatínkovi určitě mu to dodá sílu v tom že to nechcete vzdát a že sním budete bojovat za každou cenu. Toto píšu z vlastní zkušenosti. U mé babičky to bylo tak nějak podobně na nádor se přišlo pozdě doktoři jí nedoporučili ani chemo a prostě jí jen poslali domu umřít ani žádné léky nedostala... Taky jsme to nechtěli vzdát. Přečetla jsem spoustu knih o rakovině vyhledávali jsme léčitele, a nakonec jsme jezdili s babičkou na Slovensko k dr. Jurkovičovi buhužel vše bylo marné. Zázračný lék ani lékař asi nejsou, ale ten pocit že s ní někdo něco dělá jí dodával sílu a nechtěla to vzdát...

..taky jsem ještě nějak mimo,nedochází mi to...je to prostě fatální a neolvnitelné,stále mi zní v uších,aby hlahně neměla bolesti - moje maminka

Spousta lidí, co sem psala v minulosti, tak píší, že to na ně přišlo třeba až 3 až 6 měsíců, po tom co byl konec, asi to u nás bude podobné, protože vlastně pořád se něco řeší, pohřeb, pojistky, nahlašování, přepisy, to co prostě musí neodkladně vyřešit.I když mám urnu doma už týden v jeho pokoji, normálně tam přijdu, pozdravím ho, pohladím urnu, povídám s ním, tak je tam jakoby se mnou, samozřejmě to tak nechci napořád, ale teď mám pocit, že to tak má být , i mi to dodává nějaký zvláštní pocit jeho blízkosti.Já ani nějak nemůžu brečet, jen jsou chvilky, někdy nepochopitelné, že si na něco vzpomenu a vlítnou mi slzy do očí sami, asi to teprve přijde.Protože pokud ten člověk je, tak se držíte kvůli němu, aby byl pokud možno co nejvíc v pohodě, takže si vlastně ten smutek a tu bolest nemůžete zkrátka dovolit a myslím, že je to nějaká výdrž v člověku, než mu dojde, že už ty emoce můžou ven, že už není kvůli komu to držet v sobě a že to ze sebe může dostat.